o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce nařízené exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který vydal Exekutorský úřad Praha 6, soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], bylo z nařízeného výkonu rozhodnutí vedeného proti povinné [jméno] [příjmení] vyloučeno nájemní právo žalobkyně na bydlení v bytě, který se nachází v jednotce [číslo] budova [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], vlastník Hlavní město Praha, [ulice a číslo], [příjmení] město, [PSČ] [obec a číslo], [list vlastnictví] (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku, která bude specifikována v písemném vyhotovení daného rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tak, že žalovaná podala žalobu na vyklizení předmětného bytu jen proti její babičce [jméno] [příjmení] a nikoliv vůči žalobkyni, která v bytu bydlí od svého narození. Žalovaná o tomto věděla. V roce [rok] povolila rekonstrukci bytu s odpuštěním nájemného. Nájemní právo žalobkyně vzniklo na základě dobré víry a faktického výkonu práv a povinností nájemce dle [ustanovení pr. předpisu], a to od [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrzení žalobkyně, že jí vzniklo nájemní právo na základě [ustanovení pr. předpisu], protože užívala byt po dobu tří let v dobré víře, se nezakládá na pravdě. Žalobkyně nemohla být v dobré víře. Ani žalobkyně, ani její děti nejsou přihlášeni na služby. Od [anonymizováno] [rok], kdy zemřela původní nájemkyně [jméno] [příjmení] (zemřela [datum]), není hrazeno nájemné ani služby (dluh pouze na jistině činí [částka]). Žalobkyni neudělila nikdy souhlas s rekonstrukcí předmětného bytu. Žaloba o vyklizení byla v roce 2013 podána pouze na dceru pozůstalé [jméno] [příjmení], na povinnou [jméno] [příjmení], protože povinná [jméno] [příjmení] se na žalovanou několikrát obrátila s žádostí o uznání přechodu nájmu bytu, ale neúspěšně. V žádostech vždy uváděla, že žije v bytu sama.

4. Výpovědí z nájmu bytu ze dne [datum] byla paní [jméno] [příjmení] s ohledem na dluh na nájemném dána výpověď z nájmu bytu. Výpověď byla doručena nájemkyni [datum], resp. [datum]. Nájem skončil [datum].

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum], byla [jméno] [příjmení] uložena povinnost vyklidit předmětný byt v do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

6. U Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení proti [jméno] [příjmení] o vyklizení předmětného bytu.

7. Dle prohlášení o odhlášení osoby [jméno] [příjmení] z místa pobytu ze dne [datum] tato prohlásila, že se odhlásila z dané nemovitosti, a v bytě bydlí pouze její příbuzný pan [příjmení] [jméno] a dále maminka [jméno] [příjmení], která je v současné době v [anonymizováno] v nemocnici [část obce] [obec a číslo].

8. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o povinnosti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] vyklidit předmětný byt. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalované, že ona jako dcera původní nájemkyně [jméno] [příjmení] a její vnučka (pravnučka původní nájemkyně) [jméno] [příjmení] žily s původní nájemkyní ve společné domácnosti, tedy že na ni přešel nájem bytu dle § 706 obč. zák. odchodem původní nájemkyně z bytu dnem [datum]. Žalovaná dne [datum] potvrdila svým prohlášením, že v předmětném bytě bydlí pouze její příbuzný [příjmení] [jméno] a její matka. Ani slyšení svědci verzi žalované nepotvrdili. Odvolací soud ve svém rozhodnutí doplnil, že žalované k užívání bytu od [datum] nesvědčí žádný právní titul. Na úhradách za užívání bytu vznikl dluh v řádu statisíců. Upomínku správcovské firmy ze dne [datum] lze chápat pouze jako výzvu k úhradě dluhu za užívání předmětného bytu a nikoliv jako potvrzení právního titulu žalované k užívání bytu.

9. Na základě naposledy uvedeného rozsudku je vedena exekuce proti povinné [jméno] [příjmení], o vyklizení bytu, u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Pověřeným soudním exekutorem byla nejprve Mgr. [jméno] [příjmení] (sp. zn. [spisová značka]), posléze Mgr. [příjmení] (sp. zn. [spisová značka]).

10. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla exekuce odložena do pravomocného rozhodnutí o vylučovací žalobě, vedené pod sp. zn. [spisová značka], kterou podal Bc. [příjmení] [jméno].

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], byla zamítnuta žaloba žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] proti žalované [příjmení] části [obec a číslo], o vyloučení práva žalobce na bydlení z výkonu rozhodnutí, a to s odůvodněním, že jeho podnájemní právo (souhlas s bydlením udělený nájemkyní [jméno] [příjmení]) zaniklo současně s nájmem bytu dnem [datum] a žalobce nemá nadále žádný právní důvod k bydlení.

12. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], byla exekuce odložena do pravomocného rozhodnutí ve věci, vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (tzn. do skončení tohoto řízení).

13. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo změněno usnesení soudu I. stupně č. j. [číslo jednací] tak, že se návrh povinné ze dne [datum], na odklad exekuce, zamítá. Odvolací soud konstatoval, že excindační žalobu podanou [jméno] [příjmení] (pod sp. zn. [spisová značka]) lze již podle jejího obsahu označit za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a tedy nepředstavuje důvod, pro který by měla být exekuce odložena až do právní moci rozhodnutí o takové žalobě. Podle obsahu exekučního titulu se oprávněná domáhala žalobou podanou již dne [datum] na povinné [jméno] [příjmení] vyklizení sporného bytu s tím, že povinná užívá byt bez právního důvodu, přičemž původní nájemkyni [jméno] [příjmení] oprávněná vypověděla nájem již v [anonymizováno] [rok] pro neplacení nájemného. Povinná v nalézacím řízení tvrdila, že s ní ve společné domácnosti žila též její vnučka [jméno] [příjmení], která byla na své prababičce [jméno] [příjmení] závislá stran výživy. Již z těchto skutečností je zřejmé, že aplikace ustanovení § 2238 občanského zákoníku nepřichází v úvahu, a jiný titul užívání bytu vnučka povinné v excindační žalobě ani netvrdí.

14. Ve smyslu § 3028 zák. č. 89/2012 (občanský zákoník), aplikoval soud I. stupně ustanovení zákonů platných do [datum], tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.).

15. Podle ustanovení § 706 odst. 1 obč. zák. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která žila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejdou na ni práva a povinnosti z nájmu, jen pokud pronajímatel s jejím bydlením v bytě souhlasil. Pro souhlas se vyžaduje písemná forma.

16. Dle § 267 odst. 1 o. s. ř., právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

17. Na základě provedeného dokazování měl soud I. stupně za prokázáno, že nájemní smlouva k předmětnému bytu byla uzavřena mezi paní [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] dne [datum]. Nájemní vztah skončil výpovědí z nájmu pro neplacení nájemného dle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. dnem [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo paní [jméno] [příjmení] uloženo vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat správci domu.

18. Žalobkyně dovozovala, že ke dni skončení nájmu [jméno] [příjmení] (ke dni [datum]) na ni přešlo právo na bydlení v daném bytě, resp. že se stala nájemcem po výkonu práva nájmu v dobré víře po dobu tří let dle [ustanovení pr. předpisu]

19. Na žalobkyni nemohlo přejít neexistující právo nájmu. Žádná další osoba se po [jméno] [příjmení] nájemcem bytu nestala, osoby, které v bytě dále bydlely, nejen [jméno] [příjmení], ale také [jméno] [příjmení], tam bydlely po skončení nájmu bez právního důvodu. Je zcela irelevantní, že žalovaná proti žalobkyni nepodala žalobu na vyklizení bytu, stejně jako námitka žalobkyně, dovolávající se dobrých mravů či argumentace, že je žalobkyně zapsána v evidenčním listu k předmětnému bytu. Ani na základě dobrých mravů, ani na základě zápisu v evidenčním listu nelze získat titul k užívání bytu. Navíc otázka přechodu nájemního práva ve vztahu k [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] již byla soudem I. stupně opakovaně rozhodnuta, čímž je rovněž vyvrácena dobrá víra žalobkyně ohledně tvrzeného přechodu nájemního práva k předmětnému bytu.

20. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyni žádný titul (ani odvozený) k bydlení v bytě nesvědčí, soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Úspěšná žalovaná má podle § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou [částka] za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne [datum] a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů.

22. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Namítala, že v bytu bydlí od roku 1994 (patrně myšleno od narození žalobkyně v roce 1996) jako spolužijící osoba původní nájemkyně [jméno] [příjmení]. Žalovaná jako pronajímatel ji nikdy nevyzvala k vyklizení bytu, nikdy proti ní nepodala žalobu na vyklizení bytu (na rozdíl od matky žalobkyně [jméno] [příjmení]). Exekuce vedená pro vyklizení bytu proti [jméno] [příjmení] byla k návrhu žalované zastavena,. Z toho žalobkyně logicky usuzovala, že žalovaná již nemá zájem na vyklizení bytu a souhlasí s bydlením žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

23. Žalovaná ve svém vyjádření požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na všechna předchozí rozhodnutí soudů citovaná v napadeném usnesení a dovozovala, že na žalobkyni nemohlo přejít neexistující právo nájmu po [jméno] [příjmení]. Uvedla dále, že [datum] došlo k exekučnímu vyklizení bytu, bylo zjištěno značné znečištění bytu plísní a štěnicemi Žalobkyně tedy nejen neplatí nic za užívání bytu (není placeno nic od [anonymizováno] [rok]), ale navíc způsobila žalované další škodu znečištěním bytu a jeho zamořením štěnicemi.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

