o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] představující pojistné plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu zaměstnance a zároveň jednatele žalobkyně. Žalobkyně uplatnila nárok na plnění ze zákonného pojištění u žalované, která odmítla plnit s odůvodněním, že poškození zdraví zaměstnance žalobkyně nelze posuzovat jako pracovní úraz, protože mezi žalobkyní a poškozenou osobou nevznikl platný pracovněprávní vztah.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na vyplacení pojistného plnění za pracovní úraz, jenž se stal zaměstnanci žalobkyně [jméno] [příjmení], který pro žalobkyni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako administrativní pracovník. Tomuto zaměstnanci žalobkyně vyplatila [částka] jako náhradu mzdy za období jeho pracovní neschopnosti. Pracovní smlouva z [datum] i pracovní smlouva z [datum] byla jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance podepsána jednou a toutéž osobou - jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] První smlouva byla uzavřena na pozici ředitele, druhá na pozici administrativního pracovníka, přičemž při výkonu této náplně práce došlo dne [datum] k tvrzené škodné události. Žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že pracovní smlouva je neplatná a pracovní poměr nevznikl. Náplní práce administrativního pracovníka bylo zajišťování přípravy pro fakturaci, fakturace, komunikace se zákazníky, vyřizování obchodní korespondence a podkladů pro přípravu smluv.

4. Soud I. stupně odkázal na § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“), a uvedl, že pracovní smlouva mezi zaměstnancem a žalobkyní byla uzavřena platně, obsah práce jednatele společnosti a administrativního pracovníka je odlišný. Tuto činnost nelze podřadit pod obchodní vedení společnosti.

5. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že zrušovacím usnesením odvolacího soudu bylo soudu I. stupně uloženo vyřešit otázku, jaký vztah byl založen smlouvou ze dne [datum]. Soud I. stupně uzavřel, že tato smlouva byla uzavřena platně, neboť obsah práce jednatele společnosti a administrativního pracovníka je odlišný a práce administrativního pracovníka nelze podřadit pod obchodní vedení společnosti. Žalovaná považuje tento závěr za nepřezkoumatelný, neodůvodněný a přinejmenším předčasný. Soud I. stupně provedl jediný důkaz- listinou podepsanou [jméno] [příjmení] označenou jako vymezení pracovní náplně zaměstnance. Tato listina je podle názoru žalované naprosto nedostatečným podkladem pro závěr o vzniku pracovněprávního vztahu. Žalobkyně dále ani nedoplnila tvrzení a neprokázala druh a výši škody. Soud též nepřihlédl k důkazům na č. l. 36-38 spisu, z nichž jednoznačně vyplývá, že [jméno] [příjmení] byl odměňován podle původní neplatné pracovní smlouvy. Neexistenci pracovněprávního vztahu potvrzuje i záznam o úrazu, v němž je jako druh práce uveden jednatel, ředitel společnosti. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl. Vzdala se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení kromě zaplaceného soudního poplatku za odvolání.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Pracovní smlouva byla dne [datum] platně uzavřena, pracovní náplň zaměstnance byla dostatečně prokázána. Žalobkyně prokázala též svá tvrzení o druhu a výši škody. Proto je oprávněna žádat po žalované v souladu s § 5 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zaplacení částky uhrazené za škodu způsobenou zaměstnanci.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.).

9. Z listiny ze dne [datum] podepsané za žalobkyni [jméno] [příjmení] jako jednatelem společnosti, označené jako„ vymezení pracovní náplně zaměstnance“, vzal odvolací soud za prokázané, že vymezení pracovní náplně se týká zaměstnance [jméno] [příjmení], odkazuje na pracovní smlouvu ze dne [datum], a zaměstnavatel vymezil pracovní náplň zaměstnance tak, že ten je povinen zajišťovat přípravu podkladů pro fakturaci, fakturaci, komunikaci se zákazníky, vyřizování obchodní korespondence a podkladů pro přípravu smluv.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], vzal odvolací soud za prokázané, že předmětem podnikání žalobkyně je od [datum] oprava motorových vozidel a od [datum] též výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jediným společníkem a jednatelem žalobkyně je od roku 2004 pan [jméno] [příjmení].

