pro zaplacení 494 734 s příslušenstvím

I. Předmět řízení a napadený rozsudek

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o zaplacení částky ve výši 293 601 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 230 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 201 133 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 569 Kč ode dne 26. 11. 2021 do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. rozhodl, že žalobkyně i žalovaní jsou povinni každý jednou polovinou nahradit České republice státem vynaložené náklady řízení představující znalečné, jejíž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení na účet Obvodního soudu pro [adresa].

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě ve znění jejího rozšíření a následného omezení podáním ze dne 30. září 2024, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 494 734 Kč z se specifikovaným příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za dobu od 15. 5. 2017 do 30. 6. 2024, které mělo žalovanému vzniknout užíváním pozemků ve vlastnictví žalobkyně zastavěním veřejnými komunikacemi ve vlastnictví žalovaného; jedná se o pozemky v katastrálním území [adresa] o rozloze 583 m². (původně výměra 640 m², tj. pozemku pozemek p. č. [číslo] o dotčené výměře 238 m² a pozemek p. č. [číslo] o dotčené výměře 117 m² a pozemek p. č. [číslo] o dotčené výměře 285 m², nyní nově označeno jako pozemek p. č. [číslo] dotčeno 298 m² a pozemek p. č. [číslo] dotčeno 285 m².

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když namítal nedostatek své pasivní legitimace ve sporu, zpochybnil, v jaké míře mají stavby zasahovat pozemky žalobkyně a rovněž nesouhlasil s výší žalované částky.

4. Na základě výsledků provedeného dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem a výslechem znalce vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění: znalec [tituly před jménem] [jméno FO] určil cenu obvyklou za užívání předmětných pozemků na částku za 1 m²/rok pro rok 2017 částkou 247,50 Kč, pro rok 2018 částkou 262,50 Kč, pro rok 2019 částkou 284,50 Kč a pro rok 2020 částkou 293 Kč. Pozemky p. č. [číslo] (pozemek p. č. [číslo] byl sloučen s pozemkem p. č. [číslo]) a pozemek p. č. [číslo] v KÚ [adresa] zapsané na LV číslo [číslo] jsou zastavěny veřejnou komunikací a chodníkem, případně cyklostezkou v ploše 583 m². Oba pozemky jsou zastavěny místní komunikací druhé a třetí třídy a dále cyklotrasou [číslo], případně se jedná o zelený pás mezi silnicí a cyklotrasou. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] stanovila výši obvyklého nájemného u pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] zapsaných na LV číslo [číslo] pro rok 2017 částkou 199 m²/rok, pro rok 2018 částkou 209 Kč za m²/rok, pro rok 2019 částkou 227 Kč za m²/rok a pro rok 2020 částkou 252 Kč za m²/rok. Výslechem znalkyně bylo osvětleno použití HB indexu pro stanovení výše obvyklého nájemného, žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemků mimo jiné zapsaných na LV číslo [číslo] v KÚ [místo] za období od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2020 ve výši 515 760 Kč, dne 11. 3. 2020 žalovaný potvrdil přijetí uplatnění nároku s negativní reakcí. Dne 23. 4. 2020 žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání shodných pozemků za období od 1. 5. 2017 do 30. 4. 2020 ve výši dle výměru [ústřední orgán], opakovaně shodně tak učinila výzvou ze dne 18. 11. 2021 za období do 30. 6. 2022, k zaplacení požadovaných částek nedošlo.

5. S ohledem na skutečnost, že výsledná cena obvyklého nájemného u pozemků zjišťovaná znalci převyšovala částku stanovenou výměry [ústřední orgán], nepovažoval soud za hospodárné další doplnění dokazování týkající se použití indexu HB a rovněž z dalších předložených důkazů neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

6. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2991 a 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a dále ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích).

