o zadostiučinění nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 1) žalované a k 2) žalované domáhal zadostiučinění v podobě konstatování porušení práv žalobce (výrok I), dále zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 1) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] od [datum] do zaplacení (výrok II), a zamítl žalobu rovněž v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 2) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] od [datum] do zaplacení (výrok III). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit na jejich náhradě 1) žalované částku [částka] (výrok [příjmení]), 2) žalované částku [částka] (výrok V) a vedlejšímu účastníkovi částku [částka] (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal celkem zaplacení částky [částka] a konstatování porušení práv žalobce s odůvodněním, že dne [datum] požádal 1) žalovanou o poskytnutí informací dle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím, v souvislosti s usnesením Rady městské části [obec a číslo] ze dne [datum], [číslo] sice o: a) poskytnutí přehledu konkrétních mimořádných úkolů, b) poskytnutí informace o celkové výši návrhů odměn a c) poskytnutí informace o konkrétní výši odsouhlasených odměn pro jednotlivé vedoucí pracovníky. Prvá žalovaná však veškeré požadované informace žalobci v zákonné lhůtě 15 dnů neposkytla. Informaci o výši odměn pro vedoucí pracovníky žalobce obdržel až [datum], tedy až poté, kdy proti rozhodnutí odvolacího orgánu úspěšně brojil správní žalobou. Žalobce dále k výzvě soudu I. stupně specifikoval, že ve vztahu k 1) žalované požaduje odškodnit částkou [částka] újmu vzniklou rozhodnutím 1) žalované ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (které bylo zrušeno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), částkou [částka] újmu vzniklou nepřiměřenou délku řízení a částkou [částka] újmu vzniklou neposkytnutím informací. Specifikoval rovněž, že ve vztahu k 2) žalované požaduje odškodnit částkou [částka] újmu vzniklou rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (které bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), částkou [částka] újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení a částkou [částka] újmu vzniklou neposkytnutím informací. V neposlední řadě žalobce uvedl, že se vedle těchto nároků domáhá také„ konstatování porušení práv žalobce ze strany žalovaných.“ Se souhlasem soudu I. stupně žalobce žalobu rozšířil o úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z žalované částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. Prvá žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť nejsou splněny předpoklady její odpovědnosti za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí ani z titulu nesprávného úředního postupu. Nejedná se o případ, kdy by pravomocné nebo vykonatelné rozhodnutí 1) žalované bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Nejedná se ani o závazek soukromoprávní povahy, odpovědnostním titulem proto nemůže být nepřiměřená délka řízení, ale případně toliko průtahy spočívající v porušení zákonné lhůty. Prvá žalovaná však zákonnou lhůtu 15 dnů dodržela.

4. Druhá žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobce žádal informace o mimořádných úkolech uvedených v usnesení Rady městské části [obec a číslo], o celkových odměnách pracovníků městské části [obec a číslo] a o konkrétních odměnách jednotlivých vedoucích pracovníků. Poskytování požadovaných informací tedy náleží do výkonu samostatné působnosti územního samosprávného celku a 2) žalovaná není ve věci pasivně legitimována.

5. [ulice] účastník namítal, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo zrušeno rozhodnutí vedlejšího účastníka coby odvolacího orgánu, je s ohledem na pozdější vývoj judikatury Ústavního soudu stran poskytování informací o odměnách a platech de facto nezákonný. Při rozhodování vedlejšího účastníka ve věci nedošlo k žádným průtahům, o odvolání bylo rozhodnuto v zákonné lhůtě a po zrušujícím rozsudku Městského soudu v Praze ve lhůtě tímto soudem stanovené. [ulice] účastník dále upozornil, že pouze za roky [rok] a [rok] eviduje [anonymizováno] podání žalobce. Žalobce systematicky zneužívá práva na přístup k informacím a takový výkon práva nepožívá právní ochrany.

6. Soud I. stupně připomenul, že rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 1) žalované a k 2) žalované domáhal zadostiučinění v podobě konstatování porušení práv žalobce (výrok I), dále žalobu zamítl v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 1) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím 1) žalované (výrok II), v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 2) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím [stát. instituce] (výrok III), v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal ve vztahu k 1) žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení (výrok [příjmení]), v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 2) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení (výrok V), v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 1) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé neposkytnutím informace (výrok [příjmení]), a v rozsahu, ve kterém se žalobce ve vztahu k 2) žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé neposkytnutím informace (výrok VII). Dále rozhodl soud I. stupně o nákladech řízení mezi účastníky (výroky VIII, IX a X).

7. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrdil uvedený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II, III, VI a VII a zrušil jej ve výrocích I, IV, V, VIII, IX a X, pročež předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zadostiučinění v podobě konstatování porušení jeho práv, a to ve vztahu k 1) žalované a k 2) žalované, dále nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu k 1) žalované a nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu k 2) žalované.

8. Soud I. stupně následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl žalobu ve znění podání z [datum], [datum] a [datum], a to v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal konstatování, že 1) žalovaná porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že mu nevydala v přiměřené lhůtě informace o konkrétní výši odsouhlasených odměn přiznaných jednotlivým vedoucím pracovníkům Úřadu městské části [obec a číslo] (výrok I), a v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal konstatování, že 2) žalovaná porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že řádně nevykonávala kontrolní činnost a metodické vedení nad orgány hlavního města Prahy (výrok II).

9. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil shora uvedené usnesení soudu I. stupně ve výroku I tak, že se žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal konstatování, že 1) žalovaná porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že mu nevydala v přiměřené lhůtě informace o konkrétní výši odsouhlasených odměn přiznaných jednotlivým vedoucím pracovníkům Úřadu městské části [obec a číslo], neodmítá, a ve výroku II jej potvrdil.

10. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zadostiučinění v podobě konstatování porušení jeho práv, a to ve vztahu k 1) žalované, dále nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu k 1) žalované a nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu k 2) žalované.

11. Následně 2) žalovaná uplatnila námitku promlčení nároku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.

12. Námitku promlčení uplatnila rovněž 1) žalovaná. Namítala promlčení žalobcova nároku na zadostiučinění v podobě konstatování porušení práv žalobce a zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, uplatněného ve vztahu k 1) žalované.

13. Soud I. stupně se proto prioritně zabýval důvodností uplatněných námitek promlčení.

14. Soud I. stupně ze shodných tvrzení stran zjistil, že žalobce obdržel požadované informace k žádosti ze dne [datum] dne [datum]. Provedeným dokazováním soud I. stupně dále zjistil, že nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy uplatnil žalobce u Ministerstva vnitra dne [datum] Ministerstvo vnitra tuto žádost postoupilo 1) žalované dne [datum]. Prvá žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum].

15. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). S odkazem na 32 odst. 3 OdpŠk uzavřel, že jsou žalované nároky ve vztahu k 1) žalované i ve vztahu k 2) žalované promlčeny.

16. Soud I. stupně uvážil, že dne [datum] počala běžet šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění nároků žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve vztahu k 1) i 2) žalované, neboť s ohledem na datum předchozího vyřízení žádosti žalobce o informace a dříve skončené řízení před Městským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka] se žalobce dozvěděl o jím tvrzené nemajetkové újmě nejpozději dne [datum]. Promlčecí doba dle názoru soudu I. stupně neběžela od předběžného uplatnění nároku dne [datum] do [datum], kdy byl nárok 1) žalovanou předběžně projednán. Postoupením žádosti Ministerstvem vnitra na 1) žalovanou ke stavení běhu promlčecí doby nedošlo. Byla-li žaloba podána až dne [datum], jsou žalované nároky ve vztahu k 1) i 2) žalované promlčeny.

17. Soud I. stupně se proto již předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaných za nemajetkovou újmu pro nadbytečnost nezabýval a již jen z důvodu promlčení žalobu ve vztahu k 1) žalované i ve vztahu k 2) žalované zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšným žalovaným a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované přiznal právo na jejich náhradu.

19. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

20. Jde-li o promlčení nároku ve vztahu k 2. žalované, soud I. stupně nesprávně vyhodnotil, že postoupení žádosti žalobce dopisem Ministerstva vnitra ze dne [datum] nemá žádný vliv na běh promlčecí lhůty. Druhá žalovaná tímto dopisem postoupila na 1) žalovanou toliko část žalobcovy žádosti s tím, že ji ve zbytku bude vyřizovat sama. Ministerstvo vnitra pak žalobcovu žádost vyřídilo až podáním ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Nadto stanovisko 1) žalované bylo žalobci doručeno až dne [datum].

