pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] v téže lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Uvedeným způsobem rozhodl o žalobě, založené na tvrzení, že žalobkyně provedla dne [datum] na pokyn strážníka [anonymizována tři slova] [obec] odtah motorového vozidla, neboť vozidlo činilo překážku v provozu. Provozovatelem vozidla byl ke dni odtahu žalovaný, což zjistila žalobkyně z registru vozidel. Jako provozovatel vozidla má žalovaný objektivní odpovědnost. Následně žalobkyně vozidlo umístila na odtahové parkoviště provozované žalobkyní a žalovaný se o odtahu vozidla dozvěděl dne [datum], kdy mu bylo oznámení o odtahu doručeno vhozením do poštovní schránky, stejným způsobem mu pak byla dne [datum] doručena výzva k úhradě dlužné částky za parkovné. Žalovaný se dne [datum] dostavil na odtahové parkoviště, kde bylo vozidlo odstaveno, avšak s tvrzením, že není vlastníkem vozidla. Následně dne [datum] se na místo dostavil opakovaně a dožadoval se vydání vozidla s tvrzením nezakládajících se na pravdě a teprve dne [datum] si vozidlo osobně vyzvedl. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu odtahu ve výši [částka] a dále parkovného ve výši [částka] stanoveného v příslušném nařízení [anonymizováno] [obec], ve výši [částka] za první až třetí den odtahu a částky ve výši [částka] za parkovné za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od přetažení vozidla na parkoviště a částky ve výši [částka] za každý i započatý den od 181. dne do vyzvednutí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když nejprve namítal, že předmětný automobil v době odtahu nevlastnil, neboť ho prodal na základě kupní smlouvy, avšak na osobu, které vozidlo prodal, si nepamatuje a kupní smlouvou nedisponuje. K prodeji vozidla mělo podle jejího tvrzení dojít někdy v roce [rok] nebo [rok]. Dále žalovaný v řízení namítal, že odtah vozidla nebyl zaevidován v evidenci odtahu [anonymizována dvě slova] [územní celek] a ani v evidenci odtahu [anonymizována dvě slova]. Tvrdil a prokazoval, že opakovaně telefonicky kontaktoval linku dispečinku žalobkyně i [anonymizováno] polici, kde měli žalovaného opakovaně ujistit, že auto odtaženo nebylo. Dále pak namítal, že v době odtahu vozidla navíc probíhalo řízení o odstranění vozidla jako vraku, které však bylo ukončeno z důvodu, že nebylo nalezeno. Akcentoval, že k odtahu vozidla došlo za jiných okolností, než jak tvrdila žalobkyně, čímž ztrácí nárok na jakékoliv plnění. Odtah vozidla byl navíc dle žalobkyně proveden z důvodu odstranění překážky v provozu, což by představovalo přestupek provozovatele vozidla a [ulice] [anonymizováno] by tak byla povinna tento přestupek řešit. [ulice] [anonymizováno] však údajně ztratila vyrozumění oznámení o podezření z přestupku, na základě kterého byl odtah proveden, což žalovanému opět zabránilo se o situaci dozvědět. Žalobkyně účelově pozdě informovala žalovaného o provedeném odtahu, aby navýšila náklady za parkovné. Žalovaný nebyl o umístění vozidel na parkoviště řádně vyrozuměn ani informován, na vozidle také nebyla vylepená žádná výzva. Odtah vozidla provedený žalobkyní byl navíc podle žalovaného nedůvodný, automobil stál v ulici [ulice] před odtahem již delší dobu, asi 2 roky. Vozidlo stálo na kraji vozovky, k jeho přesunu doprostřed vozovky došlo pravděpodobně z důvodu, aby mohlo být odtaženo, nebo to bylo provedeno třetí osobou, za což nemůže provozovatel nebo majitel vozidla odpovídat. Dále navrhl uplatnění moderace nákladů na parkování a odtah vozidla, neboť žalobkyně opakovaně pochybila, když neoznámila, že vozidlo bylo odtaženo a navíc parkovné [částka] denně na venkovní parkoviště na okraji [obec] vysoce přesahuje tržní cenu parkovného. Konečně navrhoval, aby v případě, že bude žalobkyni žalovaný nárok přiznán, nebyl do požadovaného parkovného započten čas, kdy se žalovaný kvůli nekorektnímu jednání žalobkyně o umístění vozidla na odtahovém parkovišti nedozvěděl.

