o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení [částka] spolu s 8,25% zákonnými úroky z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši [částka], rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím na základě skutkových tvrzení, že [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] provozovaného žalovaným podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), o čemž byl sepsán protokol. Žalovaná částka sestává z [částka] za odtah vozidla a parkovného ve výši [částka] denně za první až třetí den a ve výši [částka] denně od čtvrtého do sto osmdesátého dne střežení vozidla na parkovišti provozovaném žalobkyní.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v červnu [rok] měl jeho skútr poruchu v ulici [ulice] a stal se nepojízdným. Proto ho zaparkoval v ulici [ulice] před [anonymizována dvě slova], kde na něm nalezl technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla – tzv. botičku. Za nesprávné parkování uhradil blokovou pokutu, městskou policií byl poučen, že nemůže stát na chodníku, ale může stát bezplatně na vyhrazeném stání ohraničeném modrou zónou. Po ověření této informace skútr přeparkoval. Skútr byl poničen vandaly, žalovaný měl v úmyslu sjednat jeho odvoz a likvidaci, ale z důvodu péče o [anonymizována dvě slova] tak neučinil. Není mu proto znám důvod odtahu, o němž byl navíc vyrozuměn téměř po dvou měsících dne [datum]. Skútr si vyzvedl ihned [datum]. Popřel, že by skútr zaparkoval mimo vyhrazené stání v modré zóně, rozporoval výši nákladů na uskladnění skútru i platnost nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec] o stanovení ceny odtahu. Poukázal na rozpor s dobrými mravy, neboť požadovaná finanční částka přesahuje hodnotu nového skútru.

4. K jednání nařízenému na [datum] se řádně předvolaná žalobkyně nedostavila, a proto soud I. stupně jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.

5. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně byla zřízena jako příspěvková organizace dnem [datum] na dobu neurčitou zřizovatelem [anonymizováno] [obec]. Jejím předmětem činnosti je dle čl. VI bodu [číslo] Zřizovací listiny provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků [anonymizována dvě slova] [územní celek] a policistů [stát. instituce], včetně jejich hlídání a dle bodu [číslo] zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [územní celek] za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle Pravidel schválených [jméno] [územní celek]. Dle nařízení Rady [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti [číslo] z roku [rok] činí maximální cena za jeden nucený úplný odtah vozidla [částka] a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí, i jen započatý den, 250 [spisová značka] a od čtvrtého dne [anonymizováno] [spisová značka]. Dle Protokolu o odtahu vozidla [číslo] bylo o odtahu skútru tov. zn. Lingben, černé barvy, [registrační značka], umístěném na adrese [adresa], rozhodnuto žalobkyní, [anonymizováno] služeb [anonymizováno] [obec], odborem odtahů a vraků, a to dle ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. Strážník [anonymizována dvě slova] ani příslušník [stát. instituce] jako oprávněný orgán k rozhodnutí o odstranění vozidla nebyl v protokolu o odtahu vozidla vůbec uveden. Ke dni [datum] byl v kartě vozidla [registrační značka] zapsán jako provozovatel - vlastník motocyklu žalovaný. Žalovaný dne [datum] uvedené vozidlo na odtahovém parkovišti vyzvedl, aniž by žalobkyni uhradil cenu odtahu vozidla a parkovné. Výzvou k úhradě ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím ve výši [částka], představující cenu za odtah a parkovné. Výzvou k úhradě ze dne [datum] žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím ve výši [částka], představující cenu za odtah a parkovné. Žalovaný se od července [rok] do května 2021 [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] v [obec], který byl nejprve hospitalizován na interním oddělení [anonymizováno] v [nemocnice], následně na stanici následné péče, a poté byl propuštěn do domácí péče. Žalovaný se svým návrhem ze dne [datum] pokusil bezúspěšně o smírné řešení sporu. Celková dlužná částka [částka] je tvořena z částky ve výši [částka] za odtah vozidla, dále částky [částka] za první tři dny střežení (parkovné) vozidla a částky [částka] za střežení (parkovné) vozidla za čtvrtý a každý další započatý den.

