pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl a současně rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Výše uvedeným způsobem rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že žalobce se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo obstarání zájezdu do Bulharska pro žalobce a jeho rodinu v termínu od [datum] do [datum] Cena zájezdu byla sjednána na částku [částka] a žalobcem byla v plné výši uhrazena před uskutečněním zájezdu. Žalobce v průběhu zájezdu opakovaně vytýkal delegace žalovaného tyto vady: neodtékající odpad ve sprše, jednotvárné studené snídaně a velmi omezený výběr pokrmu, nedodržování zásad hygieny při servírování snídaní, umístění pokoje přímo nad venkovní diskotékou a s tím související hluk do nočních hodin. Veškeré vady žalobce opakovaně vytýkal již v průběhu zájezdu, a to ústně dne [datum], [datum] a [datum] a následně i písemně prostřednictvím reklamačního protokolu dne [datum]. Na průběh zájezdu měl zásadní vliv i samotný proces reklamace, kdy žalobce opakovaně kontaktoval a urgoval delegátku žalovaného a domáhal se odstranění vad a po celou dobu pobytu však nápravě (vyjma zvýšené teploty servírovaných pokrmů) nedošlo. Žalobce proto považuje za adekvátní slevu z ceny zájezdu celkovou částku ve výši [částka], přičemž výši slevy stanovil s přihlédnutím k tzv. Frankfurtské tabulce. Konkretizoval, že požaduje slevu ve výši 10 % z ceny zájezdu z důvodu vady spočívající v jednotvárných snídaních, velmi omezeném výběru pokrmů a nedodržování zásad hygieny při servírování snídaní, ve výši 15 % ceny zájezdu z důvodu vady spočívající v neodtékajícím odpadu ve sprše, ve výši 20 % z ceny zájezdu z důvodu vady spočívající v nočním hluku.

3. Žalovaná nárok neuznala s tím, že vybavení a uspořádání koupelny zcela odpovídalo standardu ubytovacího zařízení pro danou kategorii a danou lokalitu. Po nahlášení závady údajně neodtékajícího odpadu se hotel tímto zabýval a závada nebyla shledána. Snídaně byla podávána od 8 do 10 hodin, ke konci podávání už se nenosí žádná jídla, což nepředstavuje nedostatek, neboť nelze požadovat, aby bylo donášeno jídlo nové. Je v povaze věci, že ve snídaňovém bufetu se zpravidla servíruje stejné jídlo. Jde-li o noční hluk, pak je obecně známo, že v teplých krajinách s ohledem na celodenní vysoké teploty začíná život až ve večerních hodinách. Proto provoz do 23. hodiny nelze považovat za vadu zájezdu.

4. Soud prvého stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zájezdu [číslo] účastníkem zájezdu byl žalobce, jeho manželka a 2 děti narozené 2011 a 2014 v termínu [datum] až [datum] za [částka]. V bezprostředním sousedství hotelu se nacházela restaurace se zahrádkou s hudbou, která byla zdrojem hluku do 23. hodiny, okna pokoje žalobce a jeho rodiny vedly směrem k restauraci. V rámci snídaně byly teplé pokrmy servírované bez ohřevu volně na talíři. Hotel žalovaná označila v nabídce jako rodinný. V hotelovém pokoji v místnosti koupelny, kde bylo umístěno WC, sprchový kout a umyvadlo, neodtékala voda po sprchování, bylo třeba ji ručně vytřít mopem. Žalobce vady zájezdu na místě reklamoval.

5. Soud prvého stupně při svém rozhodnutí vyšel z § [číslo] odst. 1, [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2 a § [číslo] odst. 1 a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Při svém rozhodnutí vyšel soud prvého stupně z toho, že pokud jde o stravování, pak snídaně byly poskytovány v přiměřené podobě, kdy se jednalo o snídaně formou bufetu. Z předložených fotografií vzal za prokázané, že teplé pokrmy mohly být servírovány studené, tak jak popisoval žalobce v účastnickém výslechu a v tomto smyslu tedy nabídka snídaňového bufetu neodpovídala očekávanému standartu, a proto soud přiznal žalobci slevu ve výši 5 %, to je částku [částka]. Pokud se jedná o odpad v koupelně, vzal za prokázané tvrzení žalobce, že tuto situaci bylo třeba řešit pouze vytření mopem, který byl zde umístěn. Jednalo se tedy fakticky o částečném nefunkční WC se sprchou, což lze považovat za podstatnou komplikaci pobytu a soud v této souvislosti přiznal žalobci slevu ve výši 10 %, to je částku [částka].

