o určení neexistence právního vztahu a o určení splatnosti jistiny dluhu, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. května 2025, č. j. 22 C 298/2024-55,

1. Rozsudkem ze dne 27. května 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně určil, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 7. 5. 2024 z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (výrok I), zamítl žalobu na určení splatnosti zbývající jistiny poskytnuté žalovanou žalobkyni ve výši 5 000 Kč tak, že tato částka bude splácena ve splátkách po 500 Kč, a to vždy k 28. dni v kalendářním měsíci. Splatnost těchto splátek začne v kalendářním měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že mezi stranami nevznikl právní vztah na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 5. 2024, č. [číslo] (dále jen „smlouva“), a současně určení, že žalobkyně je povinna splatit jistinu v celkové výši 5 000 Kč v deseti měsíčních splátkách po 500 Kč, neboť to je doba přiměřená jejím možnostem. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalobkyně považuje smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších zákonů, neboť žalovaná před jejím uzavřením dostatečně nezkoumala schopnost žalobkyně splácet úvěr. Zejména nevyhodnotila, že žalobkyně v období bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy sjednala sedm dalších smluv o spotřebitelském úvěru a své dluhy splácela prostřednictvím dalších úvěrů. Dostala se proto do dluhové spirály a další úvěr jí neměl být poskytnut. Současně považuje smlouvu za neplatnou i s ohledem na nemravnou výši úrokové sazby. Žalobkyně zdůraznila, že na podání této žaloby má naléhavý právní zájem, neboť jejím prostřednictvím se domáhá autoritativního určení neplatnosti smlouvy. Ačkoliv strany před podáním žaloby jednaly o narovnání sporných práv a povinností ze smlouvy, žalovaná odmítla uznat neplatnost smlouvy.

3. Žalovaná namítala, že žalobkyně nemá na podání této žaloby naléhavý právní zájem. Strany před podáním žaloby mimosoudně jednaly a žalovaná přistoupila na veškeré požadavky žalobkyně. Zejména souhlasila s tím, že žalobkyně uhradí toliko jistinu dluhu ve výši 5 000 Kč ve splátkách navržených žalobkyní.

4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 7. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalobkyně se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. RPSN dle smlouvy činila 5 529,85 %.

5. Před uzavřením smlouvy si žalovaná vyžádala od žalobkyně výplatní lístek za období leden až březen 2024, dle něhož příjem žalobkyně činil cca 26 000 Kč, resp. 28 000 Kč. Současně žalobkyně předložila výpis z účtu vedeného u [právnická osoba] za období leden až březen 2024. V lednu byla na účet připsána částka 47 877 Kč a odepsána částka 44 835 Kč, v únoru byla připsána částka 41 741 Kč a odepsána částka 44 781,99 Kč a v březnu byla připsána částka 67 843 Kč a odepsána částka 51 634,36 Kč. Z výpisu z účtu plyne, že žalobkyně dne 13. 2. 2024 obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od [právnická osoba]., dne 2. 3. 2024 obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od [právnická osoba]., dne 18. 3. 2024 obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od [právnická osoba] a dne 27. 3. 2024 obdržela půjčku ve výši 15 000 Kč od [právnická osoba].

