pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 1 (I.) zamítl žalobu ve shora označené věci a (II.) uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení [částka] jako náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky řízení o restitučním nároku, jejž vznesl [datum] jeho právní předchůdce a řízení, o němž skončilo až [datum], [anonymizováno] tedy [anonymizováno] let a [anonymizováno] dní. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná, avšak žalobu zamítl po zjištění, že podstatná část trvání řízení byla zapříčiněna chybným postupem předchůdce žalobce, který podal odvolání u nepříslušného orgánu, takže období od [datum] do [datum] nejde jako trvání řízení k tíži žalované. [anonymizováno], že řízení o restitučním nároku před [anonymizována tři slova] od uplatnění nároku do právní moci rozhodnutí o něm [datum] – [datum], a posléze probíhalo od [datum], kdy bylo odvolání restituenta chybně podané k [anonymizována tři slova] předloženo Městskému soudu v Praze k projednání, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Ústavního soudu, jímž řízení skončilo. Takto vymezená relevantní část řízení trvala 5 let a 5 měsíců, což není s ohledem na typ řízení a okolnosti případu doba nepřiměřeně dlouhá, když dokazováním bylo zjištěno, že řízení probíhalo plynule a k významným průtahům v něm nedocházelo. Nebyl tedy zjištěn nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení přičitatelné státu jako základní předpoklad vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu tvrzenou žalobcem. Povinnost k náhradě nákladů řízení žalované byla uložena procesně neúspěšnému žalobci, přičemž náklady žalované spočívaly v náhradě paušální částky hotových výdajů spojených se 7 úkony, které v řízení učinila.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž [anonymizováno] I. stupně vytkl nesprávná skutková zjištění a pochybení při právním hodnocení věci. Nesouhlasil se závěrem [anonymizováno] I. stupně, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, s poukazem na to, že [anonymizována dvě slova] nevyhověl restituentovi – nadto aniž k tomu měl z pohledu zákona relevantní důvod – a posléze nerozhodl ani o podaném odvolání, ačkoli své nesprávné rozhodnutí mohl autoremedurou sám zrušit. Přes opakované výzvy žalobce postoupil spis Městskému soudu v Praze až v r. [rok] a řízení o vydání pozemků skončilo až dne [datum], [anonymizováno] tedy [anonymizováno] let a [anonymizováno] dnů. Poukázal též na to, že pozemky nebyly vydány restituentovi nesprávně a s odvoláním neuspěl jen z formálních důvodů, takže stát zopakoval křivdu, kterou předtím utrpěl předchůdce žalobce od komunistického režimu. Klíčovým problémem bylo tzv. chybně podané odvolání, avšak v souvislosti s tím [anonymizováno] třeba vzít v úvahu, že restituent nebyl právně zastoupen a že odvolání adresoval [anonymizováno], který byl označen v záhlaví rozhodnutí, přestože [anonymizováno] označeno prezentačním razítkem [anonymizována dvě slova]. Odvolatel poukázal na potvrzení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] z [datum] o tom, že právní předchůdce žalobce podal [datum] odvolání, které se ztratilo, a zmínil, že [anonymizována dvě slova] se několikrát stěhoval, a s tím se stěhoval i spisový materiál, takže bylo těžko dopátrat se osudu odvolání. Toho se ujal žalobce v r. [rok], když se stal dědicem po V. [anonymizováno] a začal vést jednání s [anonymizována dvě slova] i [stát. instituce]. Žalobce zdůraznil absurdnost situace, kdy na pozemcích, které měl jeho předchůdce po právu získat, stojí stavby ve vlastnictví žalobce, který [anonymizováno] koupil od restituenta, což nebylo v restitučním řízení rozumně zohledněno, naopak pozemky nebyly vydány s tím, že jsou zastavěny stavbou jiného vlastníka. Zdůraznil, že stojí-li rozhodnutí na závěru, že [anonymizováno] fond nebyl povinen postoupit odvolání příslušnému orgánu, [anonymizováno] to v rozporu s obsahem potvrzení [anonymizována dvě slova], který v r. [rok] odvolání dohledal a postoupil [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu, který apeluje na mimořádný postup soudů při projednávání restitucí. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce odmítla jeho argumentaci jako neopodstatněnou. Poukázala na to, že pochybení předchůdce žalobce, který podal odvolání u nepříslušného orgánu, který neměl zákonnou povinnost postoupit [anonymizováno] jinam, soudy již jednoznačně konstatovaly v řízení, jehož nepřiměřená délka [anonymizováno] namítána, kde se námitkami žalobce zabýval i Ústavní soud s jednoznačně vysloveným závěrem, že není namístě omyl právního předchůdce žalobce jakkoli reparovat. Jde-li toto pochybení k tíži toho, kdo nepodal odvolání tak, jak měl (a jak o tom byl v napadaném rozhodnutí správně poučen), nelze k tíži státu přičítat období mezi [datum] až [datum], kdy řízení nepostupovalo v důsledku pochybení restituenta. Kromě toho žalovaná poukázala na to, že satisfakce za nepřiměřenou délku řízení má být náhradou za nejistotu ohledně jeho výsledku, avšak takovou nejistotu nemohl žalobce mít při zjištění, že odvolání proti rozhodnutí o restituci nebylo ve lhůtě k tomu určené podáno orgánu, jemuž být podáno mělo, tedy nemohlo být úspěšné. Souvislosti namítané žalobcem a týkající se jeho jednání s úředníky [anonymizováno] označila za nepodstatné, stejně jako žalobcem zdůrazňovanou frustraci z neúspěšného uplatnění restitučního nároku, které však s meritem projednávané věci nesouvisejí. Zdůraznila, že relevantní příčinou nečinnosti v řízení mezi [datum] a [datum] nebylo pochybení státu, ale podání odvolání jinému orgánu restituentem a následně nedostatek jeho pozornosti věnované řízení, posléze ze strany žalobce jako jeho nástupce. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání [anonymizováno] přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Soud I. stupně se věci věnoval pečlivě a řízení vedl procesně korektním způsobem. Úvahy, které jej vedly k vydání zamítavého rozhodnutí, konkrétně a srozumitelně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí plně odkázat, neboť není co mu vytknout a v podstatě ani co k němu dodat, neboť jeho obsah [anonymizováno] z pohledu věci samé vyčerpávající. Odvolací soud se proto vyjádří již jen k odvolacím námitkám žalobce.

