pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 255/2017-120,

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žaloba na určení, že jednotka [číslo] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na jednotce [číslo] obě jednotky vymezené dle zákona o vlastnictví bytu v budově [adresa], stojící na pozemcích [číslo] a [číslo], a dále spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na společných částech domu a pozemcích p. [číslo] to vše v KÚ [část obce], obec Praha, okres hlavní město Praha, jsou součástí společného jmění manželů žalovaného a žalobkyně, se zamítá. Dále bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. Dále žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

2. Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala určení vlastnického práva k bytové jednotce a spoluvlastnickým podílům uvedeným ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] manželství a nabyli za trvání manželství do společného jmění manželů uvedené jednotky, včetně spoluvlastnického podílu na pozemcích a společných částech domu. Dne [datum] byl sepsán notářský zápis, jehož předmětem bylo uzavření smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů tak, že nemovitosti nebudou nadále součástí společného jmění, nýbrž budou ve výlučném vlastnictví žalovaného, aniž by žalobkyni bylo poskytnuto jakékoliv protiplnění. V žalobě zdůraznila, že v době sepsání notářského zápisu trpěla a nadále trpí nevyléčitelnou stařeckou demencí a v důsledku této [určité] poruchy nebyla v době sepsání notářského zápisu schopna posoudit své právní jednání, tedy její právní jednání bylo podle § 581 o. z. Žalobkyně byla zároveň ze strany žalovaného při sepsání notářského zápisu uvedena v omyl, když jí vůbec nevysvětlil obsah ani smysl předmětného právního jednání a nebyl vysvětlen ani ze strany notářské kandidátky. Jednání žalobkyně spočívající v sepsání notářského zápisu je tedy neplatné i z tohoto důvodu podle § 583 o. z., případně podle § 584 odst. 2 o. z. Nato se uvedené jednání žalovaného zjevně příčí dobrým mravům, je zavrženíhodné a zjevně narušuje veřejný pořádek, tedy dohoda o zúžení společného jmění manželů je absolutně neplatná rovněž podle § 588 o. z.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve svém vyjádření poukázal na to, že manželství účastníků bylo uzavřeno v minulosti dne [datum] a rozvedeno s právními účinky dne [datum]. Zhruba po osmi letech po rozvodu se účastníci dali znovu dohromady a vzali se dne [datum]. Pokud se týká dotčených nemovitostí, tak žalovaný byl původně výlučným nájemcem tohoto bytu (jednalo se o byt podnikový), následně se stal vlastníkem předmětného bytu, ten v pořadí v druhém manželství převedl do SJM účastníků, neboť se takto dohodli. Žalobkyně chtěla mít pocit bytové jistoty pro případ, že by žalovaný zemřel, či se mu něco stalo. Žalovaný toto akceptoval a předmětný byt se tak stal předmětem společného jmění manželů. Manželé spolu dobře vycházeli, vzájemně o sebe pečovali a podporovali se. Bohužel do vztahu mezi účastníky vstupovaly děti žalobkyně a žalovaný vnímal tlak na žalobkyni zejména ze strany její dcery, tlak přes vnučku s povahou vydírání a obavy žalobkyně, aby v důsledku neposkytování finančních prostředků nepřišla zejména o vnoučata a pravnoučata. [příjmení] se, že se o ni přestanou děti zajímat a stýkat se s ní, že za ní nebudou jezdit. Z uvedeného důvodu často neměla finanční prostředky, které si na ní děti vymohly, zejména dcera. Žalovaná sama neutrácela. Tyto prostředky spadaly do společného jmění manželů, zasahovaly do hospodaření účastníků, tento stav byl proto předmětem nesrovnalostí mezi manžely, když pak jim tyto finanční prostředky chyběly. Následně došlo k tomu, že si žalobkyně zlomila stydkou kost, a tato událost rozehrála