7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní podáním ze dne 30. 9. 2024 (o částku 293 601 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 1. 5. 2020 do zaplacení) se kterým žalovaný souhlasil, soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 95 o.s.ř. v uvedeném rozsahu řízení zastavil. Ve zbývajícím rozsahu shledal žalobu důvodnou. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobkyně se nachází místní komunikace druhé a třetí třídy a dále cyklotrasa tedy místní komunikace čtvrté třídy, jejichž vlastníkem je obec, tedy žalovaný, a nikoliv příslušná městská část (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 251/16 (doplnit). Důvodnou neshledal námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného ve sporu odůvodněnou tím, že z vlastnictví a provozu komunikací žádný penězi ocenitelný užitek nemá. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, například sp. zn. 28 Cdo 2338/2017, podle které realizace vlastnického práva na předmětných pozemcích je ve vztahu ke vzniku bezdůvodného obohacení bez významu. Vzhledem k absenci právního titulu k užívání předmětných pozemků je pak žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, respektive jeho peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, a to v rozsahu užívání, tak jak bylo stanoveno znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], to je za pozemky v KÚ [adresa] o rozloze 583 m². Znaleckým posouzením cena obvyklá za užívání těchto pozemků za žalované období převyšovala cenu stanovenou výměry [ústřední orgán], což je důvodem, proč žalobkyni náleží náhrada za užívání těchto pozemků v maximální částce stanovené výměry [ústřední orgán]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala méně, než by jí náleželo podle výpočtu soudu, a to včetně rozsahu požadovaného příslušenství, soud žalobě ve znění požadavku uplatněném dne 30. 9. 2024 zcela vyhověl.

8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu účastníků byl přibližně stejný, respektive úspěch žalovaného byl jen nepatrný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, aniž shledal správnou námitku na aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů státu rozhodl s odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř.

II. Odvolání a vyjádření k němu

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Odvolatel namítal, že při stanovení výše náhrady náležející žalobkyni nelze vycházet ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], zejména s ohledem na nepoužitelnost HB indexu v dané věci a dále pro neporovnatelnost pozemků posuzovaných a pozemků, které jsou znalcem použity jako srovnávací. Zdůraznil, že pozemky vybrané znalkyní nepovažuje za vhodně zvolené, neboť se jedná o pozemky zcela jiné povahy. Uvedený postup znalkyně nelze odůvodnit nedostatkem nájemních smluv k porovnání. Není možné použít nájemní smlouvy k typově zcela jiným pozemkům a následně korigovat jejich výši subjektivními koeficienty, naopak bylo namístě použít ke zjištění výše nájemného tzv. simulované nájemné, jak učinil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry považuje odvolatel za správnější a přiléhavější než závěry znalkyně [jméno FO]. Soud prvního stupně se v rozsudku se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nijak nevypořádal. Pokud soud prvního stupně uvedl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] označil ceny stavebních pozemků v období od 15. 5. 2017 do 30. 6. 2020 za stagnující a toto označil za rozporné s realitou, jedná se o závěr nepravdivý a nepřezkoumatelný. Uvedené se ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nenachází, jsou zde zmiňovány pouze pozemky zastavěné cizí komunikací. Takové pozemky na trhu v rozhodném období stagnovaly a nevykazovaly podstatné změny, neboť obecně prodeje pozemků pro veřejné vybavení, nekomerční využití pod komunikacemi, zelení či cizími stavbami jsou v rámci běžného trhu minimální a realizují se převážně pouze tehdy, pokud je součástí projekt na využití i dalších souvisejících pozemků. Tento závěr považuje žalovaný za zcela racionální a objektivní a byla proto namístě naopak vycházet z posudku znalce [jméno FO], který se srozumitelně vypořádal se skutečností, že není možné nalézt dostatečný počet nájemních smluv ke stejnému druhu nemovitostí a následně určil hodnotu obvyklého nájemného ze simulovaného nájemného prostřednictvím procentního podílu z obvyklé hodnoty věci. Za tímto účelem nalezl skutečně porovnatelné pozemky zastavěné stavbami komunikací. Odvolatel soudu prvního stupně dále vytýkal, že se nevypořádal s jeho námitkou o nesouladu nároků žalobkyně s dobrými mravy. Žalobkyně nabyla pozemky kupní smlouvou ze dne 21. 5. 2007 a od počátku bylo zřejmé, že dotčené pozemky budou nejen trvale zastavěny stavbou pozemní komunikace trvalého charakteru, ale že bylo možno předpokládat podle stávajících nájemních smluv, že dotčené pozemky budou převedeny do vlastnictví nájemce a teprve až dnem převodu dotčených pozemků na žalovaného coby nájemce bude nájemní vztah ukončen. Bez ohledu na uvedené žalobkyně nájemní smlouvu v roce 2020 bez jakéhokoliv racionálního důvodu vypověděla přesto, že s ohledem ke všem okolnostem musela vědět, že nabytím předmětných pozemků nabyla v zásadě holé vlastnictví, neboť stavba je trvalého charakteru, pozemky nebude moci jinak sama využít. Vypovězení nájemní smlouvy postavení žalobkyně nijak nezměnilo, kromě toho že mohla začít požadovat po žalovaném bezdůvodné obohacení. Pokud žalobkyně ve výpovědi zmínila výzvu [správní orgán], ta není důvodem pro výpověď smlouvy, neboť na právním vztahu nájemce a pronajímatele ničeho nemění a pro vztah z nájemní smlouvy tedy nemá žádný význam. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně postupovala pouze za účelem vyvolání vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když zjevně spekulativně ukončila existující právní důvod užívání pozemků. Odvolatel poukázal na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015, podle nichž „konfrontovat majetkové požadavky vlastníka pozemků s institucí veřejné moci, která řádně užívání pozemků garantuje“ nasvědčuje spekulativnímu nabytí pozemku. Na daný spor je třeba hledět jako na zcela zbytný, vyvolaný jen a pouze v důsledku svévolného postupu žalobkyně, který žalovaný považuje za spekulativní a rozporný s dobrými mravy, což vyjádřil při jednání konaném dne [datum]; v této souvislosti odkázal na závěry obsažené v usnesením Nejvyššího soudu citované shora a dále ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4050/2018.

