pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 122/2019-427,

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím, ve výroku uvedeným, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit České republice – na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení, které hradil stát částkou, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Takto rozhodl o žalobě, založenou na tvrzení, že dne [datum] došlo k zaplavení vozidla slanou vodou, a to do výšky až po pedály, přičemž vozidlo po této záplavě nešlo nastartovat a akumulátor se samovolně vybíjel. Diagnostikou vozidla bylo zjištěno, že došlo k poškození zejména elektrické soustavy. Žalovaná pojistnou událost zaevidovala pod [číslo] dne [datum] pojistitele z pojistné smlouvy informovala o tom, že likvidace pojistné události bude provedena formou totální škody na vozidle, to je odpočtem ceny poškozeného vozidla od obvyklé ceny vozidla bezprostředně před pojistnou událostí s tím, že cena poškozeného vozidla byla na základě aukce stanovena na částku [částka]. Dne [datum] oznámila žalovaná žalobkyni, a to po provedení diagnostiky dne [datum], že dokončila šetření pojistné události s tím, že poskytne pojistné plnění stanovené rozpočtem nákladů na opravu expertním systému v částce [částka], která také byla žalobkyni poskytnuta. Žalobkyně s výší poskytnutého plnění nesouhlasí, neboť má za to, že škoda na vozidle je vzhledem k popsaným závadám mnohem vyšší a k prokázání této skutečnosti si nechala vypracovat dva znalecké posudky, a to od znaleckého ústavu [právnická osoba] a od [jméno] [příjmení]. Ze závěru znaleckého posouzení [právnická osoba] je zřejmé, že všechny závady, které se vyskytly na vozidle při stavu tachometru 52 457 km lze z technického hlediska posoudit jako závady, které vznikly v příčinné souvislosti se zatopením vozidla a vniknutím vody do elektrické soustavy jednotlivých částí vozidla. Znalec [jméno] [příjmení] potom deklaroval, že závady vzniklé v době zatopení vozidla jsou v příčinné souvislosti se zatopením vozidla a vniknutím vody do elektrické soustavy a do jednotlivých částí a skupin vozidla. Tento znalec stanovil obvyklou cenu vozidla před jeho poškozením ke dni [datum] na částku [částka], včetně DPH s tím, že se u daného vozidla jedná o ekonomicky totální škodu. Po odečtení hodnoty zbytků vozidla ve výši [částka], včetně DPH, tak činí škoda na vozidle částku [částka], včetně DPH. Po zohlednění již poskytnutého plnění a spoluúčasti žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka], přičemž výzva byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná však ničeho neuhradila a jen opětovně vyzvala k ohledání znalcem, které však žalobkyně, vzhledem k již dvěma vyhotoveným znaleckým posudkům, považuje za nadbytečné.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že učinila nesporným, že poškození vozidla bylo způsobeno jeho zatopením slanou vodou v důsledku povodně, existenci žalobkyní tvrzené pojistné smlouvy a dále vyplacení pojistného plnění ve výši [částka]. Pokud jde o rozsah poškození vozidla žalovaná má za to, že většina chybových hlášek, vykazovaných diagnostikou, byla způsobena podpětím a šly vymazat. Další poškození s předmětnou škodní událostí nijak nesouvisela. Žalovaná proto dospěla k závěru, že se jedná, nikoliv o totální škodu, ale o škodu parciální, kdy pojištěnému náleží náhrada nákladů na opravu vozidla. Způsob určení plnění byl konzultován v souladu s pojistnou smlouvou s pojistníkem, který souhlasil s pojistným plněním formou rozpočtu nákladů na opravu. Žalovaná nesouhlasí se závěry znaleckých posudků předložených žalobkyní, neboť nezohledňují skutečnost, že část řídících jednotek se nachází v místech nezasažených vodou. Dále zporuje i žalobkyní tvrzenou cenu vozidla před jeho zatopením, neboť vozidlo bylo v roce 2015 svépomocně opraveno pojistníkem poté, co jej zakoupil v aukci za částku [částka] po dopravní nehodě, kdy byla konstatována totální škoda. Znalec [jméno] [příjmení] však tuto skutečnost při stanovení ceny vozidla nijak nezohlednil. Žalovaná byla připravena uhradit opravu vozidla provedenou ve svém smluvním neautorizovaném servise, specializujícím se na vozidla BMW, což žalobkyně odmítla. Proto jí vznikl nárok jen na pojistné plnění stanovené žalovanou v souladu s čl. 21 odst. 6 VPP H- [číslo]. Žalobkyně navíc neumožnila žalované provést došetření pojistné události (nechat prohlédnout vozidlo znalcem žalované, což představuje porušení smluvních podmínek) a žaloba je alespoň z tohoto důvodu předčasná.

4. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] pak zdůraznila, že k zatopení vozidla došlo v Chorvatsku a dále též časovou osu celé věci. Akcentovala, že i v případě, že by škoda způsobená pojistnou událostí nebyla škodou totální, vznikla škoda ve výši odpovídající fakticky totální škodě v důsledku jednání pojišťovny, a pojišťovna tak za tuto škodu odpovídá. Žalobkyně zajistila dopravu poškozeného vozidla do České republiky na vlastní náklady dne [datum], kdy byla také pojistná událost ohlášena žalované. Dne [datum] proběhla prohlídka předmětného vozidla likvidátorem pojišťovny, přičemž při této prohlídce bylo určeno, že jde o totální škodu a likvidátor doporučil vozidlo neopravovat. Vozidlo bylo vloženo do aukce [právnická osoba] [příjmení], a žalobkyni bylo likvidátorem sděleno e-mailem ze dne [datum], že likvidace pojistné události bude„ za předpokladu splnění všech podmínek daných právními předpisy“ provedena formou totální škody. Dne [datum] byla provedena na základě telefonické dohody mezi pojistníkem a žalovanou další prohlídka vozidla ze strany žalované a dne [datum] jí žalovaná oznámila poskytnutí pojistného plnění ve výši [částka] s tím, že toto bylo stanoveno rozpočtem nákladů na opravu v expertním systému. Dne [datum] bylo vozidlo přistaveno k opravě do autorizovaného servisu BMW, společnosti [právnická osoba], přičemž dle vědomosti žalobkyně tento servis dále komunikoval přímo se žalovanou. Dne [datum] žalovaná zaslala žalobkyni urgenci, týkající se doložení dokladu k dalšímu šetření pojistné události. Dne [datum] vyhotovil autorizovaný servis seznam součástí obsahující položky, které bylo nutno opravit. Dne [datum] žalovaná žalobkyni oznámila, že je možné akceptovat pouze výměnu generátoru stlačeného vzduchu, která byla proplacena rozpočtem z [datum], přičemž pokud dojde k předložení skutečností, které budou poukazovat souvislost uplatňovaných dílů s pojistnou událostí, žalovaná se k šetření vrátí. Dne [datum] si žalobkyně na základě výše uvedeného přípisu žalované objednala u znaleckého ústavu [příjmení] vypracování znaleckého posudku, když znalecký ústav uzavřel, že všechny závady, které se na vozidle vyskytly při stavu tachometru 52 457 km, jsou v příčinné souvislosti se zatopením vozidla. Dne [datum] žalovaná žalobkyni opětovně oznámila, že bude akceptovat opravu prokázaného poškození vozidla, které vzniklo při zaplavení vodou s tím, že zopakovala, že může akceptovat pouze výměnu generátoru stlačeného vzduchu regulace světlé výšky zadní nápravy a v případě předložení skutečností, které budou prokazovat souvislost uplatňovaných dílů s pojistnou událostí, se k šetření rozsahu vrátí. Opětovně vyzvala žalobkyni k využití servisu [právnická osoba] Následně dne [datum] se žalobkyně na základě konzultace s právním zástupcem, vyžádala znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny vozidla před pojistnou událostí a výše nákladů na opravu, respektive stanovení výše totální škody znalcem [příjmení]. Tento posudek pak byl vypracován dne [datum] a žalobkyně dopisem z [datum] pak vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k výplatě zbytku pojistného plnění, což však žalovaná bez další – nutno podotknout, že by šlo již od třetí – prohlídky vozidla odmítla. Provedení další prohlídky považovala žalobkyně v dané situaci již za nadbytečné, neboť na základě znaleckých posudků bylo stanoveno najisto, že poškození vozidla, která byla zřejmá z diagnostiky vozidla při stavu ujetých 52 457 km, jsou v příčinné souvislosti se zatopením vozidla, a veškeré náklady, které jsou nutné na odstranění těchto poškození, tak mají být hrazeny formou pojistného plnění. Žalobkyně je přesvědčena, že po ní nebylo možné požadovat, aby nejméně do [datum] činila jakékoliv kroky k opravě vozidla, když tato oprávněně předpokládala, že pojistná událost bude likvidována formou totální škody. Pokud potom žalovaná dne [datum] žalobkyni oznámila, že pojistná událost bude řešena formou rozpočtu nákladů na opravu, tuto změnu názoru žádným způsobem neodůvodnila, zasáhla do právní jistoty žalobkyně a jednala nepoctivě.

