o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. září 2021, č. j. 10 C 147/2020-246,

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 147/2020-246, soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši [částka] (výrok [příjmení]).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] při dopravní nehodě, kterou způsobil řidič vozidla značky Renault Thalia, [registrační značka] pan [jméno] [příjmení], utrpěl žalobce jako chodec újmu na zdraví. Náhrady škody se domáhá po žalované jako pojistiteli ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalovaná částka sestává z bolestného ve výši [částka], žalovaná již uhradila [částka], ztížení společenského uplatnění ve výši [částka], nákladů vynaložených na znalecký posudek ve výši [částka], nákladů právního zastoupení vynaložených při uplatňování nároků vůči pojišťovně ve výši [částka].

3. Žalovaná v průběhu řízení částečně plnila na nároky žalobce, proto žalobce vzal žalobu částečně zpět a soud I. stupně v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil. Předmětem řízení zůstala částka [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení (z toho [částka] představuje bolestné, [částka] náhradu za ztížení společenského uplatnění, [částka] náklady na posudek a [částka] náklady na právní zastoupení). Tyto nároky žalovaná odmítla uhradit s tím, že shora uvedené částky odpovídají 30 % míře spoluúčasti žalobce na vzniklé újmě na zdraví. Dále zůstal předmětem řízení zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], z částky [částka] ode dne [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do [datum].

4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že vozidlo značky Renault Thalia, [registrační značka], bylo ke dni [datum], kdy byl žalobce jako chodec při přecházení silnice sražen tímto vozidlem, pojištěno pro případ odpovědnosti u žalované. Mezi stranami byl spor o to, v jakém rozsahu se na způsobené škodě na zdraví podílel sám žalobce. Žalovaná plnila žalobci 70 % každého jednotlivého nároku a v rozsahu 30 % odmítla plnit s tím, že v tomto rozsahu se na způsobené škodě podílel sám žalobce. Mezi stranami nebyla sporná výše jednotlivých nároků, a to [částka] za ztížení společenského uplatnění, [částka] představující bolestné, [částka] představující náklady na znalecký posudek a [částka] za náklady na právní zastoupení v předsoudní fázi. Žalovaná nesporovala rozsah žalobcem utrpěných zranění, tak jak jsou vylíčeny v žalobě, ani utrpěnou bolest či trvalé zdravotní následky v důsledku toho vzniklé.

5. Policie usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zahájila trestní stíhání L. [příjmení] pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit tím, že jako řidič osobního automobilu dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu a jel v obci 60 km/h, přičemž při průjezdu křižovatkou narazil do chodce [jméno] [příjmení], kterého přehlédl, když přecházel vozovku mimo vyznačený přechod pro chodce z pohledu řidiče zleva, přičemž chodec utrpěl život ohrožující zranění, která jej citelně omezila v obvyklém způsobu života na dobu, která výrazně překročila hranici 6 týdnů. Žalobce v den nehody po odchodu z hospody zamířil směrem šikmo vpravo do křižovatky ulic [ulice] a ulice [ulice], před vstupem do silnice se rozhlédl, ale neviděl žádná světla. Vozovku přecházel šikmo běžnou chůzí, do stran se již nepodíval. Když byl téměř na druhé straně, ucítil silný náraz zprava. Co bylo poté, si již nevybavuje. V hospodě poseděl cca 2-3 hodiny, kolik toho vypil, si již nepamatoval. Po nehodě v době přijetí do nemocnice měl žalobce v krvi hladinu alkoholu ve výši 2,46 promile.

6. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], soud I. stupně zjistil, že nehoda se stala ve [obec] dne [datum] v čase 22:50 hodin na rovném úseku silnice [ulice] v místě křížení se silnicí [ulice]. Celková šíře silnice [ulice] je 7,8 m. [obec] střetu bylo dostatečně osvětleno pouličním osvětlením a na vzdálenost 60 m bylo možno jednoznačně rozeznat objekty nacházející se na vozovce, jakož i objekty nacházející se na levé i pravé straně komunikace. Znalec dospěl na základě vzniklých poškození předmětného vozidla a zranění žalobce k závěru, že žalobce byl v okamžiku střetu natočen k vozidlu přibližně pravou stranou těla a mohl stát či se pohybovat pomalou chůzí rychlostí cca 2 km/h. Podle znalce lze s ohledem na místo střetu a lokalizaci hospody, ze které žalobce vyšel, předpokládat, že silnici přecházel šikmo směrem k ulici [ulice] čtvrt. Za běžný způsob přecházení znalec označil chůzi o rychlosti 3,8 a 4,8 km/h. Řidiči vozidla se„ otevřel“ rozhled do místa nehody v okamžiku, kdy se nacházel cca 100 m od místa nehody, tj. cca 6 sekund před střetem (při rychlosti 60 až 65 km/h). Pokud by se žalobce v tomto okamžiku na komunikaci nacházel a byl v pohybu, řidič by jej mohl zaznamenat, zejména pokud by se nacházel na vozovce v levém jízdním pruhu. Ze vzdálenosti 60 metrů od místa střetu, čemuž odpovídají 3 až 4 sekundy jízdy, by řidič musel zaznamenat chodce jak na levé, tak na pravé straně vozovky. Žalobce mohl zaznamenat světla předmětného vozidla na vzdálenost 140 – 150 metrů, tj. cca 8-9 sekund před střetem, s tím, že je mohl vnímat po celou tuto dobu. V okamžiku střetu se žalobce nacházel cca 2 metry od středové čáry vpravo, 1,5 metru od pravé přerušované čáry vymezující okraj jízdního pruhu předmětného vozidla. Ke střetu došlo ve vzdálenosti 22 až 23 metrů od vyznačeného přechodu pro chodce, přičemž nárazovou rychlost znalec stanovil na cca 60 až 65 km/h. Řidič vozidla mohl srážce zabránit intenzivním brzděním, přičemž při výše uvedené rychlosti by musel začít brzdit cca 2,7 sekundy před střetem, čemuž odpovídá vzdálenost 49 metrů. Při rychlosti 60 km/h by to bylo ve vzdálenosti 44m, při rychlosti 50 km/h by to bylo ve vzdálenosti 34 m. Možnost, že žalobce zavrávoral a začal couvat zpět do silnice, znalec označil jako taktéž technicky přijatelnou variantu průběhu nehody, nicméně že se tak skutečně stalo, nemá oporu v jakýchkoliv skutkových zjištěních.

7. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že znalec ohodnotil vzniklou bolest 2 448 body, čemuž pak dle znalce měla odpovídat částka [částka], přičemž znalec vyšel z hodnoty bodu [částka] rozhodnou pro rok 2020. Žalobce nicméně v žalobě vycházel z částky [částka], což odpovídá hodnotě bodu ve výši [částka] pro bolesti vytrpěné v roce 2019. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, znalec dospěl k závěru, že procento z absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení činí 12,52 %, čemuž pak odpovídá částka [částka] při výchozí rámcové částce [částka]. Za vypracování tohoto znaleckého posudku znalec žalobci vyúčtoval částku [částka]. Žalobci byla přiznána počínaje dnem [datum] invalidita II. stupně pro pokles pracovní schopnosti o 50 % s tím, že rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu je stav po polytraumatu ze dne [datum]. Žalobce ukončil ke dni [datum] pracovní poměr u [právnická osoba] [právnická osoba] dohodou z důvodu zdravotní nezpůsobilosti.

8. Žalobce uplatnil u žalované dopisem ze dne [datum] nejprve nárok na náhradu bolestného v částce [částka], následně uplatnil dopisem ze dne [datum] na bolestném doplatek [částka] K a nově nárok na náhradu ZSU ve výši [částka] a nákladů posudku ve výši [částka] s tím, že důvodnost svých nároků doložil znaleckým posudkem MUDr. [jméno] a fakturou za posudek. Předžalobní výzvu zaslal žalobce žalované dne [datum].

