o zaplacení 247 742 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. května 2025, č. j. 4 C 97/2025-43,

1. Rozsudkem ze dne 15. května 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně zastavil řízení ohledně částky 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 247 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 247 472 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 75 352,5 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení 247 742 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 16. 11. 2022 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl motocykl [název], VIN: [VIN kód] (dále jen „Motocykl“). Po převzetí Motocyklu se začaly objevovat vady, které žalobce opakovaně reklamoval u žalované. Dne 30. 10. 2024 žalobce zaslal žalované písemné odstoupení od smlouvy z důvodu překročení zákonem stanovené lhůty k vyřízení reklamace. Žalobce s ohledem na odstoupení od kupní smlouvy požaduje vrácení celé kupní ceny, kterou za Motocykl uhradil. I přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaná žalobci ničeho neuhradila.

3. Žalovaná učinila nesporným, že účastnici uzavřeli dne 16. 11. 2022 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl Motocykl a že žalobce odstoupil svým dopisem ze dne 30. 10. 2024 od kupní smlouvy pro podstatné porušení smlouvy ze strany žalované způsobené nedodržením třicetidenní lhůty k vyřízení reklamace. Jelikož žalobce odstoupil od kupní smlouvy a žalovaná jeho odstoupení akceptovala, ruší se smlouva od počátku a stranám smlouvy vzniká povinnost vrátit si poskytnutá plnění. Dle žalované je však nutné přihlédnout k tomu, že žalobce není schopen vrátit Motocykl v původním stavu, proto má žalovaná nárok na náhradu škody ve výši rozdílu mezi původní kupní cenou a aktuální obvyklou kupní cenou, které lze prodejem ojetého Motocyklu dosáhnout, neboť žalobce svým užíváním po dobu dvou let Motocykl velmi opotřebil a žalovaná neshledává žádný důvod, proč by měla snížení ceny, které způsobil žalobce užíváním Motocyklu, nést.

4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce zakoupil dne 16. 11. 2022 od žalované Motocykl s příslušenstvím za celkovou kupní cenu 247 472 Kč. Dne 17. 5. 2023 byl Motocykl přijat do servisu s popisem zakázky - diagnostika, rozsvítil se motor po zastavení na pumpě. Dne 9. 4. 2024 žalobce reklamoval Motocykl z důvodu, že svítí kontrolka motoru. Dne 26. 4. 2024 žalobce reklamoval Motocykl z téhož důvodu, vada byla zjištěna. Dne 5. 6. 2024 žalovaná jako dodavatel zjistila opět chybu motoru na Motocyklu, v popisu zakázky je uvedeno, že byla doma udělaná diagnostika, která hlásí chybu [číslo]. Dne 19. 9. 2024 technik žalované přijal Motocykl k posouzení reklamace s tím, že svítí kontrolka motoru. V popisu zakázky je dále uvedeno, že žalobce si Motocykl napíchl na diagnostiku a motocykl vykazuje stejnou závadu jako již třikrát předtím a žalobce bude nejspíše chtít odstoupit od smlouvy. Dne 26. 9. 2024 zaměstnanec žalované zaslal email žalobci, že nelze podle dostupných dat ohledně reklamačních oprav Motocyklu udělat relevantní posouzení odstupu. Žalobce byl požádán o doplnění, na jakou diagnostiku si doma Motocykl napojil. Současně žalobci sdělil, že Motocykl půjde v příštím týdnu na servisní rozbor. Již při reklamaci dne 5. 6. 2024 a následně také 26. 9. 024 byla žalovaná informována o tom, že žalobce provedl domácí diagnostiku Motocyklu. Žalobce dopisem ze dne 30. 10. 2024, adresovaným žalované, odstoupil od kupní smlouvy na Motocykl pro nedodržení lhůty k vyřízení reklamace a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny. Žalovaná dne 1. 11. 2024 akceptovala odstoupení od smlouvy, ale nesouhlasila s tím, že by žalobci měla povinnost vrátit celé plnění vzhledem k opotřebení Motocyklu. Žalovaná dále požadovala po žalobci cenu opravy ve výši 34 786 Kč, kterou jako cenu běžné servisní zakázky je žalobce povinen uhradit, když použil neautorizovanou diagnostiku a tím je na Motocykl pohlíženo jako na vozidlo, které porušuje obchodní podmínky a záruku ztratilo. Dne 25. 11. 2024 žalovaná oznámila žalobci, že oprava je dokončena, byly vyměněny ventilové podložky v rámci záruky a během reklamace žalovaná zjistila ještě únik kapaliny v oblasti vodní pumpy, přičemž rovnou zadali požadavek na reklamaci – výměnu těsnění. Motocykl by měl být připraven k převzetí do konce týdne. Zaměstnanec žalované dne 9. 12. 2024 sdělil žalobci, že byla právě dokončena oprava Motocyklu a požádal žalobce o jeho vyzvednutí. Společnost [právnická osoba] k dotazu žalované ze dne 28. 11. 2024 vyjádřila, že v případě připojení Motocyklu na neoriginální a necertifikované zařízení společností [právnická osoba] nemůže vyloučit, že došlo k porušení Všeobecných záručních podmínek [právnická osoba]. Žalobce zaslal dne 8. 1. 2025 žalované předžalobní výzvu.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 12 a § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podle § 2004 - § 2005, § 3002 a § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy dne 30. 10. 2024, neboť žalovaná překročila zákonem stanovenou lhůtu k vyřízení reklamace dle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., a toto odstoupení žalovaná akceptovala. Dle § 2004 a 2005 o. z. došlo odstoupením od smlouvy k jejímu zrušení od počátku a strany smlouvy si mají vrátit plnění, které si poskytly. Žalobce tak má právo na vrácení kupní ceny Motocyklu v celkové výši 247 472 Kč, neboť došlo ke zrušení kupní smlouvy od počátku.

