pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám její právní zástupkyně.

2. Takto rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že se domáhá zaplacení výše uvedené částky jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo. Žalovaná částka sestává ze třech nároků, respektive dlužných úhrad příspěvku za nepojištěné vozidlo registrované značky [anonymizováno], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], objem motoru od [číslo] cm³do 2 500 cm³ za tři období, kdy ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, a to částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zahrnující též náklady na uplatnění pohledávky ve výši [částka], dále z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], včetně nákladů na uplatnění pohledávky [částka] z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], včetně nákladů na uplatnění pohledávky [částka].

3. Soud prvého stupně rozhodoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili (žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu, žalovaný pak ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., když se k výzvě soudu pokud v určené lhůtě k otázce rozhodnutí bez nařízení jednání nevyjádřil.

4. Soud prvého stupně na základě listinných důkazů vyšel z toho, že žalovaný byl vlastníkem vozidla s registrovanou známkou [anonymizováno] (objem válců motoru do [číslo] cm³ vo 2 500 cm³) v době od [datum] až do [anonymizována dvě slova]. V uvedené době ohledně tohoto vozidla žalovaný neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo za období od [datum] do [datum] nezaplatil, ač byl k tomu vyzván výzvou ze dne [datum] (ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy). Výzva byla doručena dne [datum]. Příspěvek za nepojištěné vozidlo za období od [datum] do [datum] žalovaný nezaplatil, ač k tomu byl opět vyzván výzvou, a to ze dne [datum] (ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy). Výzva byla doručena dne [datum]. Příspěvek za nepojištěné vozidlo za období od [datum] do [datum] žalovaný nezaplatil, ač k tomu byl vyzván výzvou ze dne [datum] (ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy). Výzva byla doručena dne [datum]. Žalovaný byl o zaplacení upomínán dále upomínkami o úhradu nedoplatku příspěvku ze dne [datum], [datum] a [datum] a ze sjetiny zjištěné údaje o pojištění vozidla soud zjistil, že uvedené vozidlo bylo pojištěno u pojišťovny [anonymizována dvě slova] od [datum] do [datum]. Žalovaný na svém dluhu ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě. Po právní stránce pak soud prvého stupně vyšel z § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“ v závorce dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel, to je žalovaný (dále je„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) je povinen zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. Ministerstva financí číslo 205/1999 Sb. (65 [spisová značka]). Vozidlo žalovaného bylo v souhrnu nepojištěno v době od [datum] do [datum], tedy 366 dnů. Žalovaná částka tak odpovídá součinu počtu nepojištěných dnů a stanoveného příspěvku (366 dnů x 65 dnů). Žalovaný je dle § 4 odst. 4 zákona též povinen zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek částku ve výši [částka], s ohledem na skutečnost, že za každé žalované období byl žalovaný zvlášť vyzýván k úhradě, tato částka náleží za každé takové jednotlivé uplatnění. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti (60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku), splatnost nákladů na upomínání a vymáhání nastala na základě doručení výzvy k úhradě příspěvku.

5. Soud prvého stupně se dále zabýval námitkou promlčení a odkázal na ustanovení § 609 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu dne [datum], promlčecí lhůta tak žalobkyni marně neuplynula a žalobkyně tak své právo uplatnila u soudu včas. Co se týká namítané prekluze, soud aplikoval § 654 o. z., dle kterého právo zaniká jen v případech stanovených zákonem a vzhledem k tomu, že zákon výslovně neupravuje zánik práva v případě uplatnění příspěvku za pojištění, soud rovněž tuto argumentaci žalovaného považoval za nedůvodnou. Proto žalobě vyhověl a to včetně úroku z prodlení a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které v průběhu odvolacího řízení doplnil tak, že rozhodnutí soudu prvého stupně vychází ze skutkového zjištění, která nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Odvolateli byla postupem soudu nesprávným postupem v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a navrhl, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá případně, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V obsáhlém odvolání mimo jiné zdůraznil, že žalobkyně ho nevyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno], když mu nezaslala výzvu k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění provozu vozidla, popřípadě pokud jí vůbec zaslala, činila tak na adresu [adresa], ačkoliv má registrovanou u předmětného vozidla adresu sídla kanceláře podle IČO [číslo] [adresa] a že

7. vychází z registrované adresy u [stát. instituce]. V této souvislosti poukázal, že žalobkyně na základě zákona vychází z informací sdělených jí ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel jako ze zdroje informací a je oprávněna je považovat za správné.„ z odpovědi ve spisech Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] jednoznačně vyplývá, že předmětné vozidlo registroval v registru vozidel jako podnikatel [IČO] [stát. instituce] svůj registr, ze kterého dle svého vlastního vyjádření žalobce jako ze správného vychází, automaticky aktualizoval podle jednotného informačního systému státní správy a má zde uvedenu adresu [adresa]. Žalobkyně přes výzvu soudu prvého stupně registraci vozidla nedoložila a požádala prvostupňový soud, aby si výpis registrace vozidla učinil sám, ten to však neučinil. Dále žalovaný tvrdí, že je v tzv. informačním deficitu ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], jakož i sp. zn. [spisová značka]. Poukázal na to, že je zřejmé, že žalobce, pokud ho vůbec vyzýval k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno], zaslal výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo], přestože je jako vlastník a provozovatel vozidla v registru vozidel na [stát. instituce] registrován jako podnikatel IČO [číslo] se sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo] a na základě uvedeného, nárok žalobkyně není důvodný, když mu žalobkyně výzvu k zaplacení daného příspěvku dle ustanovení § 4 zák. č. 168/1999 Sb. nezaslala ve stanovené jednoroční lhůtě na adresu v registru motorových vozidel [stát. instituce]. Dále poukázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu, že povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti je podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti spojena s provozováním vozidla, respektive ponecháním vozidla na pozemní komunikaci, nikoliv však s pouhým držením vozidla, které je provozováno, respektive ponecháno na pozemní komunikaci, není. Kupní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodné době vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla nebyl. Konečně ještě zdůraznil, že pohledávka zanikla z důvodu prekluze, respektive promlčení žalované částky, když žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. neodeslala osobě povinné, to je žalovanému jako podnikateli [IČO] s místem podnikání [adresa].