6. Dne 29. 7. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalované dopis, v němž namítla neplatnost smlouvy, neboť žalovaná dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně. Z toho důvodu uvedla, že žalovaná má nárok pouze na dosud nesplacenou jistinu dluhu, a současně požadovala úhradu právního zastoupení ve výši 5 400 Kč. Žalovaná v odpovědi sdělila, že úvěruschopnost žalobkyně zkoumala dostatečně, a proto se neztotožňuje s tvrzením, že je smlouva neplatná. Přesto projevila ochotu dohodnout se tak, že žalobkyně uhradí toliko jistinu 5 000 Kč a 10 % aktuální výše smluvního úroku v částce 573 Kč, ve zbytku by dlužná částka byla žalobkyni odpuštěna. Dne 13. 8. 2024 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně sdělila, že považuje smlouvu za neplatnou, a proto má žalobkyně povinnost vrátit toliko jistinu ve splátkách, které je schopna splácet. Navrhla, že žalobkyně uhradí jistinu 5 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně a žalovaná uhradí žalobkyni náklady právního zastoupení ve výši 5 400 Kč. Dne 14. 8. 2024 žalovaná odpověděla, že souhlasí s úhradou jistiny ve výši 5 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, odmítla však uhradit náklady právního zastoupení, neboť je nepovažovala za účelně vynaložené. V odpovědi ze dne 21. 8. 2024 žalobkyně trvala na úhradě nákladů řízení s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a současně upozornila na sankce, které žalované hrozí podle zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Dne 26. 8. 2024 žalovaná zaslala žalobkyni návrh dohody o narovnání, dle níž by strany narovnaly sporné vztahy ze smlouvy tak, že žalobkyně by uhradila žalované částku 5 000 Kč v deseti měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 20. dni v měsíci. V čl. 2.2 žalovaná navrhla ujednání, dle něhož zbylá dlužná částka bude žalobkyni odpuštěna, pokud svůj závazek řádně uhradí. Pokud ke splnění závazku nedojde, budou žalobkyni dopočítány veškeré úroky a poplatky a případ bude předán inkasní agentuře. Dle čl. 2.3 dohody se žalobkyně měla zavázat, že nezahájí řízení u [orgán], jehož předmětem by byla otázka platnosti smlouvy nebo jakékoliv nároky z ní vyplývající.

8. Právní zástupkyně žalobkyně odpověděla, že v textu dohody o narovnání nejsou reflektovány náklady na právní zastoupení žalobkyně. Proto s návrhem dohody o narovnání nesouhlasí. Žalovaná sdělila, že žalobkyně se mohla jednoduše obrátit na [orgán], který bezplatně projednává stížnosti či reklamace spotřebitelů, a zde se domáhat svých práv. Zopakovala svou připravenost přijmout navrhovaný splátkový kalendář, odmítla však náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně. V předžalobní výzvě ze dne 9. 9. 2024 žalobkyně trvala na náhradě nákladů právního zastoupení. V dopise ze dne 21. 9. 2024 žalovaná odpověděla, že je připravena přistoupit na požadavky žalobkyně v plném rozsahu co se týče částky ke splacení a výše měsíčních splátek. Náhrada nákladů právního zastoupení odmítla uhradit a rovněž odmítla tvrzení žalobkyně, že je smlouva absolutně neplatná.

9. Soud I. stupně posoudil vztah žalobkyně a žalované podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších zákonů, § 86 a § 87.

10. Soud I. stupně se zabýval především otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Shrnul judikatorní závěry k této otázce a uzavřel, že naléhavý právní zájem je dán v případě prvního nároku. Žalobkyně se od počátku dovolávala neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání její úvěruschopnosti, žalovaná však po celou dobu (i během soudního jednání) setrvala na stanovisku, že smlouva platná je. Žalovaná sice akceptovala požadavek žalobkyně, že na svůj závazek uhradí toliko jistinu ve výši 5 000 Kč ve splátkách navržených žalobkyní, nelze však odhlédnout od toho, že žalovaná do návrhu dohody o narovnání začlenila ujednání, na jehož základě by byla žalobkyně povinna uhradit veškeré úroky dle smlouvy, pokud svůj dluh řádně neuhradí. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že teprve na základě autoritativního rozhodnutí soudu bude žalobkyni zřejmé, jaká práva a povinnosti pro ni plynou z daného právního vztahu. Současně je splněna podmínka, že žalobkyně nemá možnost domáhat se svých práv žalobou na plnění, neboť toto právo svědčí toliko žalované. Žalobkyně by tedy musela vyčkávat, zda a kdy žalovaná uplatní svůj nárok ze smlouvy a teprve v daném řízení vznést svou obranu. Žaloba má jednoznačně preventivní charakter, neboť umožňuje žalobkyni postavit na jisto, jaká práva a povinnosti pro ni plynou ze smlouvy a vyhnout se tak případným budoucím sporům.

