o 52 578 647,95 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 52 578 647,95 Kč [výrok I] a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 318 423,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně, jako insolvenční správkyně společnosti [právnická osoba] v likvidaci, domáhala úhrady smluvního úroku z prodlení z nezaplacených splátek úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 2. 7. 2010. [právnická osoba] poskytla žalované úvěr 14 000 000 Kč. Žalovaná byla v prodlení se splácením úvěru. Dlužná částka jistiny 16 538 233,48 Kč (neuhrazené splátky úvěru za období listopad 2013 až červenec 2015) byla vymáhána v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn. [spisová značka], a to na základě notářského zápisu s přímou vykonatelností. Protože však v exekučním řízení nemohl být uplatněn úrok z prodlení, žalobkyně se žalobou domáhala doplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 35 % ročně za dobu od 30. 8. 2014 do července 2015, celkem se domáhala částky 52 578 647,95 Kč.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že mezi [právnická osoba] v likvidaci, jako věřitelem, a žalovanou (původně [právnická osoba].) jako dlužníkem byla dne 2. 7. 2010 uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo] na částku 14 000 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 9,95 % p. a., měsíční splácení, odměna 100 000 Kč a splatnost 60 měsíců od čerpání. Částka 3 900 000 Kč měla být v den čerpání blokována na běžném účtu žalované za účelem úhrady úroků. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář se splátkami od 31. 7. 2010 do 31. 7. 2015. Žalovaná dále podle § 401 obchodního zákoníku výslovně prohlásila prodloužení promlčecí doby práv [právnická osoba] na 10 let. Smlouva obsahovala i ujednání, že pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky úvěru se stávají veškeré splátky úvěru splatné, a to bez ohledu na to, že splátka úvěru byla dodatečně ze strany žalované uhrazena, pokud [právnická osoba] neurčí jinak.

4. Z notářského zápisu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], sepsaného notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soud I. stupně zjistil, že proběhla dobrovolná dražba pohledávek (i pohledávky z předmětného úvěru) úpadce [právnická osoba]. v konkurzu, jejímž vydražitelem byla společnost [právnická osoba]. [právnická osoba]. dne 27. 12. 2022 potvrdil úhradu celé ceny dosažené vydražením. Dopisem zástupce [právnická osoba] ze dne 6. 2. 2024 uvedená společnost oznámila žalované nabytí pohledávky ze smlouvy č. [číslo] originárním způsobem na základě zmíněné dražby a potvrzení o zaplacení ceny, přičemž nebyla podána žaloba na neplatnost dražby.

5. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 30. 10. 2024, č. j. [spisová značka], byl na majetek [právnická osoba] prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně.

6. Soud I. stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. Vyložil, že notářské zápisy vyhotovené na Slovensku jsou veřejnou listinou dle § 3 odst. 4 zákona č. 323/1992 Z.z., o notároch a notárskej činnosti. S ohledem na dvoustrannou smlouvu mezi ČR a SR o právní pomoci (č. 209/1993 Sb.) mají důkazní moc veřejných listin i na území ČR. Dle § 1109 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), společnost [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovanou originárně ve veřejné dražbě, která byla osvědčena veřejnou listinou, a jejíž výtěžek byl řádně uhrazen (k dražbě pohledávek došlo v roce 2022). Žalobkyně tak není aktivně legitimována k vymáhání předmětné pohledávky, neboť vlastníkem pohledávky se ke dni 27. 12. 2022 stala společnost [právnická osoba] jako vydražitel majetku zpeněženého v rámci konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]., a to bez ohledu na případnou platnost či neplatnost předchozích postoupení.

