o odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. července 2024, č. j. 17 C 36/2024 – 36,

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobkyni 37 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 460 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky 310 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 310 350 Kč od 1. 3. 2024 zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 14 342 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhá přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soud v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „předmětné řízení“ či „posuzované řízení“). Předmětné řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 6. 4. 2012. Dne 30. 5. 2023 vydal Městský soud v Praze usnesení o schválení smíru č. j. [spisová značka], toto rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti ve výroku I. dne 7. 6. 2023 a ve výroku II. a III. dne 23. 6. 2023. Posuzované řízení tedy trvalo 11 let a 2 měsíce. Jako přiměřená se žalobkyni jeví částku 45 000 Kč za rok trvání řízení, celkem se tak jedná o částku 502 500 Kč, resp. po odečtení plnění poskytnutého žalovanou částka 347 810 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 30. 8. 2023, a to v částce 502 500 Kč. Dne 29. 11. 2023 přiznala žalovaná žalobkyni částku 154 690 Kč, zbývající požadované částky 347 810 Kč se tedy domáhá v tomto řízení. Kromě částky 347 810 Kč požadovala žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 3. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby, poskytnuté zadostiučinění 154 690 Kč je odpovídající. Nesporovala, že žalobkyně u ní nárok uplatnila 30. 8. 2023. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela žalovaná z částky 16 000 Kč za rok, resp. 1 416 Kč za měsíc trvání řízení (s modifikací ohledně prvních dvou let trvání řízení, kdy je přiznáváno zadostiučinění v poloviční výši). Takto žalovaná dospěla k částce 162 832 Kč, tuto částku však ponížila o 5 % za opakované žádosti obou stran o odročení jednání a o dalších 10 % z důvodu složitosti řízení, a naopak ji zvýšila o 10 % s ohledem na postup soudu.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Dne 6. 4. 2012 byla Městskému soudu v Praze doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po společnosti [právnická osoba] (dále v tomto odstavci též „žalovaná“) úhrady částky 3 225 329 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedená společnost se zavázala dodat žalobkyni zobrazovací systém a dále opravit stacionární rentgenové zařízení. Uvedený zobrazovací systém však vykazoval vady, stejně jako provedené dílo. Žalobkyně tedy odstoupila od uzavřených smluv, žalovaná jí však nevrátila uhrazenou částku. Usnesením ze dne 19. 4. 2012 byla žalobkyně vyzvána k upřesnění požadovaného úroku z prodlení, na což reagovala podáním doručeným soudu dne 4. 5. 2012. Dne 2. 5. 2012 uhradila žalobkyně soudní poplatek. Dne 24. 5. 2012 byl ve věci vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne 20. 6. 2012 odpor. Odůvodnění odporu bylo soudu doručeno dne 20. 7. 2012. Na základě referátu soudu ze dne 8. 11. 2012 bylo nařízeno jednání na 7. 12. 2012, žalovaná však požádala o jeho odročení z důvodu naplánovaného rozsáhlejšího vyšetření zástupce žalované. Jednání tedy bylo odročeno na 8. 1. 2013. K žádosti zástupce žalobkyně, který v této době čerpal dovolenou, bylo jednání odročeno na 29. 1. 2013. Dne 21. 1. 2013 se žalovaná vyjádřila k žalobě, zároveň vznesla námitku nepříslušnosti Městského soudu v Praze. Z důvodu pracovní neschopnosti žalované požádal zástupce žalované o odročení jednání, toto tedy bylo odročeno na 26. 2. 2013. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zadání znaleckého posudku. Zároveň byly účastnice vyzvány ke sdělení otázek na znalce. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně dne 18. 3. 2013, žalovaná dne 27. 3. 2013. Usnesením ze dne 27. 5. 2013 byla žalobkyně vyzvána k úhradě zálohy na znalecký posudek, což učinila dne 31. 5. 2013. Usnesením ze dne 4. 11. 2013 byl ustanoven znalec k podání písemného znaleckého posudku do 30 dnů od doručení spisu, tento však podáním ze dne 2. 12. 2013 sdělil, že zadaný znalecký úkol nepatří do oboru jeho činnosti. Na to soud znalci sdělil, že na vypracování znaleckého posudku trvá, neboť věc byla se znalcem předem telefonicky konzultována. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 24. 4. 2014, dne 28. 5. 