6. Soud I. stupně dále upozornil na to, že žalobkyně ani netvrdila, natož aby prokazovala, kdy žalovanému doručila oznámení o odtahu vozidla a že podle čl. VI. bod [číslo] Zřizovací listiny žalobkyně ze dne [datum] je žalobkyně oprávněna provádět odtah vozidel na příkaz strážníků [anonymizována dvě slova] [územní celek] a policistů ČR.

7. Následně soud I. stupně odcitoval § 17a odst. 1 a 6 zákona č. 553/1991 Sb. a § 19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

8. V rámci právního posouzení věci vyšel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě svého rozhodnutí provedla [datum] (správně [rok] – poznámka odvolacího soudu) odtah motorového vozidla, jehož provozovatelem byl žalovaný. Žalobkyně však neprokázala zákonný důvod odtahu vozidla (§ 17a odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 553/1991 Sb.), když v žalobě pouze tvrdila, že odtah provedla na základě § 17a odst. 6 citovaného zákona. Z protokolu o odtahu nevyplývá, že by o odtahu rozhodl strážník [anonymizována dvě slova]. Soud I. stupně uvedl, že vzhledem k tvrzení žalovaného o odtažení skútru z modré zóny, nemohl pro neúčast žalobkyně na jednání a pro nedostatečné listinné důkazy, posoudit, z jakého konkrétního zákonného důvodu (ve vazbě na § 17a odst. 1 citovaného zákona) bylo vozidlo skutečně odtaženo. O tom, že by bylo rozhodnuto o odtahu vlastníkem komunikace dle ust. § 19b zákona č. 13/1997 Sb. nic tvrzeno nebylo a z protokolu o odtahu to také jednoznačně nevyplývá.

9. Soud I. stupně proto uzavřel, že skutková tvrzení obsažená v žalobě, jimiž žalobkyně odůvodňovala uplatněný nárok, jsou v rozporu. Tento rozpor se nepodařilo při jednání odstranit, neboť žalobkyně se k němu bez omluvy nedostavila. Proto soud I. stupně vycházel pouze z předložených listinných důkazů. Žalobní tvrzení neodpovídají tvrzením žalovaného, dle nichž pokutu za odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu uhradil a poté vozidlo přemístil na vyhrazené stání, ohraničené modrou zónou. Soudu I. stupně je přitom z rozhodovací činnosti známo, že parkování motocyklů není v modré zóně v obvodu [obec a číslo] zpoplatněno. Žalobkyně dále neprokázala, kdy a jakým způsobem informovala žalovaného o odtahu vozidla, když dle tvrzení žalovaného mu bylo oznámení o odtahu vozidla a výzva k jeho převzetí doručeno až [datum], tedy téměř 2 měsíce po předmětném odtahu, což významně ovlivnilo výši žalobního nároku.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se bez omluvy nedostavila k jednání, nemohl ji soud I. stupně vyzvat dle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně oprávněnosti a zákonného důvodu odstranění motocyklu z komunikace a musel vycházet pouze ze žalobních tvrzení a předložených důkazů. K problematice poučení dle § 118a o.s.ř. účastníka, který se nedostavil k nařízenému jednání, soud I. stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

11. Na tomto základě následně uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně oprávněnosti odtahu vozidla a následného zpoplatnění parkování, neboť netvrdila ani neprokazovala konkrétní zákonný důvod odtahu motocyklu. Proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalovanému přiznal jejich náhradu vůči neúspěšné žalobkyni, a to ve výši [částka] sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] na každý ze tří úkonů právní služby (§ 6 odst. 1, § 7 advokátního tarifu – příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření, účast na jednání) a ve výši [částka] za účast na jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů po [částka] na každý z těchto 4 úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů specifikovaných v § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o.s.ř. Uvedla, že v projednávané věci se nejednalo o odtah dle § 19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ale dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. Důvod odtahu byl uveden jak v protokolu o odtahu, tak i v návrhu na vydání platebního rozkazu. Žalobkyni není zřejmé, proč se soud I. stupně zabýval podmínkami odtahu dle § 19b zákona č. 13/1997 Sb. Připomněla, že nemá zákonem uloženou povinnost v konkrétní lhůtě informovat o odtahu vozidla, protože je běžné, že provozovatel si všimne vzápětí, že je vozidlo odtaženo. Při odtahu vozidla dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. vykonává práva vlastníka komunikace, tj. odstraňuje vozidlo na pokyn strážníka, není oprávněna ověřovat správnost takového pokynu, který je nadán presumpcí správnosti a který proto nemůže být soudem v řízení o náhradu škody přezkoumáván. V tomto směru odkázala na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, a žalovanému aby uložil povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Při odvolacím jednání pak žalobkyně doplnila, že nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec] bylo vydáno na základě zmocnění obsaženého ve [anonymizováno] [stát. instituce].

