pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Výrokem II. uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] a výrokem III. uložil žalované nahradit náklady řízení státu ve výši [částka] s tím, že zbývá doplatit jen [částka], a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 2. Výrok III. soud prvního stupně opravil usnesením ze dne [datum] tak, že náklady státu je povinna zaplatit žalobkyně.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] (právní předchůdkyně žalované), pojistnou smlouvu ohledně pojištění vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno]. Dne [datum] došlo na pojištěném vozidle ke škodní události. Žalobkyně škodnou událost z havarijního pojištění řádně nahlásila a následně doložila veškeré žalovanou požadované doklady, a poskytla náležitou součinnost při obhlídce poškozeného vozidla a při jeho opravě. Škodnou událost žalovaná přijala. Předmětné vozidlo bylo opraveno, žalobkyně zaslala žalované fakturu za opravu předmětného vozidla na částku [částka], se splatnostní [datum]. Spoluúčast žalobkyně podle pojistné smlouvy činí [částka]. Žalovaná dne [datum] sdělila žalobkyni, že její nárok odmítá a škodní událost z havarijního pojištění uzavírá bez odškodnění, neboť dle šetření Policie České republiky ke škodní události došlo důsledkem nedostatečného zajištění vozidla proti pohybu, a podle [anonymizováno] podmínek pro pojištění vozidel hlava II., článek 4. výluky z pojištění pod písmenem l) jsou škody, ke kterým dojde důsledkem nesprávné obsluhy, nebo údržby z pojištění vyloučeny. Žalobkyně shledala uvedený postup žalované vadným, proto jej reklamovala, avšak její reklamaci nebylo vyhověno, když postup žalované byl shledán správným, v souladu se sjednanými podmínkami pojistné smlouvy a platnou právní úpravou. Žalobkyně se závěry žalované nesouhlasí, domnívá se, že ustanovení, na jehož základě žalovaná omítla poskytnout pojistné plnění je nejasné, a proto by se mělo při posouzení jejího nároku vycházet z jeho výkladu s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně je spotřebitelem, tedy ve smluvním vztahu slabší stranou, a proto by měl být použit výklad pro spotřebitel nejpříznivější.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Na svou obranu uvedla, že na danou situaci je třeba aplikovat výluku z pojištění, kterou upravuje hlava II., článek 4., [anonymizováno] podmínek pro pojištění vozidel podle písm. l), se pojištění nevztahuje na škody, které byly způsobeny nesprávnou obsluhou, nebo údržbou, a též při takovém použití vozidla, jehož části, nebo výbavy, které je jiné, než výrobcem určený způsob, nebo při použití vozidla k vojenským účelům. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou způsobené škody z důvodu špatného zabrzdění zaparkovaného vozidla, a dospěl k závěru, že řidič vozidla při jeho opuštění jednal v rozporu s návodem k obsluze předmětného vozidla, a proto lze toto jeho jednání označit za porušení pravidel obsluhy vozidla, tedy za jeho nesprávnou obsluhu s tím, že odvolací soud nevybočil při výkladu ujednání z pojistné smlouvy z limitů výkladu projevu vůle. Z relace [stát. instituce] je zřejmé, že žalobkyně nezajistila řádně vozidlo proti pohybu, tudíž jednala v rozporu s návodem k obsluze předmětného vozidla, a podle příslušných [anonymizováno] podmínek se škoda vzniklá žalobkyni ze sjednaného pojištění nehradí.

4. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu ohledně pojištění shora uvedeného motorového vozidla, že na pojištěném vozidle došlo ke škodní události, že žalované byla tato událost řádně ohlášena, avšak žalovaná odmítla poskytnut plnění (úhradu nákladů na opravu vozidla) s odkazem na výluku z pojištění podle všeobecných [anonymizováno] podmínek hlava II., článek 4., bod 1 písm. l).

5. [příjmení] zůstal výklad tohoto ustanovení všeobecných [anonymizováno] podmínek, zejména za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že žádné povinnosti při obsluze vozidla neporušila, neboť při jeho zaparkování řádně zatáhla ruční brzdu a zařadila rychlost. Mezi účastníky je spor o výklad ustanovení ve všeobecných [anonymizována dvě slova], zda lze pod termín nesprávné obsluhy, nebo údržby podřadit také nesprávné zaparkování. Žalobkyně navíc tvrdila, že žádné povinnosti při obsluze vozidla nezanedbala, řádně zabrzdila vozidlo, zařadila rychlost, tudíž vozidlo zabezpečila proti pohybu.

6. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že podle návodu k obsluze [značka automobilu] je řidič při parkování povinen před opuštěním vozidla pevně zatáhnout ruční brzdu, vypnout motor a v závislosti na tom, zda je vozidlo zaparkováno na rovině či do mírného svahu nebo ze svahu, přesvědčit se, zda je zařazen první rychlostní stupeň nebo zpátečka. V návodu je výslovně uvedeno upozornění, že pokud tato opatření, v uvedeném pořadí, nebudou realizována, může být vozidlo nečekaně uvedeno do pohybu. V případě nepříznivých povětrnostních podmínek návod k obsluze vozidla obsahuje i poučení o tom, že je třeba v tomto případě vozidlo proti nechtěnému rozjetí zajistit klíny nebo jinak vypodložit kola vozidla. [ulice] nehodu, k níž došlo dne [datum], šetřila [stát. instituce] se závěrem, že řidička zaparkovala vozidlo [značka automobilu] na parkovišti na [anonymizováno] náměstí v [obec]. Po zaparkování vozidla řidička nezajistila řádně vozidlo proti pohybu a vozidlo po zaparkování se rozjelo vzad ve směru [ulice] – ulice [ulice]. Při samovolném rozjetí vozidla [anonymizováno] došlo k nárazu zadní části vozidla do dopravní značky a poškození zadní části vozidla [anonymizováno] a dopravního značení. [ulice] závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledání zjištěna, ani uplatněna. Soud prvního stupně ke zjištění příčiny rozjetí vozidla ustanovil znalce, který ve znaleckém posudku vycházel z obecných zkušeností ohledně toho, jak se chová vozidlo v případě, že nebyly dodrženy pokyny pro obsluhu vozidla při parkování, neboť neměl podklady o tom, zda v předmětném vozidle byla zatažena řádně ruční brzda a byl zařazen odpovídající rychlostní stupeň, když [stát. instituce] při ohledání místa nehody tuto skutečnost neověřila. Závěr znaleckého posudku pak vyzněl v tom smyslu, že s vysokou pravděpodobností k samovolnému rozjetí vozidla došlo v důsledku toho, že z technického hlediska nejvíce přijatelná varianta vzniku dopravní nehody, že buď nebyl zařazen první rychlostní stupeň, nebo nebyla řádně a na maximum pevně dotažena ruční brzda, eventuálně kombinace obojího. K tomu soud prvního stupně dodal, že podle fotografií z místa dopravní nehody v den dopravní nehody nebyla na vozovce sněhová pokrývka ani zbytky ledu, respektive plocha nebyla pokryta viditelným sněhem ani ledovými hroudami, nebo hrudkami.

7. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil dle § 2756 a následujících zák. č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 557 o. z. a § 1811 odst. 1 o. z., přičemž poukázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a uzavřel, že žaloba není důvodná.

8. Konstatoval, že podle všeobecných [anonymizováno] podmínek hlava II., článek 4., bod 1 písm. l/ (dále jen„ [anonymizováno]“), pojištění se nevztahuje na škody, které byly způsobeny nesprávnou obsluhou, nebo údržbou, a též při takovém použití vozidla, jeho části, nebo výbavy, které je jiné, než výrobcem určený způsob, nebo při použití vozidla k vojenským účelům.

9. Žalobkyně toto ustanovení považovala za nejasné, zejména pak co se týká pojmu nesprávná obsluha.

10. Soud prvního stupně se proto zabýval výkladem tohoto pojmu, přičemž vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který byl jak po skutkové tak i právní stránce obdobný posuzované věci. Ve světle tohoto rozhodnutí pak dospěl k závěru, že pod pojmem obsluhy vozidla se rozumí: úkony při rozjezdu vozidla, samotné jízdě a typickým úkonem spadající pod obsluhu, je právě zabrzdění vozidla. V uživatelské příručce týkající se vozidla [anonymizováno], hned na několika místech, je pojednáno o nutnosti a způsobu zabrzdění vozidla, aby nedocházelo ke škodám. Z tohoto pohledu pak neshledal znění hlavy II. článku 4., bod 1 písm. l) [anonymizováno] nejasným. S ohledem na závěry znaleckého posudku pak shledal, že důvodem samovolného rozjetí vozidla žalobkyně došlo v důsledku jeho nedostatečného zabrzdění, tedy došlo k porušení pravidel obsluhy ze strany žalobkyně, a proto žalovaná důvodně odmítla vyplatit pojistné plnění, když shledala, že toto porušení pravidel obsluhy vozidla je podřaditelné pod výluku z povinnosti žalované poskytnout pojistné plnění podle shora uvedeného článku [anonymizováno].

11. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaná z povinného ručení plnila, uvedl soud prvního stupně, že pro povinné ručení platí jiné výluky, které jsou upraveny v hlavě III. článek 3., a tyto výluky jsou odlišné od výluk platících pro havarijní pojištění.

