o 111 875 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 111 875 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 12. 5. 2024 do zaplacení [výrok I], uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II] a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal (po připuštění změny žaloby při jednání dne 28. 5. 2024) zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé mu postupem státního zástupce, kterým obstaral nové skutečnosti a důkazy pro účely návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce, částky 50 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění vzniklé mu tím, že státní zástupce podal návrh na povolení obnovy řízení v jeho neprospěch, a ze stejného důvodu i náhrady obhajného, které vynaložil ve výši 11 875 Kč, a to opět včetně příslušenství. Návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce byl podán v trestním řízení sp. zn. [spisová značka], vedeném u Krajského soudu v [místo]. Žalobce byl již ve vazbě byl vystaven násilí, které doposud nebylo řádně vyšetřeno. Podaný návrh v něm vyvolal obavy, že půjde opět do vězení. V případě povolení obnovy řízení by žalobci hrozil trest odnětí svobody na 5 až 12 let.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesporovala, že u ní žalobce dne 11. 12. 2023 nároky na odškodnění předběžně uplatnil. Ve stanovisku ze dne 1. 2. 2024 žalovaná konstatovala, že postup státního zástupce, kterým obstaral nové skutečnosti, resp. důkazy pro účely návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce, je nesprávným úředním postupem, poskytnutí jakéhokoliv odškodnění žalovaná odmítla, neboť tento postup státního zástupce nebyl příčinou vzniku nemajetkové újmy žalobce a samotné podání návrhu na povolení obnovy nesprávný úřední postup nepředstavuje.

4. Soud I. stupně na základě shodných tvrzení stran a na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v [místo] ze dne 8. 3. 2023, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [místo] ze dne 31. 5. 2023, č. j. [spisová značka], shledán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků, s dohledem a s povinností podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Státní zástupce podal dne 29. 6. 2023 návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 15. 8. 2023, č. j. [spisová značka], byl návrh tento návrh jako nedůvodný zamítnut, neboť nezletilá poškozená již byla v trestní věci procesně použitelným způsobem vyslechnuta a tato její výpověď byla soudy řádně hodnocena. Při výslechu poškozené by došlo k její druhotné viktimizaci. Stížnost podanou státním zástupcem Vrchní soud v [místo] usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. [spisová značka], jako nedůvodnou zamítl. Po podání návrhu na obnovu řízení se žalobce zhroutil, brečel, byl uzavřený, vylekaný, neměl náladu, bál se chodit ven, po vyhlášení konečného rozsudku si myslel, že už vše skončilo a že bude doma. Žalobce se obával, že půjde do vězení, kde ho zase někdo zbije. Již po propuštění z vazby vyhledal pomoc psycholožky, po podání návrhu na obnovu řízení k ní začal chodit častěji (3x týdně), navštěvuje ji dosud. Žalobce věděl jen to, že mu státní zástupce chtěl „dát nějaký jiný paragraf“, aby šel do vězení, že si státní zástupce obstaral nějaký deníček, který si vedl otec nezletilé, a že byl otec nezletilé před podáním návrhu na obnovu vyslechnut. Žalobce věděl, že návrh na obnovu byl zamítnut, ale neví proč.

5. Z důvodu nadbytečnosti neprovedl soud I. stupně důkaz výslechem státního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť měl skutkový stav zjištěn dostatečně, aby mohl posoudit, zda postup, kterým státní zástupce obstaral skutečnosti a důkazy pro návrh na povolení obnovy, je nesprávným úředním postupem. Nerozhodnou není skutečnost, zda otec nezletilé poškozené měl či neměl k dispozici telefonní číslo či e-mail státního zástupce a jak jej získal. Soud I. stupně dále neprovedl k důkazu lékařské zprávy na č. l. 83 až 86 a na č. l. 88 až 97, neboť nebyly navrženy k důkazu v koncentrační lhůtě dle § 118b o. s. ř.

6. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně zejména ustanovení § 1, § 5, § 13 odst. 1 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].

7. Soud I. stupně předně uzavřel, že postup státního zástupce, který v rozporu s § 282 odst. 1 trestního řádu sám, bez součinnosti s předsedou senátu či na jeho žádost, provedl šetření či obstarával další důkazy před podáním návrhu na povolení obnovy řízení, je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta prvá OdpŠk. Porušení procesních pravidel konstatoval i Vrchní soud v [místo] v usnesení, kterým zamítl stížnost státního zástupce, podanou proti usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení.

