o žalobě podle § 244 a násl. o. s. ř. na nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí [správní orgán] (dále jen „[správní orgán]“) ze dne 1. 9. 2023 č. j. [spisová značka] ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím [funkce] [orgán] [správní orgán] ze dne 2. 12. 2022 č. j. [spisová značka] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici na náhradě nákladů řízení částku 12 269 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto v řízení vedeném dle ust. § 244 a násl. o. s. ř., v němž žalobkyně požadovala, aby bylo soudním rozhodnutím nahrazeno pro ni negativní rozhodnutí [správní orgán] vydané dle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

3. Správní orgán plně vyhověl návrhu účastnice/navrhovatelky a uložil žalobkyni/odpůrkyni zaplatit žalobkyni částku 107 646 Kč jako „paušální odškodnění“ (tj. smluvní pokutu) podle čl. 4 smlouvy [název] uzavřené mezi žalobkyní (uživatelkou služeb [název]) a účastnicí (osobou vykonávající komunikační činnost) dne 27. 2. 2018. Správní orgán přiznal uvedenou částku za předčasné (se smlouvou rozporné) ukončení smluvního vztahu ohledně služeb pro telefonní čísla [tel. číslo] (částka 18 678 Kč), [tel. číslo] (částka 18 678 Kč), [tel. číslo] (částka 10 978 Kč), [tel. číslo] (částka 18 678 Kč), [tel. číslo] (částka 10 978 Kč), [tel. číslo] (částka 10 978 Kč) a [tel. číslo] (částka 18 678 Kč). Částka 107 646 Kč byla přiznána spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 6. 2020 do zaplacení) a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit účastnici/navrhovatelce na náhradě nákladů správního řízení částku 4 306 Kč. Paušální odškodnění bylo smluveno pro případ dohody o ukončení služeb před uplynutím smluvené doby trvání smlouvy (před uplynutím „speciální nabídky“); výše paušálního odškodnění činí součet měsíčních paušálů (podle aktuálního paušálu včetně DPH) zbývajících do konce doby trvání tzv. „speciální nabídky“ a rozdíl mezi konečnou a zvýhodněnou kupní cenou a standardní cenou služby u [společnost] podle ceníku. Účastnice/navrhovatelka požadovala součet měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby závazku. Smlouva ze dne 27. 2. 2018, v níž byly smluveny služby elektronických komunikací pro výše uvedená telefonní čísla za zvýhodněnou cenu, byla uzavřena na dobu 24 měsíců a bylo v ní ujednáno automatické obnovení závazku po uplynutí smluvené doby o stejnou dobu (autoprolongace). Smluvní vztah mezi žalobkyní a účastnicí byl ukončen na základě žádosti žalobkyně (ta přešla k jinému operátorovi) ke dni [datum]. Nebyla tedy dodržena smluvená doba trvání smluvního vztahu prolongovaná dne 27. 2. 2020 na dalších 24 měsíců a účastnici vznikl nárok na zaplacení požadovaného paušálního odškodnění. K námitce žalobkyně správní orgán konstatoval, že smlouva ze dne 27. 2. 2018 byla uzavřena platně a že za žalobkyni závazek přijal [tituly před jménem] [jméno FO], kterému žalobkyně udělila písemnou generální plnou moc ze dne 18. 3. 2013 a který se touto plnou mocí při sepisu smlouvy prokázal.

4. Soud I. stupně se ztotožnil se skutkovými a právními závěry obsaženými v rozhodnutích správního orgánu, jejichž nahrazení se žalobkyně domáhá, rozhodnutí shledal věcně správnými a žalobu proto dle ust. § 250i o. s. ř. zamítl.

5. K žalobní námitce, že účastnice nepostupovala v souladu se svou povinností dle ust. § 63 odst. 10 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném od 2. 9. 2017 do 31. 12. 2021, kvalifikovaně informovat minimálně 1 měsíc předem žalobkyni o prolongaci smlouvy ze dne 27. 2. 2018, uvedl, že účastnice uvedenou povinnost neměla. Účastnice neměla povinnost informovat žalobkyni o blížícím se ukončení smlouvy a o možnostech jejího prodloužení dle uvedeného zákonného ustanovení, neboť žalobkyně nebyla a není spotřebitelem. Viz ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“), podle kterého je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. K žalobní námitce, že smlouva ze dne 27. 2. 2018 (včetně stěžejního článku 4 o paušálním odškodnění) žalobkyni nezavazovala, neboť ji za žalobkyni podepsal [tituly před jménem] [jméno FO], který nebyl statutárním orgánem žalobkyně, nýbrž jen členem její dozorčí rady, a tudíž jemu udělená plná moc byla pro konflikt zájmů neplatná ve smyslu ust. § 437 odst. 2 o. z., soud I. stupně uvedl, že z žádného zákonného ustanovení neplyne zákaz společnosti udělit členu své dozorčí rady plnou moc k zastupování společnosti. Rozpor mezi zájmem zástupce a zastoupeného je dán jen, jestliže z celkové povahy záležitosti jakož i z dalších okolností případu a vztahu mezi zástupcem a zastoupeným lze dovodit, že zástupce má právní zájem na tom, aby záležitost, v níž má jménem zastoupeného jednat, nebyla vyřešena v nejlepším zájmu zastoupeného. Předmětnou smlouvou byla žalobkyni poskytnuta zvýhodněná cena a žalobkyně netvrdila žádnou skutečnost, z níž by rozpor zájmů zástupce a zastoupené plynul. [tituly před jménem] [jméno FO] se ke dni 9. 10. 2019 stal předsedou představenstva žalobkyně, tedy jejím statutárním orgánem. Žalobkyně proti smlouvě v průběhu jejího trvání ničeho nenamítala a čerpala služby elektronických komunikací. Sám [tituly před jménem] [jméno FO] (jménem žalobkyně) po účastnici požadoval ukončení poskytování služeb z důvodu přechodu k jinému operátorovi.

