o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II zamítl žalobu, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci dalších [částka] s příslušenstvím a částku [částka], výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem IV. žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 částku [částka], výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se po její změně žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka]. Tvrdil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě jeho [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [registrační značka] a [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka] vlastnice [jméno] [příjmení], kterou nezavinil. Vzniklou škodu uplatnil u žalované z titulu zákonného pojištění odpovědnosti původce nehody a žalovaná mu vyplatila [částka]. Nyní se domáhá zaplacení rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a po provedené opravě dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16, ve výši stanovené znaleckým posudkem [číslo] z [datum] zpracovaným společností [právnická osoba], tj. [částka]. Za znalecký posudek vynaložil částku [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 795/16 jsou v rozporu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Namítala též, že znalecký posudek předložený žalobcem není opatřen doložkou ve smyslu § 127a o.s.ř. a že v řízení nebyly doloženy opravy po dřívějších nehodách.

4. Soud I. stupně zrekapituloval, jaké důkazy provedl, vyložil, že důkaz výslechem [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] neprovedl, neboť původní znalecký posudek neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. (dodatečné připojení doložky soud I. stupně označil za nemožné) a výslechem by byly nikoli smysluplně navyšovány náklady.

5. Odcitoval ustanovení § 6 odst. 1, odst. 2 písm. b), § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) – dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“, § [číslo] odst. 1, § 2952 o.z. a připomněl závěry vyslovené Ústavním soudem v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 795/16, dle nichž má poškozený právo na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi tržní hodnotou automobilu před poškozením a po opravě.

6. Následně vzal za svá shodná tvrzení účastníků stran zavinění dopravní nehody, při níž žalobci vznikla škoda na jeho vozidle zaviněním [jméno] [příjmení] jako vlastnice škodícího vozu, a stran toho, že žalovaná žalobci uhradila náklady na opravu jeho vozu. Žalovanou shledal pasivně legitimovanou ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. K argumentaci žalované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] uvedl, že toto je staršího data než shora vzpomínané rozhodnutí Ústavního soudu, které má navíc vyšší právní sílu.

7. Pokud jde o stanovení výše plnění, pak nevycházel ze znaleckého posudku zpracovaného společností [právnická osoba], dle něhož rozdíl mezi obvyklou cenou předmětného automobilu před a po opravě činil [částka], neboť tento neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. a jeho zpracovatel neměl informace o dřívějších nehodách a opravách předmětného automobilu. Soudem ustanovený znalec [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku uzavřel, že obvyklá cena předmětného automobilu před a po dopravní nehodě a opravě byla stejná ([částka]) s tím, že i dřívější opravy byly prováděny v autorizovaném servisu. Dle znalce by ke znehodnocení vozidla došlo v případě, že technická hodnota by byla 60% a výše, ale v posuzovaném případě byla 25%. Vzhledem k těmto rozdílným závěrům soud I. stupně neshledal ekonomicky přijatelné nechávat vypracovat další znalecký posudek, a proto stanovil výši nároku dle § 136 o.s.ř.

8. Vycházel přitom z faktu a zkušeností, že prakticky jakákoliv nehoda vozu, pokud je tato informace poskytnuta kupci, potencionálně snižuje cenu; cena dvou identických vozů havarovaného a opravovaného a nehavarovaného bude různá, a to i v případě, že se jedná o vůz s relativně vysokým stářím (cca 8 let a s vysokým nájezdem – předmětný automobil měl mít v době nehody nájezd 204 595 km, v určitém období mělo dokonce dojít ke snížení nájezdu, což zpochybňuje najeté kilometry, 2× měl měněné čelní sklo v [anonymizováno] [rok] a v [anonymizováno] [rok] - k tomuto poškození však soud nepřihlížel, protože nedošlo k poškození plechových částí či rámu, ale přihlížel k poškozením z [anonymizováno] [rok] - přední čelo, levá i pravá přední strana se škodou [částka] a z března [rok] - přední čelo za [částka]). Protože posledně uvedené opravy snižují samy o sobě stejně jako sporná škoda obvyklou cenu, dospěl volnou úvahou k závěru, že při třech nehodách s opravami se sporná nehoda podepsala na snížení obvyklé prodejní ceny něco málo výše než jednou třetinou, neboť se jednalo o nejdražší opravu. Proto žalobci přiznal částku [částka] jako náhradu škody spočívající ve snížení obvyklé prodejní ceny spolu se zákonnými úroky z prodlení s přihlédnutím k tomu, že nárok je požadován ode dne pozdějšího, než bylo možno (viz § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.).

