o zaplacení 33 964,52 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. října 2025, č. j. 33 C 95/2025-73,

1. Rozsudkem ze dne 20. 10. 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 050 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 13 914,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 785 Kč za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 964,52 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) představující podle žalobních tvrzení dluh ze smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 22 000 Kč, žalovaná se zavázala zápůjčku splatit s úrokem ve výši 6 176 Kč a administrativním poplatkem ve výši 8 982 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 065 Kč (poslední 2 053 Kč), žalovaná splátky hradila pouze částečně a dostala se do prodlení, proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 1. 7. 2025. Nesplacená jistina zápůjčky činí 20 050 Kč, nesplacený úrok za dobu do splatnosti první splátky následující po zesplatnění činí 3 242 Kč a nesplacený poplatek činí 3 493 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení do zesplatnění v celkové výši 407,55 Kč, úrok z prodlení od zesplatnění do 20. 8. 2025 v celkové výši 431,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % za dobu od 21. 8. 2025 do zaplacení, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,5 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 3 278 Kč, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,1 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 1 312,47 Kč, a úhradu nákladů na upomínání ve výši 1 750 Kč.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalované dne 26. 9. 2024 částku 22 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., z níž žalovaná nesplatila jistinu ve výši 20 050 Kč. Dále soud I. stupně uvedl, že v řízení nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce právě se žalovanou. Žalovaná je sice v listině označené jako Smlouva č. [číslo] uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat mimo natištění jejího jména a příjmení a slov „podepsáno elektronicky“. Stejně tak nelze žádný projev vůle žalované zjistit ani z listin označených jako Obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru a Standardní informace o spotřebitelském úvěru, neboť i ty obsahují jen natištění jména a příjmení žalované a slov „podepsáno elektronicky“. Soud I. stupně dále provedl k důkazu listinu označenou jako Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra a shledal, že jde o interní dokument žalobkyně, který nijak neprokazuje pravdivost jejích tvrzení a nedokládá projev vůle žalované směřující k uzavření jakékoli smlouvy. Žalobkyně předložila soudu I. stupně fotografii občanského průkazu žalované, dle soudu I. stupně však dokládá pouze to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní.

4. Soud I. stupně dále uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 26. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přitom musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, uvedla, že měla k dispozici výpisy z účtu žalované a výplatní pásky žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že za duben až červenec 2024 byl čistý měsíční příjem žalované v jednotlivých měsících v částkách cca 25 tisíc Kč, 67 tisíc Kč, 42 tisíc Kč a 56 tisíc Kč, žalovaná přitom deklarovala čistý příjem 50 000 Kč měsíčně v čestném prohlášení o příjmech a výdajích. Část příjmů žalované podle výpisů z jejího účtu tvořilo čerpání dalších úvěrů. Dále není zřejmé, zda a jak se žalobkyně skutečně zabývala tím, zda žalovaná nečelí exekucím, soud I. stupně zjistil u žalované v období od roku 2020 celkem 11 exekucí, z toho 7 zahájených nejpozději v roce 2022, tedy před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru. Dostupné podklady proto nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně se ověřováním disponibilních příjmů a skutečných výdajů žalované zabývala jen formálně a povrchně. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalovaná od žalobkyně přijala částku 22 000 Kč bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to v rozsahu částky 20 050 Kč učinila. Proto bylo žalobě co do částky 20 050 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 20 050 Kč proto soud žalobu zamítl.

6. Otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení soud I. stupně posoudil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vyložil, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Kdyby soud I. stupně dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce uzavřena byla, byla by absolutně neplatná. Za této situace nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže nezkoumala úvěruschopnost žalované, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost. Odkázal na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaná poskytnutou jistinu vrátit, neboť žalovaná dobrovolně neplnila. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů v rozsahu 20 % (60 % úspěch – 40 % neúspěch ve sporu).

8. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo proti výroku II rozsudku v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení z částky 20 050 Kč. Namítala, že za situace, kdy soud I. stupně dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je smlouvou zdánlivou, aplikoval nesprávně na posuzovanou věc § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Soud měl prodlení žalované posoudil v režimu obecné úpravy o.z. bez ohledu na speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala výzvou ke splacení dluhu, kde žalobkyně uvedla celkovou dlužnou částku a provedla rozpis, z čeho sestává. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II a uložil žalované povinnost zaplatit úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 050 Kč.

9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a v souladu s § 213 o. s. ř. zopakoval některé důkazy provedené již soudem I. stupně.

11. Ze smlouvy č. [číslo] odvolací soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, účastníci smlouvy sjednali úroky a další poplatky, smluvní pokutu a splátky úvěru dle splátkového kalendáře. Smlouva byla podepsána žalovanou elektronicky dne 25. 9. 2024 v 9:48:15, jak je vyznačeno u jména a podpisu klienta.

12. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv online prostřednictvím klientského centra vzal odvolací soud za prokázané, že žalované byla zaslána SMS s jednorázovým podpisovým kódem na její telefonní číslo pro dokončení podpisu smlouvy.

