pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem výrokem I. soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně se zaplacení shora uvedené částky domáhala z titulu poplatků dle zák. č. 348/2005 Sb., které žalovaná neuhradila v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]

3. Žalovaná nesporovala, že v uvedeném období žalobkyni televizní poplatky neuhradila, nesporovala ani výši žalované pohledávky. Nárok žalobkyně však neuznala. Poukázala na to, že nárok žalobkyně není poplatkem ve smyslu obecně přijímaného vymezení pojmu poplatek a v smyslu zák. č. 348/2005 Sb. Uvedla, že dle odborné literatury je poplatek peněžní ekvivalent za služby poskytované veřejným sektorem, přičemž ekvivalentnost poplatku znamená, že poplatník a příjemce poplatku vstupují do transakce, kdy poplatník za odvod poplatku dostává od příjemce nějakou konkrétní protihodnotu, typicky ve formě udělení určitého oprávnění. Poplatek dle zák. č. 348/2005 Sb. je ekvivalentní tehdy, jestliže držiteli televizních přijímačů bude při uhrazení poplatku bez dalšího omezení garantována možnost užití držených televizních přijímačů. V žalovaném období však tato podmínka splněna nebyla s ohledem na vládou [země] přijatá opatření v souvislosti s pandemií koronaviru [anonymizováno], která výslovně žalované zakazovala provoz jejích ubytovacích a restauračních zařízení. Žalované tak byla odňata možnost využívat televizní přijímače k jejich účelu- poskytnutí k užití zákazníkům. V předmětném období tak za vyměřený poplatek nebylo žalované garantováno žádné protiplnění. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

4. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování zjistil soud prvního stupně následující skutkový stav:

5. Žalovaná jako držitel televizních přijímačů, se dne [datum] přihlásila do příslušné evidence jako plátce televizního poplatku. Od ledna [rok] do října [rok] žalovaná měla přihlášeno celkem 311 televizních přijímačů, z nichž platila televizní poplatek. Od listopadu [rok] do srpna [rok] měla již přihlášeno pouze 11 přijímačů. Za celý rok [rok] jí byla předepsána úhrada poplatků v celkové výši [částka], přičemž z této částky bylo uhrazeno pouze [částka]. Za období od ledna do srpna [rok] celková výše poplatků činila [částka] a byla žalovanou zcela uhrazena. Žalobkyně v květnu [rok] žalovanou upomenula o zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná reagovala platbou ve výši [částka]. Další poplatky již nehradila.

6. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně po právní stránce posoudil dle § 7 odst. 1,2 a § 10 zák. č. 348/2005 Sb. Konstatoval, že žalobkyně je dle citovaného zákona povinna [anonymizováno] poplatky inkasovat a v případě jejich neuhrazení se jejich zaplacení domáhat i soudní cestou, včetně úroku z prodlení. K obraně žalované uvedl, že v předmětném období nepochybně došlo v důsledku přijatých protipandemických opatření k omezení podnikání žalované. Ze strany státu však nebyla přijata žádná legislativní opatření směřující k prominutí či odpuštění placení televizních poplatků. Nadto žalobkyně i v tomto období nadále vysílala a tudíž plnění za inkasované televizní poplatky poskytovala. Žalovaná si tak musela být vědoma své povinnosti televizní poplatky hradit, a to za všechny televizní přijímače, které přihlásila do příslušné evidence.

7. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Odvoláním nezpochybnila zjištěný skutkový stav věci, který nadto byl mezi účastníky nesporný. Nesouhlasila však s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Namítala, že soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku zabýval skutečnostmi, které nebyly pro rozhodnutí v této věci podstatné, a naopak zcela pominul obrannou argumentaci žalované. Dle žalované v dané věci nebylo nijak podstatné, zda překážka ve využívání televizních přijímačů byla způsobena žalobkyní. Žalovaná namítala, že jí bylo protipandemickými opatřeními [anonymizována dvě slova] znemožněno využívat televizní přijímače k jejich účelu, tedy k jejich poskytování k užití hostům ubytovacích a restauračních zařízení žalované. Podstatou její argumentace bylo, že v počátku roku [rok] [anonymizována dvě slova] ve snaze zpomalit šíření [anonymizována dvě slova] přijala opatření, kterými zamezila pohybu osob a zakázala provozování ubytovacích a restauračních zařízení, čímž v podstatě zastavila cestovní ruch a přinutila žalovanou k ukončení její podnikatelské činnosti. Tím došlo k úplnému zastavení příjmů žalované, a v důsledku toho k praktické devastaci jejího podnikání. Ani po zmírnění zákazu provozování ubytovacích a restauračních zařízení, případně následně po jeho úplném zrušení, nebyla žalovaná s ohledem na přetrvávající paralýzu cestovního ruchu schopna obnovit své podnikání v původním rozsahu, a byla i nucena trvale omezit rozsah své činnosti a uzavřít některé provozovny. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky, která dle tvrzení žalobkyně odpovídá vyměřeným poplatkům dle [ustanovení pr. předpisu], za držení televizních přijímačů žalovanou v období duben [rok] – duben [rok]. Dle žalované však nárok žalobkyně nelze považovat za poplatek, když podle odborné literatury je poplatek peněžní ekvivalent za služby poskytované veřejným sektorem. Ekvivalentnost poplatku znamená, že poplatník a příjemce poplatku vstupují do transakce, kdy poplatník za odvod poplatku dostává od příjemce nějakou konkrétní protihodnotu. Případně je poplatek definován jako„ peněžitá dávka zákonem stanovenou, nenávratnou, vybíranou státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi za zákonem stanovené úkony jejich orgánů“, a že jde o dávku s ekvivalentem. Lze se setkat s definicí, podle které poplatek je platba, která se platí jako částečná úhrada nákladů spojených s činností státních orgánů nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Vzhledem ke shora citovaným závěrům odborné literatury je třeba konstatovat, že obligatorním znakem poplatku je vždy jeho ekvivalentnost, což znamená, že orgán veřejné moci je povinen poplatníkovi za uhrazený poplatek garantovat konkrétní protiplnění, typicky ve formě udělení určitého oprávnění. Poplatky je v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) možné ukládat jen na základě zákona. Zařazení této kautely do Listiny svědčí o mimořádném důrazu, který ústavodárce klade na dodržování pravidel v souvislosti s ukládáním poplatkové povinnosti ze strany orgánů veřejné moci. Při ukládání povinnosti k úhradě„ poplatku“ subjektům soukromého práva je proto třeba zkoumat, zda jde skutečně o poplatek ve smyslu doktrinálně přijímaného výkladu tohoto pojmu. Pokud povaha vyměřeného„ poplatku“ neodpovídá povaze poplatku, pak v daném případě chybí Listinou vyžadovaný zákonný podklad pro vyměření a uložení dané platební povinnosti, a nejedná se tedy o poplatek ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny. Platební povinnost v takovém případě nevzniká. Ústavní soud už ve své nalézací praxi konstatoval nepřípustnost„ poplatku“, který neodpovídá doktrinálnímu vymezení tohoto pojmu (srov. nález sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum]). Zakotvením povinnosti k hrazení televizních poplatků v [ustanovení pr. předpisu] je splněna toliko formální podmínka pro vznik poplatkové povinnosti žalované; dále je však třeba zkoumat splnění materiální podmínky, tedy zda vyměřený„ poplatek“ podle [ustanovení pr. předpisu] splňuje definiční znaky poplatku. Poplatek podle [ustanovení pr. předpisu] je ekvivalentní tehdy, když držiteli televizních přijímačů bude při uhrazení poplatku bez dalšího omezení garantována