o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I.) a náklady řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení smluvní pokuty [částka]. Mezi účastníky byla sjednána dne [datum] kupní smlouva ohledně nemovitých věcí, v níž žalovaná jako prodávající prohlásila, že na předmětných nemovitostech neváznou věcná břemena ani jiná omezení vlastnického práva, a to pod sankcí smluvní pokuty. Následně však vyšlo najevo, že na předmětných pozemcích je na základě zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích (dále také jen„ zákon o telekomunikacích“) umístěno od roku [rok] [anonymizováno] vedení [právnická osoba] a. s., které představuje věcné břemeno na základě zákona. Žalovaná odmítla smluvní pokutu zaplatit.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalobkyni informovala o právním i faktickém stavu nemovitostí. Nájemní smlouva s [právnická osoba] ohledně umístění telefonní ústředny byla přílohou kupní smlouvy. [právnická osoba], resp. jejímu právnímu předchůdci [právnická osoba], nemohlo vzniknout věcné břemeno, neboť v rozporu s § 12 zákona o telekomunikacích nebyl vlastník dotčené nemovitostí uvědomen o umístění telekomunikačního vedení a dle § 17 zákona nebylo umístění telekomunikačního vedení s vlastníkem řádně projednáno.

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně nabyla od žalované pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec], a že žalované straně byl doručen dopis právního zástupce žalobkyně z [datum] ke sjednání nápravy ve vztahu k existenci věcného břemene.

5. Soud I. stupně vycházel z následujících zjištění.

6. V kupní smlouvě ze dne [datum], za účasti realitní kanceláře [právnická osoba], byla sjednána kupní cena [částka]. V čl. V odst. 1 kupní smlouvy žalovaná prohlásila, že na převáděných nemovitých věcech neváznou ke dni uzavření smlouvy žádné dluhy, nájemní práva, věcná břemena, práva třetích osob nebo jiné právní povinnosti omezující vlastnické právo, které by nebyly patrny z výpisu z katastru nemovitostí či z této smlouvy, ani neexistující skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva. V čl. V odst. 2 kupní smlouvy žalobkyně prohlásila, že byla s právním i faktickým stavem nemovitých věcí seznámena a že je kupuje v tom stavu, v jakém se nacházejí. V čl. VII odst. 1 písm. b) si účastníci pro případ nepravdivého prohlášení sjednali smluvní pokutu ve výši 10 % z celkové kupní ceny, z níž by žalovaná zaplatila jednu polovinu žalobkyni a druhou polovinu realitní kanceláři jako zprostředkovateli. Na předmětných nemovitostech se nachází [anonymizováno] vedení [právnická osoba], které na ně bylo umístěno na základě územního rozhodnutí [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], [číslo]. [anonymizováno] vedení bylo konkrétně umístěno v areálu [právnická osoba], jak vyplynulo z popisu trasy telekomunikačního vedení obsaženého v územním rozhodnutí. Jednalo se o [anonymizováno] vedení umístěné na současných pozemcích žalované (viz přípis [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum], podle kterého pozemek parc. [číslo] vznikl z pozemku parc. [číslo] [právnická osoba], z části pozemku parc. [číslo] [právnická osoba] a z části pozemku parc. [číslo] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jak plyne z [anonymizováno] plánu [číslo]. Pozemek parc. [číslo] pak vznikl z části pozemku parc. [číslo] [právnická osoba]) / a z části pozemku parc. [číslo] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jak plyne z [anonymizováno] plánu [číslo]). Pozemek parc. [číslo] byl ke dni vydání územního rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] [číslo] ve vlastnictví [územní celek] a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] stanoví ve svých všeobecných obchodních podmínkách omezující podmínky pro případnou stavební činnost na pozemcích, kde se nachází sít elektronických komunikací. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke sjednání nápravy výzvou z [datum], žalovaná nápravu nesjednala. Výzvou ze dne [datum], které byla [datum] doručena žalované, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka].

7. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo vyhověno žalobě žalobkyně (označené v tomto řízení původní obchodní firmou [právnická osoba]), proti [právnická osoba] a. s. na odstranění telekomunikačního zařízení na pozemku parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] k. ú. Okresní soud v Přerově vzal za prokázané, že předmětné [anonymizováno] vedení se nachází na uvedených pozemcích. Pozemek par. [číslo] byl ke dni vydání územního rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] [číslo] ve vlastnictví [územní celek] a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] a. Za použití relevantní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] / [spisová značka], rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí]) dospěl soud k závěru, že nevzniklo věcné břemeno dle zákona o telekomunikacích, neboť stavba telekomunikačního vedení nebyla s tehdejším vlastníkem (uživatelem) dotčených pozemků řádně projednána, tedy nebyla splněna notifikace dle § 12 odst. 2 a § 17 odst. 2, 3 zákona o telekomunikacích.

8. Uvedený rozsudek byl následně změněn rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 2498/19 překonávající závěry judikatury [název soudu], podle kterého ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech [anonymizováno] vedení podle § 12 odst. 1 zákona o telekomunikacích není třeba splnění notifikační povinnosti. Nebyla dána ani překážka vzniku zákonného věcného břemene dle § 17 odst. 2 a 3 zákona o telekomunikacích, neboť projednání bylo splněno tím, že proběhlo územní řízení na umístění stavby a toto rozhodnutí nabylo právní moci.

9. Soud I. stupně následně aplikoval zejména tato zákonná ustanovení.

10. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

11. Dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích organizacím spojů přísluší oprávnění zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech [anonymizováno] vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů.

12. Dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích organizace spojů je povinna před zahájením výkonu oprávnění podle předchozího odstavce neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. Dojde-li mezi vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí a organizací spojů ke sporu o rozsahu oprávnění, předloží organizace spojů spor k rozhodnutí stavebnímu [anonymizováno].

13. Dle § 12 odst. 3 uvedeného zákona oprávnění podle odstavce 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí.

14. Dle § 17 odst. 1 zákona o telekomunikacích stavby nadzemních i podzemních vedení jednotné [anonymizováno] sítě včetně opěrných a vytyčovacích bodů nevyžadují [anonymizováno] povolení podle zákona o stavebním řádu.

15. Dle § 17 odst. 2 tohoto zákona při stavbách telekomunikačních vedení podle odstavce 1 předloží organizace spojů (investor) stavebnímu [anonymizováno] k vyslovení souhlasu plán určující polohu vedení. Tento plán není třeba stavebnímu [anonymizováno] předkládat v případech stanovených prováděcími předpisy, zejména není-li stavbou dotčen obecný zájem nebo oprávněné zájmy vlastníků nebo uživatelů nemovitostí.

16. Dle § 17 odst. 3 zákona stavby telekomunikačních vedení musí být včas projednány s vlastníky dotčených nemovitostí; vlastníky lze vyrozumět buď přímo, nebo oznámením u příslušného místního národního výboru, popřípadě jeho prostřednictvím.

17. Soud I. stupně vycházel (ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř.) z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], podle kterého věcné břemeno umístění telekomunikačního vedení na předmětných nemovitostech platně vzniklo. Soud I. stupně neshledal žádný důvod se od tohoto závěru odchýlit. Dle usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. III. ÚS 2498/19-2, notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích není podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat [anonymizováno] vedení. Uvedené rozhodnutí překonalo předchozí judikaturu [název soudu], na kterou odkazoval Okresní soud v Přerově ve věci sp. zn. [spisová značka].

18. Stejně jako Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci soud I. stupně dospěl také k závěru, že podmínce § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích bylo učiněno za dost tím, že o umístění stavby bylo pravomocně rozhodnuto na základě územního řízení [anonymizována dvě slova] Městského úřadu v Přerově (územní rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo jednací]). Na základě uvedeného územního rozhodnutí tak vzniklo zákonné věcné břemeno dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o telekomunikacích.

19. Jelikož na nemovitostech, které žalobkyně koupila od žalované, vázne věcné břemeno umístění telekomunikačního vedení, prohlášení žalované v článku V odst. 1 kupní smlouvy bylo nepravdivé a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty podle článku VII odst. 1 kupní smlouvy.

20. Navíc v čl. V odst. 1 kupní smlouvy žalovaná prohlásila také, že neexistují ani jiné skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva žalobkyně. V řízení bylo jednak prokázáno, že na předmětných pozemcích se nachází [anonymizováno] vedení [právnická osoba], které znamená tak jako tak minimálně faktické omezení jejího vlastnického práva (čl. V odst. 1 kupní smlouvy) spočívající ve stanovení omezujících podmínek při plánované stavební činnosti, jak vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] Prohlášení žalované se tedy ukázalo jako objektivně nepravdivé (čl. VII odst. 1 kupní smlouvy„ pokud se ukáže prohlášení, jako nepravdivé“). Vědomost nebo nevědomost žalobkyně o existenci telefonní ústředny nemohla mít vliv na faktickou nepravdivost prohlášení žalované.

21. Rovněž neobstojí ani námitka žalované, že uložení zaplacení smluvní pokuty žalované by bylo v rozporu s dobrými mravy, protože oba účastníci byli v době uzavření kupní smlouvy v dobré víře, že předmětné věcné břemeno neexistuje, a to i s ohledem na judikaturu, která existovala v době, kdy byla uzavírána kupní smlouva a že ve sporu u [název soudu] žalobkyně tvrdila, že předmětné věcné břemeno neexistuje. Bylo povinností žalované coby prodávajícího, pokud věděla, že je v budově telefonní ústředna, aby před prodejem pozemků zjistila, jaký je skutečný stav věcí a jaká práva případně povinnosti jsou s touto skutečností spojena. Je to prodávající, který má před prodejem předmětných nemovitostí zjišťovat, zda s prodávanou nemovitostí nejsou spojena faktická omezení vlastnického práva.

22. Z tvrzení žalované vyplynulo, že nesjednala nápravu ve sjednané 60 denní lhůtě, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] (čl. VII odst. 1 kupní smlouvy) ve smyslu ust. § 2048 o. z. i na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tj. po marném uplynutí čtrnáctidenní lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty, která byla žalované odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě vyhověl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

24. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Namítala následující.

V době uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] právní praxe vylučovala vznik věcného břemene bez splnění podmínek § 12 a § 17 zákona o telekomunikacích. Tedy žalovaná nemohla v kupní smlouvě uvést existenci věcného břemene. Žalovaná stejně jako žalobkyně tak byla až do vyhlášení rozhodnutí ústavního soudu v dobré víře, že věcné břemeno telekomunikačního zařízení neexistuje. Žalobkyně to i tvrdila ve věci [název soudu] [spisová značka].

Žalobkyně byla v příloze kupní smlouvy seznámena s nájemní smlouvou týkající se telefonní ústředny na pozemku č. parc. [číslo]. Mohla tak dojít k závěru o existenci věcného břemene.

Existenci věcného břemene nelze dovodit ani z pravomocného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Souhlas se vstupem na pozemek udělilo pouze město Přerov a nikoliv [příjmení] strojírny, a to v rozporu s § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích.

25. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

Soud I. stupně správně dovodil s odkazem na nález ÚS, sp. zn. III. ÚS 2498/19, že na převáděných nemovitostech vázne věcné břemeno, tedy že je nepravdivé ujištění žalované z čl. V. odst. 1 kupní smlouvy. Pak má žalobkyně dle čl. VII. odst. 1 smlouvy nárok na smluvní pokutu.

Námitka žalované, že v době uzavření kupní smlouvy platila judikatura, která vylučovala vznik věcného břemene bez splnění § 12 zákona o telekomunikacích, není správná. Ústavní soud ve své judikatuře zásadu incidentní retrospektivity judikatury výslovně připouští.

Je bez významu, že žalobkyně v kupní smlouvě prohlásila, že se seznámila s faktickým a právním stavem nemovitosti. Žalovaná v kupní smlouvě výslovně prohlásila, že neexistují žádné skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva. Předmět koupě tak nemá tvrzené vlastnosti (§ 1918 o.z. a rozhodnutí NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

S ohledem na nález III. ÚS 2498/19 je nepodstatná odvolací námitka, že nebyl dodržen postup dle § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích. Věcná břemena vznikají přímo ze zákona. Navíc v této věci bylo pravomocně rozhodnuto stavebním úřadem Městského úřadu v Přerově územním rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo jednací] [číslo].

26. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

27. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

28. Jak zjistil již soud I. stupně, v čl. V odst. 1 kupní smlouvy prohlásila žalovaná, že na převáděných nemovitých věcech neváznou ke dni uzavření smlouvy žádné dluhy, nájemní práva, věcná břemena, práva třetích osob nebo jiné právní povinnosti omezující vlastnické právo, které by nebyly patrny z výpisu z katastru nemovitostí či z této smlouvy, ani neexistující skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva. Právě na tvrzené toto porušení povinnosti žalovanou je navázána smluvní pokuta nyní požadovaná žalobkyní.

29. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že předmětné nemovité věci jsou zatíženy věcným břemenem dle § 12 odst. 1, 3 zákona o telekomunikacích. Soud I. stupně správně s odvoláním na nálezu ÚS ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2498/19, dovodil, že uvedené věcné břemeno vzniká přímo ze zákona, aniž by bylo podstatné, zda byla splněna notifikační povinnost dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích.

