o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. ledna 2024, č. j. 4 C 206/2023-33

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost předat do soudní úschovy k řízení vedenému Okresním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] částku 533 661 Kč jako součást aktiv zemřelého [jméno FO] (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 43 040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).

2. Uvedeným způsobem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce odůvodněném tvrzením, že žalobce jako dědic po zemřelém otci [jméno FO] dne 27. 6. 2023 prostřednictvím řízení o dědictví vedeném u Okresního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] odvolal dar žalované pro nevděk. Darem byly finanční prostředky uložené na třech vkladních knížkách v celkové výši 533 661 Kč, dárcem byl otec účastníků [jméno FO], k darování došlo dne 26. 5. 2022 a 28. 7. 2022. Za nevděk vůči žalobci označil žalobce skutečnost, že žalovaná záměrně znemožňuje řádné projednání dědictví, jelikož ukradla a zadržuje veškeré doklady od majetku zemřelého otce a odmítá je vydat. Žalovaná znemožnila žalobci spravovat pozůstalost, neboť dodnes nepředala žalobci klíče od nemovitosti v [místo], bez právního důvodu si přivlastnila rozhodovací pravomoc nad majetkem otce i průběhem řízení o dědictví. Žalovaná se dopustila podvodu v řízení o pozůstalosti tím, že předložila falešný odborný posudek určující obvyklou cenu nemovitosti patřící do pozůstalosti ve výši 6 696 000 Kč, který obsahoval falešné údaje o stavu nemovitosti, přičemž na jednání u notáře potvrdila, že reálná hodnota nemovitosti je 3 000 000 Kč. Nemovitost, jejíž správu žalovaná žalobci upírá, byla vyloupena, což žalobce dává za vinu žalované. Za jednání, které je úmyslně v rozporu s dobrými mravy vůči dárci, žalobce považuje lež žalované, že bude o otce pečovat, avšak pod záminkou vylákání peněz od dárce. Žalobce tvrdí, že žalovaná o otce nepečovala, chtěla otce prohlásit za nesvéprávného a sebe za osobu, která převezme jeho práva tak, aby se mohla zmocnit jeho majetku. Žalovaná předstírala lásku k otci, o čemž svědčí fakt, že otce odvezla dne 22. 12. 2021 do domova důchodců. Lživé a podvodné je její tvrzení, že o otce pečovala denně, když již v minulosti opakovaně požadovala po zemřelém otci peníze, což tento odmítl. V únoru 2022 žalobce informovala o svém záměru vylákat peníze z otce pod záminkou vysoké inflace s tím, že prostředky z vkladních knížek nejsou úročeny, uloží na spořicí účet s úrokem 5 %. Dne 16. 1. 2021 otec žalobce informoval, že žalované žádné peníze nedá, neboť je chce rozdělit podle zákona. Žalobci otec předal částku 400 425 Kč v hotovosti.

3. Žalovaná nečinila sporným průběh řízení o pozůstalosti po zemřelém otci účastníků [jméno FO], stejně jako to, že obdržela od zemřelého otce dar ve výši 533 661 Kč, a to z důvodu, aby otec kompenzoval finanční prostředky, které daroval žalobci dne 21. 12. 2021 ve výši 430 000 Kč a rovněž jako vděk, že o otce do poslední chvíle pečovala a pravidelně ho navštěvovala v Domově [adresa], kde strávil poslední měsíce života. Zásadně negovala jakékoliv jednání rozporné s dobrými mravy z její strany jak vůči žalobci, tak i projevy nevděku vůči otci.

4. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná jsou sourozenci a děti [jméno FO] zemřelého dne [datum], pozůstalostní řízení probíhá u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] za účasti žalobce i žalované v postavení dědiců každý s právem na polovinu pozůstalosti. Za života otce byl žalobce obdarován částkou ve výši přibližně 400 000 Kč, žalovaná obdržela dar v podobě finančních prostředků ze tří vkladních knížek ve výši 533 661 Kč. Dar žalované žalobce odvolal pro nevděk. Žalovaná zajistila zůstaviteli od 22. 12. 2021 umístění v Domově pro seniory v [adresa], kde jej v rámci svých možností navštěvovala a pečovala o něj do jeho smrti. V letech 2020 a 2021 se zůstavitelem navštěvovala oční kliniku [název], kde podstoupil operaci očí, docházela s ním k jeho praktické lékařce [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO]. Náklady pohřbu zůstavitele hradila žalovaná. V rámci pozůstalostního řízení byla mezi účastníky jako dědici po zemřelém otci uzavřena dědická dohoda, správce pozůstalosti nebyl určen. Mezi zástupkyní žalované a žalobcem probíhala komunikace ohledně předání klíčů k nemovitosti, přičemž k domluvě mezi nimi nedošlo.