15. Žalovaný v první řadě namítal, že odvolání žalobkyně by mělo být odmítnuto, neboť nebylo doplněno ve lhůtě uvedené soudem I. stupně ve výzvě k jeho doplnění. Dále uvedl, že z protokolu o odtahu vůbec nevyplývá, jaký orgán rozhodl o odstranění vozidla. Proto je nadbytečné reagovat na v odvolání tvrzenou presumpci správnosti. Žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/03 se týká ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., nicméně žalobkyně netvrdila, že by k odstranění vozidla došlo dle tohoto ustanovení či dle § 27 odst. 5 citovaného zákona. Z protokolu o odtahu vozidla nevyplývá, pro jaký důvod dle § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. byl použit technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, v řízení to nebylo ani tvrzeno. Podstatné pro věc je to proto, že žalovaný popírá naplnění takových důvodů (skútr nechal stát zaparkovaný na parkovacím místě v rámci ohraničené modré zóny, tj. bezplatně). Současně nikde není ani tvrzeno, že by tento prostředek byl na vozidle po dobu 30 dnů. Žalobkyně neposkytla žádná tvrzení, natož důkazy, k vyvrácení postupu dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. Zdůraznil, že v době po ponechání skútru na shora specifikovaném místě se [anonymizováno] o svého [anonymizováno] prarodiče v [obec], po dobu několika týdnů dojížděl do [obec] a o skútru neměl bližší informace. Tato skutečnost představuje závažný důvod, proč nemohl o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla požádat, zejména když o jeho umístění nebyl informován. Žalovanému není známo, zda byl na jeho skútr opět umístěn technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, oznámení o odtahu obdržel až [datum], což má zásadní vliv na požadovanou cenu parkovného za nepojízdný vrak skútru. Žalovaná částka je zcela nepřiměřená tomu, že se jedná o na první pohled nepojízdný vrak a že je obecně známo, že nový skútr lze pořídit za cenu nižší, než kolik činí žalovaná částka. V neposlední řadě žalobce rozporoval platnost nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec] a stanovení ceny odtahu, neboť předmětné nařízení necituje žádné platné rozhodnutí [stát. instituce] a s ohledem na pravidla pro vydávání předpisů územní samosprávy je tak vadné. Dále žalovaný poukázal na rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy, neboť svou výší přesahuje hodnotu nového skútru.

16. Předně je třeba uvést, že odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že by odvolání žalobkyně mělo být odmítnuto, protože její odvolání ze dne [datum] nesplňovalo zákonné náležitosti a v soudem I. stupně stanovené lhůtě nebylo řádně doplněno. Žalovanému je nutné dát za pravdu v tom, že uvedené odvolání žalobkyně nesplňovalo pro absenci odvolacích důvodů náležitosti řádného odvolání (srov. § 205 o.s.ř.) a že žalobkyně je řádně ve lhůtě stanovené soudem I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nedoplnila. Nicméně ještě předtím, než odvolací soud rozhodl, žalobkyně své odvolání doplnila podáním ze dne [datum] Lhůta pro doplnění podání není lhůtou prekluzivní, po jejímž uplynutí by nebylo možné přihlížet k uvedenému doplnění odvolání, a proto nejsou ke dni rozhodnutí odvolacího soudu splněny důvody pro odmítnutí odvolání podle § 43 odst. 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a to i s přihlédnutím k tomu, že ve smyslu § 205 odst. 3 o.s.ř. může odvolatel měnit (a tedy i doplnit) odvolací důvod i po uplynutí lhůty k podání odvolání.

17. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a částečně doplnil dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a ze zřizovací listiny žalobkyně zjistil, že předmětem její činnosti je mj. též výkon oprávnění [územní celek] uvedený v ustanovení § 17a odst. 6 zákona [číslo] spočívající v odstranění vozidel z komunikací, včetně jejich hlídání (čl. VI bod [číslo]). Po takto doplněném dokazování dospěl k následujícím závěrům.

18. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, z nichž proto vychází i odvolací soud, stejně jako ze svého skutkového zjištění učiněného shora.

19. Soud I. stupně správně zjistil, že odtažení předmětného skútru dne [datum] provedla žalobkyně dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. K takovému postupu je žalobkyně oprávněna na základě zřizovací listiny.

20. Dle naposledy citovaného ustanovení platí, že nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

21. Podmínky, za nichž je strážník oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, jsou stanoveny v § 17a odst. 1 citovaného zákona tak, že se musí jednat o vozidlo, jehož řidič není na místě přítomen a které zároveň a) bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství.

22. V projednávané věci žalovaný sporoval, že by byly naplněny podmínky pro odtah jeho skútru s tím, že jej nechal zaparkovaný ve vyhrazeném stání ohraničeném tzv. modrou zónou v [anonymizováno] ulici před [anonymizována dvě slova] a ověřil si, že za parkování motocyklů se podle celopražských pravidel pro zóny placeného stání neplatí.

23. Postup strážníka při nasazení technického prostředku zabraňujícího odjezdu automobilu dle § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., je faktickým konáním, bezformálním úkonem, nikoli správním rozhodnutím jakožto produktem správního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního řádu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Jde tedy o faktický zásah, na který se nevztahuje presumpce správnosti správních rozhodnutí (k otázce možnosti přezkoumávat věcnou správnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a tam citovaná rozhodnutí). Účelem přiložení technického prostředku je zajištění vozidla, jímž byl spáchán přestupek (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Pokud o zákonnosti nasazení technického prostředku k zabránění odjezdu automobilu nebylo rozhodnuto postupem dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (což vyplývá z odvolací argumentace žalobkyně), jsou obecné soudy ve smyslu § 135 odst. 2 o.s.ř. oprávněny posoudit jeho zákonnost samy (k tomu srovnej i výklad k citovanému ustanovení obsažený v komentářové literatuře - [příjmení], T.,Jirásek, J., [příjmení], P., [příjmení], P., [příjmení], V., [příjmení], P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016, či L. [příjmení], M. [příjmení], [příjmení] [příjmení], J. [příjmení], D. [příjmení], P. Šuránek.: Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], s. [číslo]). Shora uvedené závěry se pak uplatní i na rozhodnutí strážníka o odtahu (ve vztahu k rozhodnutí strážníka dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], či ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

