pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni (I.) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a (II.) k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky jako dlužné úhrady za zdravotní služby poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované za r. [rok]. Uvedla, že tyto služby poskytovala pojištěncům žalované na základě smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum] a úhrada služeb poskytnutých v období od 1. 1. do [datum] byla ujednána Dodatkem [číslo] k uvedené smlouvě. Podle vyúčtování úhrad za r. [rok] vypracované k datu [datum], které obdržela žalobkyně od žalované, byla vypočtena úhrada ve výši [částka], tedy přeplatek na straně žalobkyně [částka], který hodlala žalovaná uplatnit formou zápočtu proti pohledávkám. Žalobkyně se způsobem výpočtu nesouhlasila a uplatnila námitky a reklamace, jimž žalovaná částečně vyhověla, a to vyúčtováními z [datum] a [datum], když zejména posledním vyúčtováním zohlednila tzv. nové výkony. Žalobkyně a žalovaná uplatňovaly vzájemně odlišný výklad čl. I. odst. 4 dodatku, a z toho plynula jejich odlišná procesní stanoviska. Podle žalobkyně jí žalovaná dosud nezaplatila oprávněně účtovanou částku [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Předně namítla promlčení s poukazem na to, že během r. [rok] platila žalobkyni předběžné úhrady a byla povinna po skončení hodnoceného období (r. [rok]) nejpozději do [datum] stanovit výslednou úhradu za hodnocené období a provést výsledné vypořádání, takže počínaje dnem [datum] mohla žalobkyně uplatnit tvrzené nároky z titulu nedostatečné úhrady ze strany žalované. Protože vztahy mezi žalobkyní a žalovanou se řídí obchodním zákoníkem, uplynutím čtyřleté lhůty, tj. k [datum], byl případný nárok promlčen, žaloba byla podána až [datum]. Kromě této námitky žalovaná zdůraznila, že žalobkyně chybně vychází z pouhého jazykového výkladu odst. 3 Přílohy úhradové vyhlášky, resp. čl. I odst. 4 dodatku, který však nelze považovat za relevantní a správný s ohledem na specifika vztahu mezi poskytovatelem zdravotní péče a zdravotní pojišťovnou, která tuto péči hradí z omezených zdrojů.

4. Soud I. stupně shledal žalobu důvodnou. Skutková zjištění, která učinil z provedených důkazů, jakož i úvahy, kterými se při právním posouzení věci řídil, popsal precizně, konkrétně a srozumitelně v mimořádně pečlivém odůvodnění rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí odkázat. Vyložil, z jakého důvodu nepovažuje výklad, který zvolila žalovaná, za korektní, s důrazem na průběh jednání o uzavření dodatku, jakož i na jednoznačné vyjádření jeho textu, z něhož nevyplývá žádné omezení, jehož se žalovaná v řízení dovolávala. K námitce promlčení uvedl, že žalobkyni bylo vyúčtování úhrad za r. [rok] doručeno [datum] s poučením, že proti němu může vznést reklamaci, a žalobkyně tohoto práva využila; pokud reklamace byla úspěšnou a žalovaná na jejím základě zaslala žalobkyni vyúčtování nové, přičemž z vyúčtování ze dne [datum] vzešlo vyčíslení nedoplatku ve prospěch žalobkyně, teprve pak mohla žalobkyni začít běžet lhůta k uplatnění nároku. Žaloba podaná [datum] tedy byla podána včas, nárok promlčen nebyl. Dále rozvedl úvahy týkající se smluvního ujednání, jehož výklad byl mezi účastnicemi sporným, a tyto vyložil v odst. 38 – 40 odůvodnění napadeného rozsudku. Podrobně také vysvětlil, že se v těchto úvahách odchýlil od názorů prezentovaných v rohzsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], neboť v uvedené věci byla řešena jiná skutková situace, úvahy soudů byly proto vedeny jinak. Žalobě proto vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal kromě žalované částky také plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž vytkla soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Předně považovala za chybnou úvahu týkající se posouzení promlčení nároku; trvala na tom, že nárok, i kdyby byl dán, byl by promlčen. Zdůraznila, že její povinností bylo do 120 dnů po skončení hodnoceného období, tj. nejpozději do [datum], provést závěrečné vyúčtování a vyplatit žalobkyni případný doplatek, a pokud tak neučinila, žalobkyně mohla [datum] uplatnit svůj tvrzený nárok proti žalované u soudu. V této souvislosti poukázala na to, že poskytovatel zdravotnické péče může výpočet výsledné úhrady provést i sám dosazením proměnných do vzorce, který byl stanoven úhradovou vyhláškou nebo sjednán úhradovým dodatkem, neboť je mu známo, jaký objem služeb poskytl a kolik mu za ně bylo zdravotní pojišťovnou zaplaceno; může si tedy výslednou úhradu vypočíst, a zjistit porovnáním se zaplacenými předběžnými úhradami případný přeplatek či nedoplatek. Namítla, že soud I. stupně nevysvětlil, proč by měl běh promlčecí doby započnout právě po doručení vyúčtování z [datum], když proti němu mohla žalobkyně podat námitky stejně jako proti vyúčtování z [datum] (po jehož doručení podle názoru soudu I. stupně promlčecí doba začít běžet nemohla). Dále namítla, že se soud I. stupně při posouzení věci nedůvodně odchýlil od závěrů rozsudku Městského soudu v Praze, na nějž žalovaná poukázala ([spisová značka]), a že jeho vysvětlení, proč tak učinil, je nepřesvědčivé a právně nesprávné. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Vysvětlila, proč argumentaci odvolatelky považuje za nepřípadnou a naopak závěry soudu I. stupně za přiléhavé. Akcentovala, že žalobkyně podepsala Dodatek [číslo] s ohledem na jednoznačnou dikci smluvního ujednání, které nebudilo pochybnost o tom, jak je míněno.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

8. Soud I. stupně se věci věnoval s velkou pečlivostí. Úvahy, kterými se při rozhodování věci řídil, popsal precizně, konkrétně a srozumitelně v odůvodnění rozsudku, jemuž není co vytknout a v podstatě ani co k němu dodat. Odvolací soud na ně proto v zájmu stručnosti písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí plně odkazuje. Odvolací námitky žalované neshledává důvodnými; poukazuje při tom na to, že ty byly předmětem procesní argumentace žalované před soudem I. stupně, s níž se tento soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí pečlivě vypořádal.

2. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

3. Žalovaná, která neměla jako odvolatelka procesní úspěch, je podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. V něm učinil zástupce žalované dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) s odměnou [částka] za každý, k odměně za něž náleží dvakrát paušální náhrada hotových výdajů [částka] a 21% DPH, celkem tak náklady odvolacího řízení činí [částka]. Žalovaná je povinna nahradit tyto náklady žalobkyni, stejně jako náklady řízení před soudem I. stupně, k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.).