4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že dne [datum] v 18: 06 hodin byl proveden odtah osobního automobilu bez SPZ tov. zn. Peugeot, barva bílá, z pozemní komunikace v ulici [ulice], [obec a číslo], vozidlo stálo na komunikaci šikmo přes pravý jízdní pruh, čímž bránilo v bezpečném projetí uvedeným místem ostatním vozidlům. K odtahu vozidla dal pokyn strážník id. [číslo] [jméno] [příjmení] a předmětné motorové vozidlo bylo odtaženo na odtahové parkoviště provozované žalobkyní, která je oprávněna hlavním městem Prahou a odstraňování silničních vozidel a vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Žalovaný si osobní automobil vyzvedl osobně dne [datum]. Že žalobkyně zaslala žalovanému nejprve oznámení o odtahu vozidla dne [datum] a dále výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum]. V souvislosti s provedeným odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů na odtah ve výši [částka] a dále parkovného ve výši [částka] stanoveného v nařízením [územní celek], které je stanoveno ve výši [částka] za první až třetí den odtahu a částky ve výši [částka] za parkovné za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od přetažení vozidla na parkoviště a částky ve výši [částka] za každý i započatý den od 181. dne do vyzvednutí.

5. Při posuzování merita věci soud prvého stupně postupoval podle ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o solničním provozu“), konkrétně § 45 odst. 1 a dále § [číslo] odst. 1 a § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

6. Soud prvého stupně se nejprve zabýval námitkou žalovaného, který v prvé fázi řízení namítal, že není vlastníkem vozidla a dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná. Po celou dobu řízení žalobvaný neuvedl osobu, které mělo být vozidlo prodáno, při čemž byl stále veden jako poslední vlastník tohoto vozidla v registru vozidel. Kromě toho žalovaný při převzetí vozidla na odtahovém parkovišti prohlásil, že je vlastníkem vozidla. Toto jeho tvrzení tak zůstává v rovině neprokázaných tvrzení žalovaného a jako vlastník vozidla je tedy objektivně odpovědný za škodu způsobenou žalobkyní spočívající v nákladech spojených s odtahem vozidla, které bylo nařízeno na základě rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] a následným umístěním vozidla na odstavném parkovišti, které žalobkyně provozuje.

7. V průběhu řízení žalovaný dále namítal, že odtah vozidla nebyl zaevidován v databázi [anonymizováno] a ani v evidenci odtahu [anonymizována dvě slova] a zpochybňoval samotné provedení odtahu vozidla, stejně tak, jako podmínky a účel provedeného odtahu. V řízení však bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že k odtahu uvedeného vozidla skutečně došlo, což je zřejmé jednak z toho, že vozidlo bylo fakticky umístěno na odtahovém parkovišti a jednak z listinných důkazů, zejména protokolu o odtahu vozidla, kde jsou uvedeny důvody rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] o odtahu vozidla a rovněž z přezkoumání odtahu vozidla provedeném odborem stížností [anonymizována dvě slova], z nichž vyplynulo, že rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] bylo v souladu s právními předpisy. Skutečnost, zda vozidlo bylo či nebylo zaevidováno v databázi odtahu, není pro toto řízení relevantní, neboť povaha nároku žalobkyně je závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní jako subjektem, jež byl k nucenému odtahu vozidla oprávněn a žalovaným jako vlastníkem (provozovatelem) vozidla, který je založen způsobením škody žalobkyni, tedy vzniku nákladů s odtahem (odkaz na [anonymizováno] Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]).

8. Pokud jde o námitky žalovaného, že se nemohl objektivně dozvědět o tom, že vozidlo bylo odtaženo umístěno na odtahovém parkovišti provozovaného žalobkyní a žalobkyně úmyslně dobu umístění vozidla na parkovišti protahovala tak, aby žalovanému neúměrně rostly náklady na parkovné, pak i tyto námitky považoval soud prvého stupně za nedůvodné. Oznámení o odtahu vozidla i výzva k převzetí vozidla, která obsahovala i informace o výši nákladů na parkování odtaženého vozidla, byly žalovanému zasílány na adresu jeho trvalého bydliště, která je až do současné doby jeho adresou doručovací, zapsanou i v registru obyvatel. Na této adrese bydlí navíc matka žalovaného a jiná adresa žalovaného známa nebyla.

