o zaplacení 2 909 000,80 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy na zdraví

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně:

[1] Zamítl žalobu na zaplacení 2.909.000,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 17. 6. 2017 do zaplacení [výrok I].

[2] Uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení žalovaného ve výši 358.800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta [výrok II].

[3] Uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení vedlejšího účastníka ve výši 422.573 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta [výrok III].

[4] Uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení státu ve výši 81.327,69 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku [výrok IV].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému náhrady nemajetkové újmy na zdraví, jež měla vzniknout v důsledku její léčby žalovaným postupem tzv. non lege artis (tj. v důsledku porušení povinnosti poskytovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti). Konkrétně uvedla, že:

[1] Žalovaný jakožto její praktický lékař jí v prosinci 2013 a opakovaně v únoru 2015 za účelem léčby [diagnóza] předepsal lék [podezřelý výraz] patřící do skupiny léčiv nazývaných statiny. Jeho užívání u žalobkyně zapříčinilo vznik vážného [diagnóza], dříve nazývaného [diagnóza] (dále též jen „[diagnóza]“), nyní označovaného jako [diagnóza] (dále též jen „[diagnóza]“). Onemocnění jí způsobilo bolesti a zdravotní potíže trvalého charakteru, spočívající zejména v únavě, svalové slabosti a bolesti, poklesu fyzické výkonosti, dušnosti, poruše polykání, poruchách spánku a hlasu a z toho plynoucích psychických problémech. Kvůli tomu již nemůže nadále zejména sportovat, navštěvovat kulturní a společenské akce, jezdit na dovolené, pracovat na zahradě, ani vykonávat běžné domácí činnosti, jako před vznikem onemocnění. Současně je nucena doživotně podstupovat náročnou imunosupresivní léčbu s řadou možných nežádoucích vedlejších účinků.

[2] Žalovaný pochybil tím, že jí před zahájením léčby řádně nepoučil o možných vedlejších účincích předepisovaného léku a nutnosti jejich hlášení lékaři. Žalobkyně tak nemohla vyslovit s užíváním léku informovaný souhlas. Dále v rozporu s odbornými instrukcemi pro předpis a užívání léku neprovedl před nasazením [podezřelý výraz] a v průběhu jeho užívání potřebná laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků preparátu. V daném případě přitom byly pro vyšetření dle SPC [„summary of product characteristics“ (dále též jen „SPC“), česky „souhrn údajů o přípravku“ dány dva důvody, a to hypotyreosa a jaterní onemocnění. Žalovaný pak potřebná vyšetření neučinil ani v září 2015, kdy jej žalobkyně poprvé informovala o vedlejších účincích léčby spočívajících ve svalových bolestech a únavě. Žalovaný tedy před zahájením léčby řádně nezhodnotil, zda je v případě žalované nasazení léku vhodné a následně jí včas nepředal specializovanému zdravotnickému pracovišti za účelem diagnostiky a zahájení léčby.

3. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedl, že neporušil žádnou právní povinnost a po odborné stránce postupoval správně, tj de lege artis. V případě žalované prováděl léčbu [podezřelý výraz] po řádném poučení s jejím informovaným souhlasem a postupoval v souladu s SPC preparátu. O únavě a svalových bolestech jej žalobkyně poprvé informovala až začátkem prosince 2015. Předepsal jí proto potřebná laboratorní vyšetření a okamžitě po obdržení výsledků vysadil [podezřelý výraz] a poslal jí na další odborná vyšetření na specializovaná pracoviště.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného též navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. S odkazem na vyjádření žalovaného uvedl, že při poskytování zdravotní péče nedošlo k žádnému pochybění.

5. Soud prvního stupně již jednou ve věci rozhodl rozsudkem z 6. 12. 2022, č. j. 52 C 331/2017-645, kterým žalobu zcela zamítl, jelikož na základě několika znaleckých posudků dospěl k závěru, že postup žalovaného při léčbě žalobkyně byl správný, tj. de lege artis.