12. Soud prvního stupně proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení státu pak rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když se nevypořádal s popisem nehodového děje ze strany žalobkyně, ale vyšel jen z předpokládaného postupu znalce, jehož hypotetické závěry vykládá jako danou věc. Soud prvního stupně vůbec nevzal v úvahu, že na rozdíl od znalce není žalobkyně technicky vzdělaná, v době nehody ji prioritně zajímalo t, zda se nikomu nic nestalo. Stěží si tak lze představit, že by v dané situaci úkolovala [stát. instituce] k provádění úkonů směřujících k ohledání vozidla. Dle žalobkyně tak ani znaleckým posudkem nebylo na jisto postaveno, že k rozjetí vozidla došlo nesprávným postupem žalobkyně při jeho parkování- vadným zabrzděním. Žalobkyně rovněž soudu prvního stupně vytýkala, že věc nesprávně posoudil i po právní stránce. Znovu akcentovala, že ujednání o výluce jsou formulována nejasně, připouštějí různý výklad, nejsou srozumitelná pro účastníky pojistného vztahu. Bylo tak na místě použít interpretační pravidla k ochraně žalobkyně jako spotřebitele. Z návodu k obsluze vozidla [anonymizováno] plyne, že výrobce pod obsluhu vozidla zařadil mimo jiné všechny úkony při řízení vozidla a varování před nesprávným způsobem jízdy, včetně brzdění, zastavení vozidla a zatažení ruční brzdy. Jako opodstatněné se tak jeví, aby za výluku byl považován exces z dané doporučené obsluhy a údržby či výrobcem určeného způsobu vozidla takového charakteru, že jej staví na roveň použití vozidla k vojenským účelům. Dle žalobkyně postupu žalované, kdy váže (ne) poskytnutí pojistného plnění na vlastní subjektivní posouzení, nemůže být dána soudní ochrana. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na to, že žalovaná si byla vědoma problematičnosti ujednání v [anonymizována dvě slova] pro pojištění vozidel [anonymizována dvě slova] účinných od [datum], neboť v [anonymizována dvě slova] účinných od [datum] upřesnila znění článku 4. ohledně výluk z pojištění tak, že„ Pojištění se nevztahuje na škody, které byly způsobeny nesprávnou obsluhou nebo údržbou a též při nedodržováním výrobcem stanovené obsluhy, údržby, užití vozidla nebo jeho výbavy (např. nikoli však nesprávný způsob jízdy, jízda s otevřenými dveřmi nebo s uvolněnou kapotou, nezabezpečení vozidla před samovolným rozjetím atd.) nebo při použití vozidla k vojenským účelům“. S vedenou žalobní argumentací se soud prvního stupně vůbec nevypořádal, pouze odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že se jedná o již řešenou věc plynoucí ze stejných skutkových okolností. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, neboť předmětná věc byla řešena v režimu jiného právního předpisu, nelze na ni aplikovat § 1812 odst. 1 o. z., jehož se žalobkyně dovolávala a nadále dovolává. Žalobkyně rovněž namítala, že neposkytnutí pojistného plnění bylo rozhodnutím nepředvídatelným a zcela překvapivým, neboť žalovaná po celou dobu řešení vzniklé škody nikdy neavizovala, že pojistné plnění neposkytne, a to ani v době, kdy již měla k dispozici veškeré podklady, které si od žalobkyně vyžádala. Žalobkyně proto z výše uvedených důvodů žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

16. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu věci a na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud se plně ztotožnil s jeho závěrem, že žalobkyně neprokázala svou obranu spočívající v tvrzení, že při zaparkování vozidla v den, kdy došlo k jeho dopravní nehodě, vozidlo zabezpečila tak, aby zabránila jeho samovolnému rozjetí, dbala pokynů výrobce týkajících se zajištění vozidla při jeho zaparkování zatažením ruční brzdy a zařazením příslušného rychlostního stupně nebo zpátečky.

17. Žalovaná při posouzení okolností, za nichž je povinna na základě uzavřené pojistné smlouvy vyplatit pojistné plnění vycházela z protokolu o dopravní nehodě vyhotoveného [stát. instituce], z něhož zcela jednoznačně vyplývá, že hlavní příčinou dopravní nehody byl způsob jízdy, k němuž došlo v důsledku samovolného rozjetí nezajištěného vozidla. Policie jednání řidiče (žalobkyně), které vedlo ke vzniku dopravní nehody, posoudila jako dopravní přestupek podle zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích § 4 písm. a) a § 26 odst. 2 tohoto zákona. Z uvedených skutečností pak žalovaná důvodně dovodila, že na vznik této dopravní nehody dopadá výluka z pojištění podle hlavy II., článek 4 písm. l) [anonymizováno].