5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jako laik nemohla vědět, že předchozí poškození vozidla může být pro stanovení jeho hodnoty tak zásadní. Rozdíl mezi původně určenou cenou a cenou nově stanovenou nebyl jakýmkoliv úmyslem, ale vznikl nedopatřením, kdy při zadání prvého znaleckého posudku neměl znalec k dispozici kompletní údaje.

6. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 122/20219-402 soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

7. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování, když vzal za nesporné, že k zaplavení vozidla došlo dne [datum] a došlo k vyplacení výše uvedeného pojistného plnění za tuto událost ve výši [částka], a sporná tak byla cena vozidla před zatopením a zejména rozsah poškození, tj., zda šlo o totální či parciální škodu a v návaznosti na to, jaká byla obvyklá cena opravy. Vzal za prokázané ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že cena vozidla před poškozením byla [částka], což akceptovala i žalobkyně, když vzala žalobu zpět ohledně částky [částka] s příslušenstvím. Z tohoto znaleckého posudku zjistil, že vozidlo bylo možno opravit, a to ještě v době bezprostředně následující poté, kdy pojišťovna informovala žalovanou dopisem ze dne [datum] o tom, že se nejedná o totální škodu, ale o škodu parciální. Obvyklá cena takovéto opravy by činila dle znalce částku [částka], včetně DPH, přičemž znalec tento svůj závěr podrobně a logicky odůvodnil. Že se jednalo pouze o parciální poškození a nikoliv totální poškození vyplývá z definice těchto pojmů v pojistných podmínkách, vozidlo nebylo totiž ani neopravitelné a ani obvyklá cena opravy snížená o cenu zbytku se nerovnala obvyklé ceně vozidla před poškozením. K uvedené hranici se dokonce ani nepřiblížila. Při takovémto parciálním poškození tak žalobkyně měla nárok na pojistné plnění ve výši přiměřených nákladů, které je třeba účelně vynaložit na opravu do stavu bezprostředně před pojistnou událostí, a to v cenové úrovni obvyklé pro ČR ve smyslu čl. 21 odst. 1 písm. a) VPPH [číslo], což představuje znalcem uvedená částka [částka].

8. Soud prvého stupně s ohledem na sjednanou spoluúčast ve výši 10 % a již vyplacenou částku, dospěl k závěru, že měla žalovaná uhradit žalobkyni na pojistném plnění ještě částku ve výši [částka] (znalcem stanovená cena opravy tj. [částka] - [částka] jako spoluúčast a - [částka], které již vyplatila. Soud prvého stupně proto s ohledem na právní posouzení věci, a to podle pojistné smlouvy, včetně příslušných pojistných podmínek a následujících ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), konkrétně § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § [číslo] žalobě v této výši vyhověl, včetně úroku z prodlení od požadovaného data, když v prodlení se žalovaná ocitla uplynutím lhůty 15 dnů od skončení šetření, k čemuž došlo dne [datum].

9. Závěrem ještě soud prvého stupně uzavřel, že námitka žalované, že žaloba je předčasná, posoudil jako nedůvodnou, neboť s tímto požadavkem přišla cca 20 měsíců po skončení šetření pojistné události, přičemž předtím jí byly umožněny 2 prohlídky vozidla a uvedeného se nedomáhala ani v době, kdy žalovaná spojovala adekvátnost výše pojistného plnění a předložila jí vlastní kalkulaci nákladů na opravu.