6. Odvolací soud usnesením z 21. 8. 2023, č. j. 15 Co 121/2023-694 (dále jen „Usnesení-694“), původní rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem bylo neúplné zjištění skutkového stavu věci, způsobené nedůvodným nezohledněním závěrů některých znaleckých posudků svědčících ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci proti sobě stojí několik znaleckých posudků, poskytujících relevantní skutkový podklad pro rozhodnutí o žalobě, z nichž některé označují postup žalovaného při léčbě jako bezchybný a některé nikoliv. Ve prospěch žalobkyně hovořil konkrétně posudek č. [hodnota] z [datum] z oboru zdravotnictví, odvětví vnitřního lékařství se specializací kardiologie, vč. doplňku č. [hodnota] ze [datum] (dále jen „Posudek A“), vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen „znalec [jméno FO]“). Dále posudek z [datum] (dále jen „Posudek B“) z oboru zdravotnictví, odvětví interna se specializací kardiologie, vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen „znalec [jméno FO]“). A posudek č. [hodnota] z [datum] z oboru zdravotnictví se specializací neurologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, vč. jeho doplňku z [datum] (dále jen „Posudek C“), vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [jméno FO]“). Naopak ve prospěch žalovaného se vyjadřoval posudek č. [hodnota] z [datum] z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné lékařství (dále jen „Posudek D“), vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [jméno FO]“). A posudek č. 525/2022 ze [datum] z oboru zdravotnictví, specializace neurologie, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vč. doplňku z [datum] (dále jen „Posudek E“), vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [jméno FO]“). Odvolací soud proto instruoval soud prvního stupně, aby v souladu s procesními předpisy zhodnotil, zda lze rozpory v závěrech posudků odstranit výslechem znalců, resp. jejich vzájemnou konzultací, nebo zda je třeba dát tyto závěry přezkoumat revizním znaleckým posudkem.

7. Aniž by se soud prvního stupně nejprve zabýval tím, zda lze rozpory mezi Posudky A až E vyjasnit výslechem či konfrontací znalců, resp. aniž by svůj postup odůvodnil, nechal vypracovat revizní znalecký posudek č. [hodnota] z [datum] z oboru zdravotnictví, specializace neurologie a kardiologie, vč. doplnění z [datum] (dále jen „revizní posudek“), vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen „revizní znalec“). Následně věc znovu projednal a napadeným rozsudkem žalobu opět zcela zamítl. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvedl následující.

[1] K nasazení léku došlo v roce 2013 a 2015 při léčbě poskytované na základě smluv o poskytování zdravotní péče, tj. za účinnosti různých občanských zákoníků upravujících náhradu újmy na zdraví. V souladu s příslušnými přechodnými ustanoveními je proto třeba posoudit nárok týkající se léčby zahájené v roce 2013 dle § 724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), a nárok týkající se léčby zahájené v roce 2015 dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného jsou však v obou případech totožné. Na základě zákona byla součástí smluv o poskytování zdravotní péče také povinnost lékaře postupovat při léčbě s péči řádného odborníka (de lege artis). Nejedná se přitom o odpovědnost za výsledek (uzdravení pacienta), nýbrž za správnost provedení ošetření, tj. jeho provedení na náležité odborné úrovni podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Jde o odpovědnost postavenou na objektivním principu. Podmínkou vzniku odpovědnosti proto není zavinění škůdce, ale pouze prokázání existence odpovědnostního titulu (porušení smluvní povinnosti postupovat s péči řádného odborníka), vzniku újmy na zdraví a příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem újmy na zdraví.

[2] Odborné pochybění žalovaného mělo dle žalobkyně spočívat v tom, že jí před zahájením léčby řádně nepoučil o možných vedlejších účincích předepisovaného léku a nutnosti jejich hlášení lékaři. Dále v rozporu s odbornými instrukcemi pro předpis a užívání léku neprovedl před nasazením dotčeného preparátu a v průběhu jeho užívání potřebná laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků. V důsledku toho před zahájením léčby řádně nezhodnotil, zda je v případě žalované nasazení léku vhodné a následně jí včas nepředal specializovanému zdravotnickému pracovišti.