11. Současně soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně dostatečně a smlouva je tak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalovaná si sice vyžádala výplatní lístky žalobkyně a rovněž výpisy z jejího bankovního účtu, takto získané údaje však nedostatečně vyhodnotila. Zejména nezohlednila, že žalobkyně v měsících bezprostředně předcházejících uzavření sporné smlouvy sjednala větší množství spotřebitelských úvěrů od nebankovních subjektů a s ohledem na svou nedostatečnou solventnost tyto úvěry splácela prostřednictvím dalších půjček. Za dané situace tedy žalobkyni neměl být poskytnut další spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně zjevně nebyla schopná své dluhy řádně splácet.

12. K požadavku určení splatnosti jistiny soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na tomto určení. Vyložil, že podle dikce § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je možné domáhat se určení přiměřené doby splátek pouze za situace, je-li mezi stranami v této věci spor. V projednávaném případě však bylo prokázáno, že žalovaná bezezbytku přistoupila na návrh žalobkyně a souhlasila s měsíčními splátkami ve výši 500 Kč i s navrženou dobou splatnosti. Soud I. stupně z uvedeného důvodu žalobu v tomto rozsahu zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastnic byl totožný.

14. Proti tomuto rozsudku (výroku I) podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že je dán naléhavý právní zájem na určení neexistence právního vztahu mezi účastnicemi. Žalovaná namítala, že spor je zcela neopodstatněný, jelikož žalovaná byla nakloněna smírnému řešení spočívajícímu v úhradě pouhé jistiny ve splátkách navržených žalobkyní. Jedinou spornou skutečností, jak plyne z komunikace mezi účastnicemi, byl požadavek na úhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady považovala žalovaná za neúčelně vynaložené. Žalobkyně tak od počátku vedla spor pouze z důvodu přiznání náhrady nákladů právního zastoupení. Na zaslaný návrh dohody o narovnání žalobkyně reagovala pouze tak, že upozornila, že nezahrnuje náklady na právní zastoupení, a nijak se nesnažila dojít ke smírnému řešení, naopak přistoupila k podání žaloby. Soud I. stupně dovodil naléhavý právní zájem na požadovaném určení ze znění čl. 2 odst. 2 dohody o narovnání. S tímto závěrem žalovaná nesouhlasí. K uzavření dohody o narovnání nedošlo a žalobkyně ani spornost tohoto ujednání nenamítala, jedinou výhradou bylo nezahrnutí nákladů právního zastoupení. Žalovaná na tomto ustanovení navrhované dohody ani nijak netrvala a pokud by žalovaná poukázala na jeho spornost, pak by žalobkyni vyšla vstříc a toto ustanovení mohlo být z dohody vypuštěno. Žalovaná odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu v obdobných věcech, v nichž soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení neexistence právního vztahu není dán. Samotný rozsudek není způsobilý vytvořit pevný základ vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, neslouží potřebám praktického života a neodstraňuje spor mezi žalobkyní a žalovanou za situace, kdy již dříve žalovaná souhlasila s úhradou pouze jistiny úvěru ve splátkách navržených žalobkyní. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I změnil a žalobu zamítl.

15. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žaloba představuje obranu proti predátorskému jednání poskytovatelů úvěrů. Žalovaná neposoudila řádně úvěruschopnost žalobkyně, z výpisů z účtů bylo patrné, že žalobkyně řeší svou finanční situaci dalšími úvěry. Poskytovatel úvěru porušil zákon o spotřebitelském úvěru a do poslední chvíle se bránil, což plyne i z dohody o narovnání.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

17. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení.

19. Podle ustálené judikatury je určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu, a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1332/2002).

20. Existence naléhavého právního zájmu je nezbytnou podmínkou pro pozitivní rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o.s.ř. V rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněném pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o.s.ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby.