9. V rozsahu další částky [částka] s příslušenstvím neshledal soud I. stupně žalobu důvodnou a žalobu zamítl, protože již není sumou, o kterou by se obvyklá cena vozu snížila v příčinné souvislosti se spornou nehodou. Stejně tak neshledal důvodnou částku [částka] za posudek představující příslušenství pohledávky, neboť tato nebyla vynaložena účelně, jelikož znalecký posudek nebyl použitelný pro soudní řízení s ohledem na absenci doložky dle § 127a o.s.ř.

10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o.s.ř. vzhledem k částečnému úspěchu účastníků ve věci.

11. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o.s.ř., když u žádného z účastníků neshledal důvody pro osvobození od soudních poplatků. Náklady, které vznikly státu na účastníky nezálohovaném znalečném, rozdělil podle výše úspěchu (žalobce složil jako zálohu na náklady celkem [částka], žalovaná [částka], když v obou případech bylo ze záloh použito po [částka], částka [částka] ze zálohy žalobce bude použita, převedena do rozpočtových prostředků, žalobci bude vráceno [částka]). Žalované proto uložil zaplatit státu [částka] na nákladech, které odpovídají poměru úspěchu ve věci. Žalobci nestanovoval pro uhrazení nákladů státu lhůtu, protože touto částkou již stát disponuje a dojde pouze k převodu do rozpočtových prostředků.

12. Proti výrokům I, III a V podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud I. stupně ignoroval závěry jím zadaného znaleckého posudku, dle nějž nedošlo k obchodnímu znehodnocení vozu po provedené opravě, učinil si o odborné otázce svou úvahu, která mu nepřísluší, neboť zjištění tržního poklesu předmětného vozidla v důsledku dopravní nehody je otázkou odbornou, nikoli právní. Na předmětném vozidle došlo dříve k dalším nehodám, v jejichž důsledku mělo dle závěrů soudu taktéž dojít k obchodnímu znehodnocení vozu. Soud rezignoval na povinnost žalobce tvrdit a prokázat svůj nárok, tedy definovat a vysvětlit, proč na vozidle došlo k obchodnímu znehodnocení právě v důsledku této dopravní nehody, ačkoli v minulosti vozidlo prodělalo nehody obdobné. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, že se žaloba zamítá.

13. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že právní titul, na jehož základě byla žaloba uplatněna, je zcela nesporný. Nález Ústavního soudu vychází z toho, že každá rozsáhlá a finančně náročná oprava vozidla vyvolaná předchozí havárií snižuje ve svém výsledku pro případný další prodej vozidla jeho tržní hodnotu a rozdíl v tržních hodnotách před a po opravě by měly pojišťovny pojištěným hradit. Z důvodů, které přesvědčivě vyložil, soud I. stupně určil výši škody.

14. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek (tj. výrok I a akcesorické nákladové výroky III – V) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.).

15. Z doplňku znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že vzhledem k tomu, že oprava karoserie předmětného automobilu byla provedena v autorizovaném autoservisu z nových dílů zn. AUDI v profesionální kvalitě, nebyla snížena užitná vlastnost vozidla.

16. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

17. V projednávané věci uplatnil žalobce vůči žalované přímý nárok poškozeného vůči pojistiteli vozidla, kterým byla předmětná dopravní nehoda způsobena, o čemž mezi účastníky nebylo sporu.

18. Žalobou uplatněný nárok je tak třeba posoudit dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném k [datum].