sled událostí nepříznivých pro oba účastníky, které dodneška ovlivňují jejich vztahy. Proces uzdravování a hojení byl náročný, žalobkyně ležela v [část obce] v nemocnici, žalovaný za ní denně chodil, kupovali jí a nosil jí vše potřebné, roztrénovával ji při uzdravování, brával ji ven na vozíku, když bylo hezky. Manželku podporoval, povzbuzoval a přál si, aby se uzdravila. S ohledem na svůj věk a zdravotní stav, ale bylo zřejmé, že by nezvládal péči o žalovanou na vozíku, proto se dohodli a žádali o umístění do domova důchodců v [obec] na [část obce] pro žalobkyni. Chtěli, aby byla v [obec], aby se mohli vídat, žalovaný o ni chtěl pečovat v rámci svých možností a jen jiným způsobem žít manželským životem odpovídajícím jejich věku a zdraví. I v době úrazu žalobkyně podnikli výlet do [obec], což si žalobkyně moc přála, to již byla na vozíku. Pomáhal jim vnuk žalovaného. Vztah mezi účastníky byl v té době v pořádku. Žalovaný má cukrovku, prodělal operaci plic pro tumor horního laloku levé plíce, má šetřící režim, nemůže zvedat těžší věci. Právě v této době děti žalobkyně zesílily svůj negativní tlak a snažili se účastníky od sebe oddělit a znepřátelit. Žalobkyně si stěžovala žalovanému, že je na ni vyvíjen nátlak, aby šla do zařízení v [obec], do domova, kde pracuje její vnučka. Žalovaný měl obavy, co se žalobkyní bude, neboť by měl problém s návštěvami a rozhodně by se nevídali tak často. Vedle toho viděla žalobkyně, jak se děti k žalovanému začaly chovat. Při převozu z nemocnice v [část obce] do předmětného bytu se chovaly nevybíravě, neurvale, slovně jej napadaly. To rozrušilo oba účastníky. Žalobkyně sama hovořila o ohrožení žalovaného, jeho existence i bydlení. Obávala se o jeho osud, pokud by se s ní něco stalo a boje o majetek, který by následoval. Začátkem července 2017 se proto manželé dohodli, že převedou bytovou jednotku a spoluvlastnické podíly s ní související do výlučného vlastnictví žalovaného a bude zřízeno věcné břemeno služebnosti bytu pro žalobkyni. Oba předpokládáli postupné zlepšování zdravotního stavu a možný návrat žalobkyně do bytu a domácnosti účastníků. Dne [datum] se dostavili k notářce, kde došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů s následným vkladem do katastru nemovitostí. Mezi manžely byla shoda, poté šli na oběd. Ještě dne [datum] spolu byli na výletě v [obec]. Poté žalovanému někdo neznámý vyhrožoval a sdělil, že si nepřeje, aby manželku navštěvoval, uvedl, že si to nepřeje ani ona, dokonce uvedl, že zdravotní sestry mají zakázáno jej vpustit. Žalovaný se skutečně bál, přesto se pokusil vstoupit do nemocnice, avšak nebyl vpuštěn, telefonní spojení ve vztahu k němu bylo zablokováno. Poté došlo k převozu žalobkyně do [obec], kdy žalovanému nikdo z rodiny dal vědět. Jakmile to zjistil, chtěl jít manželku navštívit, ale i tam měl zakázaný přístup, což mu oznámil syn žalobkyně [jméno] [příjmení]. Dokonce uvedl, že pokud ji bude kontaktovat, zavolá policii. Následoval návrh na rozvod manželství, se kterým vůbec žalobce nepočítal, výslech manželky v [obec] ve věci návrhu o rozvod manželství. Žalovaný byl u tohoto výslechu přítomen, žalobkyně podle jeho přesvědčení konala tak, aby neztratila své blízké i za cenu ztráty manžela, a manželka tomuto nátlaku podlehla. Dále byl žalovaný vyzván k podání vysvětlení dne [datum] k prověření oznámení žalobkyně a dne [datum] vypovídal na policii. Manželství účastníků bylo poté rozvedeno a žalovaný se k návrhu vyjádřil tak, že vidí, jak se manželka trápí ve vztahu k tlaku dětí, takže se rozhodl jí nebránit v rozvodu manželství. Přes uvedené má však manželku stále rád a ta se k němu může do bytu vrátit. Má zřízeno věcné břemeno doživotního bezúplatného bydlení pro případ zlepšení jejího stavu a návratu do domácnosti a bytu.