[3] Ani jednu z žalobních námitek neshledal soud prvního stupně opodstatněnou.

[4] Žalovaný před zahájením léčby žalobkyni řádně poučil o možných vedlejších účincích předepisovaného léku a nutnosti jejich sdělení lékaři. Provedení poučení vyplývá ze zdravotní dokumentace žalobkyně, které je v souvislosti s prvním nasazením [podezřelý výraz] 19. 12. 2013 zaznamenáno slovem „poučena“. Jak se přitom podává z revizního posudku, požadavek podrobného zápisu o výslovném porozumění pacienta dané problematice a souhlasu s léčbou ve zdravotní dokumentaci by byl oportunistický a nadbytečný. Porozumění problematiky nelze dle revizního posudku kvalifikovat a pacient projevuje informovaný souhlas s léčbou tím, že lék užívá. K tomu je nutné dodat, že součástí každého balení léku je i příbalový leták, který by si měl každý uživatel léku před zahájením jeho užívání přečíst a v souladu sním jakékoliv abnormality ošetřujícímu lékaři nahlásit. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze klást vinu pouze žalovanému, i když je oproti žalobkyni odborníkem. Souhlas. Poučení se muselo týkat toho, k čemu má být lék užíván a co jsou případné vedlejší účinky. Jakékoliv jiné obsahové poučení, např dávkování apod. je nelogické.

[5] Žalovaný nebyl povinen před zahájením léčby ani v jejím průběhu před oznámením prvních zdravotních potíží v prosinci 2015 provést u žalobkyně preventivní laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků užívání [podezřelý výraz]. Ohledně této otázky je nutné vycházet z příbalového letáku léku a [podezřelý výraz] schválených 7. 6. 2012, tj. ve znění platném v době nasazení léku žalovaným v prosinci 2013 a únoru 2015. Oba uvedené dokumenty obsahovaly upozornění na možné vedlejší účinky v podobě [diagnóza] (spočívající zejména ve [diagnóza]), nikoliv konkrétně o [diagnóza], resp. [diagnóza]. Podle SPC bylo nutné v souvislost s léčbou [podezřelý výraz] provést laboratorní vyšetření reatinkinázy pouze při výskytu [diagnóza], osobní nebo rodinné anamnézy dědičného svalového onemocnění, anamnézy [diagnóza], anamnézy [diagnóza] anebo u pacientů nadměrné konzumujících alkohol či pacientů ve věku 70 a více let. Podle revizního posudku se ani jeden z uvedených předpokladů u žalované nevyskytoval. V rozporu s žalobním tvrzením žalobkyně netrpěla ani [diagnóza] (onemocněním [diagnóza]). Z revizního posudku vyplynulo, že podle zdravotní dokumentace sice užívala lék [podezřelý výraz] k léčbě [diagnóza], tj. také [diagnóza], které však není to samé onemocnění jako [diagnóza]. V dané době nic nesvědčilo ani [diagnóza], jelikož tehdejší jaterní testy ze [datum] byly v normě. Dále podle revizního posudku byly informace o onemocnění [diagnóza] praktickým lékařům v České republice známé v plném rozsahu až v roce 2016, tj. až po ukončení léčby žalobkyně, nikoliv v době opakovaného nasazení [podezřelý výraz]. Doporučení preventivních odběru [podezřelý výraz] před nasazením statinů a v průběhu léčby sice lze v určitém kontextu dohledat i v odborných zdrojích platných v době zahájení léčby žalobkyně, avšak buď se nejednalo o zdroje běžně dostupné českým praktickým lékařům, příp. dostupné zdroje k této problematice přistupovaly rozdílně a na základě omezeného množství dat z klinických studií. Proto neprovedením odběru před nasazením statinu sice poskytovatel nepostupoval dle zcela nejmodernějších doporučení, ale s ohledem na charakter poskytované primární zdravotní péče tento postup nelze označit za non lege artis.