5. Na zjištěné soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2072, 2074 a § 22 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z.

6. Soud prvního stupně vyložil judikatorní závěry týkající se naplnění skutkové podstaty pro vrácení darů, včetně odkazu na odpovídající rozhodnutí Nejvyššího soudu k této otázce (bod 27 odůvodnění). S odkazem na ustanovení § 2074 o. z. dovodil oprávněnost žalobce odvolat dar a dostatek jeho aktivní legitimace v řízení. V dalším posuzoval, zda se žalovaná dopustila vůči dárci či žalobci nevděku ve smyslu ustanovení § 2072 a následujícího o. z. s poukazem na to, že nevděk sestává ze zjevného porušení dobrých mravů (objektivní hledisko) a ublížení dárci či osobě dárci blízké (subjektivní hledisko). Pro úspěšnost žalobce v řízení je nezbytné prokázat kumulativně naplnění obou z citovaných hledisek, k čemuž ze strany žalobce i přes opakované poučení dané soudem nedošlo. Pokud žalobce spatřuje nevděk vůči dárci v tom, že žalovaná mu měla lhát, že o něj bude pečovat, což měla být pouze záminka k vylákání peněz a dále v tom, že žalovaná o otce nepečovala, chtěla ho prohlásit za nesvéprávného a sebe jako osobu, která převezme jeho práva tak, aby se mohla zmocnit jeho majetku a současně předstírala lásku k otci (když ho odvezla dne 22. 12. 2021 do domova důchodců), jedná se o tvrzení, která v řízení prokázána nebyla. Tvrzení žalobce, že žalovaná o otce nepečovala bylo vyvráceno čestným prohlášením zaměstnankyně domova pro seniory, kde byl zůstavitel do své smrti umístěn. Žalovaná (na rozdíl od žalobce) znala jména i sídla lékařů zůstavitele, měla k dispozici lékařské zprávy z oční kliniky [název] a jeví se jako věrohodné, že otce k lékařům doprovázela. V kontaktu byla i s praktickou lékařkou zůstavitele, pokud s ní hovořila o možném omezení svéprávnosti. Žalovaná hradila výdaje týkající se nemovitosti, ve které zůstavitel žil, zaplatila výdaje týkající se pohřbu otce, z čehož nelze usuzovat, že se chtěla zmocnit jeho majetku. Zůstavitel ve prospěch žalované zřídil dispoziční oprávnění k prostředkům na svých vkladních knížkách. Skutečnost, že otce umístila v domově pro seniory nelze bez dalšího považovat za jakýkoliv projev nevděku, naopak mohlo být takové umístění v nejlepším zájmu zůstavitele. Prvostupňový soud celkově shrnul, že v řízení nebylo žádným z navržených důkazů prokázáno jakékoliv chování žalované, které by mohlo naplnit objektivní i subjektivní hledisko nevděku tedy zjevného porušení dobrých mravů a ublížení dárci.

7. Pokud žalobce tvrdil, že za nevděk vůči jeho osobě ze strany žalované považuje to, že záměrně znemožňuje řádné projednání dědictví, jelikož ukradla a zadržuje veškeré doklady od majetku zemřelého otce a odmítá je vydat, znemožnila žalobci spravovat pozůstalost, když mu nepředala klíče od nemovitosti v [místo], že si bez právního důvodu přivlastnila rozhodovací pravomoc nad majetkem otce i průběhem řízení o dědictví a že se měla dopustit podvodu v řízení o pozůstalosti tím, že předložila falešný odborný posudek určující obvyklou cenu nemovitosti patřící do pozůstalosti a že se měla dopustit úmyslného poškození této nemovitosti tím, že znemožňovala správu nemovitosti žalobci, čímž došlo k jejímu vyloupení, z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by se žalovaná dopustila jakéhokoliv úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání v rozporu s dobrými mravy ve vztahu k žalobci. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalobci nepodařilo prokázat žádné tvrzení, které by dle jeho názoru naplňovalo znaky jednání sestávajícího ze zjevného porušení dobrých mravů a ublížení dárci či žalobci jako osobě blízké, přičemž žádné tvrzené jednání žalované samostatně ani v souhrnu navíc nenaplňuje intenzitu ublížení a zjevného porušení dobrých mravů, pro kterou je možné revokovat dar. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.