9. Žalovaný dále navrhoval moderaci výši náhrady škody a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], avšak soud prvého stupně uvedl, že toto rozhodnutí je pro řešení předmětné věci nepřiléhavé, a to pro odlišné skutkové okolnosti. Soud prvého stupně, ze všech uvedených důvodů, žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, jímž se domáhal toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V obsáhlém odvolání zdůraznil, že soud prvého stupně se zásadně nevypořádal s nejpodstatnější skutečností, že odtah vozidla nebyl nijak evidován, a dokonce opakovaně jednoznačně popřen, když vozidlo bylo dohledáno a záměna vyloučena, a to mnoha odpovědnými osobami přímo na příslušné lince operačního střediska žalobce a linky [anonymizována tři slova], které jsou určeny pro informování o provedených odtazích. Dále poukázal na to, že soud prvého stupně opomněl zohlednit, že žalobce je především škůdce, který porušil své povinnosti a způsobil velké problémy a nedohledatelnost majetku všem osobám se vztahem k vozidlu. Nezákonným neprovedením evidence a popřením odtahu žalobce dosáhl pravděpodobně toho, že parkovné namísto sníženého parkovného [částka] za 1. den činilo nakonec celkem zhruba [anonymizována dvě slova], což je zhruba o [částka] více, než by stálo na nejbližším komerční parkoviště stejného typu u [příjmení] mostu za stejnou dobu. Dále zdůraznil, že soud prvého stupně se vůbec nevypořádal s těmito podstatnými skutečnostmi: za prvé nezaevidování a neřešení přestupku provozovatele vozidla, za druhé obstrukce a neetické jednání při řešení vyzvednutí vozidla z parkoviště, zatřetí porušení [ustanovení právního předpisu EU] Sb. [územní celek], o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, ze čtvrté skutečná poloha vozidla a skutečný důvod odtahu a zapáté provozovatel/majitel nemůže odpovídat za škodu protiprávním přemístěním vozidla. Dále namítal nepravdivá a nedoložená tvrzení v odůvodnění rozsudku, a to zejména to, že se nedozvěděl doručením výzvy k vyzvednutí vozidla dne [datum] a dopis ani nemohl být doručen do schránky v ten den, protože odeslán měl být [datum] a doporučený dopis se doručuje vhozením do schránky nejdříve až 10 dní od doručení. Dále, že soud ve svém bodě 19 uvedl, že došlo k jeho ztotožnění až krátce před [datum], avšak tato skutečnost nebyla prokázána, pak soud rovněž tvrdil, že se dne [datum] dožadoval s tvrzeními, nezakládajícími se na pravdě, vydání vozidla. O jaká tvrzení mělo jít, přitom nevysvětluje. Dále došlo k obstrukcím s vydáním vozidla, nebyl proveden důkaz a došlo k nezohlednění tzv. polopřevodu a soud prvého stupně pochybil, jestliže nezohlednil žádost o moderaci a konečně namítl i nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení a nedoručení předžalobní upomínky.