10. Ve zbývající části nároku, uplatněného žalobkyní, shledal žalobu nedůvodnou, neboť žalovaná sice žalobkyni původně mylně informovala o tom, že se patrně bude jednat o totální škodu, ale toto své předběžné stanovisko během 12 dnů, a to stále v zákonné tříměsíční lhůtě stanovené pro šetření pojistné události, přehodnotila a o uvedeném informovala žalobkyni. Následky plynoucí z faktu, že žalobkyně poté nezahájila kroky směřující k opravě vozidla, nebo přinejmenším kroky vedoucí k tomu, aby nedocházelo k dalšímu poškozování vozidla v důsledku probíhající oxidace, již nelze po datu sdělení výsledku šetření pojistné události žalobkyní, přičítat žalované.

11. Argumentaci žalobkyně o nutnosti přiměřené aplikace § 1729 o. z. o předsmluvní odpovědnosti pak považuje soud za nepřípadnou, neboť uvedené ustanovení se týká autonomie vůle stran a jejich limitu v podobě povinnosti poctivého jednání. Za nepoctivé jednání, v jehož důsledku vznikne povinnost nahradit škodu, se považuje takové jednání, kdy strany při jednání o smlouvě dospějí tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedna ze stran, přes důvodné očekávání druhé strany k uzavření smlouvy, jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Žalovaná se žádného nepoctivého jednání nedopustila, pouze žalobkyni sdělila svůj předběžný názor o pravděpodobném posouzení věci jako totální škody, který následně na základě nově zjištěných skutečností změnila. Ani zbylou částku nelze žalobkyni přiznat z titulu náhrady škody, když žalobkyně tvrdí, že jí v důsledku pochybení žalované v průběhu šetření pojistné události a stanovení nesprávné výše pojistného plnění, vznikla škoda ve výši odpovídající fakticky totální škodě. Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že k opravě vozidla nepřistoupila, nikoliv z toho důvodu, že by nedisponovala dostatkem finančních prostředků, ale proto, že podle jejího názoru to po ní nemohlo být požadováno, když měla sjednáno havarijní pojištění. Soud prvého stupně postup pojišťovny, kdy přehodnotila své původní stanovisko o totální škodě, aniž uvedené podrobně zdůvodnila, sice nepovažuje za nejšťastnější, nicméně jej nelze považovat za porušení povinnosti, v jejímž důsledku by vznikla žalobkyni škoda v tvrzené výši. Žalovaná má zajisté po bližším prověření stavu vozidla, právo změnit svůj předběžný závěr o povaze škody, přičemž v daném případě mezi e-mailovým sdělením ze dne [datum] o pravděpodobné likvidaci formou totální škody a oznámením o ukončení šetření pojistné události ze dne [datum] formou úhrady nákladů na opravu rozpočtem uplynulo pouze 12 dní, kdy se z hlediska zvětšení rozsahu škody na vozidle neudálo nic zásadního. Konečně soud prvého stupně zdůraznil, že následky jejího rozhodnutí nepřistoupit bezprostředně po [datum] k opravě vozidla, což by zabránilo jeho další devastaci až do neopravitelného stavu, jdou k tíži žalobkyně a nikoliv žalované. Proto soud žalobu, pokud jde o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení je tak částka přisouzená (srovnej usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3974/2015). O povinnosti zaplatit náklady řízení státu pak rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením.

13. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně i žalovaná.