7. Námitka, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil délku řízení a chybně ji považoval za přiměřenou, ačkoliv sám [anonymizováno], že se jednalo o jediné řízení, které [anonymizováno] celkem [anonymizováno] let a [anonymizováno] dní, není opodstatněná. Z pohledu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení totiž stát nemůže nést odpovědnost za tu část řízení, na jejíž délku nemohl mít vliv, přičemž průtah v období [datum] – [datum] (více než 17 let) zapříčinil svým postupem - podáním odvolání k jinému orgánu, který nebyl příslušným k jeho projednání ani neměl povinnost postarat se o jeho doručení orgánu příslušnému - právní předchůdce žalobce. V tomto období řízení neprobíhalo, a pokračovat mohlo až v době, kdy bylo odvolání předloženo k rozhodnutí [anonymizováno]. Poukaz žalobce na potvrzení [anonymizována tři slova] ze dne [datum] o tom, že„ právní předchůdce žalobce podal dne [datum] odvolání, které se ztratilo“, nelze považovat za relevantní důkaz, neboť z něj nevyplývají žádná konkrétní zjištění, která by mohla vnést do skutkových zjištění či právního posouzení věci jiný pohled než ten, na němž [anonymizováno] založeno napadené rozhodnutí: není z něj zřejmé, na jakém základě měl SPÚ učinit zjištění o podaném odvolání, kam (kterému orgánu) konkrétně mělo být toto odvolání podáno a jakým způsobem se mělo„ ztratit“, když provedeným dokazováním bylo postaveno najisto toliko podání odvolání [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizováno]; nic jiného zjištěno (prokázáno) nebylo. Potvrzení tedy patrně jen rekapituluje to, co bylo v řízení prokázáno - že [datum] podal [příjmení] [příjmení] odvolání, podal [anonymizováno] však nepříslušnému orgánu – [anonymizována dvě slova] - a ten, protože neměl povinnost jej někam dále postupovat a nebyl příslušný vést o něm řízení, se jím nezabýval. To však není jednáním podřaditelným pod skutkovou podstatu toho, za co nese stát odpovědnost podle zák. č. 82/1998 Sb., neboť [anonymizováno] fond tím žádnou svou povinnost neporušil.

8. Včasností takto podaného odvolání se pak podrobně zabývaly soudy všech stupňů, včetně Ústavního soudu, v řízení, které následovalo po tom, co bylo odvolání dohledáno a zasláno Městskému soudu v Praze - se zcela jasným a jednoznačným závěrem o pochybení odvolatele (právního předchůdce žalobce). To, že [anonymizováno] fond odvolání nalezl a postoupil MS, však nelze považovat za„ rozporné se závěrem, že PF takovou povinnost neměl“. To, že někdo učiní, k čemu není povinen, neznamená, že tím byla zákonná povinnost k takovému jednání založena. Ani tento argument odvolatele proto nemůže obstát.