25. Odvolací soud provedl důkaz usnesením soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V tomto exekučním řízení byl exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o vyklizení předmětného bytu povinnou [jméno] [příjmení]. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V odůvodnění je konstatováno, že původní povinná [jméno] [příjmení] dne 15-. 8. [rok] zemřela a do postavení povinné vstoupili její dědici [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Tito odpovídali za dluhy zůstavitelky rovným dílem do výše [částka] a uvedení dědicové zaplatili náklady exekuce.

26. Žalobkyně svůj uplatněný nárok odůvodňuje tak, že je nájemcem předmětného bytu.

27. Nájem bytu žalobkyně by mohl vzniknout jen dvěma způsoby, a to přechodem nájmu po původní nájemkyni [jméno] [příjmení] a originárně (smlouvou o nájmu uzavřenou s pronajímatelem nebo jiným zákonem předpokládaným způsobem.

Přechod nájmu

28. Dle § 706 odst. 1 obč. zák. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která žila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejdou na ni práva a povinnosti z nájmu, jen pokud pronajímatel s jejím bydlením v bytě souhlasil. Pro souhlas se vyžaduje písemná forma.

29. Pojmovým znakem přechodu nájmu dle uvedeného zákonného ustanovení je existence nájmu původního nájemce.

30. Nájem bytu původní nájemkyně [jméno] [příjmení], se kterou měla dle tvrzení žalobkyně žalobkyně žít ve společné domácnosti jako spolužijící osoba, zanikl dnem [datum]. [jméno] [příjmení] zemžela [datum]. Je proto pojmově vyloučeno, aby tento neexistující nájem, zaniklý v roce [rok], přešel na žalobkyni na základě právní skutečnosti nastalé až v roce [rok] (smrt [jméno] [příjmení]).

Vznik nájmu

31. Mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem nebyla uzavřena nájemní smlouva (§ 2201 o. z.), která by vyjadřovala vůli žalované přenechat žalobkyni předmětný byt k zajištění jejích bytových potřeb (§ 2235 odst. 1 o. z.), a to ani konkludentně. Na konkludentní uzavření nájemní smlouvy nelze usuzovat z okolností, že vlastník domu se po delší dobu nedomáhal jejího vyklizení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

32. Žalobkyně nemůže dovozovat vůli žalované respektoval bydlení žalobkyně v předmětném bytu ani ze skutečnosti, že exekuce vedená původně proti [jméno] [příjmení] o vyklizení bytu dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (vedená u soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]) byla k návrhu žalované zastavena. Je plně v kompetenci oprávněného navrhnout zastavení exekuce vyklizením bytu, a to zejména za situace, kdy povinný zemřel a exekuce je nadále vedena jen pro vymožení nákladů exekuce proti dědicům povinného. Z takového jednání oprávněného nelze dovozovat souhlas pronajimatele, aby v bytu bydlela jiná osoba. Navíc ani žalobkyně nehradí za užívání bytu žádnou úhradu.

33. Žalobkyně nemůže dovozovat vznik nájmu ani z ustanovení [ustanovení pr. předpisu], [účinnost], podle kterého“ užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že je nájem po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou”. Jak již konstatoval Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobkyně ve svých tvrzeních vždy odvozovala své právo bydlení v předmětném bytu z okolnosti, že byla členem rodiny a domácnosti původní nájemkyně [jméno] [příjmení]. Nikdy tedy netvrdila, že je nájemcem na základě nájemní smlouvy, tedy nemohla být v dobré víře, že jí nájem svědčí. Absence dobré víry žalobkyně v rozhodném období vyplývá i z průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], kde bylo prokázáno, že ani [jméno] [příjmení], ani žalobkyně v bytu nebydlely a nehradily za byt žádné nájemné, tedy neplnily své povinnosti s nájmem související (§ 2201 a násl. o. z.).

34. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyni nesvědčí právo nájmu předmětného bytu. Věcně správný rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku ve věci samé (výrok I.) potvrzen dle § 219 o. s. ř.

35. Ohledně výroku o nákladech řízení (výrok II.) soud I. stupně správně rozhodl, že procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně se dopustil jen pochybení, pokud tento výrok v písemném vyhotovení rozsudku nedoplnil o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, která vyplývá z odůvodnění rozsudku. Odvolací soudu proto tento nedostatek napravil.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení dle [ustanovení pr. předpisu] za vyjádření k odvolání žalobkyně, přípravu na jednání [datum] a účast na jednání [datum], celkem [částka].