11. Ze záznamu o úrazu založeného na č. l. 37 spisu vzal odvolací soud za prokázané, že jako druh práce poškozeného [jméno] [příjmení] je zde uveden jednatel, ředitel s tím, že k úrazu došlo při kancelářské činnosti.

12. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.

13. Podle § 20 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném v době uzavření„ pracovní“ smlouvy, tj. ke dni [datum], (dále jen„ ZP“), jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků.

14. Podle § 33 odst. 1 ZP pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

15. Odvolací soud již ve svém předchozím zrušovacím usnesení uzavřel, že pojistitel odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem není osobou oprávněnou dovolat se relativní neplatnosti pracovní smlouvy uzavřené v období od [datum] do [datum] z důvodu rozporu zájmů zaměstnance a zástupce zaměstnavatele při jejím uzavření, neboť relativní neplatnost není stanovena na ochranu jeho zájmů. K otázce platnosti pracovní smlouvy a ke vztahu mezi žalobkyní a jejím„ zaměstnancem“ již ve svém předchozím zrušovacím usnesení uvedl, že [jméno] [příjmení] byl v době uzavření smlouvy dne [datum] jediným společníkem a jednatelem žalobkyně a tuto smlouvu uzavřel za žalobkyni právě on. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je vyloučeno, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (§ 22 odst. 2 obč. zák.), a vzhledem k tomu je třeba dovodit, že ani statutární orgán nemůže jednat jménem obchodní společnosti, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy obchodní společnosti; uvedené platí rovněž při uzavření pracovní smlouvy, kdy rozdílnost zájmů je dána už tím, že obě strany chtějí sjednat pracovní smlouvu pro sebe co nejvýhodněji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně odvolací soud vyložil, že právní úprava v době uzavření smlouvy (§ 20 ZP ve znění účinném od 14. 4. 2008 do [datum]) vycházela z relativní neplatnosti právních úkonů v pracovněprávních vztazích a v projednávané věci se relativní neplatnosti tohoto úkonu nikdo nedovolal, respektive dovolala se jí žalovaná, která však není osobou k tomu oprávněnou, proto je třeba na uvedenou smlouvu hledět jako na platný právní úkon (nyní právní jednání).

16. Je-li třeba uvedenou smlouvu považovat za platnou, je třeba vyřešit otázku, zda na základě tohoto platného úkonu vznikl mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní pracovněprávní vztah.

17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce. Takové ujednání (jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) nečiní jejich vztah pracovněprávním; i nadále půjde o vztah obchodněprávní.

18. Podle § 365 ZP ve znění účinném v době uzavření smlouvy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona [číslo] Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb.

19. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění účinném ke dni [datum], zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen "zákonné pojištění") jsou pojištěny a) u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, b) u [anonymizována tři slova], ostatní zaměstnavatelé.

20. Podle odst. 3 tohoto ustanovení zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele.

21. Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen "škodná událost"), musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.

22. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci.

23. Jednalo-li by se o obchodněprávní vztah, nedopadá na něj zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (§ 365 odst. 1 ZP), neboť zákonné pojištění jako vztah mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele (§ 1 odst. 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání), a zaměstnavatel má pak právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (§ 2 odst. 1 této vyhlášky). Pracovněprávním vztahem ve smyslu § 1 vyhlášky je třeba rozumět právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

24. Pro poměry projednávané věci to znamená, že je nezbytné vyřešit otázku, jaký vztah byl založen smlouvou ze dne [datum] (na níž je třeba hledět jako na platnou), zda vztah obchodněprávní či pracovněprávní. Vznik pracovněprávního vztahu není vyloučen za situace, kdy by společník a jednatel žalobkyně vykonával pro tuto společnost práci, jejíž náplní by nebyl výkon funkce statutárního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Odvolací soud ve svém předchozím zrušovacím usnesení uložil soudu I. stupně, aby zjistil, jaké činnosti spadaly do náplně práce pana [jméno] [příjmení] jako„ administrativního pracovníka“, a na základě těchto zjištění učinil závěr o tom, zda lze tyto činnosti podřadit pod obchodní vedení společnosti, či tato činnost nebyla výkonem funkce statutárního orgánu, ale výkonem závislé práce. Jaké činnosti spadají pod obchodní vedení společnosti, řešil Nejvyšší soud pro poměry akciové společnosti v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a jeho závěry jsou využitelné i v projednávané věci.