11. Odvolání žalovaného směřuje i proti výroku o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu jistiny 293 601 Kč s příslušenstvím z původně žalované jistiny 524 303 Kč s příslušenstvím, tedy úspěch žalovaného a neúspěch žalobkyně jen na jistině činí minimálně 56 %. Žalobkyni tak mělo být rozsudkem uloženo, aby nahradila žalovanému náhradu nákladů řízení minimálně ve výši 12 %.

12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K odvolacím námitkám uvedla, že soudem ustanovená znalkyně znalecký úkol řádně splnila, když zpracovala svůj znalecký posudek a v posudku stanovila obvyklé nájemné za užívání předmětných pozemků a současně provedla revizi určený znaleckých posudků předložených stranami, to je včetně přezkoumání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který předložil žalovaný. Revizním posudkem soudem ustanovené znalkyně byla konstatována chybnost závěrů tohoto přezkoumávaného posudku, ve kterém absentuje indexace cen v daném čase. Pokud žalovaný namítá nepoužitelnost HB indexu, žalobkyně odkázala na vysvětlení použití tohoto indexu znalkyní ve svém znaleckém posudku a v řízení před soudem. Odvolatel přehlíží, že i v rozhodném období se o více než 10 % navýšila i cenová (úřední) regulace nájemného ze zastavěných pozemků dle výměrů [ústřední orgán], což samo o sobě vylučuje předpoklad znalce [jméno FO], že ceny stagnovaly a nebylo třeba je indexovat. Podstatné je i to, že žalovaný sám v rozhodném období za maximální ceny stanovené regulací [ústřední orgán] pronajímal obdobné pozemky třetím osobám – svým nájemcům; tyto skutečnosti plynou ze smluv zveřejněných v registru smluv.