9. Nároky žalobce posoudil soud I. stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a podle § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo], § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Soud I. stupně uzavřel, že řidič vozidla pojištěného u žalované překročil maximální povolenou rychlost v obci podle § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu o 10 až 15 km/h., žalobce srazil ve vzdálenosti cca 22 metrů před přechodem, zaregistroval jej až těsně před střetem, přestože výhledové a světelné podmínky v místě byly dobré, z čehož lze dovozovat, že porušil i § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví povinnost sledovat situaci v provozu. Nezanedbatelný podíl na spoluzpůsobení předmětné nehody má taktéž žalobce, neboť i on se dopustil významného porušení dopravních předpisů. K překonání vozovky totiž nevyužil vyznačený přechod pro chodce, který se nacházel cca 20 metrů od místa nehody, jak mu ukládá § 54 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., silnici přecházel nikoliv kolmo k její ose, jak mu taktéž ukládá zákon, ale šikmo směrem do křižovatky, což v důsledku znamenalo, že se na silnici zdržoval v rozporu s § 54 odst. 3 uvedeného zákona nikoliv jen nezbytně nutný čas, ale výrazně déle. [obec] střetu s vozidlem bylo v podstatě již v křižovatce ulic [ulice] a [ulice], což je z hlediska přecházení vozovky naprosto nevhodné místo. Žalobci bylo po nehodě v krvi naměřeno 2,46 promile, což již odpovídá stavu těžké opilosti, kdy obecně známými a obvyklými průvodními jevy jsou výrazné zpomalení psychomotorického tempa, snížení pozornosti a reakčního času. Byť zákon na rozdíl od řidiče v případě chodce nestanoví zákaz požití alkoholu, má soud za to, že opilost žalobce přispěla k tomu, že žalobce buď nevěnoval dostatečnou pozornost situaci na silnici anebo ji špatně vyhodnotil. Pokud by se pohyboval normální chůzí (cca 4,3 km/h), k překonání silnice o šířce 7,8 m by mu stačilo 6,5 vteřiny, přičemž světla blížícího se vozidlo mohl poprvé zahlédnout ve vzdálenosti 140 až 150 m od místa, kde následně došlo ke střetu. Z časového hlediska to znamenalo při rychlosti vozidla 60 až 65 km/h, že žalobce mohl přijíždějící vozidlo poprvé zaznamenat cca 8-9 vteřin před okamžikem střetu. Uvedenému pak mohl přizpůsobit své rozhodnutí, zda je bezpečné vstoupit do vozovky či nikoliv a zejména jakou rychlostí a jakým směrem se při přecházení vozovky pohybovat s ohledem na blížící se vozidlo. Soud I. stupně uzavřel, že námitka žalované, že žalobce vznik újmy spoluzpůsobil, je důvodná. Soud po posouzení všech okolností případu dospěl k závěru, že vyšší míra odpovědnosti za zavinění nehody je dána na straně řidiče vozidla a odpovídá žalovanou namítaným 70 %. Pokud jde o žalobce, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce svoji spoluúčast na škodní události nemístně bagatelizuje a že ta odpovídá 30 %, neboť žalobce porušil několik ustanovení zákona o silničním provozu a po komunikaci se pohyboval zcela nevhodným způsobem, neboť vozovku přecházel nejen mimo cca 20 metrů vzdálený přechod, ale navíc šikmo směrem do křižovatky a na vozovce se zdržoval, zřejmě v důsledku své opilosti, výrazně déle, než bylo nezbytně nutné. Protože žalovaná všechny žalobcem uplatněné nároky uhradila do výše 70 %, zamítl soud I. stupně žalobu co do zbylých 30 % z každého jednotlivého nároku.

10. Soud I. stupně žalobě vyhověl co do úroků z prodlení z žalovanou uhrazených částek od [datum] do jejich zaplacení, neboť žalobce svůj nárok řádně uplatnil a doložil již dne [datum] (znaleckým posudkem a fakturou za něj). Žalovaná měla tři měsíce na to, aby provedla šetření pojistné události a sdělila výši pojistného plnění, což neučinila, a ani žalobci nesdělila, proč ukončení šetření v této lhůtě není možné. Počínaje dnem [datum] se tak ocitla v prodlení s úhradou pojistného plnění. Odlišná situace je u nároku na náhradu nákladů právního zastoupení, který žalobce uplatnil v podstatě až žalobou samotnou a žalovaná na něj plnila dne [datum]. K plnění tak došlo v zákonem stanovené lhůtě.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu ve věci ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.

