o zaplacení 202 090 Kč s příslušenstvím a omluvu

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 202 090 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a na uložení povinnosti žalované zaslat žalobci omluvu a zveřejnit ji na stránkách [orgán] ve znění: „Omlouváme se Vám za Vaše bezdůvodné zatčení na pracovišti ze dne 4.12.2024, k němuž došlo v důsledku neprofesionality a zneužívání pravomocí pracovníky našeho resortu a [orgán]. Omlouváme se i za to, že nejsme dlouhodobě schopni vychovat a vybrat pracovníky s dostatečným respektem k základním lidským právům a úctou k osobnosti jednotlivce. Je to naše dlouhodobé selhání, neplnění našich základních funkcí, kterými nás stát pověřil a stydíme se za to“ (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobce se domáhá nemajetkové újma 200 000 Kč a škody 2 090 Kč s tvrzením, že byl bezdůvodně zatčen na pracovišti svého zaměstnavatele v obci [adresa] a unesen [orgán] do [adresa] na [adresa]. Důvodem bylo, že se nedostavil k výslechu. Trestní stíhání bylo nesmyslné, nemělo být nikdy zahajováno, nadto pro žalobce je příslušná služebna v [adresa] a nikoli v [adresa]. Tím došlo k zásahu do cti, důstojnosti a dobré pověsti žalobce, zejména na pracovišti (odškodnění 200 000 Kč) a škodě na ušlém výdělku za 1 den a za dopravu zpět na pracoviště (2 090 Kč). Žalobce dále požadoval omluvu od žalované.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní nároky uplatnil dne 4. 12. 2024, k projednání nároků došlo dne 1. 4. 2025. Se žalobcem bylo zahájeno trestní řízení a byl dne 4. 12. 2024 [orgán] orgánem zadržen. K nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žaloba je tak nedůvodná.

4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že usnesením [orgán] orgánu ze dne 19. 4. 2024, č. j. [spisová značka], doručeným žalobci dne 16. 7. 2024 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (nesporná tvrzení). Dne 16. 7. 2024 bylo žalobci doručeno předvolání obviněného na 23. 7. 2024 v 9 hodin na [adresa]. Dne 16. 7. 2024 poslal žalobce emailem přílohu nazvanou stížnost, kde mimo jiné uvádí: „Dále ti oznamuju, že za tebou do žádný [adresa] jezdit nebudu, to ti asi právě přeskočilo kolečko, ne?“. Dne 25. 7. 2024 byl sepsán úřední záznam, že se žalobce dne 23. 7. 2024 k výslechu se nedostavil. Dne 26. 7. 2024 byl sepsán úřední záznam, že dne 26. 7. 2024 bylo telefonicky hovořeno s [orgán] [adresa] ohledně doručení písemnosti žalobci, kdy [funkce] uvedl, že žalobce v místě svého zaměstnání odmítl písemnost převzít, hrubě [funkce] nadával. Následně se [funkce] pokusili písemnost doručit pomocí [právnická osoba], každou písemnost dali do jiné obálky, kdy se všechny tři písemnosti podařilo doručit, avšak ne všechny ve stejný den. Dne 4. 12. 2024 byl sepsán protokol o zadržení obviněného, z něhož plyne, že k zadržení žalobce došlo dne 4. 12. 2024 v 9:20 z důvodů podle § 67 písm. b) trestního řádu, neboť obviněnému bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, které si převzal, nicméně dále již s [orgán] orgánem odmítl spolupracovat. Proto byl zadržen ve společnosti [právnická osoba], [adresa] a následně byl poučen a eskortován na [místo] [adresa]. Zadržení bylo oznámeno státnímu zástupci dne 4. 12. 2024 v 11:10 hodin. Ve spisu je na č.l. 16 založeno žalobcem podepsané poučení zadržené osoby. K zadržení a dalšímu oznámení žalobce byl sepsán úřední záznam dne 4. 12. 2024 (č.l. 17). Dne 4. 12. 2024 byl sepsán další úřední záznam (č.l. 80), z nějž plyne, že dne 3. 12. 2024 bylo operativní šetření provedeno na adrese trvalého pobytu žalobce, kde nebyl zastižen. Dále bylo provedeno šetření v místě zaměstnání ve společnost [právnická osoba]. na adrese [adresa], kde kolegyně uvedla, že má dovolenou. Bude v zaměstnání dne 4. 12. 2024. Z výše uvedených důvodů bylo operativní šetření ze strany [orgán] [adresa] provedeno opětovně dne 4. 12. 2024, a to v zaměstnání žalobce na výše uvedené adrese, kde byl žalobce zadržen dle § 75 trestního řádu. Na místě žalobce poučen, eskortován [místo] [adresa] k provedení dalších procesních úkonů. Při zadržení osoby nedošlo k použití donucovacích prostředků, nedošlo ke zranění osoby ani ke škodě na majetku. Při eskortě došlo k použití pout dle ustanovení § 54 písm. b zákona č. 273/2009 Sb. O zadržení osoby byla vyrozuměna dosahová státní zástupkyně z OZS pro [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] v 11:10 hodin. Zadržený žalobce byl po provedení procesních úkonů dne 4. 12. 2024 v 11:20 hodin propuštěn na svobodou (spis Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce u žalované oba nároky uplatnil dne 9. 12. 2024 v žalobou požadované výši, přičemž žalovaná nároky žalobce projednala a nároky neshledala oprávněnými (nesporná tvrzení).

5. Soud I. stupně věc právně posoudil následovně.

6. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp. zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

7. Není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu dle § 13 odst. 1 OdpŠk. Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu [orgán] orgánu při zadržení žalobce. Skutečnost zadržení žalobce byla nesporná. Otázka důvodnosti zahájení a vedení trestního řízení, jakož i který orgán činný v trestním řízení bude ve věci konat procesní úkony, nepřísluší soudu v tomto řízení posuzovat. O tom rozhodují pouze orgány činné v trestním řízení. Z trestního spisu bylo prokázáno, že žalobce osobně převzal předvolání k [orgán] orgánu, v němž byl na následky nedostavení se upozorněn. Žalobce se na předvolání k [orgán] orgánu nedostavil. [orgán] orgánu nevybíravým způsobem sdělil, že se na jeho předvolání nedostaví. Na to reagoval [orgán] orgán, kdy zjevně dospěl k závěru, že je dán důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu, a nechal žalobce zadržet. Tuto svoji úvahu [orgán] orgán odůvodnil. O zadržení byl sepsán protokol a úřední záznamy, v nichž byly okolnosti předcházející zadržení, jakož i zadržení samotné, podrobně popsány. Zadržení bylo oznámeno státnímu zástupci. Z hlediska zákonnosti zadržení je podstatné, že zde byl některý z důvodů vazby, nikoli skutečnost, že žalobce posléze do vazby vzat nebyl, neboť takový postup z hlediska naplnění účelu trestního řízení [orgán] orgán neshledal potřebným. Jelikož zákonné podmínky zadržení žalobce stanovené trestním řádem byly naplněny, k nesprávnému úřednímu postupu [orgán] orgánu nedošlo. Žaloba byla výroky I. a II. zamítnuta.

8. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalované jsou představovány náhradou ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za písemné vyjádření ze dne 2. 6. 2025, za přípravu na jednání a účast na jednání dne 2. 9. 2025 (§ 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč.

9. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Namítal, že [funkce] má být schopen rozeznat trestný čin od přestupku a trestní stíhání vůbec nezahajovat. Má také vědět o místní organizaci státní správy. Předvedení do [adresa] bylo zcela nezákonné, když [funkce] z [adresa] u toho byli, navíc díky vlastní blbosti dvakrát. Je filozofií právního úchyla, který nepochopil podstatu právního státu a lidských práv a svobod, že stačí vydat předvolání a tím je celé prasácké jednání [funkce] či jiných státních kreténů zcela legalizováno. Jedině stejný buran jako dotyční [funkce] může zamítnout žalobu a rozhodnout o náhradě nákladů státu, které ani nemohly vzniknout, neboť jsou hrazeny ze státního rozpočtu, tedy hrazeny občany. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

10. Žalovaná se nevyjádřila. Z jednání odvolacího soudu se omluvila, nežádala o odročení jednání.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Dle § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

14. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 75 trestního řádu, jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může [orgán] orgán obviněného zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.

16. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (viz usnesení NS ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3013/2011).

17. Jako nesprávný úřední postup mohou být hodnoceny i postupy [orgán], ovšem pro důvodnost nároku na náhradu škody způsobené jejím nesprávným úředním postupem musí být vyloučena uplatnitelnost nároku za nezákonné rozhodnutí, a i jinak musí být naplněny všechny předpoklady odpovědnosti státu (viz usnesení NS z 26. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1856/2016, zmíněné již soudem I. stupně).

18. Dle již ustálené judikatury (např. rozsudek NS ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2442/2004, rozsudek NS ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005 nebo usnesení NS ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005) soud v občanském soudním řízení není oprávněn zasahovat do trestního řízení, nařizovat orgánům činným v trestním řízení, jaké úkony a v jaké lhůtě mají provést, či naopak, jaké úkony nejsou oprávněny činit. Soud v řízení o náhradu škody není oprávněn sám hodnotit, zda je nezrušené rozhodnutí nezákonné. Možnost přezkoumávat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení řeší zejména instituty trestního práva procesního. Těmito instituty je zejména dohled a spolurozhodování státního zástupce při postupu [orgán] orgánů v trestním řízení (např. § 75, § 158 odst. 3 tr.ř., § 79a odst. 1 tr.ř.), rozhodování o podané stížnosti soudem (např. § 146a odst. 2 tr.ř.) či dohledová činnost vykonávaná v systému státních zastupitelství (§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství).