7. Soud I. stupně se zabýval námitkou žalované, že je nutno zohlednit užívání Motocyklu žalobcem a promítnout je do výše plnění, které má žalovaná žalobci vrátit na základě zrušení smlouvy.

8. Soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1311/2022, v němž se soud zabýval otázkou, zda lze § 3002 odst. 2 o.z. aplikovat i v případě, že závazek byl zrušen a v případě přibližně současného plnění smluvních stran. S odkazem na právní teorii dospěl Nejvyšší soud k závěru, že náhrada podle § 3002 odst. 2 o. z. se v případě současného plnění neposkytuje. Při kondikci plnění z dvoustranné smlouvy, při nichž strany zpravidla vycházejí z předpokladu ekvivalence vzájemných plnění, je vyloučena povinnost poctivého držitele k vydání plodů a užitků. Poctivý příjemce kupní ceny z potenciálně zrušitelné smlouvy si smí ponechat úroky (resp. prospěch z užívání úplaty). Pokud si strany plnily současně, pak obě získaly možnost užívání svého předmětu obohacení; pro tyto případy je správné vycházet z toho, že se výhody obou stran vzájemně kompenzují. Při současném úplném plnění obou stran tak nárok na náhradu nevzniká ani jedné z nich, neboť jen tak lze zajistit jejich vyvážené postavení.

9. Soud I. stupně tak uzavřel, že uvedené závěry dopadají i na posuzovanou věc, kdy s ohledem na současné plnění obou smluvních stran (účastníků řízení) nevzniká v důsledku následného odstoupení od kupní smlouvy právo na náhradu za užívání dle § 3002 odst. 2 o.z. Mezi účastníky bylo nesporným, že kupní smlouva na Motocykl byla uzavřena 16. 11. 2022 a současně bylo prokázáno, že téhož dne žalobce zaplatil kupní cenu. Dne 30.11.2022 pak uhradil i příslušenství motocyklu. Vzájemné plnění tak proběhlo ve stejnou dobu.