7. Soud I. stupně dále uzavřel, že i kdyby byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována, žalovaná pohledávka je promlčena. Námitku promlčení vznesla v průběhu řízení žalovaná. Odkázal na § 387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 (dále jen „obch. zák.“), s tím, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru již v listopadu 2013, takže ode dne následujícího po splatnosti splátky úvěru za listopad 2013 se stal celý dluh splatným s ohledem na ujednání ve smlouvě o úvěru, a to bez dalšího, neboť [právnická osoba] neurčila jinak. Od tohoto okamžiku počala běžet 10letá promlčecí doba, která uplynula v listopadu 2023. [právnická osoba] podala proti žalované žalobu až v roce 2024 (29. 8. 2024), proto je její pohledávka na zaplacení úroků z prodlení promlčena. I z tohoto důvodu by žaloba musela být zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že je v tomto sporu aktivně legitimována. Žalobkyně pohledávku ke dni 29. 11. 2024 včetně příslušenství zapsala do majetkové podstaty [právnická osoba]. I přesto, že k pohledávce uplatněné v tomto soudním řízení uplatňuje vlastnické právo společnost [právnická osoba]., je s ohledem na zápis do majetkové podstaty a § 217 odst. 1 a § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona zřejmé, že jedinou osobou oprávněnou disponovat pohledávkou je insolvenční správkyně [právnická osoba] v likvidaci, nedojde-li k pravomocnému vyloučení této pohledávky z majetkové podstaty. Soud I. stupně chybně posoudil účinky slovenské dobrovolné dražby podle českého práva. Podle slovenského zákona č. 527/2002 Z.z., o dobrovolných dražbách, nelze nabýt vlastnické právo od nevlastníka, tedy nelze prolomit zásadu nemo plus iuris. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu SR (např. usnesení sp. zn. 2 MCdo/20/2011; sp. zn. 7 Cdo/101/2021), která výslovně uvádí, že dobrovolná dražba podle slovenského práva vede k nabytí pouze od skutečného vlastníka. V kontextu konkurzních dražeb může být tento princip prolomen ustanovením § 93 odst. 3 zákona č. 7/2005 Z.z., o konkurzu a restrukturalizaci. Vydražitelka [právnická osoba] pak musí tvrdit a prokázat svou dobrou víru, což je pro nabytí od nevlastníka nezbytná podmínka. Důkazní břemeno leží na ní. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že věřitelem pohledávky je společnost [právnická osoba]., muselo by být prokázáno, že společnost [právnická osoba]. byla vlastníkem pohledávky uplatněné v tomto řízení. Existovala přitom řada okolností zpochybňujících vlastnictví společnosti [právnická osoba]. (absence dokumentace, neprovedené zápisy zástav v KN, veřejně známé spory o neplatnost prvotního postoupení, předběžné opatření [právnická osoba] bránící převodům pohledávek, informace v médiích), takže [právnická osoba] nemohla být v dobré víře.

10. Ohledně promlčení odvolatelka namítala, že soud I. stupně mylně dovodil „automatické zesplatnění“ úvěru v roce 2013. Přehlédl, že podle úvěrové smlouvy mohla věřitelka ztrátu výhody splátek vyloučit, což se stalo. Věřitel mohl „určit jinak“ i konkludentně, určení mohlo být zřejmé z chování věřitele. [právnická osoba] vymáhala a vymáhá splátky podle splátkového kalendáře. Úrok z prodlení uplatňuje až od srpna 2014, nikoliv od listopadu 2013. Smluvní úrok z prodlení do 29. 8. 2014 byl žalobkyni přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 6. 2024, č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 9. 2024, č. j. [spisová značka]. Z tohoto rozsudku je v tomto řízení třeba vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. Promlčecí doba byla mezi stranami prodloužena na deset let. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nárok promlčen není. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že především obstojí závěr soudu I. stupně, že žalovaný nárok je promlčen. Z čl. V odst. 8 smlouvy o úvěru plyne, že toto ustanovení vyjadřuje vůli automaticky zesplatnit celý úvěr při zpoždění žalované s úhradou, byť jediné splátky úvěru. Dovětek „pokud věřitel neurčí jinak“ znamená jen to, že věřitel může svým jednáním tento automatický účinek vyloučit. Žalobkyně netvrdí, kdy mělo k takovému jednání dojít, jaký byl jeho konkrétní obsah ani kdy mělo dojít do dispoziční sféry žalované. Žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], v němž byla otázka automatického zesplatnění úvěru při totožné formulaci smlouvy řešena a v návaznosti na to byla řešena i otázka promlčení. Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v [adresa] ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka].

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a doplnil dokazování (§ 213 o.s.ř.).

13. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] uzavřené dne 2. 7. 2010 mezi [právnická osoba] jako věřitelem a společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (nyní [Jméno žalované].) jako dlužníkem, odvolací soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 14 000 000 Kč, v článku V bod 8 se účastníci smlouvy dohodli, že v případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoli splátky úvěru, stávají se veškeré splátky úvěru splatné (ztráta výhody splátek), a to bez ohledu na to, že splátka úvěru byla dodatečně ze strany dlužníka uhrazena, pokud věřitel neurčí jinak. V čl. V bod 9 smlouvy účastníci dojednali, že v případě prodlení dlužníka s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku vůči věřiteli, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníku zaplacení úroků z prodlení ve výši uvedené v sazebníku, není-li její výše stanovena v základních podmínkách, a to do doby úplného uhrazení peněžitého závazku věřiteli. V čl. VIII bod 6 smlouvy dlužník výslovně prohlásil, že ve smyslu § 401 obch. zák. prodlužuje délku promlčecí doby práv věřitele vyplývajících z této smlouvy o úvěru na 10 let od doby, kdy počala nebo počne běžet poprvé.

14. Přílohou smlouvy byl splátkový kalendář s rozpisem měsíčních splátek, splátka za měsíc listopad 2013 ve výši 122 893,15 Kč byla splatná 30. 11. 2013.

15. Z přehledové tabulky vypracované samotnou žalobkyní vyplývá, že žalovaná ke dni 30. 11. 2013 zaplatila pouze částku 69 237,75 Kč a nadále úvěr nesplácela vůbec.

16. Z vyrozumění o zahájení exekuce soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 2. 2020, č. j. [spisová značka], a doplňujícího vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 6. 8. 2020, č. j. [spisová značka], vzal odvolací soud za prokázané, že dne 5. 11. 2019 oprávněný ČR-[právnická osoba] zahájil exekuci proti povinnému [Jméno žalované]. na základě exekučního titulu – notářského zápisu č. j. [spisová značka], [spisová značka], vydaného [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou, dne 12. 7. 2010, pro částku 14 168 000 Kč a úrok 2 316 577,90 Kč, poplatek 8 400 Kč a kapitalizovaný úrok 45 255,58 Kč.

17. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] v likvidaci, podal dne 29. 4. 2024 žalobu proti žalované [Jméno žalované]. o zaplacení částky 92 202,79 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 35 % p.a. za dobu od listopadu 2013 do 29. srpna 2014 z nezaplacených splátek úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. [číslo] ze dne 2. 7. 2010. O věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. [spisová značka], pro uznání na základě fikce uznání nároku, neboť žalovaná se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), a žalobě tak bylo vyhověno. K odvolání žalované byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 9. 2024, č. j. [spisová značka], přičemž odvolací soud se zabýval pouze tím, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

18. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Odvolací soud se nejprve zabýval závěrem soudu I. stupně, že žalovaný nárok je promlčen.

20. Soud I. stupně věc správně posuzoval podle zákona. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále opět jen „obch. zák.“), vzhledem k přechodným ustanovením - § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

21. Soud I. stupně článek V bod 8 úvěrové smlouvy vyložil tak, že nezaplacením splátky za listopad 2013 se žalovaná dostala do prodlení a tímto okamžikem se stal splatný celý dluh, přičemž věřitel neurčil jinak.

22. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle odst. 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Podle odst. 3 při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. Podle odst. 4 projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

23. Článek V bod 8 smlouvy o úvěru prostřednictvím jazykového a logického výkladu ve smyslu výše citovaného § 266 obch. zák. je nutno vyložit tak, že v okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení s platbou sjednané splátky úvěru, stane se tímto okamžikem automaticky splatným celý dluh (tj. bez dalšího), a to i v případě, že splátka bude později (po její splatnosti) dlužníkem uhrazena, neurčí-li věřitel jinak. Věřitel může „určit jinak“ svým aktivním jednáním, a to vůči dlužníku, tzn. může dlužníku sdělit, či mu dát najevo, že může nadále splácet dluh ve splátkách, jak byly původně sjednány. Nelze přisvědčit výkladu žalobkyně, že věřitel určil jinak i tím, že uplatnil v exekučním řízení, resp. u soudu dluh pouze v rozsahu splatných splátek. Jestliže věřitel nečinil ničeho a exekuční řízení zahájil až v roce 2019, tj. 6 let poté, co dlužník přestal dluh splácet, a úroky z prodlení uplatnil u soudu až v roce 2024, zahájení exekučního řízení nelze považovat za určení ve smyslu čl. V bodu 8 smlouvy o úvěru, že dlužník může nadále splácet dluh ve splátkách a že se dluh nestal splatným celý v okamžiku prodlení se splátkou v listopadu 2013.