možnost užití držených televizních přijímačů. Tato podmínka v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] nebyla splněna. V této době byla v platnosti opatření [anonymizována dvě slova], která žalované výslovně zakazovala provoz jejích ubytovacích a restauračních zařízení a žalované tak byla odňata možnost využívat televizní přijímače k jejich jedinému účelu – poskytnutí k užití zákazníkům. V tomto období tak za vyměřený„ poplatek“ nebylo žalované garantováno protiplnění. Žalovaná částka tedy není poplatkem a poplatková povinnost v tomto rozsahu žalované nevznikla a s ohledem k čl. 11 odst. 5 Listiny ani nemohla vzniknout. Žalovaná dále namítala, že pro posouzení právní povahy poplatku jako plnění s ekvivalentem není rozhodné, zda to byla žalobkyně, kdo žalované znemožnil užívání televizních přijímačů. Ekvivalentní protiplnění poskytováno nebylo v daném případě v důsledku přijetí protipandemických opatření [anonymizována dvě slova]. Podstatné však je, že ekvivalentní protiplnění jednoduše poskytováno nebylo. Žalobou nárokovaná částka není poplatkem, a proto úvaha soudu prvního stupně o vzniku nároku na televizní poplatky je nesprávná a též nepřezkoumatelná, když soud prvního stupně se ani v odůvodnění rozsudku s argumentací žalované nevypořádal. Žalovaná z výše uvedených důvodů žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence [anonymizováno], což ani nesporuje. Pouze namítá, že poplatkovou povinnost neporušila, když jí bylo v době„ covidových“ opatření znemožněno podnikat. Žalobkyně poukázala na to, že je vázána při výběru poplatků zákonem a nemá legislativní zmocnění ke změněn způsobu platby poplatku. Zákon [číslo] Sb., přesně stanoví kdo je povinen televizní poplatky platit a připouští jen omezené výjimky pro jejich neplacení. Kromě v zákoně vyjmenovaných subjektů, jsou všechny ostatní instituce, firmy, podnikatelé i fyzické osoby, které mají nějaké zařízení umožňující volitelný příjem rozhlasového nebo televizního vysílání, povinni poplatky hradit. Povinnost hradit poplatek je dána po celou dobu, kdy je poplatník evidován, a to až do konce měsíce, v němž se z evidence odhlásil. Povinnost platit poplatek tak není vázána na dobu držení televizního přijímače, ale na dobu, po kterou je poplatník v evidenci veden. Žalobkyně rovněž podotkla, že náklady, které podnikatelům vznikly v souvislosti s koncesionářskými poplatky, bylo možné zahrnout do žádosti o dotace buď z programu [anonymizováno] – nepokryté náklady, nebo [anonymizována dvě slova], neboť se jedná o obdobné náklady jako např. náklady na energie, které i během pandemie podnikatelé rovněž museli hradit. Žalobkyně proto nadále setrvala na svém žalobním požadavku, a proto navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Pokud jde o skutkový stav věci, vyšel odvolací soud ve svém rozhodnutí ze skutkových zjištění a závěrů soudu prvního stupně, které považuje za správné a které nebyly žalovanou v odvolání ani rozporovány. Pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud pak především svou pozornost zaměřil na právní posouzení věci soudem prvního stupně a shledal, že v zásadě jsou závěry soudu prvního stupně správné, když uzavřel, že žalovaná je podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem televizního poplatku a dále, že žalobkyní bylo za tento poplatek poskytováno i protiplnění, a to ve formě běžného televizního vysílání, tudíž žalovaná je povinna nárok žalobkyně uspokojit. Posledně uvedený závěr však ve vztahu k žalovanou namítanému charakteru poplatku, kdy žalovaná poukazovala na to, že se jí nedostalo ekvivalentního plnění a chybí tak esenciální znak, aby žalobkyní uplatněný nárok mohl být považován za poplatek, a z této skutečnosti pak dovozovala, že jí povinnost platit televizní poplatky nevznikla, neposoudil podle odpovídajících zákonných ustanovení. V tomto směru pak odvolací soud vycházel z níže citovaných zákonných ustanovení, kdy pro posouzení obrany žalované spočívající v tom, že žalobní nárok není poplatkem, neboť žalované se na jeho základě nedostalo ekvivalentního protiplnění, je podstatné zejména ustanovení § 1 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s ustanovením § 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 483/1991 Sb., o České televizi.