12. K výroku IV soud I. stupně vysvětlil, že nedopatřením přehlédl, že k přechodu poplatkové povinnosti ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dochází jen tehdy, pokud soud návrhu žalobce, který je od soudního poplatku osvobozen, vyhoví. Za vyhovující výrok ale nelze považovat usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, byť v tomto rozsahu lze uvedené považovat za úspěch žalobce.

13. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, a to proti výroku II v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, a proti výroku III rozsudku o nákladech řízení. Namítal, že okolnost, že žalobce přecházel komunikaci mimo vyznačený přechod pro chodce, je zcela irelevantní, neboť ke sražení žalobce by tak jako tak došlo, jestliže se řidič vozidla nevěnoval dostatečným způsobem řízení motorového vozidla a chodce zaregistroval až v okamžiku nárazu. Z žalobcem předložených materiálů [právnická osoba] vyplývá, že brzdná dráha při rychlosti 60 km/hod je 20 metrů, při rychlosti 65 km/hod ještě delší, a pokud k této hodnotě je připočtena ještě reakční doba, dostáváme se přes ujetých 37 metrů do zastavení, tudíž sama skutečnost, že žalobce přecházel mimo přechod pro chodce, je z jeho pohledu v intencích příčinné souvislosti se vznikem dopravní nehody zcela bez významu. K otázce ovlivnění alkoholem žalovaná nijak nedoplnila své tvrzení, jakým způsobem přispělo ovlivnění alkoholem k dopravní nehodě a jaký to mělo vliv na způsobenou újmu na zdraví. Hodnota 2,46 promile nebyla naměřena ihned po dopravní nehodě, nýbrž až ve zdravotnickém zařízení, přičemž pokud žalobce popíjel ještě těsně před nehodou, nedošlo ke vstřebání všeho vypitého alkoholu do krevního oběhu a tato hodnota musela být nižší. Dalším z argumentů pro korekci pojistného plnění byla skutečnost, že se žalobce při přecházení zdržel na vozovce déle. Nikde ovšem není stanovena doporučená rychlost chůze chodců. Argument je jen hypotetický a nemůže obstát. Odvolatel naopak zdůraznil okolnosti dopravní nehody na straně řidiče. Řidič překročil rychlost stanovenou pro obec, komunikace byla plně osvětlena a žalobce měl na sobě bílé tričko. Řidič měl v blízkosti přechodu pro chodce v obci předvídat zvýšený pohyb chodců a upravit svou rychlost na přiměřenou, což neučinil. Překročením rychlosti významně zvýšil rozsah poranění žalobce a snížil možnost adekvátně reagovat. Řidič se plně nevěnoval řízení, neboť si chodce vůbec nevšiml. Žalobce akcentoval, že přešel téměř celou komunikaci, a proto rozhodně nevytvořil náhlou a ani neočekávatelnou překážku. Žalobce z uvedených důvodů považuje korekci v rozsahu 30 % za nepřiměřenou okolnostem nehody. Za přiměřenou považuje korekci v rozsahu 10 %. Zdůraznil, že pro posouzení míry spoluúčasti poškozeného není významný jeho podíl na vzniku škodní události, nýbrž jeho podíl na vzniku škody samotné. Odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 14 To 290/2005. V této věci došlo ke střetu vozidla s chodcem a byla stanovena spoluúčast chodce v rozsahu 30 %, přičemž chodec přecházel vozovku v místě, kde byl vybudován podchod pro chodce, v místě panovaly špatné povětrnostní a světelné podmínky, výhled řidiče byl omezen, levá řada osvětlení byla nefunkční, chodec se pohyboval v tmavém oděvu, řidič řádně nesledoval provoz na komunikaci. Odvolatel porovnával nyní projednávanou věc s tímto případem a dospěl k závěru, že míra podílu řidiče v jeho věci je rozhodně významnější. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II změnil a žalobci přiznal dalších [částka] s příslušenstvím a přiznal mu též náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

14. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Stanovení podílu žalobce na vzniklé škodě v rozsahu 30 % považuje žalovaná za správné, žalobce se po komunikaci pohyboval zcela nevhodným způsobem, vozovku přecházel mimo přechod, navíc šikmo směrem do křižovatky, na vozovce se zdržoval déle, než bylo nutné, v krvi měl 2,46 promile alkoholu.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., a doplnil dokazování (§ 213 a § 213a o.s.ř.)