8. Jde-li o podání návrhu na obnovu řízení v neprospěch žalobce, soud I. stupně s odkazem na § 280 tr. řádu shledal, že se jedná o trestním řádem předpokládaný postup státního zástupce, ke kterému je státní zástupce legitimován, pokud dospěje k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro obnovu řízení. Skutečnost, že se před podáním návrhu na povolení obnovy dopustil státní zástupce nesprávného úředního postupu, nemá dle soudu I. stupně ve vztahu k podanému návrhu žádnou relevanci, neboť státní zástupce mohl podat návrh na obnovu řízení, aniž by nějaká šetření sám prováděl. Skutečnost, že žalobce vynaložil v řízení o povolení obnovy náklady na právní zastoupení, je důsledkem toho, že se dopustil trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen. Rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo je spáchal, je soud vázán. Ani zamítnutí návrhu na povolení obnovy nečiní z návrhu na obnovu řízení nesprávný úřední postup, neboť je to soud, kdo posuzuje, zda jsou naplněny zákonné předpoklady pro obnovu řízení. Zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení není zprošťujícím rozsudkem. Soud I. stupně proto již pro absenci odpovědnostního titulu žalobu ohledně nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím a ohledně nároku na náhradu obhajného 11 875 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

9. Jde-li o nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím za nezákonné obstarání skutečností a důkazů pro podání návrhu na povolení obnovy, soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že k zásahům do osobnostní sféry žalobce došlo až v důsledku podání návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce. Žalobce i svědkyně [jméno FO] shodně vypověděli, že se žalobce zhroutil po podání návrhu na povolení obnovy řízení. Žalobce si ani způsobu, jakým byly důkazy před podáním návrhu obstarány, nebyl vědom. Vzhledem k absenci příčinné souvislosti soud I. stupně žalobu zamítl i ohledně tohoto nároku.

10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu ve výši 2 100 Kč, což představuje sedm paušálních náhrad nezastoupeného účastníka.

11. O povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku za žalobu rozhodl soud I. stupně podle § 9 odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce se v řízení domáhal 3 nároků a soudní poplatek zaplatil toliko za 2 nároky.

12. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytýkal soudu I. stupně, že chybně posoudil vznik nemajetkové újmy a její závažnost. Nestačí pouhé konstatování, že je neoprávněný zásah spatřován pouze v jednom kroku. Kroky státního zástupce nelze považovat za samostatné, ale je nutné vnímat je jako související řetězec událostí, který vedl k nezákonnému úřednímu postupu, v jehož důsledku vznikla žalobci újma.

13. Soud I. stupně nesprávně hodnotil účastnickou výpověď žalobce, který coby laik jistě nebyl schopen vše vypovědět do nejmenších detailů, právě proto se po výpovědi kladou doplňující dotazy. Soud I. stupně dále zpochybnil spontánnost svědkyně [jméno FO] s tím, že se pohledem na právního zástupce žalobce ujišťovala o správnosti své výpovědi, svědkyně však hledala v pohledu advokáta toliko psychickou podporu, vypovídala dle svého nejlepšího svědomí a vědomí, pravdivě a bez jakéhokoliv navádění. Soud I. stupně dostatečně nereflektoval výpověďmi prokázanou skutečnost, že ve výkonu vazby byl žalobce vystaven násilí, což výrazně ovlivňovalo jeho psychické rozpoložení a definovalo jeho reakci na nesprávný úřední postup státního zástupce.