19. Vzhledem k tomu, že se jedná o přímý nárok poškozeného vůči pojistiteli, nejedná se o nárok na náhradu škody a pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a je povinen za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 168/1999 Sb. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) – ve vztahu k projednávané věci je tento rozsah vymezen ustanovením § 6 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Nároky na náhradu této újmy, jejichž zaplacení se žalobce domáhá, upravuje občanský zákoník v ustanovení § [číslo] odst. 1 a § [číslo].

20. Žalobce svůj nárok odvozuje od závěrů, které vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16 Ústavní soud v tam řešené věci vyšel z toho, že„ ekonomická hodnota vozidla není determinována pouze jeho„ technickou“ či„ funkční“ hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Pakliže dojde v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena. Přitom, jak správně podotkl Ústavní soud již ve shora citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1902/13, je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo.“

21. Na uvedené závěry navázal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když na jejich základě dovodil, že jestliže byly poškozenému nahrazeny náklady na opravu vozidla po nehodě, avšak po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny, je zde stále majetková újma poškozeného, způsobená na vozidle, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je škůdce povinen.

22. Žalobce jako důkaz k prokázání svých tvrzení ohledně rozdílu tržních hodnot předmětného automobilu před inkriminovanou dopravní nehodou a po ní označil znalecký posudek vypracovaný společností [právnická osoba] ze dne [datum], který nebyl opatřen doložkou dle § 127a o.s.ř.

23. Na znalecký posudek vyhotovený na žádost účastníka mimo řízení splňující obsahové náležitosti stanovené v § 127a o.s.ř. je třeba po novelizaci občanského soudního řádu provedené zákonem č. 218/2011 Sb. nahlížet jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, nikoli jako na listinný důkaz (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak Nejvyšší soud dovodil, že absence znalecké doložky u znaleckého posudku je odstranitelnou vadou znaleckého posudku.

24. S ohledem na shora uvedené odvolací soud neshledává správným dílčí závěr soudu I. stupně o obecné nemožnosti dodatečného připojení doložky dle § 127a o.s.ř. ke znaleckému posudku. Přesto se však ztotožňuje se soudem I. stupně o nepoužitelnosti uvedeného znaleckého posudku jako znaleckého posudku vyžádaného soudem. Je tomu tak proto, že společnost [právnická osoba] připojila doložku dle § 127a o.s.ř. o tom, že zpracovatel znaleckého posudku si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, pouze jako přílohu k vyjádření ke znaleckému posudku znalce [příjmení], aniž by tato byla řádně podepsána za uvedenou společnost a aniž by v jejím samotném textu byla zmínka o tom, ve vztahu k jakému znaleckému posudku je činěna. Doplňuje-li znalec (znalecký ústav) doložku dle § 127a o.s.ř. k dříve zpracovanému posudku, je třeba, aby z jejího textu bylo stejně jako z doložky dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, zřejmé, ve vztahu k jakému znaleckému posudku je doplňována.

25. Pro posouzení otázky, zda obvyklá cena předmětného automobilu po opravě provedené po dopravní nehodě ze dne [datum] se odlišuje od jeho obvyklé ceny v době před dopravní nehodou, bylo třeba odborných znalostí a soud I. stupně správně za tím účelem ustanovil znalce [příjmení]. Z jeho znaleckého posudku a z dodatku k němu zcela jednoznačně vyplynulo, že obvyklá cena předmětného automobilu před i po provedené opravě byla táž a že opravou nedošlo ke snížení jeho užitných vlastností.

26. Součástí znaleckého posouzení je i volba metod ocenění. Je proto na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu použije. Znalec [příjmení] ve svém znaleckém posudku a v jeho doplňku přezkoumatelným způsobem vyložil, jak při stanovení výše obvyklé ceny předmětného automobilu postupoval a jaké skutečnosti při tom zohlednil. Jeho znalecký posudek je tak v tomto směru úplný a vnitřně logický. Závěry uvedeného znaleckého posudku nemohou být zpochybněny znaleckým posudkem společnosti [právnická osoba], který má v projednávané věci sílu listinného důkazu. Uvedená společnost navíc rozdíl od znalce [příjmení] ve svém posudku vůbec nepracovala s údaji o předchozích opravách předmětného automobilu. Ve věci se vzhledem k důkazní síle znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] nejedná o případ dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků, kde by za účelem odstranění rozporů bylo třeba vyslýchat jejich zpracovatele. Za této situace soud I. stupně správně neprovedl výslech Ing. [jméno] [příjmení] jako zpracovatele posudku společnosti [právnická osoba]