16. Ze znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], z oboru doprava městská a silniční, se specializací technické posudky o příčinách dopravních nehod, vzal odvolací soud za prokázané, že řidič vozidla mohl střetu zabránit i při jeho rychlosti 60 – 65 km/hod intenzivním brzděním s cílem zastavení před místem, kudy chodec přecházel vozovku. Uvedené by neplatilo pouze v případě, pokud by chodec přešel přes celou šířku vozovky a poté couvnul zpět do jízdního pruhu řidiče. Chodec mohl střetu zabránit tak, že mohl k přecházení vozovky využít vyznačený přechod pro chodce. Lze předpokládat, že tím by bylo umožněno řidiči vozidla jej obrazně lépe vnímat, což by ve svém důsledku znamenalo, že řidič by mohl zastavit ještě před přechodem pro chodce. Jestliže chodec přecházel vozovku z pohledu řidiče zleva doprava, tak měl možnost střetu s vozidlem zabránit krajně tím, že při přecházení vozovky by se zastavil v úrovni středové čáry a nechal vozidlo projet. K tomuto jednání měl dostatek času na rozmyšlenou, kdy blížící se vozidlo mohl již před zastavením se u středové čáry vidět. Při analýze možností zabránění střetu chodcem samotným je odhlédnuto od možného vlivu alkoholu na jednání chodce a zejména na jeho vnímání silničního provozu.

17. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

18. Soud I. stupně vycházel ze skutkového stavu zjištěného v souladu s § 6, § 120 a § 153 odst. 1 o.s.ř. a z tohoto skutkového stavu popsaného výše vycházel při svém rozhodování též odvolací soud Odvolací soud pouze doplnil skutkový stav zjištěný soudem I. stupně o zjištění možností obou účastníků dopravní nehody této nehodě a vzniku škody zabránit.

19. Soud I. stupně správně nárok žalobce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), vzhledem k datu škodní události.

20. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobce v postavení poškozeného může svůj nárok na plnění ve smyslu § 9 zákona č. 168/1999 Sb. uplatnit u příslušného pojistitele.

21. Dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném v době škodní události nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.

22. V projednávané věci žalobce uplatňuje nárok dle písm. a) citovaného ustanovení a též nárok dle písm. d).

23. Soud I. stupně správně posuzoval odpovědnost pojištěného provozovatele vozidla podle § 2927 o. z., a spoluzpůsobení si újmy poškozeným podle § 2918 o. z.

24. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

25. Zvláštní úprava povinnosti k náhradě újmy způsobené provozem dopravy či dopravního prostředku není založena na porušení právní povinnosti ani nepočítá se zaviněním (§ 2895 o. z.). Povinnost provozovatele nahradit újmu nastupuje, vznikla-li újma v příčinné souvislosti se zvlášť kvalifikovanou okolností, jíž je zvláštní povaha provozu dopravy či dopravního prostředku.

26. Předpoklady vzniku odpovědnosti provozovatele jsou 1) zvláštní povaha provozu, 2) škoda a 3) příčinná souvislost mezi nimi. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění, tj. z takzvané objektivní odpovědnosti.

27. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

28. Jde-li o poměrné snížení povinnosti škůdce nahradit škodu, vznikla-li nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, vychází nová úprava i přes rozdíly ve formulaci § 2918 o. z. a [ustanovení pr. předpisu]“), z obdobných principů odškodnění, a lze tak i nadále přiměřeně vycházet z dosavadní judikatury. Dosavadní právní úprava § 441 obč. zák. užívala nepřesný výraz spoluzavinění poškozeného, což navozovalo dojem, že nedopadá na případy objektivní odpovědnosti, popřípadě na okolnosti nezaviněně způsobené poškozeným. Nejvyšší soud ale opakovaně potvrdil, že použití daného ustanovení je univerzální a má širší dopad (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 43/2002; HRÁDEK, J., komentář k § 2918, in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI. [obec]: Wolters Kluwer, 2014, dostupné též v systému ASPI). [ulice] právní úprava hovoří přiléhavěji o okolnostech, které se přičítají poškozenému. Je tedy dnes třeba hovořit spíše o spoluzpůsobení si újmy poškozeným či o jeho spoluúčasti na škodní události nebo na vzniku újmy (škodlivého následku).

29. Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; poškozený nese i následky náhody, která jej postihla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2216/2019).

30. Ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně popsaného výše je zřejmé, že škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (§ 2927 odst. 2 o. z.), proto se provozovatel vozidla odpovědnosti za škodu způsobenou při dopravní nehodě nemůže zprostit.

31. Soud I. stupně dospěl k závěru, že škoda vznikla žalobci též následkem okolností, které se přičítají poškozenému a že se tyto okolnosti podílely na škodě v rozsahu 30 % Odvolací soud se závěrem soudu I. stupně souhlasí.

32. Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

33. Podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1.

34. Podle § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

35. Podle § 54 odst. 1 zákona o silničním provozu je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou "Přechod pro chodce", "Podchod nebo nadchod", musí chodec přecházet jen na těchto místech. Na přechodu pro chodce se chodí vpravo.

36. Podle odst. 2 mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

37. Podle odst. 3 věta prvá jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat.

38. Pro závěr, nakolik se při dopravní nehodě na vzniku škody podílelo i jednání samotného poškozeného, nelze vycházet jen ze srovnání obecného rozsahu povinností ukládaných pravidly silničního provozu jednotlivým účastníkům ani z porovnání počtu porušených povinností na straně škůdce a na straně poškozeného v konkrétní situaci. Rozhodující je posouzení, nakolik se na škodlivém výsledku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách, a z hlediska porušení právní povinnosti škůdcem a poškozeným je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv mělo na vznik škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1264/2002, či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 290/2012).

39. V posuzovaném případě ze závěru znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] vyplývá, že poškozený žalobce i řidič vozidla mohli při včasné a správné reakci střetu zabránit. [obec] nehody bylo osvětleno pouličním osvětlením, řidič i chodec byli navzájem spatřitelní, řidič však nezačal před střetem brzdit (tvrdil, že chodce neviděl), a žalobce jako chodec se nezastavil v úrovni středové čáry a nenechal vozidlo projet, nepřerušil přecházení vozovky. V době nehody jel řidič nepovolenou rychlostí 60 – 65 km/hod v obci, kde bylo jeho povinností jet maximálně 50 km/hod, avšak i při této rychlosti by byl schopen intenzivním brzděním nehodě zabránit. Příčinu škody na straně řidiče lze tedy spatřovat zejména v nedostatku pozornosti věnované řízení vozidla.

