o zaplacení 59 370,52 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 59 370,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 12. 2015 do zaplacení [výrok I], a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 13 400 Kč [výrok II]. Doplňujícím usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 11 C 199/2016333, soud I. stupně napadený rozsudek doplnil o výrok III, kterým rozhodl o vrácení zbývající části zálohy ve výši 1 389 Kč žalobci.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 59 370,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 12. 2015 do zaplacení na základě skutkových tvrzení, že při nehodě dne [datum] došlo zaviněním pojištěnce žalované k poškození minibusu tovární značky [název], registrační značky [SPZ], který žalobce jako vlastník užíval k podnikatelské činnosti v osobní silniční automobilové dopravě a půjčování automobilů, a to v jeho pravé boční části. Poškozené vozidlo bylo od 16. 7. 2014 do 28. 7. 2014 opravováno společností [společnost 2]. Oprava byla provedena za částku 26 418,52 Kč bez DHP. Po dobu opravy si žalobce od společnosti [společnost 3] pronajal náhradní vozidlo téže tovární značky a typu za nájemné ve výši 2 712 Kč denně, celkem 35 256 Kč bez DPH, které uhradil v hotovosti. Žalobou se pak domáhá zaplacení částky 26 418,52 Kč jako nákladů vynaložených na opravu poškozeného vozidla a částky 32 952 Kč (tj. částky 35 256 ponížené o 2 304 Kč odpovídající pevným nákladům za 768 km v sazbě 3 Kč/km ujetých s náhradním automobilem) jako nákladů vynaložených na náhradní automobil. Žalovanou vyzval k plnění do 28. 12. 2015.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že poškození žalobcova automobilu vzhledem k jeho výšce neodpovídá tvrzenému nacouvání vozidla tovární značky [název] a poškození jeho zadního nárazníku, že v záznamu o dopravní nehodě není označen řidič poškozeného vozidla. Dále zpochybnila nutnost a účelnost pronájmu náhradního vozidla a výši půjčovného.

4. K námitkám žalované žalobce uvedl, že v době dopravní nehody bylo poškozené vozidlo zaparkováno, nemělo žádného řidiče, který by mohl záznam o dopravní nehodě podepsat.

5. Soud I. stupně ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne 26. 8. 2020, č. j. 11 C 199/2016-139, kterým žalobu zamítl s tím, že k žalobcem tvrzené nehodě dne [datum] nedošlo a že provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že svědek [jméno FO] označovaný v záznamu o dopravní nehodě z [datum] jako řidič škodícího vozidla způsobil poškození vozidla žalobce, tedy žalovanému nevznikla povinnost k náhradě škody. K odvolání žalobce Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 16. 7. 2021, č. j. [spisová značka], tento rozsudek zrušil zejména z důvodu, že z provedeného dokazování nelze bez dalšího dovodit, že osoba, za kterou by byla povinna plnit žalovaná (svědek [jméno FO]), automobil žalobce nepoškodil, ani že je vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že došlo k jím popisované nehodě. Uložil soudu I. stupně poučit žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že provedenými důkazy se mu nepodařilo prokázat jeho tvrzení a že by proto z důvodu neunesení důkazního břemene nemohl být ve věci úspěšný, a vyzvat ho k označení důkazů potřebných k prokázání sporných tvrzení a sdělit mu, jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Upozornil dále soud I. stupně, že již nyní z obsahu spisu přinejmenším vyplývá potřeba provedení důkazu výslechem syna žalobce [jméno FO] a že žalobce již vznesl důkazní návrh týkající se čísla zelené karty vozidla reg. zn. [SPZ].

6. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že jako vlastník vozidla registrační značky [SPZ] byl od 3. 1. 2011 veden žalobce, že v záznamu o dopravní nehodě je popsána nehoda dvou vozidel ze dne [datum], přičemž vozidlo A tovární značky [název], registrační značky [SPZ], pojištěné společností [společnost 4]., měl řídit [jméno FO], narozený [datum], bydliště [adresa], s poznámkou, že řidičský průkaz byl ztracen, vozidlo B tovární značky [název], registrační značky [SPZ], pojištěného [jméno FO], je uvedeno bez údajů o řidiči. V nákresu obsaženém v záznamu je zachyceno nacouvání vozidla A do vozidla B v [adresa] v řadě stojících vozidel a zakreslena jsou parkující vozidla na protější straně vozovky. Záznam obsahuje nečitelný podpis u řidiče vozidla A a žádný podpis u vozidla B. Svědek [jméno FO] měl v roce 2014, 2015 zapůjčen služební automobil [název], ale neměl s ním žádnou nehodu. Svědek uvedl, že nikdy neztratil řidičský průkaz a že s nehodou dne [datum] určitě neměl nic společného, osobní údaje na záznamu jsou jeho, ale nepsal je on. Svědek [jméno FO], který řídil dne [datum] poškozený vůz, uvedl, že nebyl u nehody. Z [adresa] měl odvážet klienty, čekal na ně, většinou odešel pro jídlo. Do parkovacího místa asi zacouval, přišlo mu to jednodušší. Svědek [jméno FO] sdělil, že vyplnil záznam o dopravní nehodě, v záznamu obě vozidla (A a B) stojí zadní částí k chodníku. Nepamatoval si, zda stála naproti parkující vozidla a kde stálo poškozené vozidlo stálo, ani to, zda mu byl předložen doklad totožnosti řidiče škodícího vozidla nebo mu byly údaje nadiktovány. Uvedl pouze, že mu asi volal a že mu tam snad zanechal nějaký papírek. Dále [jméno FO] uvedl, že mu přišlo jednodušší a asi do parkovacího místa zacouval, i když se jednalo o jednosměrnou ulici, nepamatuje si to.

7. Ze znaleckého posudku ze dne 10. 7. 2022 vyhotoveného [jméno FO], znalcem v oboru ekonomika, strojírenství, doprava, ceny a odhady motorových vozidel, doprava silniční, městská, dopravní nehody, strojírenství, autoopravárenství, technický stav vozidel, soud I. stupně zjistil, že dle poškození vzniklého dřením vozidla žalobce se škodící vozidlo muselo pohybovat podélně. Jediný možný nehodový děj, aby k poškození vozu žalobce mohlo dojít, je ten, že vozidlo [název] couvalo zadní částí, přičemž vozidlo žalobce bylo zaparkované přední částí, tzn. bylo umístěno svou zadní částí do vozovky. Tento průběh nehodového děje je však s ohledem na situaci v místě zcela nelogický a nestandardní. Vyznačení místa události v záznamu o dopravní nehodě neodpovídá situaci na místě události, neboť silnice [adresa] je upravena pro jednosměrný provoz, kde vozidla parkují po pravé i levé straně komunikace v šikmém státní, a to vždy přední částí ve směru jízdy. Pří výslechu před soudem I. stupně znalec vyloučil kontakt předním nárazníkem škodícího vozidla, protože výškově neodpovídá, tedy přichází v úvahu pouze zadní nárazník. Škodící vozidlo [název] by muselo najíždět zeshora, couvat, vozidlo žalobce zcela objet a podjíždět ho zespoda, což je nelogické a nestandardní. Dále znalec shledal zcela nelogickým, aby vozidlo [název] 5,5 metru, tj. 6 m na úhlopříčku, parkovalo světlomety do komunikace, neboť si nedokáže představit, že se s vozidlem takové délky někdo bude takto „motat“ na zaparkování a poté na vyparkování. Takové parkování poškozeného vozidla by bylo s ohledem na jeho délku možné pouze tehdy, pokud by na protější straně nestála žádná vozidla.

8. Společnost [společnost 2] vyúčtovala žalobci daňovým dokladem č. [číslo] za opravu vozidla registrační značky [SPZ] celkem 31 967 Kč včetně DPH a žalobce dne 27. 2. 2015 vyúčtovanou částku uhradil. V listině označené jako smlouva č. [číslo] bylo uvedeno, že společnost [společnost 3] předala dne 16. 7. 2014 vozidlo tovární značky [název], obtížně čitelné registrační značky (zřejmě [SPZ] či podobné), řidiči žalobci a dne 28. 7. 2014 je od něj převzala zpět. Fakturou č. [číslo] ze dne 28. 7. 2014 pak žalobci vyúčtovala za pronájem minibusu [název] SPZ [SPZ] v termínu od 16. 7. do 28. 7. 2014 částkou 42 660 Kč včetně DPH. Příjmovým dokladem č. [číslo] potvrdila přijetí vyúčtované částky od žalobce. Právní zástupce žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě pojistného plnění v souvislosti s nehodou dne [datum] a žalovaná opakovaně plnit odmítla.

9. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud I. stupně žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

10. Soud I. stupně neprovedl důkaz zelenou kartou vozidla tov. zn. [název], RZ [SPZ], neboť se žalované nepodařilo kopii zelené karty v archivu dohledat a dle názoru soudu I. stupně by ani doložení zelené karty nezhojilo neunesení důkazního břemene žalobce stran průběhu nehodového děje, při kterém mělo k poškození vozidla žalobce dojít, a stran toho, jakým vozidlem bylo vozidlo žalobce poškozeno.

11. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce prokázal toliko tvrzení, že v blíže nezjištěné době došlo k poškození jeho vozidla, přes opakované poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. však neprokázal, jakým způsobem a kdy k poškození došlo a kdo ho způsobil. Žalobce tvrdil, že poškozené vozidlo stálo zadní částí do chodníku, znaleckým zkoumáním však bylo zjištěno, že vozidlo s ohledem na jeho délku a situaci na místě mohlo stát výlučně zadní částí do silnice, což koresponduje i s obvyklým parkováním šikmo postavených vozidel v jednosměrné ulici [adresa]. Zacouvání vozidla do parkovacího místa by bylo možné pouze za situace, pokud by na protější straně neparkovala žádná vozidla. V záznamu o dopravní nehodě však vozidla na protější straně zakreslena byla. Ze znaleckého zkoumání vyplynul jediný možný nehodový děj, při kterém k poškození vozidla žalobce došlo, a to ten, že vozidlo [název] couvalo zadní částí, přičemž vozidlo žalobce bylo zaparkováno přední částí k chodníku, tj. zadní částí do vozky. Žalobce však tvrdil nehodový děj odlišný. Výpověď svědka [jméno FO] hodnotil soud I. stupně jako nevěrohodnou, když svědek nedokázal vysvětlit, proč by couval do jednosměrné ulice a do parkovacího stání, když nedokázal objasnit, jak zjistil totožnost řidiče škodícího vozidla, jak se s ním zkontaktoval. Svědek [jméno FO] účast na nehodě popřel, znaleckým zkoumáním byla vyvrácena možnost zacouvat vozidlem žalobce do parkovacího místa, pokud naproti parkovala vozidla. Svědek do záznamu zakreslil vozidla parkující naproti, uvedl však že si to nepamatuje a že tam možná žádná vozidla neparkovala. Soud I. stupně při hodnocení věrohodnosti tohoto svědka vzal dále v potaz i skutečnost, že svědek je synem žalobce a zároveň je jednatelem a jediným společníkem společnosti [společnost 3], od které měl žalobce zapůjčeno náhradní vozidlo po dobu opravy poškozeného vozidla. Naopak o věrohodnosti svědka [jméno FO] neměl soud I. stupně důvodu pochybovat, svědek, který na účastníky žádné užší vazby nemá, připustil, že měl v rozhodné době pronajato vozidlo [název] od autopůjčovny, popřel však, že by nehodu způsobil a že by ztratil řidičský průkaz. Soud I. stupně zdůraznil, že není jeho úlohou zjišťovat, jak se údaje [jméno FO], včetně čísla zelené karty, na záznam o dopravní nehodě dostaly, ale je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že ke škodní události došlo a kdo a jaké vozidlo je viníkem nehody. Této své povinnosti důkazní žalobce přes opakovaná poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nedostál, soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu. Doplňujícím usnesením rozhodl soud I. stupně o vrácení nevyčerpané části složené zálohy žalobci.

13. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce. Vytýkal soudu I. stupně, že bagatelizoval obsah záznamu o dopravní nehodě; přehlédl, že číslo zelené karty uvedené v záznamu obsahuje číslo pojistné smlouvy vozidla [název] RZ [SPZ]. Takto specifické údaje mohly být zjištěny toliko od řidiče škodícího vozidla. Žalobce výslech svědka [jméno FO], který poškozené vozidlo v den nehody řídil, navrhoval již v roce 2018, soud I. stupně ho však vyslechl až po zrušujícím usnesení odvolacího soudu, tedy 8 let po nehodě. Soud I. stupně nevzal v potaz délku doby, která od nehody uplynula. Přesto svědek potvrdil, že se řidič škodícího vozidla na místo nehody vrátil a spolu se svědkem záznam o dopravní nehodě vyplnil. Svědek po nahlédnutí do záznamu potvrdil, že obě vozidla stála zadní částí k chodníku. Znalec [jméno FO] ve znaleckém posudku nevyloučil možnost poškození vozidla žalobce automobilem [název], pouze pokládal způsob, kterým k němu mělo dojít, za nestandardní a neobvyklý. Znalec bez dalšího odmítl možnost, že obě vozidla parkovala zadní částí k chodníku a pro každou variantu uvažoval pouze parkování poškozeného vozidla zádní částí do vozovky. Zároveň uvedl, že bezpečně stanovit nehodový děj není možné. Záznamem byl prokázán tvrzený nehodový děj, znalec jej bezpečně nevyloučil, údaje [jméno FO] by se bez kontaktu s ním nemohl [jméno FO] dozvědět. Žalobce měl proto za prokázané, že k pojistné události jím tvrzeným způsobem došlo. Je možné, že si svědek [jméno FO], který měl škodící vozidlo v rozhodné době zapůjčeno, na dopravní nehodu už nepamatuje. Soud I. stupně se řádně nevypořádal s tím, jak se údaje [jméno FO] do záznamu dostaly.

14. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání souhlasila se závěry soudu I. stupně, že se žalobci nepodařilo prokázat, jakým způsobem a kdy k poškození vozidla došlo a kdo poškození vozidla způsobil. Žalobcem tvrzený nehodový děj označil znalec za zcela nestandardní a nelogický a podle nákresu v záznamu o dopravní nehodě nemožný. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

16. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazovaní znaleckým posudkem za účelem upřesnění skutkových zjištění soudu I. stupně.

17. Odvolací soud ze znaleckého posudku č. [číslo], vypracovaného znalcem [jméno FO], zjistil, že komunikace [adresa] je jednosměrná, vede od [adresa], a to ve značném stoupání. Parkování je na obou stranách komunikace [adresa], a to v úpravě „šikmé parkování“ s předními koly na vyvýšené části chodníku se sklopeným obrubníkem pro nájezd. Znalec měl k dispozici fotodokumentaci poškozeného vozidla žalobce, které bylo poškozeno dřením ve směru podélné osy vozidla, a to na pravých předních a bočních dveřích. Poškození výškově zasahuje asi 0,50 až 0,75 m nad povrch komunikace. Škodící vozidlo se tedy pohybovalo podélně podle zaparkovaného vozidla [název]. Znalec zvažoval i variantu, že vozidlo [název] do vozidla [název] nacouvalo. Tuto situaci považoval za nelogickou a nestandardní, neboť by vozidlo muselo nacouvat do protisměrného pohybu. Vzhledem k výšce vozidel a k poškození by k předmětnému poškození mohlo dojí, pokud by vozidlo [název] bylo předními koly na vyvýšené části a k prvnímu kontaktu by došlo v místě, kde je vozidlo [název] zadními koly též na vyvýšeném místě.

18. Po provedeném dokazování odvolací soud uzavřel, že odvolání žalobce není důvodné.

19. Soud I. stupně správně nárok žalobce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů [dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“] a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“], vzhledem k datu škodní události. Žalobce v postavení poškozeného může svůj nárok na plnění ve smyslu § 9 zákona č. 168/1999 Sb. uplatnit u příslušného pojistitele.

20. V daném případě žalobce tvrdil vynaložení žalovaných nákladů v důsledku poškození svého vozidla při dopravní nehodě, zaviněné pojištěncem žalované, jde tedy o škodu vzniklou poškozením věci ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb.

21. Podle § 9 odst. 1 věta prvá zák. č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

22. Dle § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, avšak jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

23. Podle § 2910 odst. o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

24. Vzhledem k tomu, že se jedná o přímý nárok poškozeného vůči pojistiteli, nejedná se o nárok na náhradu škody a pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006] a je povinen za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném zák. č. 168/1999 Sb. [vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2012, sp. zn. 25 Cdo 3086/2011], přičemž v souzené věci je tento rozsah vymezen výše citovaným ustanovením § 6 odst. 2 písm. b).

25. Pojištění odpovědnosti se podle § 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle § 2927 a násl. o. z. jeho provozovatel, podle § 2910 o. z. pak jeho řidič [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008], pokud způsobil škodu zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu jiného než absolutního práva poškozeného, nejde-li o případ uvedený v § 2914 o. z. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4309/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu SSR sp. zn. 1 Cz 101/77 ze dne 27. 9. 1977, uveřejněný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

26. Klíčovým proto v souzené věci bylo, zda k tvrzenému poškození vozidla žalobce došlo provozem vozidla, které pro případ odpovědnosti za škodu takto způsobenou bylo pojištěno právě žalovanou.