2014 byl zaslán účastnicím řízení k vyjádření, zástupce žalobkyně požádal o prodloužení lhůty k vyjádření do 10. 7. 2014. Dne 19. 6. 2014 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalovaná, zároveň navrhla položení doplňujících otázek. Usnesením ze dne 6. 8. 2014 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 21. 11. 2014 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne 14. 1. 2015 byl ustanoven znalec k zodpovězení dalších otázek do třiceti dní od doručení spisu. Proti osobě znalce vznesla žalovaná dne 23. 1. 2015 námitky, toto své podání doplnila dne 29. 1. 2015. Dne 13. 2. 2015 se původní znalec vyjádřil k návrhu na vypracování doplňku znaleckého posudku. Dne 11. 3. 2015 bylo rozhodnuto, že znalec není vyloučen z podání znaleckého posudku. Dne 5. 4. 2015 navrhla žalovaná změnu otázky položenou znalci. Dne 4. 9. 2015 požádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do konce září 2015, této žádosti soud vyhověl. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 5. 10. 2015, dne 11. 1. 2016 byl rozeslán účastnicím řízení. Usnesením ze dne 9. 2. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 17. 2. 2016 se žalovaná odvolala do usnesení o znalečném, dne 10. 3. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu I. stupně usnesením ze dne 19. 12. 2016 potvrdil. Na základě referátu soudu ze dne 29. 3. 2017 bylo nařízeno jednání na 21. 4. 2017, při tomto jednání bylo provedeno dokazování znaleckými posudky a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudního jednání účastnic, přičemž těmto byla poskytnuta lhůta 30 dní k uzavření mimosoudní dohody. Na základě referátu soudu ze dne 16. 6. 2017 bylo nařízeno jednání na 4. 8. 2017, z důvodu zahraniční dovolené požádal zástupce žalobkyně o odročení, jednání tedy bylo zrušeno a následně na základě referátu soudu ze dne 19. 12. 2017 nařízeno na 2. 2. 2018. Následně požádal z důvodu jarních prázdnin o odročení zástupce žalované, jednání tedy bylo odročeno na 9. 3. 2018. Při tomto jednání navrhl zástupce žalobkyně výslech znalců a svědka a jednání bylo odročeno na 24. 4. 2018. Při tomto jednání bylo konstatováno, že bude zadán doplněk znaleckých posudků a jednání bylo odročeno na neurčito. Usneseními ze dne 3. 9. 2018 byli ustanoveni znalci k podání doplňku již dříve podaných znaleckých posudků do 30 dní od doručení spisu, zároveň bylo nařízeno jednání na 12. 10. 2018. Z důvodu pracovní neschopnosti zástupce žalobkyně bylo jednání zrušeno a následně na základě referátu soudu ze dne 8. 1. 2019 nařízeno na 19. 2. 2019. Z důvodu kolize zástupce žalované s dříve nařízeným jednáním bylo jednání odročeno na 5. 2. 2019. Z tohoto jednání se z důvodu zahraničního kongresu omluvil znalec, další znalec byl vyslechnut a za účelem předvolání svědka bylo jednání odročeno na 19. 3. 2019. Z důvodu závady v obeslání svědka bylo jednání odročeno na 16. 4. 2019. Při tomto jednání byl vyslechnut svědek. Usnesením ze dne 22. 12. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením ze dne 22. 9. 2021 byly účastnice vyzvány, ať sdělí, zda zvažují zahájení mimosoudních jednání, k čemuž tyto sdělily, že se smírnému řešení věci nebrání. Usnesením ze dne 8. 11. 2021 byly účastnice vyzvány ke sdělení mediátora, jehož si vybraly. Usnesením ze dne 25. 11. 2021 bylo účastnicím nařízeno první setkání s mediátorem a řízení bylo na tři měsíce přerušeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 12. 2021. Dle sdělení mediátora proběhlo setkání dne 30. 3. 2022, do 6. 4. 2022 měly strany mediátorovi sdělit, zda si přejí mediaci zahájit. Usnesením ze dne 4. 5. 2022 byly účastnice vyzvány ke sdělení stavu mimosoudního jednání. Na to bylo soudu sděleno, že odlišné postoje účastnic nemohou vést ke smírnému vyřešení věci. Na základě referátu soudu ze dne 27. 6. 2022 bylo nařízeno jednání na 3. 11. 2022, ze zdravotních důvodů na straně zástupce žalované bylo odročeno na 16. 3. 2023. Toto jednání bylo odročeno z důvodu dovolené zástupce žalované na 20. 3. 2023. Při tomto jednání byla s ohledem na změnu věc projednávajícího soudce provedena rekapitulace spisu a jednání bylo odročeno na 19. 6. 2023. Dne 28. 4. 2023 byl soudu předložen návrh na schválení soudního smíru, usnesením ze dne 30. 5. 2023 tedy byl schválen smír mezi účastnicemi, toto usnesení nabylo právní moci ve výroku I. (znění smíru) dne 7. 6. 2023 a ve výrocích II. (povinnost k náhradě nákladů státu) a III. (vrácení soudního poplatku) dne 23. 6. 2023 (zjištěno ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]).