13. Podle § 1 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ Zákon“), tento zákon stanoví předmět poplatků, poplatníka, základ, výši a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků a evidenci poplatníků. Rozhlasový poplatek slouží k financování veřejné služby [anonymizována dvě slova]. Televizní poplatek slouží k financování veřejné služby [anonymizováno].

14. Podle § 2 odst. 2 Zákona televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

15. Podle § 3 odst. 2 Zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 483/1991 Sb., o České televizi (dále jen „televizní zákon“) [anonymizováno] poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území [země] za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (dále jen "veřejná služba v oblasti televizního vysílání").

17. Podle § 2 odst. 2 televizního zákona hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel [země],

c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti,

d) rozvíjení kulturní identity obyvatel [země] včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin,

e) výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

18. Podle § 3 odst. 1 televizního zákona [anonymizováno] naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, ž

a) provozuje zemské celoplošné digitální vysílání alespoň 4 televizních programů, multimediálního obsahu a doplňkových služeb prostřednictvím sítě zemských vysílacích rádiových zařízení s využitím rádiových kmitočtů vyhrazených pro [anonymizována tři slova], který vykonává správu kmitočtového spektra podle zvláštního právního předpisu 1c) (dále jen "multiplex veřejné služby"),

b) jako provozovatel multiplexu veřejné služby sestavuje společně s [anonymizována dvě slova] souhrnný datový tok a odpovídá za jeho správu a jeho předání k šíření zemskou sítí vysílacích rádiových zařízení,

c) zřizuje síť vlastních zpravodajů,

d) v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů zajišťuje regionální vysílání prostřednictvím televizních studií [anonymizováno] (dále jen "televizní studia") pro území jejich působnosti. Regionální vysílání každého televizního studia musí vyváženě obsahovat příspěvky z celého území jeho působnosti,

e) vytváří archivní fondy, udržuje je a podílí se na jejich využívání jako součásti národního kulturního bohatství,

f) podporuje [anonymizováno] filmovou tvorbu a kulturní projekty,

g) vysílá díla domácí a zahraniční tvorby,

h) poskytuje alespoň na jednom vysílaném programu 24hodinovou programovou službu, včetně aktuálního zpravodajství,

i) poskytuje teletextové služby,

j) opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrábí v českém znakovém jazyce nebo opatřuje simultánním tlumočením do [anonymizováno] znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a dále alespoň 10 % vysílaných pořadů zpřístupňuje pro osoby se zrakovým postižením,

k ) vyvíjí činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb,

l) poskytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání,

m) poskytuje veřejnosti informace a obsah podle § 2 odst. 1 prostřednictvím internetových stránek a aplikací [anonymizováno].

n) kinematografická díla zahraniční tvorby, filmy a seriály zahraniční tvorby vytvořené pro televizní vysílání, které jsou opatřeny dabingem, vysílá zároveň v původním znění s titulky v českém jazyce, nebrání-li tomu překážky právní nebo technické povahy.

19. Z citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že televizní poplatek je výslovně určen k financování veřejné služby poskytované [anonymizována dvě slova]. V zákoně o České televizi je pak v § 2, 3 definováno jakým způsobem [anonymizováno] poskytuje veřejnou službu, je zde tedy definováno protiplnění, které je na základě inkasované platby blíže nevymezenému okruhu subjektů poskytováno [anonymizována dvě slova]. Již z této definice je zřejmé, že žalobkyní požadované plnění splňuje definici poplatku tak, jak je předpokládána v odborné literatuře, na niž žalovaná odkazuje v odvolání, zejména pak definici, podle které poplatek je platba, která se platí jako částečná úhrada nákladů spojených s činností státních orgánů nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Za oprávnění poskytovaná poplatníkovi pak lze s ohledem na citovaná zákonná ustanovení považovat oprávnění čerpat všechny služby, které je žalobkyně v rámci veřejné služby podle zákona o České televizi povinna poskytovat. Tyto služby mohla žalovaná čerpat i v době, kdy byla v platnosti opatření [anonymizována dvě slova] v souvislosti s pandemií [anonymizováno] SARS – [anonymizováno] 2.

20. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud neshledal obrannou argumentaci žalované důvodnou, ale naopak přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaná byla povinna v rozhodné době, za niž žalobkyně zaplacení poplatku požaduje, i přes protipandemická opatření, uhradit. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně navazujícího výroku o náhradě nákladů řízení, neboť ani v něm neshledal žádné pochybení.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložila na uplatnění svého práva, a které jsou tvořeny náklady právního zastoupení.

22. Právnímu zástupci žalobkyně náleží odměna stanovená podle § 7 bod 6. ve spojení s § 11odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“), za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne [datum]) ve výši [částka] (2x po [částka]). Dále právnímu zástupci žalobkyně náleží dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (2x po [částka]). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidaného hodnoty (dále jen„ DPH“). Náleží mu proto dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. též náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka]. Žalobkyni tak na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka ve výši [částka].