7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné účastnici bylo proti neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná částka 12 269 Kč představuje náklady právního zastoupení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání soudu I. stupně dne 7. 1. 2025) po 4 620 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 5 vyhlášky, 2× paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 14 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH v částce 2 129 Kč.

8. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu I. stupně, že generální plnou moc ze dne 18. 3. 2013, kterou podepsal tehdejší statutární orgán žalobkyně, člen představenstva [jméno FO] jako zmocnitel pro zmocněnce [tituly před jménem] [jméno FO] neposoudil jako absolutně neplatnou. V plné moci je uvedeno, že zmocnitel uděluje plnou moc zmocněnci k tomu, aby ho zastupoval ve všech záležitostech a při veškerých jednáních před úřady, orgány státními a místní samosprávy, právnickými i fyzickými osobami. Zmocněnec je jménem zmocnitele oprávněn činit veškeré úkony, a to i písemné, podávat návrhy a žádosti, podávat i vzdávat se řádných a mimořádných opravných prostředků v rámci správních, soudních či jiných řízení, přijímat veškeré doručované písemnosti, přijímat plnění nároků, potvrzovat jejich přijetí a vymáhat nesplněné nároky. Plná moc byla udělena na dobu od 18. 2. 2013 do 18. 2. 2023. Na základě takto udělené plné moci dochází k přenesení všech pravomocí statutárního orgánu na třetí osobu (zde dokonce na osobu, která je dozorujícím orgánem statutárního orgánu), což je v rozporu s obecnými ustanoveními platného občanského zákoníku. Zmocnitel [tituly před jménem] [jméno FO] tedy nemohl platně uzavřít jménem žalobkyně s účastnicí smlouvu ze dne 27. 2. 2018 a žalobkyni nemohla vzniknout povinnost zaplatit v řízení před [správní orgán] požadovanou smluvní sankci. Pokud smlouva nebyla uzavřena, nemohlo následně dojít k její prolongaci.

9. Účastnice navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podotkla, že žalobkyně opět modifikovala svoji obranu (nejprve popírala existenci plné moci [tituly před jménem] [jméno FO], posléze tvrdila střet zájmů mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO], nyní tvrdí nepřípustný rozsah generální plné moci.). Účastnice zopakovala, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl člen [orgán] žalobkyně, [jméno FO] byl členem představenstva, oba o udělení plné moci věděli, ani jeden z nich vůči plné moci neučinil po celé roky žádné opatření. Poté, co se [tituly před jménem] [jméno FO] stal předsedou představenstva žalobkyně, rovněž neučinil opatření sve vztahu k právnímu jednání učiněnému jím samotným na základě generální plné moci. Žalobkyně dovolává neplatnosti, kterou sama způsobila, a to za účelem vlastního prospěchu. Argument, že žalobkyně nebyla upozorněna na možnost prolongace, již není uveden jako odvolací námitka. Povinnost oznámení prodloužení smlouvy se v dané době týkala pouze smluv uzavřených se spotřebiteli. I kdyby k oznámení, k němuž mělo dojít, nedošlo, smlouva by nezanikla, ale změnila se na dobu neurčitou a ceny by byly účtovány vyšší, tj. jako ve smlouvě bez závazku k užívání služeb po sjednanou dobu.

10. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

11. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí ve věci, přičemž o správnosti právně relevantních skutkových závěrů (které představují v souladu s ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. převzatá skutková zjištění správního orgánu) nepochybuje ani odvolatelka. Právní závěry soudu I. stupně jsou rovněž správné.

12. K odvolací argumentaci je třeba připomenout, že i výslovné ustanovení zákona předpokládá možnost zastoupení právnické osoby i bez výslovného zmocnění členem jejího jiného orgánu, nejen členem statutárního orgánu, jak plyne z ust. § 166 odst. 1 o. z.; „přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti“.

13. V posuzovaném případě je však stěžejní, že [tituly před jménem] [jméno FO] uzavíral smlouvu ze dne 27. 2. 2018 za žalobkyni na základě přípustné generální plné moci ze dne 18. 2. 2013. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1183/2013 a usnesení ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 29 Cdo 164/2014) je závazek k výkonu funkce jednatele společnosti s ručením omezeným závazkem osobní povahy, který není přenosný na jiné osoby, a to ani na další jednatele společnosti, což implikuje nemožnost zastoupení (s výjimkou zmocnění k určité konkrétní záležitosti) při činnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným (potažmo jiné obchodní společnosti) jak při obchodním vedení společnosti, tak při zastupování společnosti navenek. Takto se však Nejvyšší soud vyjádřil ke generální plné moci, kterou udělil jednatel společnosti s ručením omezeným, tedy samotný statutární orgán. Nejvyšší soud současně konstatoval, že „o tom, že právnická osoba může udělit generální plnou moc, nemá pochybnosti“ (viz usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. 29 Cdo 3471/2013 a usnesení ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 164/2014). V posuzovaném případě generální plnou moc ze dne 18. 2. 2013 neudělil představenstva žalobkyně [jméno FO]. [jméno FO], nýbrž plnou moc posledně jmenovanému udělila sama žalobkyně, tedy společnost [Jméno žalobkyně].

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla plně úspěšná účastnice, odvolací soud jí proto proti žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Přiznaná částka 12 269 Kč představuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 2× odměnu za úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 4 620 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 5 vyhlášky, 2× paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH v částce 2 129 Kč.