8. Z důvodu irelevance k předmětu řízení soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování o upomínky dlužné částky [právnická osoba] k pojistné smlouvě ze dne 7. 1. 2020 vztahující se k vozidlu zemřelého, zpracování znaleckého posudku k určení ceny nemovitosti v [místo], dotazem na ošetřující lékařku otce [tituly před jménem] [jméno FO] a na starostu obce [název].

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšnou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 040 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 533 661 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření žalované ze dne 13. 11. 2023 a 2x účast při jednání soudu dne 8. 1. 2024, a to každé započaté dvě hodiny) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Právní zástupkyně žalované není plátkyní DPH. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám právní zástupkyně bylo rozhodnuto dle § 149 o.s.ř. a lhůtě k plnění určena dle § 160 o.s.ř.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal nedostatečně zjištěný skutečný stav věci a navazující nesprávné právní posouzení. Zamítnutím veškerých důkazních návrhů žalobce nemohlo dojít k prokázání rozhodných skutečností tedy nemravného jednání žalované vůči zemřelému, ale i současně i celkové výše daru, který žalovaná zatajila a zadržuje. Žaloba o odvolání daru v částce 533 661 Kč byla podána pouze ve výši, ze které byla dosud žalovaná usvědčena, mimo této částky je třeba považovat za odvolaný dar i částku, kterou žalovaná zatajila, zadržuje a dosud z ní usvědčena nebyla. Jedná se především o částku ve výši 250 000 Kč, které žalovaná v roce 2020 vylákala od otce pod záminkou, že o něj, dům, zahradu i jeho včely bude pečovat, jedná se dále i o zlaté předměty, jako jsou zlaté prsteny po babičce, snubní prstýnky po babičce i dědovi, zlaté prstýnky po matce, snubní prstýnky rodičů, zlaté řetízky s přívěsky, zlaté brože, které žalovaná zatajila a zadržuje. Celková výše odvolaného daru, který je třeba prokázat, by měla být ve výši cirka 1 500 000 Kč v penězích, odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání k prokázání rozhodných skutečností, za které je jistě třeba považovat celkovou výši darů, ale i prostředky a majetek zatajovaný a zadržovaný žalovanou.

11. Při odvolacím jednání žalobce zopakoval svoji odvolací argumentaci s důrazem na to, že chování žalované vůči dárci bylo dlouhodobě rozporné s dobrými mravy. On sám otce kontaktoval po smrti matky sporadicky, neboť podporoval jeho samostatnost a nezávislost.

12. Navrhla napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správný. Tvrzení žalobce označila za nepravdivé a zkreslené. Uvedla, že otec byl osobou s komplikovanou povahou, přesto vždy projevovala zájem o jeho potřeby.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení jeho vydání předcházející, poté dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

14. Soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění k posouzení naplnění podmínek pro odvolání daru dle § 2072 o.z., z jím zjištěného skutkového stavu odvolací soud vycházel. Rovněž právní posouzení je věcně správné.

15. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

16. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

17. Nejvyšší soud se opakovaně zabýval výkladem naplněním podmínek pro odvolání daru z pohledu ust.§ 2072 o.z. Podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci (srov. Hulmák a spol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, C. H. Beck, 2014, str. 21 – 24). Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat (srov. též komentář k § 2072 o. z. v ASPI). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým ( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka]).

18. V poměrech projednávané věci je závěr soudu prvního stupně o nenaplnění podmínek pro revokaci daru zcela správný, pokud uzavřel, že chování žalované nebylo způsobilé dárci (otci) ublížit, Je tomu tak zejména proto, že žalobcem označená jednání se většinou uskutečnila před samotným darováním, aniž by úvahu dárce negativně neovlivnilo. Pokud se jedná o tvrzené zjevné porušení dobrých mravů žalovanou vůči žalobci, jednání žalované v průběhu pozůstalostního řízení žádným způsobem nevybočilo z rámce jejích procesních práv a za nevděk vůči žalobci rovněž označeno být nemůže.

19. Z uvedeného důvodu byl rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobcu přiznáno právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Žalované áleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za jeden úkon právní pomoci (účast u odvolacího jednání) a jedné paušální náhrady a [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.´, celkem [částka].