14. Žalobkyně se odvoláním domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl ve výroku II změněn tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím, jakož i náklady řízení. V odvolání mimo jiné zdůraznila, že soud prvého stupně při svých závěrech vychází ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování, zejména potom, pokud jde o závěry spočívající v tom, že nezahájila po [datum] kroky směřující k opravě vozidla. Jakákoliv další škoda, která vznikla po tomto datu, je důsledkem nesprávného postupu žalované, která neprovedla řádné prošetření pojistné události, v důsledku čehož nebylo poskytnuto dostatečné pojistné plnění. V odvolání pak opětovně zdůraznila časovou osu událostí, pokud jde o události následující po skončení šetření pojistné události dne [datum] a zdůraznila, že po ukončení šetření pojistné události, činila nutné kroky k opravě, avšak žalovaná dle žalobkyně v rozporu se svou zákonnou povinností přenášela odpovědnost za další řádné šetření pojistné události na žalobkyni, která je spotřebitelem a nepochybně slabší stranou, když požadovala (v závorce, a to i po vyhotovení znaleckého posudku) dokládání dalších skutečností, které budou prokazovat souvislost s pojistnou událostí; takové skutečnosti však nepochybně plynuly již z prohlídky v servise, zcela nespornými se potom staly po vyhotovení znaleckého posudku a bylo tedy povinností žalované pojistnou událost znovu šetřit. Odpovědnost žalované za škodu žalobkyně vyvozuje z porušení povinnosti žalované dle § 2797 o. z., a to povinnosti provést šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu, je její povinnosti plnit. Přenášet jakýmkoliv způsobem odpovědnost na pojistníka či pojištěného považuje žalobkyně za nepřípustné, když je to právě pojišťovna, v daném případě žalovaná, kdo je profesionálem a má jednat tak, aby nedocházelo k dalším škodám. Žalobkyně tak zastává názor, že prevenční povinnost v případě sjednání pojištění stíhá právě pojišťovnu, která v případě, že není poskytnuto plnění v dostatečné výši ke krytí pojistné události, a v případě, že dále odmítá jakkoliv šetřit pojistnou událost v situaci, kdy vyjde najevo, že pojistné plnění mělo být vyšší, než původně poskytnuté, odpovídá za jakékoliv další škody, které vzniknou v důsledku neodstranění škod způsobených samotnou pojistnou událostí (tedy škody„ druhotné“). Je přesvědčena o tom, že bylo povinností žalované pokračovat v šetření pojistné události a nikoliv aby žalobkyně hradila opravy ze svých prostředků.

15. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně vyvracela vývody tohoto odvolání a navrhla potvrzení napadeného rozsudku v napadené části s tím, že nelze přičítat k tíži žalované, že po sdělení výsledku šetření pojistné události nepřistoupila k opravě vozidla, aby nedocházelo k jeho dalšímu poškození. Z vypracovaného znaleckého posudku ze dne [datum] vyplývá, že se jednalo pouze o parciální poškození (přičemž pojmy totální škoda a parciální škoda vyplývají z definice pojistných podmínek smluvních stran) a vozidlo bylo možno bezprostředně po škodné události opravit. Žalovaná proto poskytla pojistné plnění formou rozpočtu v souladu s pojistnou smlouvou, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalobkyni byla dále žalovanou nabídnuta oprava vozidla ve smluvním neautorizovaném servise, který se specializuje na vozy značky BMW, což ale žalobkyně odmítla a vozidlo nepředala k opravě, ani jiným způsobem nečinila kroky k jeho opravě. Žalovaná proto znovu uvádí, že tímto došlo ze strany žalobkyně k porušení čl. 16 odst. 1 písm. a) pojistných podmínek VPPH [číslo], kterými byla žalobkyně povinna učinit veškeré opatření k tomu, aby nezvětšovala rozsah následků škody. Závěr soudu ohledně parciální škody pak vyplynul také z výslechu znalců, které pověřila sama žalobkyně, nikoliv žalovaná a shodují se tak s výpovědí svědka [příjmení] a svědka [příjmení], kteří potvrdili, že nebyl prokázán takový rozsah poškození, aby se jednalo o totální škodu.

16. Žalovaná se svým odvoláním domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl ve výroku o nákladech řízení (III.) změněn tak, že žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve výši [částka], jakož pak i náklady odvolacího řízení, když akcentovala, že je sice vědoma si ustanovení § 142a odst. 3 o. s. ř., nicméně v daném případě jeho aplikaci považuje za nevhodnou i proto, že žalovaná opakovaně prostřednictvím právního zástupce oslovila žalobkyni s návrhem na smír, v rámci, kterých nabídla žalobkyni dokonce vyšší částku, než kterou rozsudkem žalobkyni přiznal soud, [částka]. To plyne, jak z protokolu z jednání, podání žalované ze dne [datum], [datum], [datum], z komunikace právních zástupců, zaslané soudu. Opakované návrhy na smír žalobkyně odmítla a spor tak vedle zbytečně. Podle přesvědčení žalované není za této situace aplikace § 142a odst. 2 o. s. ř., na místě.

17. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované se vyjádřila tak, že pokud odvolací soud dospěje k závěru, že není namístě vyhovět odvolání žalobkyně do výroku II., nechť potom rozsudek soudu prvého stupně ve výroku III. a IV., potvrdí. Ve svém písemném vyjádření vyvracel vývody odvolání a dospěl k závěru, že soud prvého stupně postupoval při rozhodnutí o nákladech řízení správně.

18. Odvolací soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

19. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je opodstatněn pouze v částce [částka] s příslušenstvím. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku prvého stupně, neboť se s ním zcela ztotožňuje.

20. Žalobkyně ve svém odvolání v zásadě zdůraznila, že odpovědnost žalované za škodu vyvazuje z porušení povinnosti žalované dle § 2797 občanského zákoníku, a to povinnosti provést šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu její povinnosti plnit. Zastává tak názor, že prevenční povinnost v případě sjednání pojištění stíhá právě pojišťovnu, která v případě, že není poskytnuto plnění v dostatečné výši ke krytí pojistné události, a v případě, že dále odmítá jakkoliv šetřit pojistnou událost v situaci, kdy vyjde najevo, že pojistné plnění mělo být vyšší, než původně poskytnuté, odpovídá za jakékoliv další škody, které vzniknou v důsledku neodstranění škod způsobených samotnou pojistnou událostí (tedy škody„ druhotné“).

21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, že v dané věci, a to v souvislosti s časovou osou (jak uvádí žalobkyně) je nepochybné, že žalovaná řádně ve vztahu k pojistné události postupovala, jestliže sice v prvé řadě žalobkyně informovala o tom, že se patrně„ bude jednat o totální škodu“, ale toto své předběžné stanovisko během 12 dnů, tj. v zákonné tříměsíční lhůtě stanovené k prošetření pojistné události, přehodnotila a následně o tom informovala žalobkyni. Je nepochybné, že skutečně následky plynoucí z faktu, že žalobkyně poté nezahájila kroky směřující k opravě vozidla, nebo přinejmenším kroky vedoucí k tomu, aby nedocházelo k dalšímu poškozování vozidla, již nelze po datu sdělení výsledku šetření tj. poté, že se nejedná o totální škodu, ale o škodu parciální, nelze přičítat žalované. Odvolací soud tak uzavírá, že žalovaná neporušila svou povinnost podle § 2797 občanského zákoníku tj. řádně provést šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit, tak i jak již správně uzavřel i soud prvého stupně. Jeho rozhodnutí ve výroku o věci samé je zcela správné, a proto bylo podle § 219 o. s. ř., potvrzeno.

22. Změny doznal výrok o nákladech řízení, neboť odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvého stupně ohledně toho, že v dané věci lze vycházet z § 142 odst. 3 o. s. ř., když z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že v průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu v průběhu řízení ohledně částky [částka] žalobu zpět, tzn. že v tomto rozsahu zavinila zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. a následně jí bylo vyhověno pouze v části žaloby tj. ve výši [částka] s příslušenstvím a odvolací soud tak dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro to, aby o nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tj. změnil rozhodnutí soudu prvého stupně o nákladech řízení. Stejně pak rozhodl o nákladech řízení státu, a to na podkladě předchozího svého rozhodnutí o nákladech řízení tak, že každá z účastnic zaplatí českému státu náklady, které vznikly České republice, a to tak, že každá z účastnic zaplatí jednu polovinu částky, která však bude uvedena v samostatném usnesení, které vydá soud prvého stupně.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně v tomto stadiu řízení nebyla již úspěšná, a proto bylo žalované přiznáno na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] (odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši [částka], a to za 2 úkony právní služby, a § 13 odst. 3 téže vyhlášky režijního paušálu ve výši [částka], to je [částka], včetně 21 % DPH, celkem [částka].