13. Pokud je namítán rozpor s dobrými mravy v postupu žalobkyně spočívající v tom, že při nákupu pozemků byly již předmětné pozemky zatíženy stavbami žalovaného a v tom, že došlo k výpovědi nájemní smlouvy ze strany vlastníka pozemku, žalobkyně uvedla, že ke dni 17. 1. 2022 bylo řízení koncentrováno a v této lhůtě obdobná námitka vznesena nebyla, pro odvolací řízení pak představuje nepřípustnou novotu. Po věcné stránce žalobkyně uvedla, že na pozemky žalobkyně z KÚ [adresa] nikdy nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva a ani tedy žádná nájemní smlouva nemohla být vypovězena. Nájemní smlouva byla uzavřena pouze pro pozemky žalobkyně v KÚ [adresa], nároky z těchto pozemků již nejsou předmětem daného řízení a argumentace žalovaného je tak zcela irelevantní. Pokud byl tvrzen spekulativní nákup pozemků, žalobkyně se stala jejich vlastníkem na základě kupní smlouvy ze dne 21. 5. 2007 s vkladem vlastnického práva. Kupní smlouvou nakoupila celkem 79 207 m² pozemků, z toho 8 048 m² v KÚ [adresa] a 71 159 m² v KÚ [adresa], přičemž šlo o soubory pozemků v ucelených „zelených“ plochách, na kterých byly postupně realizovány developerské projekty – například areál [název], [název] či [název], na zbývající dosud nezastavěných pozemcích je plánována další developerská výstavba. Žalobkyni nelze podezřívat z toho, že by pozemky kupovala pro to, aby mohla od žalované pobírat náhradu za zastavěné části těchto pozemků a komunikací.

III. Posouzení věci odvolacím soudem

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání, tj. v rozsahu napadených výroků II. a III.

15. Odvolání žalovaného není důvodné.

16. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně a v míře dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci. Odvolací soud na skutková zjištění obsažená v napadeném rozsudku odkazuje. Další dokazování by z níže rozvedených důvodů bylo nadbytečné.

17. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně správně posoudil též po právní stránce, když správně vyšel zejména z § 2991 o. z., § 1 a § 10 ZoC a § 9 odst. 1 pozemkového zákona i ze závěrů relevantní judikatury, které na zjištěný skutkový stav přiléhavě aplikoval. Takto soud prvního stupně dospěl k věcně správnému závěru (když správně neshledal důvodnou námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného ve sporu), že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení umístěním pozemní komunikace v jeho vlastnictví na části žalobkynina pozemku, že však výše tohoto bezdůvodného obohacení nemůže přesahovat maximální částky stanovené cenovými výměry [ústřední orgán] pro nájemné z pozemků veřejné infrastruktury. Na přesvědčivé odůvodnění právního posouzení věci provedené soudem prvního stupně může odvolací soud z většiny odkázat, aniž by je nadbytečně opakoval.

18. K námitkám žalovaného uplatněným v podaném odvolání, které směřují v podstatě výhradně proti použití ceny stanovené cenovými výměry [ústřední orgán] jako limitace pro výši bezdůvodného obohacení, pak odvolací soud uvádí následující:

19. Odvolací soud nejprve připomíná, že situacemi, kdy se na soukromém pozemku bez právního titulu nachází nemovitost ve veřejném užívání (typicky stejně jako v projednávaném případě pozemní komunikace) vlastněná veřejnoprávním subjektem, kterému vzniká bezdůvodné obohacení, se rozhodovací praxe soudů zabývala a zabývá opakovaně. V této rozhodovací praxi je jednoznačně a dlouhodobě ustálen názor, podle nějž vlastníkovi takto zatížených pozemků náleží náhrada za vznikající bezdůvodné obohacení, jejíž výše odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy (viz namátkou např. usnesení Nejvyššího soudu z 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2093/2016, z 6. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2710/2018, či z 1. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 970/2022, či usnesení Ústavního soudu z 25. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1325/19, z 14. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1307/21, či z 1. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3302/21).