4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že předmětný byt byl přidělen žalovanému v roce [rok] jako byt podnikový. Byt se poté stal bytem družstevním a na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne [datum] se výlučným vlastníkem bytu stal žalovaný. Poté co dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní manželství, uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o rozšíření společného jmění manželů, podle které se tato bytová jednotka stala součástí společného jmění manželů. Dne [datum] pak opět formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o zúžení společného jmění manželů, kterou byla bytová jednotka převedena zpět do výlučného vlastnictví žalovaného, a žalobkyni bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání bytu. Žalobkyně v řízení tvrdila, že tato smlouva ze dne [datum] je neplatná, a to hned z několika důvodů, neboť jednak žalobkyně při uzavření této smlouvy měla jednal v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat, rovněž byla žalovaným uvedena v omyl při sepsání notářského zápisu, neboť žalovaný ani notářská kandidátka JUDr. [jméno] [příjmení], jí vůbec nevysvětlili obsah ani smyslu předmětného právního jednání a toto jednání žalovaného se příčí zjevně dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek, neboť žalovaný měl uvést osobu stiženou duševní poruchou, která nad to byla jeho vlastní manželkou, v omyl, v úmyslu dosažení majetkového prospěchu z takového jednání, což činí dohodu o zúžení společného jmění manželů absolutně neplatnou.

5. Soud prvého stupně se proto předně zabýval otázkou, zda žalobkyně v okamžiku uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat ve smyslu § 581 o. z. Na základě provedeného dokazování a to konkrétně znaleckého posudku MUDr. [příjmení] jakož i výpovědí notářské kandidátky JUDr. [příjmení], dospěl k závěru, že lehká forma stařecké demence, kterou žalobkyně v den podepsání smlouvy trpěla, neměla vliv na její schopnost právně jednat. Uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů rovněž rovněž vyplývá i z geneze vlastnického práva žalobkyně k bytu a zřízení služebnosti bytu v její prospěch, což nemělo zásadní nepříznivý dopad do právních poměrů žalobkyně. Důvody vedoucí k uzavření této smlouvy tvrzené žalovaným, jak ohledně původního rozšíření společného jmění manželů, tak ohledně jeho následnému zúžení, odpovídají vždy aktuální situaci mezi manžely a spravedlivému vypořádání jejich poměrů a tato skutečnost rovněž vedla v závěru, že žalobkyně k uzavření sporné smlouvy měla rozumnou motivaci, věděla, co činí a proč tak činí. Soud proto rozhodl, jak výše uvedeno, přičemž o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala toho, aby změnou rozsudku bylo její žalobě vyhověno. A v obsáhlém odvolání mimo jiné zdůraznila, že již v době sepsání notářského zápisu ze dne [datum] trpěla duševní poruchou – stařeckou demencí, ta jí byla diagnostikována dokonce již v únoru roku 2017, je velice nepravděpodobné, že by žalobkyně, která se projevovala zmateně, zapomíná, byla orientována osobou, měla připravený návrh doplnění smlouvy o zúžení společného jmění žalobkyně žalovaného o služebnost doživotního užívání nemovitosti. Je tedy spíše pravděpodobné, že jí byl tento právní institut vysvětlen až při jednání s JUDr. [příjmení]. Žalobkyně mohla vystupovat zcela normálně vůči synovi, který ji vezl k notáři, protože ho zná již dlouho, i vůči manželovi, kterého zná také dlouho, ale mohla mít značný problém se vstřebáním nové informace ohledně služebnosti bytu. Žalobkyně si smysl tohoto právního institutu vůbec nemusela uvědomit. JUDr. [příjmení] přitom není odborníkem v oblasti psychiatrie, aby toto rozpoznala a mohla tak být její výpověď ohledně této skutečnosti jakkoliv průkazná. Dále poukázala na to, ačkoliv pojem„ dobré mravy“ není nikde autorativně definován, záleží, tedy