pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 1 (I.) určil, že právní poměr založený smlouvou o spolupráci pro vybudování a provozování sítě zařízení pro provozní informace pro komerční cíle na území hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatků [číslo] až 4, uzavřený mezi žalobkyní a třetím žalovaným, trvá, a (II.) žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího advokáta částku [částka].

2. Žalobkyně se domáhala původně vůči třem žalovaným, z nichž první byla [ulice] správa [anonymizováno], příspěvková organizace, určení existence právního vztahu založeného smlouvou, kterou s žalobkyní uzavřel třetí žalovaný prostřednictvím prvého žalovaného, a která byla doplněna čtyřmi dodatky. V průběhu řízení první žalovaný zanikl a jeho právním nástupcem se stal zřizovatel – [anonymizováno] [obec]. Patrně z důvodu přehlednosti zachoval soud I. stupně číselné označení žalovaných (v řízení zůstali jen druhý a třetí), a odvolací soud proto – rovněž v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti rozhodnutí - v tomto označení žalovaných pokračuje.

3. Vzhledem k tomu, že se jednalo o určovací žalobu, zabýval se soud I. stupně nejprve tím, zda má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť trvání právního vztahu založeného smlouvou bylo zpochybněno výpovědí, kterou jménem třetího žalovaného dala žalobkyni druhá žalovaná, a na jejíž opodstatněnosti žalované trvaly, dokonce se domáhaly odstranění technických zařízení, která byla žalobkyní v rámci smluvního vztahu instalována. S důrazem na to, že žalobkyně nemohla sama žalovat na plnění (tak, aby otázka trvání vztahu byla řešena jako otázka předběžná), soud I. stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Posléze se zabýval opodstatněností žalobního požadavku z toho pohledu, zda výpověď smlouvy mohla vyvolat zamýšlený právní účinek – zánik právního vztahu založeného smlouvou, jež byla uzavřena na dobu neurčitou. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, neboť výpověď z nájmu je nutno hodnotit jako neplatný právní úkon. K tomu vysvětlil, že se jednalo o nájemní smlouvu, již mohl smluvní partner žalobkyně – [anonymizováno] [obec] – v souladu s § 72 odst. 2 a § 68 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec] (dále též jen„ ZHMP“), vypovědět bez udání důvodu, avšak za předpokladu, že by takový úkon předem schválila [jméno] [anonymizováno] [obec]; k tomu však nedošlo, neboť výpověď dala žalobkyni druhá žalovaná, aniž tomu předcházel projev vůle vypovědět nájem, který by učinila [jméno] [anonymizováno] [obec]. Ta se posléze snažila tento nedostatek zhojit žádostí o vypovězení smluvního vztahu, jež však byla učiněna až dodatečně, čímž neplatný právní úkon konvalidovat nemohl. K tomuto právnímu posouzení věci soud I. stupně poukázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] vydané v obdobné věci. Žalobě proto vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní včasné odvolání, jímž předně vytknuli soudu I. stupně, že nepřihlédl k odvolatelům tvrzeným skutečnostem – konkrétně k námitce nedostatku pasivní legitimace druhé žalované, s níž se nijak nevypořádal, což má za následek, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Dále soudu I. stupně vytknuli nesprávné právní posouzení, nesouhlasíce s jeho názorem, že výpověď smlouvy musela být před jejím udělením schválena [jméno] [anonymizováno] [obec] pod sankcí neplatnosti úkonu. K tomu poukázali na to, že zákon č. 131/2000 Sb. stanoví sankci neplatnosti úkonu pouze v ust. § 72 odst. 2, který se týká schválení úkonu; soud I. stupně však současně odkazoval na § 68 odst. 3 téhož zákona, který však hovoří o rozhodování Rady [anonymizováno] [obec], což není totéž. Vyjádřili přesvědčení, že rozhodování o ukončení smlouvy nespadalo pod žádnou z pravomocí Rady [anonymizováno] [obec] uvedenou v § 68 ZHMP, a zdůraznili, že je třeba zohlednit rozdíl mezi výrazy„ schvalovat“ a„ rozhodovat“, když z dikce ZHMP je zřejmé, že s obojí činností Rady [anonymizováno] [obec] počítá, a také, že některá jednání primátora schválení Rady nepotřebují. Namítli, že soudem I. stupně zmiňované rozhodnutí NS ČR, se postavilo k otázce právní kvalifikace výpovědi z nájmu jako neplatného úkonu ne zcela jasně, když ztotožnilo množinu záležitostí, o nichž rozhoduje [jméno] [anonymizováno] [obec], s množinou jednání vyžadujících její schválení. Zdůraznili, že ZHMP nezná sankci neplatnosti pro právní jednání primátora, které je učiněno, aniž o dané záležitosti rozhodla [jméno] [anonymizováno] [obec]. Kromě toho namítli, že soud I. stupně se nevypořádal s námitkou delegace výkonu práv a povinností souvisejících s pozemními komunikacemi a jejich součástmi, jakož i nakládání s uvedeným majetkem a péči o něj, na druhou žalovanou. Vyjádřili přesvědčení, že když byla Smlouva o správě schválena [jméno] [anonymizováno] [obec], nepochybně došlo k delegaci tvorby vůle této veřejnoprávní korporace ve vztahu k vymezenému majetku, a pokud [jméno] souhlasila s tím, že druhá žalovaná bude oprávněna ke všem právním jednáním spojeným s plněním povinností a výkonem práv plynoucích ze smlouvy o správě, jako by byla příkazník žalované, zahrnovalo to i oprávnění druhé žalované s ukončení smluv a projevu takové vůle navenek bez dalšího. Opačný výklad označily za přehnaně formalistický a rozporný s ústavně zaručeným právem obce na samosprávu dle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalovaným přizná náhradu nákladů řízení, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně se k odvolání žalovaných nevyjádřila.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a včas, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné jen částečně; opodstatněné je především odvolání druhé žalované poukazující na nedostatek její pasivní věcné legitimace.