24. Ujednání v čl. V bod 8 smlouvy není dohodou podle tehdy platného § 565 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle nějž, jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

25. Podle § 565 obč. zák. záleží na věřiteli, zda své právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku dluhu. V projednávané věci je však situace odlišná, neboť v posuzované smlouvě bylo dohodnuto, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu, nikoli že věřitel může žádat o zaplacení celé pohledávky. Zde bylo sjednáno, že zbývající část dluhu se stane splatnou okamžikem, kdy se dlužník dostane do prodlení s úhradou některé ze splátek, tj. nezaplatil-li dlužník splátku splatnou dne 30. 11. 2013, dostal se následujícím dnem, tj. 1. 12. 2013, do prodlení s její úhradou a tímto okamžikem se stal splatným celý zbytek dluhu. Na tomto závěru nic nemění ani ve smlouvě v závorce uvedený termín „ztráta výhody splátek“, neboť nejde o termín definovaný zákonem, ale pouze o termín, který se zpravidla užívá při výkladu dohody podle § 565 obč. zák., avšak někdy je užíván i pro dohodu o automatickém „zesplatnění“ celého zbytku dluhu v případě prodlení dlužníka se splátkou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, či rozsudek ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007, rozsudek ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010 uveřejněný pod č. 104/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Odkazovala-li žalobkyně v odvolání na znění všeobecných úvěrových podmínek, jednak šlo o novou skutečnost uplatněnou až v odvolacím řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace, jednak tato skutečnost není rozhodná, neboť znění úvěrové smlouvy má vždy přednost před zněním všeobecných podmínek (§ 273 odst. 1 a 2 obch. zák.).

27. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle odst. 2 promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

28. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

29. Podle § 392 odst. 2 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

30. Podle § 393 odst. 1 obch. zák. u práv vzniklých z porušení povinnosti počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava.

31. Podle § 401 obch. zák. strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby.

32. Následující den od okamžiku splatnosti celého zůstatku dluhu vznikla i povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu z úvěrové smlouvy. Tato povinnost nevznikla samostatně za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku. Tímto dnem též počala podle § 393 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčelo jako celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006).

33. V projednávané věci tak počala běžet promlčecí doba dne 2. 12. 2013, kdy se dlužník ocitl v prodlení s plněním celého zbytku dluhu z úvěrové smlouvy, a její běh skončil dne 1. 12. 2023, kdy se právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení promlčelo jako celek.

34. Podala-li žalobkyně žalobu na zaplacení úroků z prodlení nejdříve dne 29. 4. 2024 (řízení sp. zn. [spisová značka]) a v nyní posuzované věci dne 29. 8. 2024, učinila tak po uplynutí promlčecí doby, proto jí soudem I. stupně správně ve smyslu § 388 odst. 1 obch. zák. právo na plnění nebylo přiznáno.

35. Rozsudek ve věci sp. zn. [spisová značka], na nějž odkazovala žalobkyně, na tomto závěru nic nemění, neboť v odkazované věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání (na základě fikce uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř.) a soud I. stupně ani soud odvolací se meritem věci nezabýval, pouze posuzoval splnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání. Nejde tak o situaci, kdy by měla žalobkyně důvodně očekávat, že tato věc bude posouzena a rozhodnuta shodně jako věc [spisová značka] (§ 13 o.z.). Odvolací soud naopak shodně se žalovanou poukazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], v nichž byla řešena obdobná věc, byla posuzována úvěrová smlouva stejného znění a čl. V bod 8 byl oběma soudy vyložen shodně jako v nyní projednávané věci.

36. S ohledem na správný závěr soudu I. stupně o promlčení nároku žalobkyně se odvolací soud již nezabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně.

37. Odvolací soud považuje za nutné pouze uvést, že soud I. stupně pro svůj závěr o nedostatku aktivní legitimace užil nesprávnou právní úpravu, odkazoval-li na ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ač posuzoval účinky dobrovolné dražby konané ve Slovenské republice, v níž bylo postupováno podle slovenského práva (zákon č. 527/2002 Z.z., o dobrovolných dražbách, a zákon č. 7/2005 Z.z., o konkurzu a restrukturalizaci).

38. Vzhledem k tomu, že obstojí jako správný závěr soudu I. stupně o promlčení nároku žalobkyně, odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 130 680 Kč za 2 úkony právní služby po 65 340 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) podle § 7 bod 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“). K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč (2x450 Kč podle § 13 AT) a dále částka 27 632 Kč představující 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalované plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).