6. Pokud jde o hluk také zřejmé, že hotel přímo sousedil s provozovnou, kterou lze zřejmě označit jako restauraci s živou hudbou. Nebylo sporu o tom, že zvýšený hluk ustával ve 23:00 hodin, když žalovaná poukázala na skutečnost, že tuto dobu dle místních předpisů nastává noční klid. Soudu však nebylo zřejmé, proč je za takové místně situace hotel výslovně v nabídce označován jako„ rodinný“, což nelze vykládat než jako vhodný pro pobyt s dětmi, je-li obecně známo, že malé děti mohou obtížně usínat a hluk může pro komfort pobytu dětí a rodičů působit značně rušivě. Účastníky zájezdu ze strany žalobce byly i jeho děti narozené v letech 2011 a 2014 a s ohledem na tzv. frankfurtském tabulky slev, kdy problematický je nejen hluk v noci a v této souvislosti se poukazuje sleva 10 až 40 %, ale i nadměrný hluk ve dne (sleva 5 až 25 %), a protože nebyla vyřešena výměnou pokoje, kterou navrhovala delegátka, a proto soud přiznal slevu ve výši 10 %, to je částku [částka]. V tomto rozsahu proto soud prvého stupně žalované uložil zaplatit výše uvedenou částku a v souvislosti s tím pak rozhodl i o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku, podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala toho, aby změnou rozsudku byla žaloba zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení. V odůvodnění svého odvolání akcentovala, že pokud se jedná o rodinný hotel, hluk z restaurace do 23. hodiny pak poskytnuté ubytování plně odpovídalo uzavřené smlouvě o zájezdu. Žalobce byl při uzavírání smlouvy o zájezdu upozorněn na„ noční život“ v prázdninových letoviscích, který může způsobit vyšší hluk, a to i v nočních hodinách. Žalobce tak musel očekávat jisté hlukové„ znečištění“, nehledě na to, že sám zvolil ubytování s restaurací s terasou a přímo v blízkosti centra letoviska (jak výslovně vyplývá z nabídky žalované). I kdyby připustila, že označení hotelu jako„ rodinný“ lze chápat jako vhodný pro pobyt s dětmi, pak je toho názoru, že provoz živé hudby nedaleko centra prázdninového letoviska do 23. hodiny nelze považovat za vadu zájezdu, přičemž soud prvého stupně chybně vyšel ve svých skutkových závěrech o hluku v noci/nadměrném hluku pouze a jen z účastnické výpovědi žalobce a fotografii prokazujících nic víc než umístění restaurace se zahrádkou v přízemí hotelu. Žalobce neprokázal a pouze jen tvrdil, zda živá hudba v restauraci pod jejich okny vůbec hrála, natož aby prokázal, že tato byla nadměrně hlučná a zároveň slyšitelná i přes zavřená okna. A neunesl tak své důkazní břemeno a soud prvého stupně nezjistil dostatečně skutkový stav. Pokud se jedná o stravování, pak poukazuje na důkaz provedený soudem prvého stupně, který předložila, tj. fotografie, z níž je naprosto zřejmé, že právě vajíčka v úpravě„ volské oko“ byla servírována v nerezových nádobách pro ohřívání pokrmu (nikoliv volně na talíři). Jestliže žalobce tvrdí opak, pak bylo na něm prokázat, v jakém rozsahu tato údajná povinnost žalované byla porušena a jak dlouho tato vada trvala. Pokud se jedná o vadu, to je stopy vody po použití sprchy, pak tento závěr soudu postrádá dle žalované oporu v provedeném dokazování. Z videí pořízených žalobcem je zřejmé, že prostor koupelny zůstává po použití sprchového koutu mokrý a sám žalobce však současně vypověděl, že za účelem vytření – odstranění vody, která po použití sprchy na podlaze zůstala – byla v koupelně umístěna stěrka/mop. Tento stav je přitom naprosto běžný, v tipu takto řešených koupelen dokonce již předvídatelný. Předpokládané řešení mokré podlahy po jejím použití setřením stěrkou, odpovídala standartu ubytovacího zařízení pro kategorii 2 hvězdičky a danou lokalitě a soud na základě těchto důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracel vývody tohoto odvolání a navrhl potvrzení rozsudku ve věci se samé a ve výroku o nákladech řízení pak změnu tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně ve výši [částka].