11. K odvolání žalobce se vyjádřila žalobkyně, která ve svém písemném vyjádření vyvracela vývody odvolání a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako zcela věcně správného. Zdůraznil, že v řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že k odtahu uvedeného vozidla skutečně na základě zákona o silničním provozu došlo, což vyplývá z protokolu o odtahu vozidla [číslo] dále z přezkoumání odtahu vozidla provedeném odborem stížností [anonymizována dvě slova], z nichž vyplynulo, že rozhodnutí strážníka [anonymizována dvě slova] bylo v souladu s právními předpisy. Skutečnost, zda vozidlo bylo či nebylo zaevidováno v databázi odtahu, žalovaný pouze tvrdil, avšak neprokázal. Jak uvedl soud prvého stupně, je podstatné, že povaha nároku žalobce je závazkový vztah vzniklý mezi žalobcem, jako subjektem, jenž byl k nucenému odtahu vozidla oprávněn, a žalovaným jako vlastníkem (provozovatelem) vozidla, který je založen způsobením škody žalobkyni, tedy vzniku nákladů s odtahem (viz. [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Pokud žalovaný tvrdil, že vozidlo bylo odtaženo a umístěno na odtahové parkoviště provozované žalobkyní a žalobkyně úmyslně dobu umístění vozidla na parkovišti protahovala, aby žalovanému neúměrně rostly náklady na parkové, pak poukazuje na to, že předmětné vozidlo nemělo registrační značky, což bylo v řízení prokázáno. Oznámení o odtahu vozidla i výzva k převzetí vozidla, která obsahovala i informaci o výši nákladů na parkování odtaženého vozidla, byly žalovanému zasílány na adresu jeho trvalého bydliště, která je až do současné doby jeho adresou doručovací, zapsanou i v registru obyvatel. Na této adrese bydlí navíc matka žalovaného a jiná adresa žalovaného žalobci známa nebyla ani známa být nemohla. Pokud žalovaný ve svém odvolání dále odkazoval na rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a navrhl moderaci výše náhrady škody, pak poukazuje na to, že žalovaný nerespektoval po delší dobu své povinnosti vlastníka vozidla, nedokončil ani administrativní povinnosti související s převodem tohoto vozidla na svou osobu, což však nemůže jít k tíži žalobce. Pokud žalovaný napadá výše cen za odtah a uskladnění odtažených vozidel, pak z obsahu spisu vyplývá, že tyto ceny neurčuje sám žalobce, ale jsou účtovány na základě [ustanovení právního předpisu EU] [územní celek].

12. Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, v § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

13. Úvodem odvolací soud poukazuje na to, že soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., avšak pochybil v právním posouzení věci, jestliže žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud, aniž by musel opakovat dokazování, dospěl na podkladě zjištění soudu prvého stupně, že soud prvého stupně nesprávně vyhodnotil skutečnost, že odtah vozidla nebyl nijak evidován, přičemž provedení evidence odtahu je důležitou a nedílnou součástí odtahu, neboť v důsledku uvedeného nastává nedohledatelnost vozidla, když tato povinnost, tj. vést tuto evidenci, je uvedena i v [ustanovení právního předpisu EU] Sb. [územní celek]. Pokud není vedena evidence, pak tato skutečnost znemožňuje dohledání a vyzvednutí vozidla. Dále bylo prokázáno, že i ředitel [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] potvrdil, že vozidlo někým bylo odstraněno bez zásahu [anonymizována dvě slova]. Dále odvolací soud nemohl odhlédnout od toho, že nebylo prokázáno, že by žalobce sám přesunul předmětné vozidlo z krajnice vozovky, aby došlo k odtahu vozidla a dále nemohl odhlédnout ani od toho, že se nedozvěděl doručením výzvy k vyzvednutí vozidla dne [datum], když dopis nemohl být doručen do schránky v tento den, protože odeslán měl být [datum] a doporučený dopis se vždy doručuje vhozením do schránky nejdříve až po 10 dnech od doručení. Dále nelze odhlédnout od toho, že žalobce se domáhal vydání vozidla z parkoviště, což bylo prokázáno svědkem, který byl synem otce žalovaného. Za situace, kdy soud prvého stupně se nevypořádal s tím, že se jedná o případ, kdy vozidlo bylo v době odtahu trvale vyřazeno z evidence vozidel, kdy u vozidla nastala okolnost nedokončeného polopřevodu, přičemž bylo trvale vyřazeno z evidence vozidel a již nemohlo být zpětně zaregistrováno a tudíž ani provozuschopné, pak odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Postup žalobkyně považuje za zcela nesprávný, neboť nebyl důvod k tomu, aby došlo k odtahu předmětného vozidla, když došlo k nezaevidování a neřešení přestupku provozovatele vozidla, pozdnímu informování o odtahu, nekorektnímu jednání při řešení vyzvednutí vozidla z parkoviště a odvolací soud proto vyhověl všem argumentům žalovaného, které vtělil do svých podání a rozsudek soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť žalobci v řízení nevznikly žádné náklady.