8. K odvolání pak připojil stejnopis kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla uzavřené mezi JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] se sídlem [adresa].

9. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dost (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

11. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval námitkou podjatosti rozhodující soudkyně, tj. Mgr. [jméno] [příjmení], která ve svém písemném vyjádření uvedla, že si není vědoma jakéhokoliv vztahu k věci nebo účastníkům, s věcí je obeznámena pouze prostřednictvím spisu a námitka je dle jejího názoru nedůvodná. Tuto námitku žalovaný vtělil do svého podání ze dne [datum], když uvedl, že namítá podjatost předsedkyně senátu, která úmyslným porušováním procesních předpisů k jeho újmě jednoznačně potvrzuje, že je pro svůj poměr k věci vyloučena z rozhodování. Odvolací soud se zabýval touto námitkou podjatosti rozhodující soudkyně a dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Žalovaný ve své námitce podjatosti neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by mohly vzbudit pochyby o podjatosti předsedkyně senátu a odvolací soud proto dospěl k závěru, že předsedkyně senátu, která se vyjádřila tak, že nemá žádný zájem na projednávané věci ani vztah k účastníkům, není opodstatněná.

12. Odvolací soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný podáním ze dne [datum] požádal o odročení jednání nařízeného na den [datum] s odůvodněním, že„ včerejšího dne proběhla osobní schůzka, od své klientky [jméno] [příjmení], se kterou měl včera jít na ústní jednání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem se dozvěděl, že je pozitivně testována na [anonymizováno]. Komerční antigenní test, který zakoupil, zobrazil u něho pozitivní výsledek a musí tedy vyhledat lékaře, aby mu vystavil žádanku na [anonymizováno] test na [anonymizováno], aby výsledek buď potvrdil, nebo vyloučil a dodržovat podmínky karantény.„ Uvedenou omluvu a žádost o odročení jednání posoudil odvolací soud za nedůvodné, neboť v současné době není třeba vyhledat lékaře, aby mu vystavil žádanku na [anonymizováno] test na [anonymizováno], nýbrž tuto žádanku lze si zajistit telefonicky, případně nechat si tento test provést na své náklady, které by mohly být uplatněny v rámci nákladů řízení. Odvolací soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti účastníka.

13. Odvolací soud dále se zabýval tím, zda ze strany soudu prvého stupně nedošlo k procesnímu pochybení, jestliže rozhodoval podle § 115a o. s. ř., tj. aniž by ve věci nařizoval jednání a ve věci rozhodl na základě listinných důkazů, které byly soudu prvého stupně předloženy. Dospěl k závěru, že soud prvého stupně měl dostatečné podmínky pro to, aby ve věci rozhodl uvedeným způsobem, neboť účastníci s takovým postupem soudu souhlasili, když žalobkyně toto výslovně uvedla ve svém žalobním návrhu a žalovaný se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., k otázce rozhodnutí bez nařízení jednání ve lhůtě jemu určené, nevyjádřil.

14. Ve věci samé pak odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvého stupně s jeho rozhodnutím, neboť tento soud si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, jakým závěrem soud prvého stupně dospěl k závěru, že námitka promlčení není opodstatněná, neboť vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu dne [datum], pak skutečně žalobkyni lhůta marně neuplynula a žalobkyně tak své právo uplatnila u soudu včas. Dále pak se ztotožňuje i se závěrem o namítané prekluzi a stejně jako soud prvého stupně, dospěl k závěru, že návrh nebyl prekludován (viz § 654 o. z.).

15. Žalovaný ve svém odvolání akcentuje, že mu nebyl řádně doručováno na adresu, kterou má uvedenou u [stát. instituce], tj. adresa [adresa], avšak tato argumentace není opodstatněná, neboť z potvrzení o provedené lustraci v CEO tj. Centrální evidenci obyvatel má žalovaný uvedenou adresu [adresa], [část obce], [ulice a číslo]. Jestliže tedy žalobkyně zasílala veškeré písemnosti na tuto adresu, tak nepochybila, neboť žalovaný má uvedenou tuto trvalou adresu pro svůj pobyt. Pokud žalovaný tak ke svému odvolání připojil stejnopis kupní smlouvy, uzavřenou mezi ním a [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [číslo] o prodeji a koupi motorového vozidla tov. zn. [příjmení] typ model 95AERO, barva černá, r. v. 2000 ze dne [datum], pak odvolací soud poukazukje na jeho odpor ze dne [datum], založený na č. l. 9 spisu, kdy žalovaný poue vznáší námitku prekluze, respektive promlčení žalovaných částek a ani náznakem neuvedl, že by již nebyl vlastníkem předmětného vozidla.

16. Odvolací soud na základě všech výše uvedených skutečností, které jsou zachyceny v předloženém spise, dospěl k závěru, že soud prvého stupně nepochybil, jestliže žalobě v celém rozsahu vyhověl a jeho rozhodnutí, včetně výroku o nákladech řízení, jako zcela věcně správného, potvrdil podle § 219 o. s. ř.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka] ( (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když se jedná o jeden úkon právní služby [částka] podle § 11 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., režijní paušál [částka] podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH).