o zadostiučinění nemajetkové újmy

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 50 575 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku [výrok I], ohledně částky 57 125 Kč žalobu zamítl [výrok II] a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 547,20 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované doplatku přiměřeného zadostiučinění ve výši 107 700 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které probíhalo od od 14. 7. 2015 do 10. 3. 2025 a jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k nemovitostem. Na délce řízení se podílely zejména rozhodující soudy průtažným postupem. Řízení mělo pro žalobce zásadní význam vzhledem k jeho věku i dlouhodobému hospodaření na dotčených nemovitostech. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci částku 85 425 Kč, žalobce se domáhal doplatku svého nároku.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce dne 3. 12. 2024 nárok na odškodnění uplatnil. Žalovaná délku posuzovaného řízení shledala nepřiměřenou a poskytla žalobci adekvátní zadostiučinění ve výši 85 425 Kč. Navrhovala proto zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 14. 7. 2015 žalobou o určení vlastnického práva k nemovitostem, podanou proti žalovanému [Jméno žalobce], který byl dne 10. 9. 2015 vyzván k vyjádření k žalobě. Již 29. 9. 2015 obdržel Městský soud v [adresa] vyjádření žalovaného k žalobě. Po zajištění repliky žalobců bylo dne 21. 9. 2017 nařízeno první jednání na 7. 12. 2017, toto jednání bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování. Při jednání dne 1. 2. 2018 bylo dokončeno dokazování, věc byla odročena za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem vyhlášeným 12. 2. 2018 bylo žalobě vyhověno. Dne 29. 3. 2018 podal žalovaný [Jméno žalobce] blanketní odvolání, které posléze doplnil. Po zajištění vyjádření žalobců byl spis 31. 5. 2018 předložen odvolacímu Krajskému soudu v [adresa], který rozhodnutím ze dne 3. 1. 2019 rozsudek Městského soudu v [adresa] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po zajištění doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů od žalovaného [Jméno žalobce] proběhlo dne 10. 9. 2019 jednání, dne 20. 9. 2019 byl vyhlášen vyhovující rozsudek. Proti nákladovému výroku tohoto rozsudku podali žalobci odvolání. Rovněž žalovaný napadl rozsudek blanketním odvoláním, které 12. 12. 2019 doplnil. Po zajištění vyjádření protistrany byl spis 21. 1. 2020 předložen odvolacímu Krajskému soudu v [adresa], který svým rozhodnutím ze dne 22. 7. 2020 rozsudek zrušil a věc vrátil. Městský soud v [adresa] poté nařídil jednání na 26. 5. 2021. Žádosti o odročení z důvodu kolize bylo vyhověno dne 20. 7. 2021 a jednání se uskutečnilo 14. 9. 2021, následovalo jednání 9. 11. 2021 a 6. 1. 2022. Další 2 jednání byla k žádostem stran odročena, strany jednaly o mimosoudním vyřešení věci. Následné jednání se konalo 30. 6. 2022 a 1. 9. 2022. Další jednání bylo odročeno k žádosti žalovaného [Jméno žalobce]. Další jednání se konalo 17. 1. 2023 a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek byl vyhlášen 27. 1. 2023, žalobě bylo opět vyhověno. Žalovaný proti rozsudku podal dne 15. 5. 2023 blanketní odvolání, které 26. 5. 2023 doplnil. Po zajištění vyjádření žalobců byl spis předložen odvolacímu soudu Krajskému soudu v [adresa] dne 22. 6. 2023. Krajský soud v [adresa] dne 4. 6. 2024 rozsudek Městského soudu v [adresa] potvrdil. Dovolání podané žalovaným [Jméno žalobce] dne 9. 10. 2024 Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 25. 2. 2025 odmítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 3. 2025.

5. Soud I. stupně dále ze shodných tvrzení stran zjistil, že žalovaný nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne 3. 12. 2024 a že ho žalovaná ve svém stanovisku ze dne 1. 4. 2025 shledala důvodným toliko co do částky 85 425 Kč, kterou žalobci obratem uhradila.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].

7. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od doručení žaloby dne 10. 9. 2015 do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu dne 10. 3. 2025, celkem 9 let a 6 měsíců. Na podkladě učiněných skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel, že délka řízení jeho složitosti neodpovídá, odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán a nemajetkovou újmu žalobce je namístě odškodnit finančním zadostiučiněním, což ostatně žalovaná částečně učinila.

8. Při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění vyšel soud I. stupně z částky 16 000 Kč za rok, přičemž v prvních dvou letech počítal s částkou poloviční. Za dobu 9 let a 6 měsíců činí dle soudu I. stupně základní částka zadostiučinění 136 000 Kč. Soud I. stupně vzal dále do úvahy průtažný postup Městského soudu v [adresa] mezi jednotlivými jednáními a procesními úkony, jako i skutečnost, že prvé dva rozsudky Městského soudu v [adresa] byly zrušeny pro pominutí klíčových tvrzení žalovaného [Jméno žalobce] a pro nepřezkoumatelnost, a základní částku z tohoto důvodu navýšil o 10 %. Soud I. stupně dále konstatoval významnější složitost věci, danou počtem stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána, jakož i tím, že předmětem řízení bylo určení vlastnického práva s restitučními a konkursními souvislostmi. Základní částku proto soud I. stupně ponížil o 15 %. Konečně soud I. stupně zohlednil, že žalobci bylo v době zahájení posuzovaného řízení [věk] let a v době jeho skončení téměř [věk] let a z důvodu vysokého věku žalobce shledal význam předmětu řízení zvýšeným, pročež základní částku navýšil o 5 %. Zbylá kritéria zvýšením či snížením základní částky nezohlednil. Základní částka 136 000 Kč tak byla o 15 % navýšena a zároveň o 15 % ponížena, soud I. stupně proto shledal přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy žalobce částku 136 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobce odškodnila částkou 85 425 Kč, přiznal soud I. stupně žalobci zbývající část ve výši 50 575 Kč a ve zbylé části 57 125 Kč žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 21 547,20 Kč, což představuje soudní poplatek za žalobu a náklady právního zastoupení.

9. Proti vyhovujícímu výroku I, jde-li o částku 44 200 Kč, a proti nákladovému výroku III rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Soud I. stupně dle žalované nesprávně určil výši odškodnění, když při stanovení základního odškodnění vyšel z částky 16 000 Kč, ač délka posuzovaného řízení činila méně než 10 let, což navýšení dolní sazby 15 000 Kč neodůvodňuje. Žalovaná dále vytýkala soudu I. stupně, že při stanovení částky odškodnění nezohlednil podíl žalobce na délce řízení, ač žalobce žádal opakovaně o odročení jednání, a to z důvodu mimosoudních jednání stran a z důvodu kolize, a ač žalobce musel být 4x vyzván k doplnění tvrzení a 3x podal odvolání v blanketní podobě. Dle žalované měla být proto základní částka odškodnění ponížena o 10 %. Dle žalované soud I. stupně nesprávně navýšil základní částku odškodnění za průtažný postup Městského soudu v [adresa]. Tato skutečnost našla odraz již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení a nemůže být podruhé zohledněna při posuzování jednotlivých kritérií. Konečně žalovaná namítala, že soud I. stupně dostatečně nezohlednil složitost věci, která byla rozhodována i Nejvyšším soudem, přičemž bylo třeba se zabývat i okolnostmi a tvrzeními k dobré víře žalovaného [Jméno žalobce]. Soud I. stupně měl správně základní částku odškodnění z důvodu složitosti ponížit o 23 %. Se zvýšením základní částky z důvodu vysokého věku žalobce o 5 % žalovaná souhlasila. Žalobci náleží odškodnění v celkové výši 91 800 Kč, žalovaná již 85 425 Kč žalobci uhradila, zbývá 6 375 Kč. Žalovaná proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 44 200 Kč změnil tak, že se žaloba ohledně částky 44 200 Kč zamítá, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání shledal rozsudek soudu I. stupně správným. Intenzitu nesprávného postupu soudů v posuzovaném řízení soud I. stupně správně zohlednil navýšením základní částky o 10 %. Snížení základní částky o 15 % z důvodu složitosti řízení je dle žalobce zcela adekvátní, na délce řízení se podílel zejména soudem I. stupně zjištěný nesprávný postup Městského soudu v [adresa]. Žalobce v řízení nikterak neobstruoval; jeho podaná odvolání byla větší měrou důvodná, jednání byla odročována, protože strany jednaly o smírném vyřešení sporu. Konstatované složitosti věci odpovídá i časová náročnost procesních úkonů účastníků. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování spisem Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka].

12. Ze spisu Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhaly žalobou podanou proti žalovanému [Jméno žalobce] určení, že jsou vlastnicemi 3 pozemků v katastrálním územní [adresa], obec [adresa]. Žalobkyně, resp. jejich právní předchůdkyně, uplatnily v roce 1992 podle zákona o půdě u povinné osoby ([právnická osoba].), restituční nárok. Předmětem vydání byly ony pozemky. V mezidobí byl na majetek povinné osoby prohlášen konkurs, konkursní správkyně pozemky sepsala do konkursní podstaty a se souhlasem konkursního soudu pozemky převedla v roce 1999 na základě kupních smluv na žalovaného [Jméno žalobce], který byl jako vlastník zapsán do katastru nemovitostí. Pozemkový úřad roku 2002 rozhodl, že vlastníky pozemků jsou žalobkyně, resp. jejich právní předchůdce. V katastru nemovitostí byl tak k předmětným pozemkům evidován zápis duplicitního vlastnictví. Po skončení úkonů přípravy jednání byl dne 3. 10. 2016 do spisu učiněn záznam, že jsou nařizovány věci, které napadly v roce 2013 až 2014, a věci starších časových řad; nelze určit, kdy bude nařízeno jednání. Až dne 21. 9. 2017 bylo nařízeno jednání na 7. 12. 2017. S odvoláním proti prvnímu rozsudku Městského soudu v [adresa] byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa] dne 31. 5. 2018, až dne 22. 11. 2018 bylo nařízeno odvolací jednání na 3. 1. 2019. Usnesením ze dne 3. 1. 2019, č. j. [spisová značka], Krajský soud v [adresa] zrušil napadený rozsudek a věc vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu, že je třeba provést další navrhované důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení. Konkrétně se jednalo dokazování tvrzení žalovaného [Jméno žalobce] o jeho dobré víře při nabytí nemovitostí, kterou je třeba zkoumat, ač jsou kupní smlouvy absolutně neplatné pro porušení kogentního ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě. S odvoláním proti druhému rozsudku Městského soudu v [adresa] byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa] dne 21. 1. 2020, odvolací jednání nebylo nařizováno, usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. [spisová značka], byl rozsudek zrušen a věc vrácena, a to pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Při nařízených jednáních prováděl Městský soud v [adresa] dokazování listinami, vyslechl pouze 1 svědkyni (konkursní správkyni). S odvoláním proti třetímu rozsudku Městského soudu v [adresa] byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa] dne 22. 6. 2023 a až dne 14. 2. 2024 bylo nařízeno odvolací jednání na 18. 4. 2024. Krajský soud v [adresa] při odvolacích jednáních doplnil dokazování a rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. [spisová značka], rozsudek Městského soudu v [adresa] ve věci samé potvrdil. Žalobě na určení tak bylo vyhověno. Krajský soud v [adresa] oproti Městskému soudu v [adresa] seznal, že v době uzavření kupních smluv žalovaný [Jméno žalobce] v dobré víře byl, ale již v únoru 2001 získal vědomost o uplatněných restitučních nárocích, přesto pokračoval v budování areálu pro výkon své podnikatelské činnosti na předmětných pozemcích. Nebyly shledány žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování vlastnického práva žalovaného [Jméno žalobce] na úkor restituentů očekávajících obnovení jejich vlastnického práva. Dovolání žalovaného [jméno FO] Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. [spisová značka], jako nepřípustné odmítl, neboť otázku, zda má být upřednostněno vlastnické právo žalobkyň coby oprávněných osob, které právo nabyly v restitučním řízení nebo právo žalovaného [Jméno žalobce] jako dobrověrného nabyvatele majetku podléhajícího restituci, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.

13. Provedeným dokazováním odvolací soud toliko doplnil skutková zjištění soudu I. stupně, a to zejména ohledně předmětu posuzovaného řízení, ohledně rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] a jeho postupu.

14. Po provedeném dokazování odvolací soud uzavřel, že odvolání žalované důvodné není.

15. Soud I. stupně zcela přiléhavě na danou věc aplikoval § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.

16. Soud I. stupně správně zjistil, že řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo ve vztahu k žalobci 9 let a 6 měsíců.

17. Odvolací soud sdílí právní závěr soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná ostatně ani nevyvracela. Konstatování porušení práva nepředstavuje v daném případě samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, soud I. stupně proto správně uvážil, že je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích.

18. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [dále jen „Stanovisko“], je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až 1 667 Kč za jeden měsíc. Celková délka posuzovaného řízení nebyla extrémní. Soud I. stupně nepochybil, když stanovil základní částku sice ještě na dolní hranicí uvedeného intervalu, avšak ve výši 16 000 Kč za 1 rok řízení. Částka 16 000 Kč za 1 rok řízení se nevymyká částkám soudy přiznávaným, kdy např. v rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 6. 2024, sp. zn. [spisová značka], byla za řízení trvající 9,5 roku přiznána základní částka 17 000 Kč a v rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. [spisová značka], byla za řízení trvající 15 let přiznána částka 18 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci dle Stanoviska toliko polovina této částky. Celková základní částka odškodnění proto činí, jak správně uzavřel soud I. stupně, 136 000 Kč.