[6] Žalovaný včas předal žalobkyni specializovanému pracovišti za účelem diagnózy a léčby onemocnění [diagnóza]. Podle záznamů ve zdravotní dokumentaci žalobkyně poprvé sdělila žalovanému výskyt vedlejších účinků užívání [podezřelý výraz] až v prosinci 2015. Žalobkyně naopak neprokázala, že by mu vedlejší účinky oznámila již počátkem září 2015. Taková skutečnost nevyplývá ze zdravotní dokumentace ani jiných důkazů. Podle lékařské zprávy ze [datum] o vyšetření na ortopedii ve [právnická osoba] byla žalobkyně v danou dobu při chůzi bez obtíží a sportovala, což zpochybňuje výskyt únavy a svalových bolestí v tuto dobu. Při vyšetření EMG (elektromyografie) na neurologii [právnická osoba] [datum] pak lékař dospěl k závěru, že diagnostikované onemocnění [diagnóza] je v akutní fázi a u žalobkyně trvá pouze dny nebo týdny, což zpochybňuje výskyt onemocnění již v září 2015. Tvrzení žalobkyně je navíc v rozporu s tím, co sama sdělila reviznímu znalci, a to že „v září 2015 byla u praktika, uváděla, že má únavu, v tu dobu dělána laboratoř, vyšetřená v ambulanci nebyla, ke zhoršení obtíží došlo prudce v listopadu 2015 a sama jako možnou příčinu obtíží uváděla horké počasí, u praktika byla sdělit obtíže [datum]“. Po sdělení zdravotních obtíží v prosinci 2015 žalovaný dále vyšetřoval žalobkyni pouze 19 dnů, načež ji předal do péče na specializovaná pracoviště. Podle Posudku D a E a revizního posudku se navíc jednalo o velmi vzácné onemocnění, které žalovaný praktický lékař sám diagnostikovat nemohl. V době vzniku onemocnění nebyla v řadách lékařů ani taková informace, která by toto onemocnění definovala, případně blíže doporučovala konkrétní diagnostický léčební postup. O tom svědčí i to, že specializovaným pracovištím po převzetí péče o žalobkyni trvala diagnóza onemocnění [diagnóza] a zahájení léčby celkem 78 dnů. Podle Posudku D a E by vzniku onemocnění nezabránilo, ani pokud by žalovaný předal žalobkyni specialistům o několik dní dříve, protože v případě patologického krevního nálezu již onemocnění probíhá. Stejně tak by podle Posudku D a revizního posudku i při rychlejším postupu žalovaného došlo k rozvoji onemocnění v témže rozsahu. Žalovaný tedy včas, zcela oprávněně a v souladu s odbornými postupy odeslal žalobkyni na specializovaná lékařská pracoviště pro další vyšetření, kde bylo následně onemocnění žalobkyně diagnostikováno. V posudcích A a B byly také pokládány nepřípustné dotazy a ze strany znalců činěny nepřípustné právní závěry.

[7] Soud při posuzování opodstatněnosti žalobních námitek nevzal v potaz závěry Posudků A, B a C. Znalci v těchto posudcích použili k hodnocení postupů léčby žalovaným jako zdroj dokumenty s doporučenými postupy, které byly publikovány později, než hodnocené skutky, a žalovaný z nich tedy nemohl vycházet. Znalci neměli k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobkyně, vedenou žalovaným jako jejím ošetřujícím praktickým lékařem. Posudky A a B byly vyhotoveny v době, kdy zdravotní stav žalobkyně ještě nebyl ustálený.

[8] Na základě důkazů vyplývajících z některých znaleckých posudků, výslechu znalců, zdravotní dokumentace žalobkyně a jejích vlastních tvrzení proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný při léčbě žalobkyně odborně nepochybil, a tudíž není odpovědný za újmu, která žalobkyni v souvislosti s léčbou vznikla.

[9] O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalobce soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl dle § 148 o. s. ř.