8. Ačkoli to druhá žalovaná namítala a také soud I. stupně v průběhu řízení upozornil na možný nedostatek pasivní věcné legitimace druhé žalované a při jednání dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, že druhá žalovaná je jako účastník smluvního vztahu s žalobkyní v této věci pasivně legitimována, posléze tato otázka zůstala stranou jeho pozornosti (patrně zastíněna věcným posuzováním zániku či trvání smluvního vztahu) a o žalobě posléze rozhodl ve vztahu k oběma žalovaným, aniž v odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč tomu tak je. Podle názoru odvolacího soudu se tak stalo jen v důsledku opomenutí, neboť pochybnost o věcné pasivní legitimaci druhé žalované soud I. stupně zjevně měl a účastníkům ji také sdělil; žalované ji namítaly, a argumentace, již k této věci posléze sdělila žalobkyně (podání z [datum]), není přesvědčivá.

9. Není pochyb o tom, že věcná legitimace v žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, svědčí vždy účastníku práva nebo právního poměru, o který ve věci jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní poměr nebo právo týká. Právní poměr založený smlouvou o spolupráci pro vybudování a provozování sítě zařízení pro provozní informace pro komerční cíle na území hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum], doplněnou dodatky 1-4, jimiž však nebyl měněn okruh smluvních partnerů, se týká smluvních stran, jimiž byly [územní celek] a [anonymizováno] – orientační systémy s. r. o., tedy žalobkyně, která posléze pouze změnila označení firmy na [právnická osoba] [ulice] správa [anonymizována dvě slova] [obec], příspěvková organizace, zmíněnou smlouvu uzavírala za [územní celek] jako zmocněnec oprávněný uzavírat jeho jménem smlouvy související s činností [anonymizováno], nepochybně však smlouva nezavazovala ji, ale jasně a jednoznačně označené smluvní partnery. Jenom jich se proto také může týkat určení, zda právní poměr založený touto smlouvou trvá či nikoli; do právní sféry druhé žalované takové určení nijak nezasahuje (ani to nebylo s určitostí tvrzeno, tím spíše ne prokazováno). Druhá žalovaná tedy není v této věci pasivně věcně legitimována, a žaloba proti ní proto nemůže být úspěšnou.

10. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou tak, že se žaloba vůči druhé žalované zamítá a že žalobkyně je povinna nahradit druhé žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Tyto náklady představuje odměna za 7 úkonů právní služby před soudem I. stupně (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast při jednání [datum], sepis podání ve věci samé z [datum], účast při jednání [datum], podání z [datum] a účast při jednání [datum]), 2 úkony v odvolacím řízení (sepis odvolání a účast při odvolacím jednání), při výši odměny [částka] za úkon, když všechny úkony byly činěny při společném zastupování dvou osob (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.); k odměně za všechny úkony náleží vždy paušální náhrada hotových výdajů [částka], dále druhé žalované náleží náhrada částky odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad a částka [částka] zaplacená jako soudní poplatek z odvolání. Celkem tyto náklady činí [částka] a žalobkyně je povinna zaplatit uvedenou částku ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. k rukám advokáta oprávněné (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

11. Pokud jde o právní poměr mezi žalobkyní a třetím žalovaným, kteří jsou smluvními stranami, a tedy osobami věcně legitimovanými v této věci, nelze než uvést, že soud I. stupně se věcí zabýval velmi pečlivě a své úvahy, jimiž se řídil při rozhodnutí o věci, popsal konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě v odůvodnění rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí plně odkázat. Vyjádřit se proto může jen k odvolacím námitkám, jež – s výjimkou námitky nedostatku pasivní legitimace druhé žalované – nelze považovat za opodstatněné.