9. Odvolací soud, k odvolání žalobce, přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

10. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvého stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. K dovolání žalobce pak Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dovolací soud v prvé řadě ve svém rozhodnutí uvedl, že na věc je třeba aplikovat ustanovení § 2537 odst. 1 zák. [číslo] jakož i § 2540, občanského zákoníku (dále jen o. z.). Dovolací soud k rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, že odvolací soud nevzal do úvahy, že pro posouzení otázky, zda zájezd má odpovídající vlastnosti (nemá vady), je třeba posouzení všech k tomu relevantních okolností a jeho právní posouzení je neúplné a tudíž nesprávné. Tzv.„ důležité informace“ jsou souhrnným dokumentem, který obsahuje informace a upozornění spíše obecného charakteru, neboť je určen (adresován) každému zákazníkovi žalované bez zřetele na konkrétní destinaci či sjednané podmínky zájezdu. Podrobnější informace o zájezdu odpovídající skutečnosti v daném místě obsahuje katalog, který zpravidla obsahuje popis konkrétní destinace (oblasti) i hotelu (ubytovacího zařízení). V praxi je typický například popis, že“ hotel je umístěný v klidné části“, či„ ve větší vzdálenosti od centra letoviska“, nebo naopak, že se jedná o„ hotel v živější části letoviska“, nebo že„ v okolí probíhá rušný společenský život“ apod. Jinak řečeno, v dotyčném dokumentu (důležité informace) uvedené obecné upozornění na noční život v letoviscích samo o sobě – bez dalšího – nutně neznamená, jak to předestřel odvolací soud, že by se toto upozornění na hluk mělo týkat právě místa, kde trávil dovolenou žalobce. K tomu je však třeba vyhodnotit veškeré informace, jež pořadatel zákazníkovi sdělil, počítaje v to nejen smlouvu, ale i katalog. Obecně přitom by mělo být pravidlem, že všude tam, kde v katalogu (v popisu hotelu) není zmínka či upozornění na možnost většího, než jinak obvyklého hluku, by zákazník neměl být zaskočen (očekávat) vyšší, než obvyklou úroveň hluku. Odvolací soud se však nevypořádal s argumentací žalobce, že hotel byl v nabídce označován jako„ rodinný“. Dále dovolací soud uvedl, že jde-li o vytýkaný nedostatek spočívající v tom, že nabízené pokrmy byly studené, nemohl obstát závěr odvolacího soudu, že o vadu nejde, neboť žalobci nebylo v rámci snídaně teplé jídlo přislíbeno. I kdyby platilo, že obvyklou součástí kontinentální snídaně tepelně upravené pokrmy či teplá jídla (například vejce) nejsou, pak ale v případě, že ubytovací zařízení (hotel) v rámci jím poskytovaných služeb, snídaně s teplými pokrmy podává, není žádný důvod u nich nepožadovat standardní teplotu. Pokud odvolací soud učinil závěr, že podlaha v koupelně zůstávala po použití sprchy pouze mokrá, (nikoliv, že po použití sprchy nahromaděná voda zůstávala, respektive neodtékala, jak zjistil soud prvého stupně) je závěrem skutkovým. Dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu je odklonem od skutkových zjištění soudu prvého stupně, pak nezopakovali odvolací soud za účelem odlišných skutkových zjištění dokazování, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Nad to dovolací soud uvedl, že lze sice souhlasit s úvahou, že mokrá podlaha v místě, kde je umístěna sprcha, nebude představovat u zájezdu, a to i když se jedná o místnost zároveň sloužící jako WC, nicméně nelze pominout rozdíl mezi„ mokrou podlahou“ a situací, kdy„ voda neodtéká“ - tedy kdy po použití sprchy zůstává voda„ stát“, přičemž taková okolnost i podle nejhlubšího přesvědčení dovolacího soudu může představovat zejména z hygienického pohledu, jistý nekomfort, obzvlášť je-li koupelna užívána více osobami a slouží-li zároveň nejen jako sprcha, ale též jako umývárna a WC.

11. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], neboť právní názor dovolacího soudu je pro obecné soudy závazný (§ 243 g odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Dospěl tak k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže věc vyhověl, a to ohledně částky [částka] s příslušenstvím. Je tak nepochybné, že nabídka snídaňového bufetu neodpovídala očekávatelnému standartu a soud prvého stupně správně proto přiznal žalobci slevu ve výši 5 %, to je částku [částka], když tato skutečnost vycházela z provedeného dokazování (předložených fotografií). Dále soud prvého stupně správně vzal za prokázané tvrzení žalobce, že odpad v koupelně neodtékal vzhledem k jeho chybné konstrukci, tj. chybnému vyzpádování a tím došlo k částečné nefunkční WC se sprchou, což lze považovat za podstatnou komplikaci pobytu, a nepochybil proto, jestliže žalobci přiznal slevu ve výši 10 %, tj. částku [částka]. Dále soud prvého stupně správně vyšel i z toho, že pokud jde o hluk, že zvýšený hluk ustával ve 23:00 hodin, když se jednalo o tzv. rodinný hotel tj. jako o hotel, vhodný pro pobyt s dětmi, a proto je částka [částka] zcela odpovídající. Jestliže soud prvého stupně uzavřel, že celkem měl žalobce úspěch co do [částka] s příslušenstvím, pak rozsudek soudu prvého stupně je zcela věcně správný, a proto byl podle § 219 o. s. ř., a to vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, potvrzen.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení za úkony právních služeb z tarifní hodnoty ve výši [částka] podle § 11 odst. 1, a to vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání soudu dne [datum], sepis dovolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]; ve výši [částka] za úkon, to je celkem [částka], dále hotové náklady podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem [částka], dále náklady právního zástupce žalobce na cestu vlakem [obec] - [obec] a zpět na jednání dne [datum] ve výši [částka], náklady právního zástupce žalobce na cestu [obec] - [obec] a zpět (tj. 2× 205km) na jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním vozidlem Škoda Superb, [registrační značka] při průměrné spotřebě 4,4 l motorové nafty/100km, v ceně 47, [částka] motorové nafty a výši základní náhrady 4,70 [spisová značka] ve výši [částka], náhrada za promeškaný čas při jednání dne [datum], tj. za 2× 5 započatých půlhodin, ve výši [částka], náhradu za promeškaný čas při jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. za 2× 5 započatých půlhodin, ve výši [částka], soudním poplatkem za dovolací řízení ve výši [částka] a dani z přidané hodnoty ve výši [částka].