27. Soud I. stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu v jeho zrušujícím rozhodnutí již při jednání dne [datum] poskytl žalobci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., načež žalobce navrhl doplnit dokazování výslechem svědka [jméno FO] a potvrzením žalované o vystavení zelené karty na škodící vozidlo. Žalovaná pak navrhovala ustanovit znalce na samotný nehodový děj, když nehoda nemohla proběhnout dle tvrzení žalobce.

28. Soud I. stupně doplnil dokazování znaleckým posudkem znalce [jméno FO], kterého při jednání rovněž vyslechl, a výslechem svědka [jméno FO]. Nově provedené důkazy pak hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli účastníci. Znalec [jméno FO] při výslechu před soudem I. stupně objasnil, že za situace, kdy i na protější straně jednosměrné komunikace [adresa] parkovala vozidla v úpravě „šikmé parkování“, nemohlo vozidlo žalobce, jehož úhlopříčná délka činí okolo 6 metrů, do parkovacího místa zacouvat. Jedinou možnou variantou vzniku poškození žalobcova vozidla bylo, jak se podává i ze znaleckého posudku, že by vozidlo žalobce parkovalo přední částí na chodníku a vozidlo [název] by muselo do parkovacího místa couvat, což znalec hodnotil jako zcela nelogické a nestandardní. Nadto v záznamu byla obě vozidla nakreslena zadní částí směrem k chodníku. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, svědek [jméno FO] si již nehodu nepamatoval, svou výpověď měnil. Uvedl, že zacouvání do parkovacího místa mu přišlo jednodušší, aniž by dokázal vysvětlit proč. Kde přesně vozidla v době nehody stála, již nevěděl. Uvedl, že nákres nehody v záznamu o dopravní nehodě odpovídá skutečnosti. Při dotazu na vozidla parkující na protější straně komunikace, nevěděl, proč je nakreslil, uvedl, že tam možná ani nestála. Nepamatoval si ani, jak se zkontaktoval s řidičem vozidla [název]. Soud I. stupně výpověď svědka [jméno FO] pečlivě hodnotil nejenom ve vztahu ke znaleckému posudku a k záznamu, ale i ve vztahu k výpovědi svědka [jméno FO], který popřel, že by se předmětné autonehody zúčastnil a že by ztratil řidičský průkaz, přičemž potvrdil, že měl předmětné vozidlo [název] v době nehody zapůjčeno. Soud I. stupně pak zcela správně zohlednil i vztah svědka [jméno FO] k žalobci, který je jeho otcem, i k věci, když je nejenom zaměstnancem žalobce, ale i jednatelem a jediným společníkem společnosti, která žalobci zapůjčila po dobu opravy náhradní vozidlo. A poté logicky svědkovi [jméno FO] neuvěřil, neboť jeho výpověď byla v rozporu nejenom se závěry znaleckého zkoumání a s výpovědí svědka [jméno FO], ale svědek [jméno FO] nejprve potvrdil správnost nákresu nehody, aby poté zpochybňoval, že i na protější straně komunikace parkovala auta. Za této situace soud I. stupně dle názoru odvolacího soudu správně uzavřel, že žalobce neprokázal již to, že se nehodový děj odehrál tvrzeným způsobem a že by škodícím vozidlem byla předmětná [název]. Svědek [jméno FO] popřel, že by se byl nehody vůbec zúčastnil, tj. i pokud by žalovaná měla stále k dispozici zelenou kartu, tvrzený nehodový děj by prokázán nebyl. Ani odvolací soud proto nepovažuje za zásadní, jakým způsobem se údaje stran svědka [jméno FO] a vozidla [název] do záznamu o dopravní nehodě dostaly.

29. Vzhledem k tomu, že žalobce po opakovaném poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (naposledy při jednání dne 20. 7. 2023) neprokázal, že k poškození jeho vozidla došlo tvrzeným způsobem, ač byl zároveň poučen, že v takovém případě nebude v řízení úspěšný, soud I. stupně správně uzavřel, že žalobce neunesl břemeno důkazní, a správně žalobu zamítl.

30. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně včetně správného nákladového výroku a výroku o vrácení nevyčerpané části zálohy žalobci potvrdil. Jde-li o výroky II a III odvolací soud pro stručnost odkazuje na pregnantní odůvodnění soudu I. stupně.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu.

32. Náklady odvolacího řízení, účelně vynaložené žalovanou, činí celkem 900 Kč, což představuje dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrady ve výši 3 x 300 Kč, a sice za vyjádření k odvolání, přípravu k odvolacímu jednání a účast na odvolacím jednání dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.