na okolnostech konkrétního případu, takové jednání snad nelze ve stínu popsaných okolností vykládat jinak, než jako příčící se dobrým mravům. Soud prvého stupně tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění, tedy nesprávně posoudil – pouze na základě pravděpodobnosti, že žalobkyně byla schopna platně právně jednat i přes duševní poruchu. Na základě tohoto nesprávného zjištění pak soud prvého stupně i nesprávně právně věc posoudil. Soud prvého stupně učinil závěr o neplatnosti právního jednání z důvodu, že ho jednající osoba učinila v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, jen na základě pravděpodobnosti, kterou zmiňuje znalecký posudek znalce. Rozhodnout o neplatnosti právního jednání, z důvodu, že ho jednající osoba učinila v duševní poruše, na základě pravděpodobnosti je přitom dle judikatury Nejvyššího soudu vyloučeno.

7. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný, který vyvracel vývody odvolání a navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ve svém písemném vyjádření zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci (dnes bývalí manželé) byli nastaveni způsobem, který byl realizován, a to dlouhodobě, takže takové jednání, spočívající do důsledku ve výlučném vlastnictví žalovaného předmětných nemovitostí, tzv. nevybočuje a důkazy vytvářejí reálný obraz situace a potvrzují závěry soudu prvého stupně ve všech souvislostech daného případu. Lze připomenout, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí byl v minulosti žalovaný, který tyto po uzavření druhého sňatku se žalobkyní, převedl do SJM, z důvodu vztahu mezi účastníky v pozitivním slova smyslu a následně, opět z důvodu mezi účastníky v (z iniciativy vzešlé od žalobkyně, na základě chování jejích dětí vůči žalovanému a z obav o jeho budoucnost, postavení a bydlení, v ostatním, viz spisový materiál, když z toho měl žalovaný i zdravotní potíže a toto jednání jej do budoucna ohrožovalo v základních potřebách člověka, kdy sama žalobkyně se vyjadřovala, že se jí to nelíbí a dohodli se tak, jak následně právně jednali, ve shodě) se stal žalovaný, ve shodě účastníků, opět výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalovaný ve svém závěru s ohledem na průběh celého jednání uvedl, že se ztotožňuje se zjištěními, vyhodnocením a závěry soudu prvého stupně.

8. Odvolací soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212 a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže o žalobě rozhodl záporně. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na přesvědčivé a pregnantní odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně. V posuzované věci není pochyb o tom, že soud prvého stupně se zcela podrobně zabýval otázkou, zda žalobkyně v okamžiku uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů trpěla dušení porouchou, která by ji činila neschopnou právně jednat ve smyslu § 581 o. z. Soud prvého stupně správně vyšel ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení], jakož i výpovědí notářky JUDr. [příjmení] a nepochybil, že vzal za prokázané, lehká forma stařecké demence na straně žalobkyně v den podepsání smlouvy, neměla vliv na její schopnost právně jednat. Není dále pochyb o tom, že uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů vyplývá i z celé geneze vlastnického práva žalobkyně k bytu a byla jí i zřízena služebnost bytu v její prospěch, což nemohlo mít zásadní nepříznivý dopad do právních poměrů žalobkyně. Odvolací soud se se závěry soudu prvého stupně tak zcela ztotožnil a rozsudek soudu prvého stupně, jako zcela věcně správný, podle § 219 o. s. ř., potvrdil.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] (2 úkony právní služby po [částka] za 1 úkon právní pomoci, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvojnásobku režijního paušálu [částka] podle § 13 odst. 3, téže vyhlášky, včetně 21 % DPH.