13. Z potvrzení o výplatě mzdy zaměstnavatele [právnická osoba]. vzal odvolací soud za prokázané, že čistá mzda žalované za měsíc duben 2024 činila 16 677 Kč, mzda na účet 25 241 Kč, za měsíc květen 67 273 Kč, za červen 42 587 Kč.

14. Z výpisu z účtu žalované za měsíc červen 2024 odvolací soud zjistil, že záporný počáteční zůstatek činil – 6 597 Kč, konečný zůstatek byl opět záporný -15 175 Kč, žalovaná měla sjednaný kontokorent ve výši 15 000 Kč, který vyčerpala, částka po splatnosti činila 175,78 Kč, žalovaná v tomto měsíci čerpala 3 úvěry od nebankovních institucí ve výši 3 x[Anonymizováno]4000 Kč. Zaplatila nájem ve výši 16 000 Kč.

15. Z výpisu z účtu žalované za měsíc červenec 2024 odvolací soud zjistil, že záporný počáteční zůstatek činil – 15 175 Kč, konečný zůstatek byl opět záporný -15 153 Kč, žalovaná vyčerpala kontokorent ve výši 15 000 Kč, částka po splatnosti činila 153,61 Kč, žalovaná v tomto měsíci čerpala 4 úvěry od nebankovních institucí ve výši 3 x 10 000 Kč a jedenkrát 5000 Kč. Zaplatila nájem ve výši 16 000 Kč.

16. Z výpisu z účtu žalované za měsíc srpen 2024 odvolací soud zjistil, že záporný počáteční zůstatek činil – 15 153 Kč, konečný zůstatek byl opět záporný -15 137 Kč, žalovaná vyčerpala kontokorent ve výši 15000 Kč, částka po splatnosti činila 137,38 Kč, žalovaná v tomto měsíci čerpala 1 úvěr od nebankovní instituce ve výši 1 510 Kč. Zaplatila nájemné ve výši 16 000 Kč.

17. Po doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

18. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále opět jen „o.z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., jedná se o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o. z. Žalobkyně měla k dispozici od žalované výplatní lístky, výpisy z jejího účtu, kopii občanského průkazu. Vysvětlila, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy online (zaslání SMS s kódem pro dokončení uzavření smlouvy), a sjednanou částku žalobkyně skutečně žalované na její účet zaslala. Žalovaná se chovala podle smlouvy, neboť začala úvěr splácet. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně nemá pochybnosti o projevu vůle žalované a na základě uvedených okolností a důkazů uzavřel, že smlouva mezi účastníky uzavřena byla.

19. Smlouva musela být uzavřena rovněž v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 75 zák. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soud I. stupně dospěl též k závěru, že i kdyby smlouva mezi účastníky uzavřena byla, žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. S tímto závěrem odvolací soud souhlasí.

25. Předně je třeba uvést, že soudy mají povinnost zkoumat z moci úřední, zda nedošlo k porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelských úvěrů ověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž porušení této povinnosti poskytovatele spotřebitelských úvěrů je sankcionováno neplatností úvěrové smlouvy [srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 - OPR-Finance s.r.o. v. GK (věc C679/18) a nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20].

26. V daném případě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované toliko formálně, nikoliv s odbornou péčí. Z listin, které měla žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici, vyplývalo, že žalovaná přes nikoliv nízký příjem hospodařila každý měsíc se záporným zůstatkem, a to ještě při čerpání dalších úvěrů od nebankovních institucí a vyčerpání sjednaného kontokorentu. Jak zjistil soud I. stupně, proti žalované bylo v letech 2020 – 2022 zahájeno 11 exekucí. Přesto žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně přitom nemohla z poskytnutých údajů učinit (nota bene s odbornou péči poskytovatele spotřebitelských úvěrů) závěr, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Její neschopnost splácet úvěr se též posléze potvrdila, neboť žalovaná podle tvrzení žalobkyně splatila pouze částku 1 950 Kč a dále již úvěr nesplácela.

27. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je proto podle § 588 o.z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které přihlíží soud ex officio.

28. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná jako celek. Neplatné je tedy i ujednání o úroku z úvěru, o poplatcích a o smluvních pokutách. Žalobkyni podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru náleží vůči žalované pouze nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

29. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

30. Z uvedeného tak plyne, že žalovaná dosud není v prodlení s plněním peněžitého dluhu, ale dostane se případně do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o.z.) teprve v okamžiku, kdy v určené lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku svou povinnost zaplatit žalobkyni 20 050 Kč nesplní.

31. Vzhledem k odlišnému posouzení otázky uzavření smlouvy odvolacím soudem a s ohledem na závěr o porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele odvolací soud uzavírá, že odvolací námitky žalobkyně nejsou opodstatněné.

32. S ohledem na rozsah, ve kterém žalobkyně rozsudek soudu I. stupně odvoláním napadla, a s ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a potvrdil jej též jako správný v akcesorickém výroku III o nákladech řízení.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.