6. Soud I. stupně aplikoval zejména ustanovení § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“).

7. Předmětné řízení trvalo od 6. 4. 2012, kdy byla podána žaloba, do 7. 6. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí (usnesení o schválení smíru). Trvalo tedy celkem 11 let a 2 měsíce, což je doba nepřiměřená.

8. Předmětný spor byl složitý po skutkové stránce, když se jednalo o vady ze smlouvy o dílo a smlouvy kupní, pročež k vyřešení těchto otázek byly zadávány znalecké posudky, jejich doplňky a byly vyslýcháni znalci. Věc sama byla řešena na jednom stupni soudní soustavy, procesně rozhodoval jednou odvolací soud, a to ohledně přiznaného znalečného.

9. Žalobkyně k celkové délce řízení částečně přispěla, když celkem třikrát žádala o odročení jednání, za účelem návrhu doplňujících otázek znalci pak požádala o prodloužení lhůty do 10. 7. 2014, své podání však předložila soudu až dne 21. 11. 2014. Žalovaná rovněž opakovaně žádala o odročení jednání.

10. V posuzovaném řízení nebyl postup soudu plynulý, v řízení lze spatřovat průtahy, a to konkrétně:

- od 31. 5. 2013, kdy byla uhrazena záloha na znalecký posudek, do 4. 11. 2013, kdy byl ustanoven znalec (5 měsíců),

- od 5. 10. 2015, kdy byl soudu předložen znalecký posudek, do 11. 1. 2016, kdy byl tento rozeslán účastnicím (více než 3 měsíce),

- od 4. 8. 2017, kdy se mělo původně konat jednání, toto bylo odročeno až na 2. 2. 2018 (6 měsíců),

- od 24. 4. 2018, kdy se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem zadání doplňku znaleckých posudků, do 3. 9. 2018, kdy byli ustanoveni znalci (více než 4 měsíce),

- od 16. 4. 2019, kdy se konalo jednání, načež pak až dne 22. 12. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném a následně až dne 22. 9. 2021 byly účastnice vyzvány, ať sdělí, zda zvažují zahájení mimosoudních jednání (2 roky a 5 měsíců).

11. Význam řízení pro žalobkyni byl standardní.

12. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

13. Soud I. stupně stanovil základní částku odškodného 18 000 Kč ročně (resp. za prvé dva roky řízení polovina). Základní částka odškodnění tak činí za řízení dlouhé 11 let a 2 měsíce celkem 183 000 Kč. Tuto částku je potřeba snížit s ohledem na skutkovou složitost věci o 10 % a o dalších 5 % z důvodu chování účastníků. Současně je však vzhledem k postupu soudu na místě zvýšit základní částku o 20 %, když proporcionálně poměřováno to byl především postup soudu, který vedl k nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Základní částka přiměřeného zadostiučinění je tak zvýšena na 105 % a činí 192 150 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již žalobkyni zaplatila částku 154 690 Kč, uložil soud žalované uhradit žalobkyni částku 37 460 Kč, do zbytku žalobu zamítl.

14. Úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 460 Kč byly přiznány od 1. 3. 2024 (den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobkyně u žalované) do zaplacení, to vše na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla plně úspěšná (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), žalobkyni tedy byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, která je tvořena uhrazeným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení – odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 9 300 Kč za tři úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání), 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 ve spojení s § 11 a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 2 142 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

16. Žalobkyně napadla uvedený rozsudek včasným odvoláním, a to pouze ohledně nákladového výroku III. Namítala, že jí neměla být přiznána náhrada za tři, ale za čtyři úkony právní služby, a to navíc za výzvu k plnění předcházející podání žaloby. Dále náleží žalobkyni cestovné [adresa] a zpět k jednání 3. 7. 2024 v částce včetně DPH 1 799,27 Kč a náhrada za ztrátu času 600 Kč, včetně DPH 726 Kč. Náklady řízení celkem 20 981,27 Kč.

17. Žalovaná napadla včasným odvoláním vyhovující výrok I. rozsudku soudu I. stupně. Uvedla, že není spor o základ nároku, který žalovaná uznala zaplacením zadostiučinění 154 690 Kč. Se soudem I. stupně se žalovaná rozchází jen ohledně určení základní částky zadostiučinění (soud I. stupně 18 000 Kč, žalovaná 16 000 Kč) a v hodnocení kritéria postupu soudu (soud I. stupně navýšení o 20 %, žalovaná navýšení o 10 %).

Základní částka zadostiučinění určená soudem I. stupně je nepřiměřená, limitně se blíží horní hranici určené judikaturou v částce 20 000 Kč. Přitom se jednalo o řízení skutkově složité s nutností znaleckého posouzení. Rovněž na délce řízení se podíleli účastníci opakovanými žádostmi o odročení jednání.

Rovněž navýšení o 20 % za postup soudu je nepřiměřené. Takto nelze hodnotit neodůvodněné průtahy, jak to učinil soud I. stupně, které byly důvodem samotného přiznání zadostiučinění, ale porušení procesních pravidel, které namítáno nebylo (viz usnesení NS ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 a rozsudek NS, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009).

Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, že se žaloba zamítá.

18. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované požadovala potvrzení napadeného výrok I. rozsudku soudu I. stupně. Byl to právě chybný procesní postup soudu, který přispěl k výsledku sporu, kterým bylo uzavření smíru účastníků.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání (vyhovující výrok I. a akcesorický výrok III.) dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

K odvolání žalované do vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I.)

20. Žalované je třeba obecně přisvědčit v tom, že kritéria pro hodnocení řízení jako nepřiměřeně dlouhého se podstatně kryjí s kritérii pro určení výše zadostiučinění dle § 31a odst. 3 OdpŠk (rozsudek NS ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). V tomto případě je mezi účastníky nesporné, a žalovaná tuto tezi potvrdila částečným přiznáním zadostiučinění žalobkyni mimosoudně, že předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Úlohou soudu je při určení výše zadostiučinění zohlednit případným zvýšením nebo snížením základní částky zadostiučinění ve smyslu kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk již extrémní a vybočující působení buď účastníků nebo orgánů veřejné moci.

21. Pokud jde o námitku přemrštěně určené základní částky zadostiučinění. Soud I. stupně při stanovení základní částky odškodnění v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč správně vyšel z částky 18 000 Kč za každý rok řízení, neboť délka odškodňovaného řízení 11 let a 2 měsíce byla velice dlouhá, nicméně ještě ne extrémní. Uvedená částka se nevymyká částkám soudy přiznávaným, kdy např. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2024, sp. zn. 14 Co 194/2024, byla za řízení trvající 9,5 roku (tedy o dva roky kratší řízení) přiznána základní částka 17 000 Kč.

22. Takto soud I. stupně stanovil základní částku odškodného správně celkem 183 000 Kč, tj. 18 000 Kč ročně (resp. za prvé dva roky řízení polovina) za řízení dlouhé 11 let a 2 měsíce.

23. Pokud jde o námitku nesprávného navýšení základní částky zadostiučinění o 20 % soudem I. stupně oproti navrhovaným 10 % ze strany žalované za kritérium postupu orgánů veřejné moci.