30. K odvolací námitce žalované, že v době podpisu kupní smlouvy platila judikatura (překonaná právě zmíněným ústavním nálezem), že nesplnění povinnosti dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích má za následek, že věcné břemeno nevzniká, není důvodná. Je tomu tak proto, že pro soud je rozhodujícím stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Pokud by tedy nyní rozhodoval jakýkoliv soud ve věci existence věcného břemene, jak se ostatně stalo prostřednictvím rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], musel by dovodit existenci věcného břemene. [příjmení] ústavního soudu jsou pro rozhodovací činnost soudů závazné (viz např. sp. zn. III. ÚS 417/09, sp. zn. II. ÚS 476/09, sp. zn. I. ÚS 70/96, sp. zn. III. ÚS 648/2000, sp. zn. III. ÚS 686/04, sp. zn. III. ÚS 561/04 a další). Navíc je třeba souhlasit i s argumentací žalobkyně z vyjádření k odvolání, že ústavní soud se hlásí k zásadě incidentní retrospektivity judikatury (viz usnesení ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2448/14, nález ÚS ze dne II. ÚS 1955/2015, nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1707/17 a další).

31. Pokud žalovaná v odvolací namítá, že věcné právo nevzniklo ani v důsledku porušení povinností dle § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích, uvádí odvolací soud, že ani případné nedodržení této povinnosti nemá vliv na vznik zákonného věcného břemene. Jednak lze použít shodné argumenty jako v případě nálezu III. ÚS 2498/19 ohledně § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích, jednak vznik věcného břemene upravený v § 12 odst. 3 zákona o telekomunikacích není nijak v zákoně provázán s ustanovení § 17 odst. 3 uvedeného zákona, jednak v této věci bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Městského úřadu v Přerově dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo jednací] [číslo].

32. Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem I. stupně, že je v podstatě lhostejno, zda na předmětných nemovitostech vázne zákonné věcné břemeno, ale z hlediska porušení povinností žalované ve smyslu článku V. odst. 1 kupní smlouvy postačí, že by mohlo dojít k faktickému omezení vlastnického práva. Na předmětných nemovitostech se nachází [anonymizováno] vedení [právnická osoba], které znamená omezení vlastnického práva žalobkyně při výkonu vlastnického práva, zejména při realizaci stavební činnosti (viz zpráva [právnická osoba] z [datum]).

33. Není relevantní ani odvolací námitka žalované, že žalobkyně byla v příloze kupní smlouvy seznámena s nájemní smlouvou týkající se telefonní ústředny na pozemku č. parc. [číslo] a mohla tak sama dojít k závěru o existenci věcného břemene. K tomuto uvádí odvolací soud následující.

34. Lze analogicky vycházet z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (o.z.) upravujících odpovědnost z vady prodávané nemovité věci (§ 2131 o.z.). Pak nejde k tíži kupujícího, pokud jej prodávající výslovně ujistil, že věc nemá nápadnou vadu zřejmou již při uzavírání kupní smlouvy (§ 1917 o.z.). Nejdou k tíži kupujícího ani vady, je-li přenechávána věc jak stojí a leží a věc nemá vlastnost, o níž prodávající prohlásil, že ji má (§ 1918 o.z.). Rovněž kupující má práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy, ale prodávající jej výslovně ujistil, že věc je bez vad (§ 2103 o.z.).

35. Z výše uvedeného je zřejmé, že je to žalovaná jako prodávající, která má prioritní odpovědnost za uvedení řádného stavu prodávané věci. Zde je to tedy žalovaná, nikoliv žalobkyně, která mohla z existence nájemní smlouvy k telefonní ústředně dovodit, že k telefonní ústředně z logiky věci musí vést nějaké [anonymizováno] vedení.

36. Jelikož žádná z odvolacích námitek žalované není důvodná a odvolací soud nezjistil ani žádné vady rozsudku soudu I. stupně (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení. Žalovaná porušila povinnosti dle čl. V. odst. 1 kupní smlouvy ze dne [datum] a žalobkyně tak má nárok na sjednanou smluvní pokutu dle čl. VII. kupní smlouvy v souladu s § 2048 o.z.

37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) [částka] (2x [částka]), dva režijní paušály [částka] (2x [částka]) a DPH [částka], celkem [částka].