12. Přesně nelze souhlasit s názorem, že [územní celek] uzavřením smlouvy o správě majetku s druhou žalovanou na ni delegovalo tvorbu vůle ve vztahu k vymezenému majetku, tedy že pokud [jméno] souhlasila s tím, že druhá žalovaná bude oprávněna ke všem právním jednáním spojeným s plněním povinností a výkonem práv plynoucích ze smlouvy o správě, jako by byla příkazník žalované, zahrnovalo to i oprávnění druhé žalované s ukončení smluv a projevu takové vůle navenek bez dalšího. Nic takového ve smlouvě výslovně sjednáno nebylo, a takto extenzivní výklad jejích ujednání není namístě, neboť zcela pomíjí charakter a úlohu Hlavního města Prahy jako veřejnoprávní korporace, jejíž hospodaření a činnost jsou upraveny zvláštním zákonem (zák. č. 131/2000 Sb.). Druhá žalovaná proto smlouvu s žalobkyní samostatně (bez ohledu na stanovisko [anonymizováno] [obec]) vypovědět nemohla, k tomu oprávnění neměla.

13. Otázku, zda druhá žalovaná mohla platně vypovědět smlouvu s žalobkyní jako příkazník za podmínek, za nichž k tomu došlo, zodpověděl soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku správně a své úvahy vedoucí k závěru, že výpověď byla neplatným právním jednáním, pečlivě zdůvodnil. Odvolací soud proto jen ve stručnosti připomíná, že [územní celek] má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonnou úpravou (ZHMP, popř. zvláštní zákon) a hospodaří za podmínek stanovených ZHMP nebo zvláštním zákonem podle vlastního rozpočtu (§ 1 odst. 2 ZHMP). Podle § 16 odst. 1 ZHMP patří do samostatné působnosti hlavního města Prahy spravování záležitostí, které jsou v zájmu [anonymizováno] [obec] a jeho občanů, pokud nejde o výkon přenesené působnosti [anonymizováno] [obec] nebo úkoly, které jsou zvláštními zákony svěřeny správním úřadům jako výkon státní správy; podle odst. 3 věty prvé zmíněného ustanovení do samostatné působnosti [anonymizováno] [obec] patří zejména záležitosti uvedené v § 59 a 68 ZHMP. Dle § 68 odst. 1 ZHMP je [jméno] [příjmení] výkonným orgánem [anonymizováno] [obec] v oblasti samostatné působnosti odpovědným ze své činnosti zastupitelstvu [anonymizováno] [obec], připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. Hospodaření s majetkem hlavního města Prahy představuje záležitost, která náleží do samostatné působnosti [anonymizováno] [obec] dle § 16 ZHMP. Dle § 68 odst. 3 ZHMP o těchto záležitostech rozhoduje rada, pokud nejsou zákonem vyhrazeny zastupitelstvu nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradí, případně může rada tyto pravomoci zcela nebo zčásti svěřit primátorovi nebo magistrátu; v řízení nic takového ohledně předmětné smlouvy tvrzeno, tedy ani prokazováno, nebylo. Zjištěno bylo, že [jméno] hlavního města Prahy schválila uzavření smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností mezi [územní celek] a [právnická osoba]; jedná se o smlouvu příkazní dle § 2430 a násl. o. z., podle níž se příkazník zavazuje obstarat určité (smluvené) záležitosti příkazce. Pokud však zákon (ZHMP) předepisuje určitá pravidla pro hospodaření s majetkem hlavního města Prahy, nemůže příkazník vytvářet vůli k jednání sám (samostatně), aniž by respektoval práva a povinnosti příkazce týkající se jeho hospodaření s majetkem. Proto, aby byla výpověď smlouvy uzavřené s žalobkyní platným jednáním, muselo by její realizaci předcházet její schválení [jméno] Hlavního města Prahy dle § 68 odst. 3 ZHMP. Taktomu nebylo, a soud I. stupně správně konstatoval, že výpověď je proto nutno považovat za neplatnou podle § 72 odst. 2 věty druhé ZHMP ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., když dodatečně (po cca čtyřech měsících) vznesený požadavek třetího žalovaného na vypovězení smlouvy tuto neplatnost výpovědi zhojit nemohl.

14. Úvahy, jimiž soud I. stupně odůvodnil zamítavé rozhodnutí o žalobě, byly tedy správné a korespondovaly judikatuře Nejvyššího soudu, na niž soud I. stupně správně odkázal. Výtky odvolatelů na adresu [adresa] m. [obec] a schvalováním úkonů, jsou nepřípadné; takový formalismus není namístě, když je bez dalšího zřejmé, že účelem zákonné úpravy – bez ohledu na to, jaký výraz zákonodárce užil - je kontrola hospodaření s majetkem Hlavního města Prahy a zamezení svévolného nakládání s ním. Především však, stěží lze rozumně pochybovat o tom, že schvaluje-li [jméno] hlavního města Prahy nějaké jednání, nejedná se o její rozhodnutí. I tato odvolací námitka proto není argumentem relevantním.

15. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní a třetím žalovaným ve výroku o věci samé potvrdil a změnil jen nákladový výrok tak, že se povinnost k náhradě nákladů procesně úspěšné žalobkyni ukládá pouze třetímu žalovanému ([anonymizováno] [obec]).

16. Třetí žalovaný, který neměl jako odvolatel procesní úspěch, je podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. povinen nahradit žalobkyni také náklady odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (účast při odvolacím jednání) v částce [částka], k níž náleží [částka] jako paušální náhrada hotových výdajů a 21% DPH, celkem tedy [částka]. Třetí žalovaný je povinen nahradit tyto náklady žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.).