14. Dle názoru žalobce může nesprávný úřední postup představovat i souhrn pochybení, která na sebe navazují a v důsledku kterých došlo k velmi závažnému zásahu do sféry žalobce. Jednotlivá pochybení státního zástupce nelze separovat, jak učinil soud I. stupně. Žalobce v tomto směru odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007, dle jehož závěrů „každé z jednotlivých dílčích pochybení či nedůsledností v postupu katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu vlastnického práva samo o sobě nepředstavuje nesprávný úřední postup, to ovšem neznamená, že tyto jednotlivé dílčí nedostatky, posuzovány ve svém souhrnu komplexně a ve všech vzájemných souvislostech, nenaplňují znaky nesprávného úředního postupu.“ V souzené věci soud I. stupně seznal, že postup státního zástupce, který v rozporu s § 282 odst. 1 tr. řádu před podáním návrhu na povolení obnovy řízení sám, bez součinnosti s předsedou senátu či na jeho žádost, provedl šetření či obstarával další důkazy, je nesprávným úředním postupem. V návaznosti nato ovšem uzavřel, že posléze podaný návrh na povolení obnovy řízení již nesprávným úředním postupem není, neboť se jedná o postup předpokládaný trestním řádem. Soud I. stupně zcela pominul, že státní zástupce na základě nesprávného úředního postupu dále jednal a vědomě svého nesprávného úředního postupu využíval ve svých dalších krocích. Dle žalobce nelze nesprávný úřední postup státního zástupce ignorovat s tím, že neměl vliv na podání návrhu na obnovu řízení a že nebyl v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou žalobce. Skutečnost, že podání návrhu na obnovu řízení je zákonem předvídaný postup, neznamená, že je irelevantní, jak s tímto procesním institutem státní zástupce naložil. Státní zástupce svým postupem vystavil žalobce opakujícímu se velkému stresu. Žalobce se po podání návrhu zhroutil. Trestní řízení je jedním z nejvýznamnějších zásahů, které mohou osobnostní sféru postihnout. Práva obžalovaných nelze opomíjet jen proto, že se státní zástupce při „honu za čarodějnicemi“ snaží překrucováním systému domoci obnovy řízení, pro kterou nemá právní ani faktické podklady. To, že již byl někdo uznán vinným, neznamená, že se nemůže domoci svých práv.

15. Žalobce shrnul, že státní zástupce svými kroky a svévolným zahájením řízení o návrhu na obnovu řízení způsobil žalobci nemajetkovou újmu. Bez nesprávného úředního postupu by státní zástupce neměl podklady pro podání návrhu na obnovu řízení.

16. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 111 875 Kč s příslušenstvím, a aby přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, případně, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

17. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Při odvolacím jednání žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil. Soud I. stupně dle žalované řádně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a v souladu s § 213 odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování usnesením Vrchního soudu v [místo] ze dne 21. 11. 2023, č. j. [spisová značka], a přípisem Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. [spisová značka].

19. Z usnesení Vrchního soudu v [místo] ze dne 21. 11. 2023, č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že jím byla zamítnuta stížnost státního zástupce podaná proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 15. 8. 2023, č. j. [spisová značka], kterým byl podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítnut návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v [adresa], vedené pod sp. zn. [spisová značka], v níž byl odsouzenému žalobci rozsudkem ze dne 8. 3. 2023 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [místo] ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. [spisová značka], za přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let s dohledem a povinností podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Vrchní soud v odůvodnění shrnul, že státní zástupce podal 29. 6. 2023 návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce s odůvodněním, že se mu ozval otec nezletilé poškozené, že mu při rozhovoru spontánně sdělila, že jí měl žalobce dávat „pindíka do pusy“. Toto sdělení vedlo státního zástupce k tomu, že požádal policejní orgán o vyžádání vysvětlení otce nezletilé, k čemuž došlo. Tím dle státního zástupce vyšla najevo nová, dříve neznámá, skutečnost, že poškozená na to, co se jí mělo stát s poškozeným, nezapomněla, což by zjevně mohlo vést k daleko přísnější právní kvalifikaci. Krajský soud provedl v řízení listinné důkazy, vyslechl žalobce a otce nezletilé a poté návrh na povolení obnovy zamítl, neboť při dalším výslechu nezletilé by se jednalo o tzv. sekundární viktimizaci poškozené (rok narození 2018), a dále není zřejmé, co by nezletilá uvedla, a s dostatečnou mírou jistoty by nebylo prokazatelné, že jde o výpověď skutečně pravdivou, pokud by tvrzení svého otce potvrdila. Vrchní soud pak předně uvedl, že postup státního zástupce, který zvolil při obstarávání nových skutečností, resp. důkazů, byl postupem extra legem, neboť dle § 282 odst. 1 tr. řádu potřebné šetření mohl provést pouze předseda senátu nebo policejní orgán na jeho žádost. Předseda senátu však policejní orgán o vytěžení otce nezletilé nepožádal. Ust. § 282 odst. 1 tr. řádu pamatuje výlučně na činnost soudu, nikoliv na činnost státního zástupce. Státní zastupitelství má právo předkládat nové skutečnosti a důkazy, ale nemůže provádět svědecké výpovědi bez žádosti soudu. Jestliže státní zástupce nějaké skutečnosti zjistil, měl o nich např. učinit úřední záznam a soudu navrhnout, aby dotyčné osoby byly vyslechnuty v rámci veřejného zasedání o povolení obnovy. Krajský soud otce nezletilé vyslechl a nedospěl k závěru, že je namístě obnovu povolit. Nezletilou zjevně nemínil vyslýchat. S odůvodněním napadeného usnesení se Vrchní soud v podstatě ztotožnil a stížnost státního zástupce jako nedůvodnou zamítl.