26. Na základě vyřešení otázky, jaký vztah byl založen spornou smlouvou ze dne [datum], pak lze uzavřít, zda vzniklo či nikoli zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, zda šlo v případě pana [jméno] [příjmení] o pracovní úraz a zda má žalobkyně právo, aby za ni žalovaná pojišťovna nahradila škodu, která v důsledku úrazu vznikla.

27. Soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že činnost vykonávaná panem [jméno] [příjmení] na základě pracovní smlouvy nespadala pod obchodní vedení společnosti, protože obsah práce jednatele a administrativního pracovníka je odlišný. Odvolací soud s tímto závěrem soudu I. stupně nesouhlasí.

28. Vzhledem k době uzavření sporné smlouvy je třeba otázku obchodního vedení společnosti posoudit podle tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“).

29. Podle § 134 obch. zák. jednateli náleží obchodní vedení společnosti. K rozhodnutí o obchodním vedení společnosti, má-li společnost více jednatelů, se vyžaduje souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

30. Podle § 135 odst. 1 obch. zák. jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti.

31. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že obchodním vedením akciové společnosti je organizování a řízení její běžné podnikatelské činnosti, zejména rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, zda je vykonává samo představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba. Uvedený závěr je využitelný i v projednávané věci pro poměry společnosti s ručením omezeným, v níž obchodní vedení společnosti náleželo jejímu jednateli dle výše citovaného ustanovení § 134 obch. zák.

32. Odvolací soud má na rozdíl od soudu I. stupně za to, že činnosti, jež měl [jméno] [příjmení] vykonávat na základě smlouvy ze dne [datum], úzce souvisí s obchodním vedením společnosti a jsou jeho součástí. Administrativní úkony související s obchodním vedením společnosti lze jen velmi obtížně oddělovat od vlastního vedení. Je-li obchodním vedením společnosti organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti, vedení předepsané evidence a účetnictví, pak je nutno za součást obchodního vedení společnosti považovat i administrativní úkony související s fakturací, komunikaci se zákazníky, vyřizování obchodní korespondence a podkladů pro přípravu smluv. I ze záznamu o úrazu je patrné, že sama žalobkyně nebyla schopna odlišit jednotlivé činnosti pana [jméno] [příjmení], jestliže jako druh práce poškozeného uvedla, že je jednatelem a ředitelem společnosti, a jako druh práce, při které k úrazu došlo, uvedla kancelářskou činnost.

33. Jednatel společnosti může administrativní úkony zajistit též prostřednictvím zaměstnanců, nicméně nepřichází v úvahu, aby na tyto činnosti„ najal sám sebe“ (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

34. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] nebyl založen pracovněprávní vztah. Tudíž na něj nedopadá zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (§ 365 odst. 1 ZP), jak již bylo výše vyloženo, neboť zákonné pojištění jako vztah mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele (§ 1 odst. 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb.), a zaměstnavatel má pak právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (§ 2 odst. 1 této vyhlášky). Žalobkyni však toto právo nevzniklo.

35. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí není správné, proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

36. O nákladech řízení před soudem I. stupně odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované vznikly náklady za vyjádření k žalobě, účast u jednání konaného dne [datum], vyjádření k odvolání (č. l. 61), účast u odvolacího jednání [datum], účast u ústních jednání dne [datum], [datum], [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u ústního jednání [datum] a [datum]. Žalované náleží [částka] za každý z těchto úkonů podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem [částka].

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaná se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala kromě náhrady [částka] za zaplacený soudní poplatek z odvolání.