10. Soud I. stupně se zabýval i námitkou započtení, neboť žalovaná v průběhu řízení započetla na pohledávku žalobce svou pohledávku spočívající v ceně provedené opravy 34 786 Kč, což odůvodnila tak, že žalobce Motocykl připojil na neautorizovanou diagnostiku v rozporu se záručními podmínkami, přičemž žalovaná Motocykl dne 19. 9. 2024 přijala k záruční opravě, byť vzhledem k porušení záručních podmínek se mělo jednat pouze o běžnou servisní zakázku. Soud I. stupně vyložil, že v řízení bylo protokoly o reklamaci ze dne 5. 6. 2024 a 19. 9. 2024 prokázáno, že žalovaná věděla nejpozději v červnu 2024, že žalobce připojil Motocykl na neautorizovanou diagnostiku, a přesto mu dne 5. 6. 2024 přijala Motocykl do záruční opravy. Stejně tak přijala reklamaci Motocyklu dne 19. 9. 2024. Žalovaná přes tuto vědomost přistoupila k záruční opravě, rovněž další vady, které na Motocyklu shledala, opravila v rámci záruky, což žalobci sdělila e-mailem ze dne 25. 11. 2024 a dne[Anonymizováno]9. 12. 2024 žalobce vyzvala k převzetí opraveného motocyklu. Až v rámci předžalobní komunikace pak začala tvrdit, že z důvodu porušení záručních podmínek (připojením na domácí diagnostiku) žalobce záruku ztratil a oprava, která byla provedena, nebyla opravou záruční, ale běžnou servisní, a žalobce je tudíž povinen ji uhradit.

11. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalované právo na zaplacení ceny za opravu nevzniklo. Žalovaná provedla opravu jako záruční i s vědomím, že žalobce napojil Motocykl na domácí diagnostiku konkrétního typu. Navíc skutečnost, že napojení na diagnostiku je porušením záručních podmínek, nevyplývá ani z provedeného dokazování, a to ani z obchodních podmínek výrobce, ani z jeho sdělení, ze kterého pouze vyplývá, že takové porušení nelze vyloučit. Soud I. stupně tak obrannou námitku započtení důvodnou neshledal.

12. Nad to soud I. stupně uvedl, že by pohledávku na zaplacení částky ve výši 34 786 Kč za běžnou servisní zakázku, kterou žalovaná uplatňuje námitkou započtení, posoudil jako pohledávku nejistou a neurčitou dle § 1987 odst. 2 o. z., tedy nezpůsobilou k započtení, neboť má nejistý právní důvod, existují závažné objektivní pochybnosti o tom, zda vůbec vznikla a současně její uplatnění formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Takto uplatněná pohledávka by vzhledem k žalobou uplatněné pohledávce, která je jistá a určitá, a bylo o ní možné rozhodnout na prvním jednání, nepřiměřeně zatížila řízení a došlo by k jeho neúměrnému prodloužení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal částečně úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení v částce 75 352,5 Kč, protože jeho neúspěch tvořil jen nepatrnou část.

14. Proti tomuto rozsudku (proti výroku II a III) podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že je povinna vrátit žalobci kupní cenu v její plné výši. Vzhledem k tomu, že žalobce není schopen vrátit Motocykl v původním stavu, má žalobce právo na vrácení obvyklé kupní ceny ojetého Motocyklu, tedy ceny se zohledněním jeho amortizace. Na projednávanou věc by se mělo aplikovat ustanovení § 3002 odst. 2 o.z. Žalovaný má podle tohoto ustanovení právo na poskytnutí náhrady za užívání poskytnutého plnění, tedy Motocyklu, když jeho původní cena byla 247 472 Kč a jeho aktuální cenu žalovaná odhaduje na 140 000 Kč. Rozdíl v původní ceně a aktuální ceně považuje žalovaná za prospěch, který vznikl žalobci užíváním koupené věci. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1311/2022, na něž odkazuje soud I. stupně, vychází z jiných skutkových okolností. V odkazovaném rozhodnutí bylo od kupní smlouvy odstoupeno pro vady na předmětu koupě, zatímco v nyní projednávané věci bylo odstoupeno pro nedodržení třicetidenní lhůty pro vyřízení reklamace a přítomnost vad na předmětu koupě vůbec nebyla řešena. V daném případě došlo rozhodnutím soudu I. stupně ke zjevné nespravedlnosti, neboť žalobce získal na téměř dva roky k bezúplatnému užívání nový Motocykl, což má být na straně žalované kompenzováno tím, že měla mít po dobu téměř dvou let ve své dispozici úroky z kupní ceny. Rozdíl v těchto vzájemných výhodách je ve zcela zjevném nepoměru. Rozhodnutí tak zcela zjevně zvýhodňuje žalobce v jeho pozici kupujícího. Žalovaná má rovněž za to, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalovaná navrhovala odborné stanovisko k ocenění aktuální tržní ceny Motocyklu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že žalovaná nesprávně považuje rozdíl mezi původní a aktuální cenou Motocyklu za prospěch žalobce. Takový výklad je účelový a nemá oporu v právu. Amortizace věci běžným užíváním není protiprávním prospěchem, nýbrž přirozeným důsledkem toho, že věc sloužila svému účelu. Pokud by byl přijat názor žalované, znamenalo by to, že kupující je při odstoupení od smlouvy vždy sankcionován za užívání věci, a to i tehdy, kdy je odstoupení způsobeno porušením povinností prodávajícího. Takový výklad by popíral samotnou ochranu spotřebitele. K argumentaci žalované, že vady Motocyklu vůbec nemusely existovat, žalobce uvedl, že vada na Motocyklu byla prokázána, jestliže emailem ze dne 25. 11. 2024 bylo žalobci sděleno, že oprava motocyklu je dokončena, byly vyměněny ventilové podložky v rámci záruky.

16. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a zopakoval důkaz předžalobní výzvou (§ 213 o.s.ř.) ke zjištění počátku prodlení žalované.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 1. 2025 a připojené doručenky odvolací soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k vrácení kupní ceny ve výši 247 742 Kč ve lhůtě 7 dní od doručení výzvy na tam uvedený účet. Výzva byla doručena žalované dne 15. 1. 2025.

18. Odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně popsaného shora a z doplnění výše uvedeného.

19. Vztah mezi žalobcem coby kupujícím a žalovanou coby prodávající soud I. stupně správně posoudil jako vztah založený kupní smlouvou dle § 2079 a násl. o. z. Jelikož v dané věci má kupní smlouva povahu spotřebitelské smlouvy, stanoví další práva kupujícího (spotřebitele) a povinnosti prodávajícího rovněž zákon č. 634/1992 Sb.

20. Podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena a spotřebitel o tom musí být informován nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Je-li předmětem závazku poskytnutí digitálního obsahu, včetně digitálního obsahu dodaného na hmotném nosiči, nebo služby digitálního obsahu, musí být reklamace vyřízena v přiměřené době s přihlédnutím k povaze digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu a k účelu, pro nějž je spotřebitel požadoval. Podle odst. 4 po marném uplynutí lhůty podle odstavce 3 může spotřebitel od smlouvy odstoupit nebo požadovat přiměřenou slevu.

21. Marným uplynutím lhůty uvedené ve výše citovaném ustanovení vzniká nevyvratitelná domněnka o neodstranitelnosti vady prodané věci jako sankce za opožděné vyřízení reklamace. Spotřebiteli tak svědčí práva z titulu neodstranitelnosti vad, i když jde o vady, které by bylo možno odstranit.

22. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně plyne, že Motocykl byl dne 19. 9. 2024 žalobcem reklamován pro opětovně se vyskytující vadu – svítící kontrolku motoru. Motocykl byl v rámci reklamace opraven, byly vyměněny ventilové podložky v rámci záruky a během reklamace žalovaná zjistila ještě únik kapaliny v oblasti vodní pumpy. Oprava nebyla provedena v 30denní lhůtě ve smyslu § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce z uvedeného důvodu zvolil odstoupení od kupní smlouvy pro nedodržení lhůty k vyřízení reklamace podle § 19 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele.

23. Žalovaná odstoupení od smlouvy z tohoto důvodu akceptovala, mezi účastníky však vznikl spor o vypořádání toho, co bylo na základě kupní smlouvy poskytnuto.

24. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

25. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

26. Podle ust. § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

27. Důsledkem odstoupení od smlouvy je odpadnutí právního důvodu k plnění. To znamená, že závazek se zrušuje od počátku (ex tunc). Odpadl-li tedy odstoupením od smlouvy právní důvod plnění a závazek byl zrušen od počátku, je třeba mezi stranami vypořádat to, co bylo poskytnuto. Podle § 2991 odst. 1 o.z. se mimo jiné bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Jak bylo řečeno, odstoupení od smlouvy znamená odpadnutí právního důvodu pro plnění, smlouvy, od níž oprávněná strana odstoupila, a strany se tedy musí vypořádat podle úpravy bezdůvodného obohacení. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen (§ 2993).

28. Zákon tedy pro případ zrušení závazku odstoupením od smlouvy upravuje povinnost stran zrušené smlouvy vrátit druhé straně vše, co podle takové smlouvy dostala. Rozsah restituční povinnosti je dán rozsahem poskytnutého plnění.

29. Odvolací soud považuje za správnou argumentaci soudu I. stupně k námitce žalované, že vzhledem k tomu, že žalobce není schopen vrátit Motocykl v původním stavu, má právo na vrácení obvyklé kupní ceny ojetého motocyklu, tedy ceny se zohledněním jeho amortizace a že na projednávanou věc by se mělo aplikovat ustanovení § 3002 odst. 2 o.z.

30. Podle § 3002 odst. 1 o.z., plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.

31. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že kupující není povinen platit prodávajícímu náhradu za užívání a znehodnocení věci vzniklé jejím užíváním a opotřebením do okamžiku uplatnění svého práva z vadného plnění, když se rozhodne od smlouvy odstoupit. Přiléhavý je i jeho odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1311/2022, v němž Nejvyšší soud formuloval závěr, že § 3002 odst. 2 o.z. o náhradě za užívání věci poctivým příjemcem se vztahuje i na případy smluv zrušených na základě zákonného ustanovení, že však se toto ustanovení neuplatní v případě přibližně současného plnění smluvních stran. V odkazované věci šlo rovněž o uzavřenou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl nákladní automobil a kupující odstoupil od kupní smlouvy po cca jednom a půl roce užívání vozidla pro vady věci vyskytující se opakovaně. Zaplacení kupní ceny vozidla a předání vozidla kupujícímu proběhlo přibližně ve stejnou dobu. Na tomto skutkovém základě Nejvyšší soud vyložil, že náhrada podle § 3002 odst. 2 o.z. se v případě současného plnění neposkytuje, neboť příjemcův prospěch představuje souhrnnou kategorii a je tak nutné od něj odečíst neprospěch daný tím, že se příjemce zbavil možnosti užívat protiplnění (peněžitou úplatu). Pokud si strany plnily současně, pak obě získaly možnost užívat svého předmětu obohacení a pro tyto případy je správné vycházet z toho, že se výhody obou stran vzájemně kompenzují. Ani v nyní projednávané věci není skutkový stav natolik odlišný, aby tyto závěry nebyly použitelné. Ve zde projednávané věci žalovaná nedodržela lhůtu k vyřízení reklamace, čímž nastala fikce neopravitelnosti vady, a pro spotřebitele nastala možnost z tohoto důvodu odstoupit od smlouvy. Ze skutkového stavu plyne, že věc vadu měla, byla-li žalovanou opravena, nicméně nikoli v zákonem stanovené lhůtě. Nelze tedy přitakat výtkám žalované, že rozdíl ve vzájemných výhodách v nyní projednávané věci je ve zcela zjevném nepoměru a že rozhodnutí zjevně zvýhodňuje žalobce v jeho pozici kupujícího. Odvolací soud neshledal v poměrech nyní projednávané věci skutkové okolnosti natolik odlišné od věci projednávané pod sp. zn. 23 Cdo 1311/2022, aby zde byl důvod se od závěrů tohoto rozhodnutí odchylovat.