19. Nedůvodná je odvolací námitka žalované, že nebylo důvodu pro navýšení základní částky odškodnění pro postup rozhodujících soudů. Sice platí, že ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, či jinou procesní nesprávností musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění, avšak důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako zvlášť závažná, když ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017]. A v daném případě se na nepřiměřené délce řízení podílel průtahy zejména Městský soud v [adresa], kdy až 1 rok po skončení úkonů přípravného řízení nařídil jednání ve věci, a průtahy popsanými již soudem I. stupně byl zatížen i jeho další postup, kdy jeho druhý rozsudek ve věci byl zrušen odvolacím Krajským soudem v [adresa] z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, tedy se jednalo o případ tzv. kvalifikované kasace, a kdy i postup samotného odvolacího Krajského soudu v [adresa] byl opakovaně zatížen průtahy, v jednom případě dokonce cca 6 měsíců. Průtahy 1 rok a půl roku a kvalifikovaná kasace, které měly zásadní vliv na délku řízení, je nepochybně třeba hodnotit jako pochybení zvlášť závažná, pročež soud I. stupně správně základní částku odškodnění navýšil o 10 %.

20. Odvolací soud se neztotožnil ani s odvolací námitkou žalované, že v důsledku podílu žalobce na délce řízení měla být základní částka ponížena. Bylo zjištěno, že k žádosti právního zástupce žalobce bylo jednání odročeno toliko v jednom případě a že tato skutečnost měla na délku řízení zcela minimální vliv. Ve zbylých případech žádaly o odročení obě strany sporu, neboť jednaly o mimosoudním vyřešení věci. Jde-li o výzvy k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a podávání odvolání v blanketní podobě a následné jejich doplňování, tyto skutečnosti nelze hodnotit jako obstrukční jednání, bylo by možné je případně zohlednit v kritériu složitosti věci [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 1. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1343/2023].

21. Odpovídajícím je i ponížení základní částky o 15 % za složitost věci a za stupně soudní soustavy, na kterých řízení probíhalo. Zde odvolací soud připomíná, že jde-li o první rušící rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], o případ kvalifikované kasace se nejednalo. Rozsudek nebyl zrušen z důvodu závažných vad, spočívajících v jeho nepřezkoumatelnosti nebo nerespektování závazného právního názoru nebo z důvodu nerespektování stanoviska nebo rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, kdy v rušícím rozhodnutí musí být takový důvod zřetelně uveden [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 77/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3211/2015]. V daném případě byl rozsudek Městského soudu v [adresa] zrušen, neboť ke zjištění skutkového stavu věci bylo třeba provést důkazy, které nemohly být provedeny v odvolacím řízení. Je tedy třeba zohlednit, že řízení probíhalo 2x u odvolacího soudu a 1x u dovolacího soudu, který ovšem podané dovolání jako nepřípustné odmítl. Jde-li o složitost věci, tato byla z hlediska hmotného práva významnější, neboť předmětem řízení bylo určení vlastnického práva, řešena byla kolize vlastnického práva restituentů a dobrověrného nabyvatele, ovšem z rozhodnutí dovolacího soudu se podává, že obdobné případy již byly judikatorně opakovaně řešeny. Procesní složitost významnější nebyla, dokazování bylo prováděno listinami, coby svědek byla vyslýchána toliko konkursní správkyně. Postup žalobce (v posuzovaném řízení žalovaného), který podával blanketní odvolání a byl vyzýván k doplnění tvrzení, se do délky řízení významněji nepromítnul.

22. Soud I. stupě správně základní částku odškodnění navýšil o 5 % z důvodu vysokého věku žalobce [srov. v tomto směru část IV. písm. d) Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3296/2014]; proti takto provedené modifikaci základního odškodnění ostatně žalovaná ničeho nenamítala.

23. I dle názoru odvolacího soudu nemajetkové újmě žalobce odpovídá finanční zadostiučinění ve výši 136 000 Kč [základní částka 136 000 Kč modifikovaná o 0 %]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobce již odškodnila částkou 85 425 Kč, soud I. stupně správně žalobci přiznal zbylou část 50 575 Kč.

24. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 44 200 Kč. Potvrdil rovněž správný nákladový výrok II napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v odpovídající výši. Nákladový výrok odvolací soud toliko doplnil o platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 982,20 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 2 x 2 900 Kč dle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, za vyjádření k odvolání a účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 450 Kč, náhradu cestovních výdajů ve výši 3 882 Kč – 1 x cesta na jednání z [adresa] do [adresa] a zpět dle § 57 a § 158 a § 189 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dle prováděcí vyhlášky k § 189 zákoníku práce č. 573/2025 Sb. (za celkem 476 km, při spotřebě 6,5 l/100 km – doloženo osvědčením o registraci os. vozidla [název], RZ [SPZ], při ceně BA 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,90 Kč); náhradu za promeškaný čas ve výši 12 x 150 Kč za 12 půlhodin podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu, a náhradu 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad ve výši 2 600,20 Kč.

26. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se příslušná organizační složka žalované řídí.