8. Žalobkyně napadla rozsudek v plném rozsahu včasným odvoláním a navrhl, aby jej odvolací soud změnil tak, že se žalobě vyhovuje. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním a právním závěrům, na kterých soud prvního stupně založil napadený rozsudek namítala následující.

[1] Žalovaný jí před nasazením léku řádně nepoučil o jeho možných vedlejších účincích a nutnosti jejich okamžitého ohlášení lékaři. Žalobkyně proto neměla možnost informovaně zvážit, zda chce léčbu i s možnými riziky podstoupit. Konstatování „Poučena“ uvedené ve zdravotní dokumentaci se netýkalo poučení o charakteru léčby a možných vedlejších účinků, ale pouze instrukcí o způsobu užívání léku. Soud ohledně obsahu poučení vycházel bez provedení jakéhokoliv dokazování z pouhého tvrzení žalovaného, že žalobkyni poučil ústně.

[2] Žalovaný v rozporu s odbornými instrukcemi pro předpis a užívání léku neprovedl před nasazením [podezřelý výraz] a v průběhu jeho užívání potřebná laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků preparátu. Součástí zdravotní dokumentace žalovaného před nasazením léku v roce 2013 byly i lékařské zprávy z endokrinologie, přičemž podle zprávy z 25. 2. 2013 se u žalobkyně vyskytovala „lehká hypothyreosa“. Právě při výskytu této diagnózy by měly dle SPC a revizního posudku před nasazením léku [podezřelý výraz] provedena potřebná preventivní vyšetření. Zejména závěry revizního posudku a z něj soudem dovozený skutkový stav proto nelze považovat za správné.

[3] Žalovaný při výskytu vedlejších účinků léku nepředal žalobkyni včas na specializované pracoviště za účelem diagnózy a léčby. Žalobkyně o svých potížích informovala žalovaného již začátkem září 2015, na což jí odvětil, že je to počasím a neučinil o tom žádný záznam. Za neprovedení záznamu o této skutečnosti ve zdravotní dokumentaci nemůže nést odpovědnost žalobkyně, ale pouze žalovaný, který je povinen dokumentaci řádně vést. V rozporu se závěrem soudu v řízení nebylo prokázáno ani sděleno nic, co by tvrzení žalobkyně o oznámení potíží v září 2015 vyvracelo. Pokud by žalobce již v září 2015 provedl potřebná vyšetření a ihned jí předal specializovanému pracovišti, bylo by možné zabránit vzniku onemocnění, příp. jeho dalšímu rozvoji.

[4] Soud prvního stupně v zásadě ve svých závěrech vycházel z revizního posudku, ačkoliv revizní komise nedisponovala potřebnou specializací z odvětví vnitřního a praktického lékařství.

[5] Soud ani nepředvolal revizního znalce k výslechu na jednání, a to ani k návrhu žalobkyně, který bez odůvodnění zamítl.

[6] Soud se v rozporu s pokynem odvolacího soudu nepokusil rozpory v existujících znaleckých posudcích A až E nejprve vyřešit výslechem či konfrontací znalců. Namísto toho bez jakéhokoliv odůvodnění rovnou ustanovil revizního znalce k vypracování revizního posudku. Tím zbytečně zatížil řízení dalšími náklady na revizní posudek přesahujícími 100 000 Kč.

9. Žalovaný i vedlejší účastník navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

10. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal opětovně rozsudek soudu prvníhostupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

11. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, jeho zjištění vyplývají z obsahu provedených důkazů a jeho právní posouzení věci je rovněž správné. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se odvolací soud ztotožňuje, a které plně odpovídá na žalobě založených tvrzeních, lze odkázat.