9. Argumentuje-li pak žalobce tím, že jeho právní předchůdce nebyl právně zastoupen, nelze než k tomu uvést, že uplatňoval-li [příjmení] [příjmení] restituční nároky vysokých (miliónových) hodnot, měl jako osoba dbalá svých práv – když již nepožádal o právní pomoc - věnovat náležitou pozornost poučením, jichž se mu v průběhu řízení dostalo, a mezi něž patřilo i poučení o tom, kterému orgánu [anonymizováno] třeba podat odvolání, není-li s rozhodnutím správního orgánu spokojen. Dovolává-li se žalobce obecného apelu Ústavního soudu na jistou shovívavost k účastníkům při vyřizování restitučních nároků, kterou by patrně rád vztáhl i na projednávanou věc, [anonymizováno] třeba důrazně upozornit na skutečnost, že Ústavní soud se na základě stížnosti žalobce zabýval konkrétně průběhem řízení o restitučním nároku žalobcova právního předchůdce, a na základě zjištění o tom, jak toto řízení probíhalo, výslovně k tomuto projednávanému nároku uvedl, že i při vědomí svého požadavku na citlivý postup v restitučních řízeních tak, aby případně nedošlo k další křivdě, nemůže dospět k jinému závěru, než že soudy při postupování včasnosti podání opravného prostředku postupovaly ústavně souladným způsobem a své právní názoru řádně zdůvodnily; porušení základních práv a svobod stěžovatele (žalobce a jeho předchůdce) Ústavní soud neshledal. Podání odvolání nepříslušnému správnímu orgánu Ústavní soud za omluvitelný nedostatek nepovažoval, a s tímto jeho názorem se ztotožňuje i odvolací soud v této věci.

10. Obstát nemůže ani argument„ další křivdou“ spočívající v tom, že pozemky nebyly jako zastavěné„ chybně“ vydány žadateli [jméno] [příjmení], když si [anonymizována dvě slova] neověřil, že restituent převedl stavby na pozemku se nacházející na žalobce, a že po žalobci nyní vyžaduje [stát. instituce] vysoké peněžní částky za jejich užívání. Tato skutečnost totiž s meritem věci vůbec nesouvisí; kromě toho však lze připomenout, že i tuto situaci zapříčinil sám předchůdce žalobce, když stavby, jež mu byly vydány [anonymizována dvě slova], prodal žalobci ještě před tím, než bylo rozhodnuto o jeho nároku vzneseném podle zákona o půdě. Lze se domnívat, že kdyby tak neučinil, zamítavé rozhodnutí o vydání pozemků by vydáno nebylo, neboť na pozemcích by stály stavby ve vlastnictví žadatele. Nebylo však povinností [anonymizována dvě slova] zkoumat a dohledávat, od koho nabyla stavby třetí osoba, která byla jejich vlastníkem v době rozhodování o vydání pozemků. To [anonymizováno] však jen poznámka na okraj (obiter dictum), neboť rozhodnutí o vydání pozemků zdejší soud v tomto řízení nepřezkoumává.

11. Závěr [anonymizováno] I. stupně, že řízení – s výjimkou 17letého útlumu způsobeného podáním odvolání nepříslušnému orgánu – probíhalo plynule, nedocházelo v něm k významným průtahům a jeho délka byla přiměřená složitosti a specifikům restitučního řízení, považuje odvolací soud za správný. Za celkovou délku řízení [anonymizováno] ½ roku, jejíž podstatnou část - více než 17 let, percentuálně vyjádřeno se jedná o 76 % délky řízení - jednoznačně zavinil předchůdce žalobce, stát odpovědnost nést nemůže, a trvání vlastního řízení před správním orgánem a na ně navazující řízení před soudy nepřiměřeně dlouhé nebylo. Podal-li předchůdce žalobce žádost [datum] a rozhodnuto o ní bylo [datum], jednalo se o necelých 20 měsíců, a s ohledem na opožděně podané odvolání [anonymizováno] nutno konstatovat, že rozhodnutí nabylo právní moci [datum], takže řízení o vzneseném nároku bylo skončeno v době přiměřené (konkrétní projevy jeho průtažnosti ostatně žalobce ani netvrdí, tím spíše neprokazuje). Jak bylo výše řečeno – a také zcela jasně, opakovaně a jednoznačně vyjádřeno v řízení o opravném prostředku, který podal [příjmení] [příjmení] nepříslušnému orgánu – období od podání odvolání nepříslušnému orgánu [datum] do jeho předání [anonymizována dvě slova] k tíži státu jít nemůže, neboť ten se nedopustil žádného porušení zákonné povinnosti, která by byla jeho příčinou. Řízení o opožděně podaném odvolání [anonymizováno] jen několik týdnů ([datum] spis předložen MS a [datum] bylo odvolání jako opožděné odmítnuto). Posléze ([datum]) podaná žaloba na určení vlastnictví byla projednána a rozhodnuto o ní bylo za 3 ½ roku včetně řízení před Nejvyšším a Ústavním soudem; i to [anonymizováno] doba přiměřená.

12. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním hodnocení věci. Řízení vedl procesně korektním způsobem a své rozhodnutí pečlivě a přiléhavě odůvodnil. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. V odvolacím řízení žalobce neuspěl, a [anonymizováno] proto povinen nahradit žalované jeho náklady. Ty jsou tvořeny částkou [částka] jako paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka za každý ze tří úkonů – sepis vyjádření k odvolání žalobce, přípravu na jednání a účast při odvolacím jednání – celkem tedy [částka]. Tuto náhradu [anonymizováno] žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.