20. Z přípisu Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že stížnost žalobce na nevhodné chování státního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], které mělo spočívat v nezákonném procesním postupu, který zvolil při obstarání nových skutečností, resp. důkazů, pro řízení o povolení obnovy trestního řízení žalobce, byla shledána částečně důvodnou, a to s ohledem na závěry Vrchního soudu v [místo] vyslovené v odůvodnění usnesení ze dne 21. 11. 2023, č. j. [spisová značka], neboť státní zástupce porušil ustanovení § 282 odst. 1 tr. řádu, zároveň však z listinného materiálu v dozorovém spisu vyplývá, že státní zástupce nebyl veden snahou poškodit obžalovaného žalobce, ale snahou řádně objasnit danou trestní věc, a to při chybné interpretaci § 282 odst. 1 tr. řádu. Chybný postup proto není kárným proviněním, zjištěný nedostatek v postupu bude se státním zástupcem projednán, a to i přesto, že po seznámení se s odůvodněním usnesení Vrchního soudu v [místo] si je chybného postupu vědom a přijal odpovídající opatření. Ve zbývající části (předání telefonního čísla otci nezletilé a přímé instrukce, co má dělat) byla stížnost shledána nedůvodnou, jednalo se o pouhé spekulace žalobce

21. Ve zbytku odkazuje odvolací soud na skutková zjištění soudu I. stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně zcela jasně vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Odvolací soud dokazováním pouze upřesnil obsah odůvodnění usnesení Vrchního soudu v [místo] ze dne 21. 11. 2023, č. j. [spisová značka], a zjistil, jak byla vyřízena stížnost na nevhodné chování státního zástupce, podaná žalobcem. A po takto doplněném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

22. Jde-li o odvolací námitku stran hodnocení výpovědi žalobce, soud I. stupně ji považoval „obecně za věrohodnou“, její přesvědčivost byla dle jeho názoru snížena toliko tím, že vypovídal příliš obecně a konkretizoval ji až k dotazům svého právního zástupce. Z bodu 5. odůvodnění napadeného rozsudku je pak zřejmé, že soud I. stupně z výpovědi žalobce při zjišťování skutkového stavu vycházel. Jde-li o svědkyni [jméno FO], rovněž tuto považoval soud I. stupně za „obecně věrohodnou“, měl jen za to, že nebyla zcela spontánní, protože se svědkyně častěji obracela pohledem na právního zástupce žalobce, jako by si nebyla jistá, zda odpovídá „správně“. Soud I. stupně zároveň uvedl, že nehodnotil ty části její výpovědi, kdy popisovala své dojmy a pocity či vyjadřovala své názory. Z bodu 5. odůvodnění napadeného rozsudku je pak opět zřejmé, že soud I. stupně z výpovědi svědkyně [jméno FO] při zjišťování skutkového stavu vycházel. Soud I. stupně neuvedl, že by nějaké konkrétní části výpovědi žalobce či svědkyně neuvěřil, a ani žalobce v odvolání neuvádí konkrétní část výpovědi žalobce či svědkyně, kterou by soud I. stupně v rámci zjišťování skutkového stavu nezohlednil.

23. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, kterým je OdpŠk. Ten, v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu za škodu vzniká dle OdpŠk za kumulativního naplnění tří předpokladů, kterými jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost splnění některé z nich. Důkazní břemeno je přitom na poškozeném [vizte Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 64].

