pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem výrokem I. soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Výrokem II. pak zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně žádala, aby žalované bylo uloženo poskytnout jí dále zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobce ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podala podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou. Výrokem III. uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná vede a spravuje [anonymizována tři slova], ve kterém jsou [anonymizováno] žalobkyně zveřejňována. Plošným zveřejňováním majetkových přiznání dochází k zásahu do jejích ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 Listiny základních práv a svobod- dále jen„ Listina“), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Současně poukázala na Ústavní soud ČR a to na nález sp. zn. Pl ÚS 38/17 ze dne [datum], který neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaných dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím [datum] ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů. Žalovaná tak nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl pro rozpor s ústavními předpisy zrušen, a proto se žalobkyně domáhá omluvy a finančního zadostiučinění.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nemohlo dojít z její strany k nesprávnému úřednímu postupu publikací [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] ani po [datum], neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo až do konce roku 2020. V této souvislosti zmiňovala stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS 31/10. Dále namítla, že pokud se žalobce domáhá nesprávného úředního postupu v tom směru, že došlo k přijetí protiústavní právní úpravy, pak legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka].

4. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Nález byl vyhlášen dne [datum] a bylo jím zrušeno ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne [datum]. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v [anonymizováno] budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, přičemž rozsah zpřístupňovaných údajů se nijak nemění.

5. Soud prvého stupně s odkazem na související ustanovení tj. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., jakož i § 2, § 5 § 13 odst. 1, 2 a § 26 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti v účinném znění, jakož i zákona č. 14/2017 Sb., který byl novelizován s účinností od [datum] zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 112/2018 Sb., dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Žalobkyně se domáhala přiměřeného zadostiučinění a omluvy za újmu, která jí měla být způsobena na jejích právech neomezeným zveřejňováním [anonymizováno] a umožněním nelimitovaného anonymního přístupu k nim, a to [anonymizováno], která jako veřejný funkcionář podává podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Nemajetková újma jí měla být způsobena postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení [anonymizována tři slova] podle Zákona o střetu zájmů, tedy výkonné a veřejné moci.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je nutné posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv dle obecných předpisů občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrana osobnosti). S odkazem na citované závěry Ústavního soudu se žalobkyně nemůže svého nároku domáhat ani na základě tvrzené přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod, když z rozhodnutí Ústavního soudu se podává, že naplnění takto ústavně garantovaných práv je třeba, pokud jde o poskytování informací, posuzovat právě s pohledem toho, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu odškodňovacího zákona a za podmínek tohoto odškodňovacího zákona.

8. Soud prvního stupně s odkazem i na komentářovou literaturu k zákonu [číslo] jakož i soudní judikatury, například stanoviska bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 9 1999, sp. zn. [spisová značka], se nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu. Pokud jde o období předcházející vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup žalované spočívající v plošném zveřejnění [anonymizováno] v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem. Žalovaná ve vztahu k žalobci postupovala plně dle platné a účinné právní úpravy a její postup tak byl řádným a nenaplňuje tak odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu.

9. Pokud jde o následující období po [datum] do [datum], kdy žalovaná již měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud prvního stupně konstatoval, že Ústavní soud v nálezu podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odložil jeho vykonatelnost do [datum]. Až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Až do tohoto okamžiku práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Žalovaná tak nadále byla povinna dosavadní úpravu zákona o střetu zájmů aplikovat, a proto nelze v jejím postupu shledávat nesprávný úřední postup dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně postup žalované shledal správným i z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, tj. kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Žalovaná tím sice zasahovala do práv žalobkyně na soukromí v rámci vertikálních vztahů, avšak naplňovala tím, i hlavní kontrolu veřejnosti v rámci vztahů horizontálních. Postup žalované tak obstojí i v testu přiměřenosti.

10. Soud prvního stupně proto uzavřel, že postup žalované spočívající v plošném zveřejnění [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů po dobu odložení vykonatelnosti nálezu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který zrušil tuto právní úpravu pro rozpor s ústavním pořádkem, není nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona, jímž je kontrola žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti.