27. Soud nemůže sám přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů a tím méně je nahradit vlastním názorem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

28. Postup dle § 136 o.s.ř. se může uplatnit tehdy, jestliže je nárok prokázán co do svého právního základu a obtíže skutkových zjištění či úplná nemožnost těchto zjištění jsou spojeny s výší uplatněného nároku. K takovému postupu může soud přistoupit teprve poté, co uzavře, že základ nároku je dán. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Z výše vyloženého se podává, že za situace, kdy znaleckým posudkem znalce [příjmení] bylo prokázáno, že užitné vlastnosti předmětného automobilu zůstaly po opravě po inkriminované dopravní nehodě zachovány a že ke snížení jeho obvyklé ceny tak nedošlo, nemohl soud I. stupně tento odborný závěr nahradit svým vlastním úsudkem o tom, že k takovému snížení naopak došlo, a následně nemohl ani aplikovat ustanovení § 136 o.s.ř. s poukazem na to, že názory znalců, resp. znalecké kanceláře o výši škody se lišily.

30. Určení výše škody volnou úvahou soudu dle § 136 o.s.ř. zde vůbec při neprokázaném základu nároku nepřicházelo v úvahu, nehledě na to, že soud I. stupně zcela evidentně vyšel ze závěrů znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] (ačkoli tento již dříve označil za nepoužitelný), když jím určená výše škody odpovídá o něco více než třetině částky touto společností určené jako výše škody.

31. Odvolací soud tak uzavírá, že nedošlo-li ke snížení obvyklé ceny předmětného automobilu po dopravní nehodě ze dne [datum] (pouze na doplnění zde odvolací soud uvádí, že se jednalo o automobil 8 let starý s nájezdem 204 595 km, prokazatelně však sníženým, po dvou předchozích opravách karoserie), nelze žalobu shledat důvodnou ani v rozsahu soudem I. stupně přisouzené částky [částka] s příslušenstvím. Proto dle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i ohledně částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

32. Vzhledem ke změně prvostupňového rozhodnutí rozhodoval odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem I. stupně.

33. Vycházel přitom z toho, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

34. V řízení před soudem I. stupně žalovaná vynaložila náklady ve výši [částka] sestávající ze zaplacené odměny mediátora za první setkání ve výši [částka] a zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] na každý z pěti úkonů (§ 151 odst. 3, § 1 odst. 1 a 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu – vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání před soudem ve dnech [datum] a [datum]). Pokud jde o žalovanou požadované cestovné na první setkání s mediátorem v [obec], neshledal odvolací soud důvody pro jeho přiznání, neboť žalovaná ve smyslu § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, předem nepožádala o souhlas s použitím vlastního motorového vozidla.

35. V odvolacím řízení žalovaná vynaložila náklady ve výši [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] na každý ze tří úkonů (§ 151 odst. 3, § 1 odst. 1 a 3 písm. f), b) a c), § 2 odst. 3 shora citované vyhlášky č. 254/2015 Sb. – odvolání, příprava a účast na jednání před odvolacím soudem [datum]).

36. O nákladech státu rozhodl odvolací soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela neúspěšnému žalobci uložil povinnost je nahradit státu. V projednávané věci bylo znalci [jméno] [příjmení] přiznáno znalečné ve výši [částka] (usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]) a ve výši [částka] (usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]), tj. znalečné v celkové výši [částka]. Ze záloh zaplacených účastníky je toto znalečné kryto v rozsahu částky 8 200 (žalobce složil zálohy ve výši [částka] a [částka], žalovaná ve výši [částka]), v rozsahu částky [částka] bylo placeno státem. Proto odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit státu náhradu nákladů jím vynaložených ve výši [částka].

37. O lhůtách k plnění rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.