40. Žalobce přecházel vozovku v rozporu s § 54 zákona o silničním provozu, mimo přechod pro chodce, a to ještě šikmo přes vozovku. Podle závěru znalce šel velmi pomalu, případně se i ve vozovce zastavil. Ani on nereagoval na příjezd vozidla. Porušil tak také povinnost přesvědčit se, zda může přejít, aniž by ohrozil ostatní účastníky silničního provozu a též zákaz bezdůvodného zastavování či zdržování se ve vozovce. Žalobce namítal, že nebylo prokázáno, že by na vznik škody měl vliv alkohol zjištěný u žalobce v době nehody. Vzhledem ke zjištěnému množství alkoholu je však logická úvaha soudu I. stupně, že obecně známými a obvyklými průvodními jevy opilosti jsou výrazné zpomalení psychomotorického tempa, snížení pozornosti a reakčního času. Lze tedy i množství alkoholu zjištěného v krvi žalobce označit za okolnost, která ke vzniku škody přispěla tím, že žalobce nevěnoval dostatečnou pozornost silničnímu provozu a přijíždějícímu vozidlu, ačkoli jej vidět mohl. Argumentoval-li odvolatel tím, že by ke sražení žalobce došlo stejně i na přechodu pro chodce a je tudíž zcela irelevantní, že žalobce přecházel mimo přechod, odvolací soud s touto argumentací nesouhlasí. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že naopak lze předpokládat, že by tím umožnil řidiči vozidla jej lépe vnímat a zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Odkazoval-li žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14 To 290/2005, kde bylo shledáno spoluzpůsobení škody chodcem v rozsahu 30 %, s tím, že v projednávané věci je míra podílu řidiče na vzniku škody rozhodně významnější, odvolací soud s jeho argumentací nesouhlasí. I v odkazované věci bylo na straně řidiče rozhodující příčinou vzniku škody nesledování provozu na pozemní komunikaci, zatímco chodec se na vzniku škody podílel tím, že přecházel komunikaci mimo přechod, resp. nepoužil podchod pro chodce. V nyní posuzované věci, jak již bylo výše řečeno, lze spatřovat na straně řidiče příčinu škody zejména v nedostatku pozornosti věnované řízení vozidla, jestliže i při překročení rychlosti mohl při intenzivním brzdění vozidlo zastavit před místem střetu. Žalobce se však též významně na škodě podílel, jak bylo vysvětleno výše. Skutečnost horších světelných poměrů a tmavého oblečení chodce v odkazované věci významný rozdíl s nyní posuzovanou věcí nečiní. Odvolací soud naopak odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 290/2012, jímž bylo rozhodnuto ve věci, kdy žalobkyně byla sražena osobním automobilem, když za tmy přecházela ulici osvětlenou veřejným osvětlením asi 15 m od přechodu pro chodce, oba účastníci dopravní nehody byli navzájem spatřitelní, avšak nereagovali na sebe. Podle závěrů znaleckých posudků v odkazované věci poškozená i řidič vozidla mohli při včasné a správné reakci střetu zabránit, neboť byli navzájem spatřitelní, z neznámých důvodů na sebe však nereagovali, řidič nezačal brzdit a chodkyně nepřerušila přecházení vozovky. Překročení rychlosti řidičem nebylo zjištěno. Odvolací soud v odkazované věci uzavřel, že na straně řidiče byl příčinou škody nedostatek pozornosti věnované řízení vozidla, poškozená chodkyně nedodržela povinnosti chodce jako účastníka silničního provozu, neboť vstoupila do vozovky, aniž se ujistila, že nikoho neohrožuje, přecházela za přechodem pro chodce, v tmavém oblečení. [jméno] zavinění poškozené a řidiče vozidla shledal soud téměř stejnou, ovšem s ohledem na větší zranitelnost chodce jako účastníka silničního provozu a tomu odpovídající nároky kladené na řidiče automobilu, stanovil soud podíl poškozené na vzniku škody ve výši 40 %. Tento závěr aproboval i dovolací soud.

41. Za popsané situace a při porovnání s popsanými případy lze souhlasit s názorem soudu I. stupně, který v projednávané věci stanovil podíl žalobce na vzniku škody v rozsahu 30 %.

42. Z uvedeného závěru plyne, že poškozený žalobce nese svou škodu na zdraví v rozsahu 30 % sám a v rozsahu 70 % za ni odpovídá dle § 2927 odst. 1 o. z. provozovatel vozidla. Z tohoto závěru pro žalovanou vyplývá z § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost nahradit v rozsahu 70 % za pojištěného provozovatele nárok žalobce na náhradu škody na zdraví, přičemž žalovaná tuto svou povinnost již splnila.

43. Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný v napadeném výroku II v rozsahu [částka] s příslušenstvím a v akcesorickém výroku III o nákladech řízení potvrdil.

44. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal paušální náhradu ve výši 2 x [částka] za vyjádření k odvolání žalobce a účast u odvolacího jednání podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

45. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen ve výrocích I, IV a ve výroku II ohledně částky [částka] s příslušenstvím, neboť v tomto rozsahu nebylo podáno odvolání.