12. K jednotlivým odvolacím nímitkám žalobkyně odvolací soud, vycházeje ze závěrů znaleckého ústavu, dodává následující:

13. Skutečnost, že soud prvního stupně přistoupil k zadání revizního znaleckého posudku, aniž se pokusil odstranit rozpory v posudcích dřívějších jinou formou, nepředstavuje vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Znalecký ousudek ústavu se komplexně vyjídřil k rozdílům v dřívějších posudcích a své závěry přesvědčivě vysvětlil. Podle složení znalecké komise (obor zdravotnictví, specializace neurologie a kardiologie), neobstaojí námitka, že znalci neměli pro zpracování posudku dostatečnou kvalifikaci. Důvodnou není ani námitka žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl výslech znalců, neboť její námitky proti posudku byly odstraněny přesvědčivě v doplňku ke znaleckému posudku, po jehož zpracování již žalobkyně výslech znalců nepožadovala.

Podle znaleckých posudků bylo konstatování „Poučena“ ve zdravotnické dokumentaci běžné a dostatečné, podrobnější rozpis by představoval v dané době přílišný formalismus. Pokud se jedná o obsah „Poučení“, nelze předpokládat, že by se jednalo o způsob dávkování apod. Je rovněž nutné zohlednit, že bylo na žalobkyni seznámit se s informacemi o předepsaném léku z příbalového letáku a hlásit lékaři jakékoliv abnormality. K námitce, že žalovaný v rozporu s odbornými instrukcemi pro předpis a užívání léku neprovedl před nasazením [podezřelý výraz] a v průběhu jeho užívání potřebná laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků preparátu, když součástí zdravotní dokumentace žalovaného před nasazením léku v roce 2013 byly i lékařské zprávy z endokrinologie, přičemž podle zprávy z [datum] se u žalobkyně vyskytovala „lehká [diagnóza]“ a právě při výskytu této diagnózy by měly dle SPC a revizního posudku před nasazením léku [podezřelý výraz] provedena potřebná preventivní vyšetření, znalci v revizním posudku uvedli následující : žalobkyně hypothyreosou netrpěla. Dle revizního znalce záznam z tehdejšího laboratorního vyšetření z endokrinologie ukazuje eufunkci (přiměřenou, správnou funkci) štítné žlázy. Laboratorní hodnoty naopak nesvědčí pro [diagnóza]. Existují záznamy o podobném onemocnění, které však nelze považovat za hypothyreosu. Námitka žalobkyně, že o svých potížích informovala žalovaného již začátkem září 2015 je v rozporu s odbornými závěry o jejím stavu počátkem roku 2016.

14. Pokud žalobkyně namítala, že soud prvního stupně při svém v pořadí druhém rozhodování pochybil při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta a svévolně aplikoval § 8 odst.1 advokátního tarifu, není tato námitka opodstatněná Soud prvního stupně zcela správně vycházel ze nálezu Ústavního soudu sp.zn IV. ÚS 1788/23 ze dne 10.4.2024 ; obdobný názor vyjádřil Ústavn soud v nálezu sp.zn. III. ÚS 3004/24 ze dne 28.01.2025, podle něhož je-li předmětem řízení výše pojistného plnění za nemajetkovou újmu na zdraví, je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba vycházet z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a nikoliv podle § 9 odst. 4 písm. a) téhož předpisu. Opačný postup může znamenat porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Odvolací soud z důvodů uvedených rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení) častníků a státu dle ¨§ 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst.1 o s ř ve spojení s § 142 odst.1 o.s.ř., když nebyly shledány za splněné předpoklady pro případné užití § 150 o.s.ř.

17. Procesně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení představovaná náklady právního zastoupení advokátem ve výši 71 015,70 Kč. Tato částka sestává z odměny za 3 úkony právní pomoci z tarifní hodnoty 2 909 000,80 Kč dle § 8 vyhl.č. 177/1996 Sb.za jeden úkon právní služby dle § 7 téže vyhl. Ve výši 19 940 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně, vyjádření k cýzvě soud a účast u odvolacího jednání, 3x režijní paušál a´450 Kč dle § 13 vyhl. a 21 % DPH z částky 61 170 Kč dle § 137 odst.3 o.s.ř.

18. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náleží náhrada nákladů odvolacího řízení rovněž za 3 úkony právní pomoci advokáta ve shodné výši za shodné úkony-