24. Je opět třeba přisvědčit žalované, že obecně z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] je třeba zejména zkoumat, zda postup soudu v řízení odpovídá procesním pravidlům (viz např. rozsudek NS ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Námitka žalované je však nekonzistentní v tom, že ačkoliv uvádí, že žádné porušení procesních pravidel nebylo tvrzeno, sama pro toto kritérium navyšuje základní částku zadostiučinění o 10 %.

25. Jak je již uvedeno výše, úlohou soudu je při určení výše zadostiučinění zohlednit případným zvýšením nebo snížením základní částky zadostiučinění ve smyslu kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk již extrémní a vybočující působení buď účastníků nebo orgánů veřejné moci.

26. K základním procesním pravidlům pak náleží princip uvedený v ustanovení § 6 o.s.ř., to je poskytnutí rychlé ochrany práv účastníků. A právě toto procesní pravidlo porušil soud v předmětném řízení, kdy již extrémně dlouhou dobu v řízení nekonal. Jak zjistil soud I. stupně, nečinnost soudu v řízení trvala téměř 4 roky (5 měsíců + více než 3 měsíce + 6 měsíců + 4 měsíce + 2 roky a 5 měsíců), tj. více než třetinu celkové doby řízení. Za tohoto stavu soud I. stupně postupoval správně, pokud navýšil základní částku zadostiučinění alespoň o 20 %.

27. Žádná z odvolacího námitek žalované tak není důvodná.

28. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený vyhovující výrok I. rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správně určených úroků z prodlení (na rozhodnutí soudu I. stupně lze v tomto směru odkázat).

K odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení (výrok III.)

29. Žalobkyně se domáhá přiznání náhrady za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Nicméně výzva žalobkyně ze dne 30. 8. 2023 je podmínkou uplatněním nároku u soudu ve smyslu § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 OdpŠk, nikoliv úkonem právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Za tento úkon žalobkyni náhrada nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk).

30. Nicméně žalobkyni náleží náhrada za cestovné a ztrátu času dle § 13 odst. 1 a § 14 advokátního tarifu, a to v souvislosti s jednáním soudu I. stupně dne 3. 7. 2024. Cestovné činí dle vyhl. č. 398/2023 Sb. za cestu [adresa] (185 km) osobním automobilem [podezřelý výraz] RZ [SPZ], cena paliva 38,70Kč/l, sazba základní náhrady 5,60 Kč, celkem 1 487 Kč. Náhrada za ztrátu času za 3 hodiny (6 půlhodin) je 600 Kč.

31. Náklady žalobkyně jsou soudní poplatek 2 000 Kč. Dále žalobkyni náleží náklady dle advokátního tarifu, a to odměna advokáta ve výši 9 300 Kč za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání), třikrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy 900 Kč, dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, dále cestovné 1 487 Kč a náhrada za ztrátu času 600 Kč, náklady dle advokátního tarifu celkem 12 287 Kč, včetně 21 % DPH v částce 2 580 Kč pak 14 867 Kč. Celkové náklady jsou tak 16 867 Kč.

32. Náklady odvolacího řízení bylo rozhodnuto ohledně věci samé dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ze stejných důvodů jako před soudem I. stupně. Náklady žalobkyně jsou dle advokátního tarifu odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) po 3 100 Kč (6 200 Kč), dva režijní paušály po 300 Kč (600 Kč), cestovné při cestě [adresa] k jednání odvolacího soudu v částce 1 486 Kč (194 km, osobním automobilem [podezřelý výraz] RZ [SPZ], palivo 38,70 Kč/l, sazba náhrady 5,60 Kč), náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin 600 Kč, celkem 8 886 Kč, s připočtením 21 % DPH 1 866 Kč, celkem 10 752 Kč.

33. Ohledně odvolacího řízení o odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení (výrok III. napadeného rozsudku) bylo odvolacím soudem žalobkyni vyhověno jen částečně, proto tyto náklady nebyly žalobkyni přiznány (v případě odvolání jen do tohoto výroku by bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení).

34. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně, neboť proti němu nebylo podáno odvolání.