18. Za dané situace tak bylo především na žalobkyni, aby prokázala, že při zaparkování vozidla postupovala v souladu s pokyny výrobce týkající se parkování vozidla, tj. že použila jak ruční brzdu, tak i zařadila odpovídající rychlostí stupeň a zajistila tak vozidlo proti samovolnému rozjetí. Žalobkyně sice uvedené skutečnosti tvrdila, avšak nenabídla k jejich prokázání žádný důkaz, byť se prvotně nabízel její účastnický výslech, když jiným způsobem zřejmě svá tvrzení prokázat nemohla.

19. Věrohodnost jejích tvrzení je zpochybněna již podáním ze dne [datum], kterým k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení ohledně vzniku dopravní nehody, z něhož plyne, že žalobkyně byla v časové tísni, neboť potřebovala s dcerou nakoupit v prodejně knih, která zavírala v 11:00 hod., přičemž na parkoviště přijela krátce před 11 hodinou, nějaký čas hledala místo k zaparkování. V časové tísni tak nepochybně nevěnovala řádnou pozornost zabrzdění vozidla při zaparkování, když s ohledem na svou dvacetiletou zkušenost s řízením motorového vozidla jednala spíše automaticky, aniž svému postupu při zajištění vozidla při parkování věnovala náležitou pozornost.

20. Tomu odpovídá i následné chování žalobkyně v souvislosti s šetřením dopravní nehody [stát. instituce]. Žalobkyni sice lze přisvědčit, že byla rozrušena. S ohledem na profesi žalobkyně, která je soudkyní a je zvyklá v rámci své profese řešit stresové situace, je těžko uvěřitelné, že její rozrušení bylo natolik silné, že nebyla schopna s [anonymizováno] jednat a požádat je o řádné prošetření příčin samovolného rozjetí vozidla a souhlasila i s tím, že se dopustila dopravního přestupku zejména, když důsledkem nehody byla jen hmotná škoda, a nikdo při ní nebyl zraněn. Jednání žalobkyně bezprostředně po nehodě svědčí o tom, že si byla vědoma toho, že při parkování vozidla nepostupovala správně a řádně ho nezabezpečila proti samovolnému rozjetí.

21. Tomu odpovídají i závěry znaleckého posudku, kdy znalec na základě svých znalostí a zkušeností vyloučil jako možnou příčinu technickou závadu vozidla i další okolnosti, které následně žalobkyně jako možnou příčinu uváděla a určil jako nejpravděpodobnější příčinu samovolného rozjetí vozidla nesprávný postup řidiče při parkování, kdy nebyla buď na maximum dotažena ruční brzda, nebo nebyl zařazen odpovídající rychlostní stupeň, případně kombinace obou nedostatků při parkování, a to s mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou.

22. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná žalobkyni před uzavřením pojistné smlouvy poskytla přehled situací, na které se nevztahuje pojistné plnění, případně, které nejsou kryty pojištěním (výluky z pojištění) a doporučila se s těmito výlukami před uzavřením pojistné smlouvy důkladně seznámit, u havarijního pojištění pak výslovně odkázala na hlavu II., článek 4 [anonymizováno] (viz informace pro klienta – pojištění [anonymizováno] [příjmení]). Žalobkyně si tak musela být vědoma, že tímto typem pojištění nejsou kryty veškeré škody vzniklé škodní událostí. Je proto nedůvodná její námitka, že jednání žalované bylo pro ni překvapivé a nepředvídatelné, když žalovaná po soustředění všech podkladů o nahlášené škodní události tuto posoudila jako spadající pod výluku z pojištění.

23. Soud prvního stupně věc posoudil správně i po právní stránce. Nepochybil, jestliže při posouzení výkladu hlavy II., článku 4, písm. l) [anonymizováno] podpůrně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], neboť toto rozhodnutí lze použít i v režimu nyní platného občanského zákoníku. Soud prvního stupně pak dospěl ke správnému závěru, že shora uvedené ustanovení [anonymizováno] není nejasné ani neurčité, když pod pojmem obsluhy vozidla se rozumí veškeré úkony souvisící s rozjezdem vozidla, samotnou jízdou i parkováním vozidla.

24. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně navazujícího výroku o náhradě nákladů řízení, v němž rovněž neshledal žádné pochybení.

25. Odvolací soud pouze podotýká, že oba účastníci složili zálohu na znalecký posudek ve výši [částka]. Zálohu složenou žalobkyní pak soud použije na úhradu vyplaceného znalečného a následně rozhodne o vrácení zálohy složené žalovanou, neboť povinnost k úhradě nákladů státu tvořené práv znalečným, uložil žalobkyni.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložila na obranu svého práva tedy nákladů právního zastoupení. Právnímu zástupci žalované náleží odměna stanovená dle podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“), za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne [datum]) ve výši [částka]. Dále právnímu zástupci žalované náleží dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka]. Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“). Náleží mu proto dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. též náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka]. Žalované tak na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka ve výši [částka].