21. V projednávané věci žalobkyně spatřovala svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že bude autoritativně určena neplatnost smlouvy. Ačkoliv strany před podáním žaloby jednaly o narovnání sporných práv a povinností ze smlouvy, žalovaná odmítla uznat neplatnost smlouvy.

22. Je pravdou, že v závazkovém vztahu založeném smlouvou o úvěru ze dne 7. 5. 2024 žalobkyně žalobu o splnění povinnosti k dispozici nemá, neboť je v tomto vztahu dlužníkem a nikoli věřitelem s právem na plnění. Ovšem je třeba uvést, že pravomocné rozhodnutí o žalobě na určení netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu o plnění, i když je založena na stejném právním vztahu nebo právu. Nejvyšší soud opakovaně dospěl ve svých rozhodnutích k závěru, že např. žalobce ( dlužník ) nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, neboť ani rozhodnutí, jímž by bylo žalobě vyhověno, by ničeho nezměnilo na jeho postavení jako dlužníka a nebylo by způsobilé odvrátit budoucí spory účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 854/2005 ), že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy, neboť určením neplatnosti nelze předejít ani dalším (zejména majetkovým) sporům z této smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 430/2011), že žalobce (dlužník) nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o půjčce, neboť rozhodnutí o určení neplatnosti nemůže zabránit možnosti žalované domáhat se plnění z této smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1117/2001). I pokud by tedy soudní rozhodnutí určující neexistenci úvěrového vztahu pro neplatnost smlouvy o úvěru bylo vydáno, nemůže to zabránit tomu, aby žalovaná podala žalobu na plnění a aby otázka platnosti smlouvy o úvěru (stejně tak jako otázka existence závazkového právního vztahu touto smlouvou založeného) byla řešena (znovu) jako otázka předběžná v rámci posuzování povinnosti žalobkyně plnit, resp. práva žalované na plnění. A takové otázky - které mají význam pro jiné, ať již probíhající či dosud nezahájené řízení - nelze pomocí určovací žaloby řešit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013). Rozhodnutí o požadovaném určení tak není způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků.

23. V projednávané věci právní postavení žalobkyně nebylo ohroženo ani se nestalo nejistým jen tím, že žalovaná výslovně neuznala neplatnost smlouvy, protože zároveň souhlasila s tím, že na vypořádání vztahu z úvěrové smlouvy zaplatí žalobkyně jen jistinu ve splátkách, které navrhla sama žalobkyně. Zároveň otázka platnosti smlouvy či existence právního vztahu jako otázka předběžná je obsažena v žalobě o určení splatnosti jistiny podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jehož se žalobkyně též domáhala, proti zamítavému výroku rozhodnutí odvolání nepodala.

24. Nutno dát za pravdu žalované v tom, že spor mezi účastnicemi vznikl pouze o úhradu nákladů právního zastoupení, jediná námitka právní zástupkyně žalobkyně k návrhu dohody o narovnání směřovala právě proti chybějícímu závazku žalované uhradit náklady právního zastoupení. V tomto byl požadavek žalobkyně žalovanou odmítnut.

25. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení neexistence právního vztahu nemá naléhavý právní zájem, tudíž nemůže být se svým požadavkem úspěšná.

26. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I změnil a žalobu zamítl.

27. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované vznikly před soudem I. stupně náklady za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 3000 Kč za 3 úkony právní služby (2x vyjádření a účast u jednání) podle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), k odměně náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 AT ve výši 1 200 Kč (300 + 2x 450), a částka 882 Kč představující 21 % DPH, jejímž je právní zástupce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované v odvolacím řízení vznikly náklady za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 2000 Kč podle § 7 bod 3 AT za dva úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání), k odměně náleží náhrada hotových výdajů 900 Kč podle § 13 AT a částka 609 Kč představující 21 % DPH.

29. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen v zamítavém výroku o věci samé (II), neboť v tomto rozsahu nebylo odvolání podáno.