32. Ostatně závěry rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1311/2022 navazují na závěry soudů, které se stejnou otázkou zabývaly již v době předchozí právní úpravy, a dovodily, že vrací-li kupující po účinném uplatnění práva na zrušení smlouvy nebo práva na výměnu věci obchodní organizaci věc již používanou, nemá obchodní organizace právo na náhradu za znehodnocení této věci vzniklé jejím užíváním a opotřebením do okamžiku zrušení smlouvy nebo výměny věci. Právní názor vychází z toho, že kupující užíval věc až do zrušení smlouvy v dobré víře jako vlastník, takže vůči němu nelze požadovat vydání užitků za tuto dobu, jejichž výše bývá posuzována podle míry vzniklého opotřebení věci (srov. Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné pod č. 17/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne[Anonymizováno]30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné pod č. 22/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Kromě českých soudů, které se touto otázkou zabývaly, řešil shodnou problematiku rovněž SDEU ve svém rozsudku ze dne[Anonymizováno]17. 4. 2008 ve věci C-404/06, Quelle AG proti Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände. Rozhodl, že: "... Ze znění směrnice, jakož i z relevantních přípravných prací na směrnici tak vyplývá, že zákonodárce Společenství zamýšlel učinit bezplatné uvedení spotřebního zboží prodávajícím do stavu odpovídajícího smlouvě podstatným prvkem ochrany, kterou zajišťuje spotřebiteli tato směrnice. Cílem této povinnosti prodávajícího spočívající v bezplatném uvedení zboží do stavu odpovídajícího smlouvě buď formou opravy, nebo výměny zboží, které je v rozporu se smlouvou, je ochrana spotřebitele před rizikem finančních nákladů, které by mohly odradit spotřebitele od uplatnění jeho nároků, pokud by neexistovala taková ochrana. Toto zajištění bezplatnosti, které chtěl zákonodárce Společenství zakotvit, vede k vyloučení jakéhokoliv finančního nároku prodávajícího v rámci plnění jeho povinnosti uvést smluvní zboží do stavu odpovídajícího smlouvě. Tento výklad je potvrzen vůlí zajistit spotřebiteli účinnou ochranu, která je vyjádřena rovněž v čl. 3 odst. 3 třetím pododstavci směrnice, dle kterého každá oprava nebo každá výměna zboží se musí uskutečnit nejen v přiměřené lhůtě, ale rovněž bez značných obtíží pro spotřebitele. Pokud prodávající dodá zboží, které je v rozporu se smlouvou, nesplní správně povinnost, kterou na sebe smluvně vzal, a musí tedy nést následky tohoto nesprávného splnění povinnosti. Spotřebitel, kterému bylo dodáno nové zboží v rámci výměny zboží, které bylo v rozporu se smlouvou, a jenž zaplatil prodejní cenu, a tedy správně splnil svou smluvní povinnost, se bezdůvodně neobohatil. Spotřebitel pouze opožděně obdrží zboží ve stavu odpovídajícím smluvním ujednáním, které měl obdržet původně".

34. Výklad § 3002 odst. 2 o.z. tedy koresponduje se závěry Nejvyššího soudu ohledně téže otázky za předchozí právní úpravy a rovněž se závěry SDEU ve shora odkazovaném rozhodnutí. Žalovaná v nyní projednávané věci není v zásadně odlišném postavení, aby bylo možno přitakat jejím výtkám o zjevné nespravedlnosti a zjevném nepoměru postavení obou stran smlouvy. Obě strany jsou tedy povinny si vrátit vše, čeho se jim podle smlouvy dostalo. S ohledem na správný závěr soudu I. stupně nebyl důvod k provedení důkazu odborným stanoviskem k ocenění aktuální tržní ceny Motocyklu.

35. Žalobce žalovanou vyzval k vrácení kupní ceny dopisem ze dne 8. 1. 2025 ve lhůtě 7 dní od jeho doručení, dopis byl žalované doručen 15. 1. 2025, poslední den lhůty k plnění připadl na 22. 1. 2025 a ode dne 23. 1. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Soud I. stupně tak správně žalobci přiznal kromě jistiny též úrok z prodlení, správně stanovil počátek prodlení i výši úroků (§ 1958 odst. 2, § 1968, § 1970, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

36. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení potvrdil.

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

38. Úspěšnému žalobci vznikly náklady za právní zastoupení advokátem ve výši odměny za dva úkony právní služby po 9.300 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem 18 600 Kč, k odměně náleží náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (2x 450) podle § 13 advokátního tarifu, a částka 4 095 Kč představující daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).