20. Žalovaný proti tomuto právnímu názoru v podaném odvolání staví argumentaci, podle které by výše bezdůvodného obohacení měla být v dané věci stanovena podle závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO]; tato argumentace však není s to vyvrátit správnost odkazované ustálené judikatorní praxe tím spíše, že je obvyklou praxí v případech uzavírání nájemnních smluv na obdobně zatížené pozemky ( i mezi účastníky tohoto řízení) použití ceny stanovené cenovými výměry [ústřední orgán]. Použití cenových předpisů regulujících maximální výši nájemného z pozemků veřejné infrastruktury i na situace nuceného omezení v podobě umístění pozemní komunikace na pozemku bez právního důvodu pak v podstatě simuluje situaci, kdy by byly uzavřena nájemní smlouva s nejvyšším přípustným nájemným z hlediska dané cenové regulace. Vlastník takto dotčeného pozemku se tedy co do finančních důsledků ocitá ve srovnatelné situaci jako vlastníci, kteří své pozemky za obdobnými účely dobrovolně pronajali. Ústavní požadavek na rozumný poměr mezi mírou nuceného omezení vlastnického práva a výší náhrady za této situace zůstává zachován.

21. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že Ústavní soud se v minulosti opakovaně zabýval námitkou protiústavnosti postupu, kdy je podle cenových předpisů limitována náhrada za bezdůvodné obohacení vznikající umístěním silnice na cizím pozemku bez právního důvodu, a této námitce opakovaně nepřisvědčil (viz např. výše odkazovaná usnesení sp. zn III. ÚS 1325/19 či III. ÚS 158/16 a v nich citovaná četná rozhodnutí).

22. Uvedené závěry pak vylučují, spolu s věcnou argumentací žalobkyně ve vyjádření k odvolání, namítaný rozpor jednání žalobkyně s dobrými mravy.

23. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává : jsou-li zpochybňovány závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] otázkou, hodnocerní znaleckých posudků a toho, kdy je namístě nařízení revizního posudku se zabýval Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí 3.11.2011 sp.zn. 22 Cdo 4532/2010, ve kterém uvedl : Znalecký posudek podléhá hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., podle kterého "důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci".

24. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Pokud soud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku".

25. Na to navazuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, publikované v Souboru pod č. C 6293, ve kterém se uvádí: "Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku ...bude však vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné".

26. V poměrech dané věci se znalkyně přesvědčivě vypořádala s námitkami žalovaného a lze uzavřít, že se soud prvního stupně neodchýlil od zásad shora citovaných.

IV. Závěr a náklady odvolacího řízení

27. Odvolací soud tak uzavřel, že odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé II. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

28. Odvolací soud pak napadený rozsudek potvrdil podle téhož zákonného ustanovení rovněž v akcesorických výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu. Odvolací soud zohlednil i námitky odvolatele týkající se hraniční hodnoty poměru úspěchu a neúspěchu ve věci dle § 142 odst.2 o.s.ř. a přihlížeje i k okolnostem, za kterých došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, neshledal námitku opodstatněnou.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení ve výši 26.993,89 Kč vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávají z nákladů za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] á 9.260 Kč ve výši 18.520 Kč (ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky), 2 x paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 900 Kč, náhrada za promešnaký čas na cestě k jednání soudu dne [datum] [místo] – [místo] – [místo] celkem 3 hodiny ( 2 x 1,5 hodiny) tj. 900 Kč, náhrada cestovních nákladů – cesta k jednání soudu dne [datum] osobním automobilem [název] RZ : [SPZ], palivo nafta motorová prům. spotřeba PHM dle TP: 5,34 l/100 km, prům. cena pohonných hmot dle vyhlášky MPSV pro rok 2025: 34,70 Kč / 1 l sazba náhrady za používání mot. vozidla dle vyhlášky MPSV pro rok 2025: 5,80 Kč / 1 km náhrada nákladů za používání mot. vozidla [název] pro rok 2025 celkem: 1,85 Kč + 5,80 Kč = 7,65 Kč / 1 km , [místo] - [místo] - [místo] = 260 km x 7,65 Kč/1km výši 1 989 Kč, celkem 22 309 Kč, k čemuž náleží 21% DPH ve výši 4.684,89 Kč

30. Lhůtu k plnění odvolací soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.