21. Jde-li o promlčení nároku ve vztahu k 1) žalované, je ve stanovisku 1) žalované ze dne [datum] dle žalobce uvedeno, že 1) žalovaná odmítá odpovědnost za nepřiměřenou délku řízení o žalobcově žádosti i poskytnutí informací ze dne [datum]. Evidentně se proto nejedná o vyřízení žalobcovy žádosti o poskytnutí informací ze dne [datum]. Promlčecí doba proto běžela od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] došlo k jejímu stavení. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne [datum], byla podána včas.

22. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná již o druhé rozhodnutí, kdy soud I. stupně hrubě pochybil, navrhoval žalobce, aby odvolací soud současně nařídil, že věc projedná a rozhodne jiný samosoudce.

23. Prvá žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil a aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vyřízení žádosti 1) žalovanou je zjevně uvedeno, že se vyřízení týká žádosti žalobce ze dne [datum] o zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši [částka], kterou Ministerstvo vnitra postoupilo 1) žalované. Je pravdou, že ve vyřízení je uvedena žádost o informaci ze dne [datum], namísto ze dne [datum]. Jedná se však o evidentní překlep. Z obsahu vyřízení žádosti je dále evidentní, že jím byl vyřízen žalobcův předběžně uplatněný nárok zcela, v plném rozsahu. Od [datum], kdy bylo vyřízení žalobci doručeno, tak bylo žalobci známo, že jeho nárok nebude uspokojen. Žalovaný nárok je proto promlčen.

24. Druhá žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, neboť námitka promlčení byla uplatněna důvodně. Předběžné projednání je ukončeno dnem doručení vyjádření stanoviska úřadu, je-li z něj patrno, že jde o stanovisko konečné. To platí i tehdy, nejsou-li stanoviskem vyčerpány všechny požadavky předběžně uplatněné poškozeným. Druhá žalovaná odkazovala v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z postoupení žalobcovy žádosti Ministerstvem vnitra prvé žalované ze dne [datum] nelze dovodit žádné skutečnosti, které by měly způsobit jiné stavení běhu promlčecí doby, než to, ke kterému dospěl soud I. stupně. Vyřízením žádosti ze dne [datum] došlo k vypořádání celého nároku žalobce. Po doručení tohoto vyřízení žalobci běh promlčecí doby pokračoval. Žaloba byla proto podána po uplynutí promlčecí doby.

25. Druhá žalovaná jednající Ministerstvem financí se dále vyjádřila k otázce, která organizační složka v daném případě za 2) žalovanou jedná. Poukazovala na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud posuzoval právně totožnou věc a uzavřel, že pokud řízení před správními orgány spadalo do samostatné působnosti územních samosprávných celků, odpovědnost za nepřiměřenou délku této části řízení nesou územní samosprávné celky. Naopak za délku řízení probíhajícího před soudy odpovídá [země], za níž je ohledně tohoto nároku příslušné jednat [stát. instituce]. Mají-li být tato řízení z hlediska posouzení jejich délky posuzována jako celek, dle názoru Nejvyššího soudu vznikla újma z nepřiměřené délky takovéhoto řízení v důsledku působení několika škůdců (územních samosprávných celků a státu) a jejich odpovědnost je třeba posoudit dle obecných pravidel, tj. dle § 2915 o. z. Dle názoru 2) žalované je proto příslušným úřadem [stát. instituce], nikoliv [stát. instituce].

26. [ulice] účastník na straně žalované navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné. Účastníci učinili nesporným, že žalobce požadované informace k žádosti ze dne [datum] obdržel dne [datum], následující den počala běžet promlčecí doba 6 měsíců, přičemž k jejímu stavení došlo [datum], kdy žalobce nárok u 2) žalované předběžně uplatnil, až do [datum], kdy žalobcovu žádost 1) žalovaná vyřídila. Žaloba proto byla podána po uplynutí promlčecí doby. Odvolání žalobce je tak jen dalším důkazem jeho obstrukčního a účelového jednání.

27. V následném podání ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobce setrval na svých odvolacích námitkách. Druhá žalovaná žalobcův předběžně uplatněný nárok vyřídila až podáním ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum]. Prvá žalovaná žalobcův předběžně uplatněný nárok přípisem ze dne [datum] nevyřídila, tento přípis se netýkal žalobcovy žádosti o poskytnutí informace ze dne [datum].

28. Odvolací soud předně rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně konstatování porušení práva žalobce druhou žalovanou podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zrušil a řízení v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil, neboť tento nárok již nebyl předmětem řízení; tento nárok byl usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítnut. (vizte výrok I rozsudku odvolacího soudu).

29. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a (aniž by doplňoval či opakoval dokazování) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné (byť z jiných než v odvolání uplatněných důvodů).

30. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 22 odst. 1 OdpŠk zemní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 22 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

32. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

33. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.

34. V návaznosti na citovaný nález Ústavního soudu se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. [spisová značka] a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu tak již nadále nebude při posuzovávání nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení na místě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, které do ní nespadají. [příjmení] rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z § 38 odst. 2 Listiny. Výše uvedený závěr Ústavní soud dovodil právě na podkladě řízení o poskytnutí informace podle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím.

35. V rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy řízení probíhalo částečně před správními orgány, přičemž spadalo do samostatné působnosti územních samosprávných celků, a částečně před soudy. Nejvyšší soud uzavřel, že odpovědnost za délku části řízení před správními orgány tudíž nesou územní samosprávné celky. Naopak za délku řízení probíhající před soudy odpovídá [země], za níž je ohledně tohoto nároku příslušné jednat [stát. instituce] Nejvyšší soud dále uvedl, že je i v tomto případě nutné vyhovět závěru Ústavního soudu, že daná řízení mají být z hlediska posouzení jejich délky posuzovaná jako celek, a proto uzavřel, že v případě nepřiměřené délky řízení, které částečně probíhalo před správními orgány v jejich samostatné působnosti a částečně před soudy, vznikla s tím související újma v důsledku působení několika škůdců (územních samosprávných celků a státu). Jelikož zákon č. 82/1998 Sb. pro případ plurality škůdců nenabízí zvláštní řešení, je třeba odpovědnost územních samosprávných celků a státu v tomto případě posoudit dle obecných pravidel (§ 2915 o. z.).

36. Odvolací soud proto uzavřel, že za nepřiměřenou délku celého řízení odpovídají v tomto případě 1) žalovaná a 2) žalovaná společně a nerozdílně (srov. § 2915 odst. 1 o. z.).

K nároku na konstatování porušení práva žalobce a na finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve vztahu k 1) žalované

37. Vzhledem k tomu, že 1) žalovaná uplatnila námitku promlčení, soud I. stupně se zcela v souladu se zásadou hospodárnosti zabýval prioritně tím, zda je nárok na dání konstatování a nárok na finanční zadostiučinění (vše za nepřiměřenou délku řízení) promlčen.

38. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

39. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání nároku, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

40. OdpŠk upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v hlavě druhé, dílu prvním, kdy podle § 14 a 15 OdpŠk je třeba nárok na náhradu škody předběžně uplatnit.

41. Odpovědnost územních celků v samostatné působnosti za škodu upravuje OdpŠk v hlavě druhé, dílu druhém. V případě územních samosprávných celků OdpŠk obligatorní podmínku předběžného projednání nároku nestanoví.

42. Podle komentářové literatury ustanovení § 14 a 15 OdpŠk ukládají poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody proti státu (netýká se odpovědnosti územních samosprávných celků podle § 19 až § 22) uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu. Stejně jako u § 14 a 15 je náhradou škody míněno i zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a. V návaznosti na toto obligatorní předběžné projednání nároku je pak zaveden zvláštní případ stavení běhu promlčecí lhůty po dobu odpovídající délce projednání nároku u příslušného úřadu, tedy ode dne uplatnění nároku do skončení jeho projednání příslušným orgánem, nejdéle však v délce šesti měsíců, které zákon ústřednímu orgánu k projednání nároku dává. Po tuto dobu tedy subjektivní ani objektivní promlčecí lhůta neběží (vizte [příjmení], P., [příjmení], V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], s. [číslo]).

43. V daném případě není mezi účastníky sporu, že promlčecí doba počala běžet dne [datum], když [datum] byly žalobci požadované informace poskytnuty. Žaloba byla u soudu I. stupně podána dne [datum]. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k 1) žalované ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk nedošlo, neboť dle OdpŠk není obligatorní podmínkou nároku na náhradu škody proti územnímu samosprávnému celku jeho předběžné projednání, je nárok žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, požadovaný ve formě konstatování i ve formě finančního zadostiučinění promlčen. Šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula dne [datum], neboť dle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

44. Soud I. stupně proto správně žalobu ohledně nároku na konstatování i nároku na finanční zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím ve vztahu k 1) žalované již z důvodu promlčení zamítl a blíže se jimi nezabýval.

45. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně konstatování porušení práva žalobce na poskytnutí informací v přiměřené lhůtě prvou žalovanou a dále ve výroku II jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. (vizte výrok II rozsudku odvolacího soudu).

46. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil i v nákladovém výroku IV, kterým byla žalobci uložena dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit 1) žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], když 1) žalované vskutku náleží dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada [částka] x [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vizte výrok II rozsudku odvolacího soudu).

47. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil dále i v nákladovém výroku VI, kterým soud I. stupně správně přiznal vedlejšímu účastníkovi dle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradě nákladů řízení celkem [částka], což představuje dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 8 x [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. [ulice] účastník, jak vyplývá z jeho podání ze dne [datum], do řízení vstoupil, neboť jako nadřízený orgán 1) žalované podle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím, rozhodoval o odvolání žalobce proti rozhodnutí 1) žalované, kterým byla odmítnuta část žalobcovy žádosti o poskytnutí informací. Organizační složkou příslušnou jednat za 2) žalovanou je (jak níže rozvedeno) [stát. instituce]. Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku tohoto řízení proto rozhodnutím odvolacího soudu končí. (vizte výrok II rozsudku odvolacího soudu).

48. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a 1) žalovanou rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné 1) žalované přiznal jejich náhradu ve výši [částka], což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 2 x [částka] za vyjádření k odvolání a za účast na odvolacím jednání dle § 1 odst. 3 písm. c) a e) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vizte výrok IV rozsudku odvolacího soudu).

49. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšnému vedlejšímu účastníkovi přiznal jejich náhradu ve výši [částka], což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 2 x [částka] za vyjádření k odvolání a za účast na odvolacím jednání dle § 1 odst. 3 písm. c) a e) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vizte výrok V rozsudku odvolacího soudu).

50. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

K nároku na finanční zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu k 2) žalované

51. S ohledem na závěry vyslovené ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odvolací soud přisvědčuje námitce 2) žalované, jednající Ministerstvem financí, že ve vztahu k tomuto nároku za 2) žalovanou jednala nesprávná organizační složka. Nejedná se zde o situaci, kdy skutkové okolnosti ohledně jednoho nároku vedou k určení příslušnosti různých organizačních složek státu. V projednávané věci délkou celého řízení, které částečně probíhalo před správními orgány v jejich samostatné působnosti a částečně před soudy, mohla vzniknout újma v důsledku působení několika škůdců - územních samosprávných celků a státu.

52. Nestanoví-li OdpŠk pravidla pro případ plurality škůdců, je třeba aplikovat obecná pravidla dle § 2915 o. z. Prvá žalovaná a druhá žalovaná tak za újmu vzniklou délkou jednoho řízení (správního a navazujícího soudního) odpovídají společně a nerozdílně, tj. solidárně. Tato skutečnost dle názoru odvolacího soudu ničeho nemění na tom, že za [anonymizována dvě slova] ohledně tohoto nároku jedná [stát. instituce].

53. Vzhledem k tomu, že za 2) žalovanou jednala ohledně tohoto nároku nesprávná organizační složka ([stát. instituce]), odvolacímu soudu nezbylo než napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výrocích III a V zrušit, neboť je zde jiná vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. V souladu § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud zároveň vrátil věc v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení. (vizte výrok III rozsudku odvolacího soudu).

54. Na soudu I. stupně bude, aby jednal se správnou organizační složkou 2) žalované, a sice s Ministerstvem spravedlnosti. S ohledem na obranu 2) žalované se bude soud I. stupně opakovaně prioritně zabývat tím, zda je nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve vztahu k 2) žalované vskutku promlčen.

55. Soud I. stupně je v dalším řízení dle § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem odvolacího soudu.

56. V novém rozhodnutí soud I. stupně dle § 224 odst. 3 o. s. ř. rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou.

57. Pro úplnost odvolací soud neshledal důvodu pro postup dle § 221 odst. 2 o. s. ř.

58. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], vydaného až po předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu, se Nejvyšší soud odchýlil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] od svých předchozích závěrů ohledně posuzování nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správních řízení. Vodítek poskytnutých v předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu soud I. stupně v důsledku obecně závazného právního názoru, vysloveného Ústavním soudem v dotčeném nálezu, nemohl zcela využít. Postup dle § 221 odst. 2 o. s. ř. přitom představuje výjimečný krok, který je namístě při zjevném nerespektování dvojinstančnosti soudního řízení či při vysoké pravděpodobnosti, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. Takové důvody v souzené věci dány dle názoru odvolacího soudu nejsou.