19. V nyní projednávané věci nebylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost zrušeno, proto nepřipadá v úvahu odpovědnost za nezákonné rozhodnutí dle § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk (viz rozsudek NS ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014).

20. Je nesprávná odvolací argumentace žalobce, že [orgán] neměla vůbec zahajovat trestní stíhání žalobce. Rozhodnout o zahájení trestního stíhání je zcela v kompetenci orgánů činných v trestním řízení, úvahy orgánů činných v trestním řízení, které vedly k zahájení trestního stíhání, nemůže soud v občanském soudním řízení přezkoumávat. Stejné platí i o rozhodování procesních otázek, tedy i o otázce místní příslušnosti (předvolání žalobce do [adresa]). Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, soudy v občanském soudním řízení nejsou oprávněny nařizovat orgánům činným v trestním řízení, jaké úkony mají provést či jaké úkony nejsou oprávněny činit, nejsou oprávněny hodnotit, zda je nezrušené rozhodnutí zákonné. Z odvolací argumentace žalobce tak nelze dovodit ani nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk.

21. Soudy v občanském soudním řízení jsou oprávněny hodnotit jen procedurální postup orgánů činných v trestním řízení, zda po formální stránce bylo postupováno zákonně, zejména zde v souladu s § 75 trestního řádu. V tomto směru odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu I. stupně. Žalobce osobně převzal předvolání k [orgán] orgánu, v němž byl na následky nedostavení se upozorněn. Žalobce se na předvolání k [orgán] orgánu nedostavil, dokonce mu výslovně (a vulgárně) sdělil, že se dostavit nehodlá. Na to reagoval [orgán] orgán zadržením žalobce, svůj postup zdůvodnil. O zadržení byl sepsán protokol a úřední záznamy s podrobným popisem důvodů zadržení. Zadržení bylo oznámeno státnímu zástupci. Důvodnost samotného zadržení, jak je již výše uvedeno, není tento soud oprávněn zkoumat. Proto je v nyní projednávané věci irelevantní, pokud po zadržení nebyl žalobce vzat do vazby, ale byl propuštěn na svobodu.

22. Jen pro vysvětlení žalobci z pohledu místní příslušnost útvarů [orgán] doplňuje odvolací soud, že místní příslušnost soudu v trestním řízení je dána místem, kde byl spáchán trestný čin (§ 18 zákona č. 141/1961, trestní řád). U vyšetřujícího [orgán] orgánu (§ 12 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního řádu), platí obecná povinnost přijímat trestní oznámení (§ 158 odst. 2 trestního řádu). Trestní řád ani jiný právní předpis nijak místní příslušnost útvarů [orgán] v přípravném řízení neupravuje. Rozdělení působnosti mezi [orgán] orgány je dáno vnitřními předpisy [orgán] (ve smyslu § 157 odst. 1 trestního řádu zejména závazný pokyn [funkce] ze dne 21. dubna 2009, č. 30/2009 ve znění novel). Tento závazný pokyn je svou povahou interním normativním aktem, je tedy závazný toliko uvnitř organizační struktury [orgán], nikoli navenek vůči třetím osobám (zejména státním zástupcům, soudům, osobám, proti kterým se řízení vede, poškozeným atd.). Jednotlivé úkony trestního řízení lze pak navíc provést v rámci dožádání i jiným [orgán] orgánem (§ 158 odst. 4 trestního řádu).

23. Na základě uvedeného odvolací soud zamítavý rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdil. Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu OdpŠk.

24. Správně bylo rovněž rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve prospěch procesně úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výše nákladů řízení žalované, která nebyla zastoupena (např. advokátem), byla určena správně dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tato vyhláška stanoví v § 2 odst. 3 paušální odměnu 300 Kč za každý z provedených procesních úkonů.

25. Nicméně v souvislosti s novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která od 1. 1. 2025 stanoví režijní paušál v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby advokáta, dovodil Nejvyšší soud ČR, že i nezastoupenému účastníkovi je nutno přiznat paušální náhradu hotových výdajů na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč za úkon (viz usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Nejvyšší soud, vázán v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, shledal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Správná výše náhrady je tedy 1 350 Kč (3x 450).

26. Odvolací soud přezkoumal správnost výroku o nákladech řízení z moci úřední ve smyslu § 151 odst. 1 o.s.ř. Dle aktuálního nálezu pléna ÚS ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, změní-li odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Procesně úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.