24. Výše citovaná judikatura správních soudů o povaze úkonu spočívajícího v nasazení technického prostředku zabraňujícího odjezdu vozidla a rozhodnutí strážníka obecní [anonymizováno] o odtahu je ustálená. Sám Ústavní soud závěry, že se nejedná o rozhodnutí, proti němuž se lze domáhat soudní ochrany postupem dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ale o zásah, shledal správnými v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 130/06, a zároveň s odkazem na usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 533/03, doplnil, že odlišení zákonných pojmů rozhodnutí a nezákonného zásahu je věcí„ správních“ soudů. V tomto usnesení se též věnoval závěrům, jež vyslovil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03, na který poukazuje žalobkyně. Zmínil, že„ v daném případě šlo o otázku náhrady škody podle § 489 a § 420 občanského zákoníku, v němž žaloba byla podána proti právnické osobě, která na základě pokynu Policie České republiky provedla odtah vozidla. Je tedy zřejmé, že Ústavní soud tehdy řešil otázky jiné, přičemž jeho obecné úvahy, na které se stěžovatel v ústavní stížnosti odvolává, se daného předmětu sporu dotýkaly jen zprostředkovaně. V podstatě tak šlo o obiter dictum, kdy Ústavní soud obecně naznačil, jakým způsobem se lze ochrany práv domáhat. Jak však již bylo výše zmíněno, otázku právní kvalifikace pokynu strážníka z hlediska relevantních ustanovení soudního řádu správního neřešil, v důsledku čehož neřešil ani všechny právní důsledky, jež s sebou ta která kvalifikace nese. Dle názoru Ústavního soudu přitom nevznikají žádné pochybnosti o tom, že pod pojem nesprávný úřední postup, který obsahuje ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., lze podřadit (i) nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. Ústavní soud je rovněž názoru, že předpokladem pro uplatnění náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem není kladné rozhodnutí vydané v řízení o ochraně před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s.ř.s. (či v jiném obdobném řízení, jakým je řízení o ústavní stížnosti podle § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu), a to na rozdíl od případu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím (viz § 8 zákona č. 82/1998 Sb.). Z toho pak plyne, že "civilní" soud musí v příslušném řízení řešit otázku, zda úřední postup byl správný či nikoli, přičemž postupuje tak, jak ukládá ustanovení § 135 o.s.ř.“

25. Odvolací soud s ohledem na shora vyložené uzavírá, že za situace, kdy žalovaný sporoval naplnění podmínek pro odtah vozidla ve smyslu § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. a kdy nasazení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla není správním rozhodnutím, které by nebylo možné podrobit věcnému přezkumu, bylo třeba zabývat se v rámci otázky naplnění podmínek pro odtah skútru ve smyslu citovaného ustanovení dle § 135 odst. 2 o.s.ř. tím, zda, kdy a z jakých důvodů došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu předmětného skútru. Bylo tedy na žalobkyni, aby okolnosti, pro něž došlo k nasazení takového prostředku, tvrdila a zároveň aby specifikovala časový okamžik, kdy k tomu došlo, a aby k takovým tvrzením nabídla i důkazy. Taková tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání v žalobě absentovala a z provedených důkazů žádná skutková zjištění v tomto směru nevyplývají. Řádně předvolaná žalobkyně se k jednání nařízenému na [datum] (předvolání bylo žalobkyni doručeno [datum] do její datové schránky) nedostavila, svou nepřítomnost neomluvila a ani nepožádala o odročení jednání. Soud I. stupně za této situace správně jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se tak sama zbavila možnosti být o nedostatku svých skutkových tvrzení poučena, a správně při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které provedl (§ 120 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), a žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl.

26. Uvedený postup soudu I. stupně je souladný s judikaturou Nejvyššího soudu, která je ustálena v názoru, že poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. (jak tomu bylo i v projednávané věci) v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srov. k tomu kromě soudem I. stupně citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle předmětného ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Způsobil-li tedy účastník svojí nepřítomností u soudu, že se mu příslušného poučení nedostalo, a soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, mohl soud věc projednat a rozhodnout, přičemž v takové situaci se vychází z obsahu spisu a z provedených důkazů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. Ústavní soud se k dané problematice již vyslovil tak, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97, usnesení sp. zn. II. ÚS 100/02).

28. Ze shora rozvedených důvodů odvolací soud shledal odvoláním napadený rozsudek věcně správným, a proto jej dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu vůči neúspěšné žalobkyni. Výše těchto nákladů činí částku [částka] sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] za každý z následujících úkonů právní služby: vyjádření k odvolání a účast na jednání dne [datum] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu), tj. [částka], náhrady hotových výdajů na uvedené 2 úkony právní služby po [částka] (§ 2, § 11 odst. 1 písm. k ) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), tj. [částka], a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši [částka] (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.) Odvolací soud neshledal důvody pro přiznání náhrady za promeškaný čas v důsledku zpoždění zahájení odvolacího jednání ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, neboť za stejné časové období má žalovaný nárok na náhradu odměny za zastupování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, neboť od plánovaného zahájení jednání do jeho skončení neprošly více než 2 hodiny.

30. O lhůtě k plnění a platebním místu rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.