11. Soud prvního stupně neshledal z výše uvedených důvodů existenci odpovědnostního titulu, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno. V obsáhlém odvolání mimo jiné zdůraznila, že soud prvního stupně nepostupoval správně, jestliže žalobu zamítl. Akcentovala, že její ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno, a proto pokládá za opodstatněné, že stát za dané situace nese odpovědnost. V opačném případě dojde k vyprázdnění pojmu přímo aplikovatelných ústavně zaručených práv, jež budou napříště zjevně podřízeny zákonné úpravě, což žalobkyně pokládá za naprosto absurdní. Uvedená výtka míří na situaci před, ale i po vydání nálezu Ústavního soudu. Její žaloba není účelová a naopak zjevně i předžalobní výzva, kterou podal vůči žalované, ji vedla k tomu, že přes původní odmítnutí uzpůsobit svou praxi plošnému a přímému zveřejňování podaných [anonymizováno] i po vydání nálezu Ústavního soudu, k takovému kroku přistoupila a ještě před [datum] podaná [anonymizováno] přestala tímto způsobem automaticky zveřejňovat a naopak přístup k nim podmínila individuální žádostí. Je nepochybné, že informace, které byly žalovanou zveřejňovány, představují velmi citlivé informace soukromého charakteru jak o čistě osobních záležitostech žalobkyně, tak i majetkových informací a žalobkyně se dovolává svých ústavně zaručených práv.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně vyvracela odvolací námitky žalobkyně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že ve své pozici orgánu moci výkonné nemohla se dopustit nesprávného úředního postupu tím, že před vyhlášením příslušného nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů postupovala zcela v intencích tehdy platného a účinného zákona o střetu zájmu a činila tak s ohledem na legitimní cíl v podobě kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti. Poukázala na to, že soud prvého stupně zcela správně vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st [číslo] a akcentovala, že zveřejňováním [anonymizováno] o majetku žalobce v centrálním [anonymizována dvě slova] v době od vyhlášení příslušného nálezu Ústavního soudu do [datum] se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, když postupovala podle tehdy platné a účinné právní úpravy a činila tak s ohledem na legitimní cíl v podobě kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti. Dále poukázala na to, že skutečnost, že dne [datum] tedy v době odložené vykonatelnosti derogačního nálezu, omezila dálkový přístup do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], sama o sobě nezakládá, že by žalovaná před tímto datem jednala nesprávně. Žalovaná tak učinila z důvodu, že veřejní funkcionáři nepodávali [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů, neboť dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], nemohli být za neplnění této své zákonné povinnosti sankcionováni. Tento postup žalované byl motivován výlučně tím, aby v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] byla [anonymizováno] veřejných funkcionářů i nadále řádně podávána a byl tak zajištěn legitimní cíl kontroly činnosti veřejných funkcionářů ve smyslu zákona o střetu zájmu, který byl shledán jako ústavně souladný. Za nesprávný považovala též názor žalobkyně, že nárok na poskytnutí omluvy a poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmou mu vyplývá z přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Poukázala rovněž na to, že nemajetková újma žalobkyně se nepresumuje a žalobkyně je povinna tvrdit a prokázat zásah do své osobnostní sféry. Žalobkyně však uvedla pouze, že„ Považuji to za příliš velký zásah do soukromí, i vzhledem k tomu, že jsem starostkou pouze malé obce“. Žádné konkrétní zásahy do osobnostních sfér žalobkyně způsobené plošným zveřejňováním údajů z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] však netvrdila.

14. Odvolací soud za souhlasu žalobkyně ve věci jednal a rozhodl bez její přítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci.

16. Zákonem [číslo] Sb. byl novelizován s účinností od [datum] zákon, mimo jiné tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14 b odst. 1 tohoto zákona, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4 s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

17. Zákonem [číslo] Sb. byl novelizován s účinností od [datum] zákon mimo jiné tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14 b odst. 1 tohoto zákona, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů, uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) a až o) a u členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností, oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, malé b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů Rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností, oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. g) s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů Rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

18. Nález Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 38/17 byl vyhlášen dne [datum], přičemž zrušil ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum].

19. Odvolací soud se zcela ztotožnil se soudem prvého stupně, pokud jde o aplikaci zák. č. 82/1998 Sb., neboť žalobce se po žalované domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena postupem žalované, který spočíval ve zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobce v centrálním [anonymizována dvě slova] podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, v tehdy platném a účinném znění, a to v době od [datum] (tj. od účinnosti zák. č. 14/2017 Sb.) do [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena žalovanou při výkonu státní moci, a soud prvého stupně nepochybil, jestliže věc posoudil v intencích zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalovaná při vedení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmu vystupovala ve vztahu k žalobci pozici svrchovaného nositele veřejné moci, tedy při výkonu veřejnoprávní pravomocí. Nárok žalobce nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb., je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], nález US sp. zn. IV ÚS 3076/20).

20. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 byl vyhlášen dne [datum], přičemž zrušil ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, ve znění pozdějších předpisů, a to s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum]. Žalovaná podle obsahu spisu postupovala podle pravidel, předepsaných právními normami a nelze tak její postup považovat za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Postup žalované odvolací soud shledává jako správný, a proto rozsudek soudu prvého stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když neshledal důvod, aby se odchýlil od ustálené judikatury Městského soudu v Praze, který v obdobných věcech, a to např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] rozhodoval obdobně.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná a nebyla v tomto řízení právně zastoupena, náleží dle § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast na jednání dne [datum]).