24. Při jednání dne [datum] žalobce k výslovnému dotazu soudu I. stupně uvedl, že se domáhá odškodnění nemajetkové újmy 50 000 Kč a majetkové újmy 11 875 Kč za to, že státní zástupce podal návrh na povolení obnovy řízení, aniž pro to byly splněny předpoklady, a odškodnění nemajetkové újmy 50 000 Kč vzniklé tím, že státní zástupce před podáním tohoto návrhu nezákonným způsobem obstaral nové skutečnosti, resp. důkazy. Soud I. stupně poté vyhlášeným usnesením tuto změnu žaloby připustil. Vznik nemajetkové újmy tedy žalobce spojuje s nesprávným úředním postupem státního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] při obstarání nových skutečností, resp. důkazů, pro návrh na povolení obnovy trestního řízení v neprospěch žalobce a dále vznik nemajetkové újmy a škody spojuje s podáním návrhu na povolení obnovy trestního řízení v neprospěch žalobce.

25. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Vyjma § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován. Jedná se o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než je činnost rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí [vizte Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 146 –147].

27. Podle § 277 tr. řádu skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.

28. Podle § 278 odst. 1 věta prvá tr. řádu obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

29. Podle § 280 odst. 1 tr. řádu obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby. Podle § 280 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen státní zástupce.

30. Podle § 282 odst. 1 tr. řádu je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho důvodnosti třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné šetření předseda senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté.

31. Podle § 283 tr. řádu soud návrh na povolení obnovy zamítne, a) byl-li podán osobou neoprávněnou, b) směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není přípustná, c) je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo d) neshledá-li důvody obnovy podle § 278.

32. Podle § 286 odst. 1 tr. řádu o návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Podle § 286 odst. 2 tr. řádu zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh zamítnout v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o tytéž skutečnosti a důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh nově podaný je jen jeho opakováním.

33. Např. v usnesení ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud osvětlil, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem a sestává ze dvou samostatných řízení, jednak z řízení o návrhu na povolení obnovy (tzv. řízení obnovovací, iudicium rescindens) a z řízení po povolení obnovy (tzv. řízení obnovené, iudicium rescissorium). Smyslem řízení o návrhu na povolení obnovy není přezkoumávání či ověřování skutkových a právních závěrů učiněných v původním řízení, nýbrž primárním účelem řízení o návrhu na povolení obnovy je zjištění, zda jsou splněny zákonné podmínky pro to, aby věc mohla být znovu (v celém rozsahu či jen zčásti) meritorně řešena. Skutečnostmi soudu dříve neznámými mohou být jak zcela nové skutečnosti, které vůbec nebyly dokazovány, tak i změněné skutečnosti, které sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem. Důkazem dříve neznámým je pak důkaz, který nebyl v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou procesní stranou nebo proveden (např. výpověď dosud nevyslechnutého svědka), přičemž za dříve neznámý důkaz, tedy nový důkaz, je třeba považovat též důkaz již provedený, jehož obsah je však jiný než v původním řízení - např. podstatně změněná výpověď důležitého svědka (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3382-3383). Zde však musí být hodnoceny i okolnosti nebo důvody, které vedly k obsahové změně důkazu. Výše popsané novoty musí být způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Soud rozhodující o návrhu na povolení obnovu řízení musí při hodnocení těchto novot získat určitý důvodný předpoklad pro to, že rozhodnutí by mohlo být v řízení po povolení obnovy změněno, a zároveň nesmí bez dalšího nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Nutno podotknout, že ne všechny nové skutečnosti či důkazy mohou automaticky vyvolat výše naznačené účinky (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. III. ÚS 62/04).

34. V daném případě Vrchní soud v [místo], který rozhodoval o stížnosti státního zástupce, i Krajské státní zastupitelství v [adresa], které posuzovalo stížnost na postup státního zástupce, dospěly k závěru, že státní zástupce postupoval v rozporu s § 282 odst. 1 tr. řádu, neboť před podáním návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch žalobce požádal policejní orgán, aby vytěžil otce nezletilé poškozené, ač § 282 odst. 1 tr. řádu pamatuje výlučně na činnost soudu, nikoliv na činnost státního zástupce. Správný je proto závěr soudu I. stupně, že takové porušení trestního řádu představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta prvá OdpŠk. Soud I. stupně se poté zcela správně zabýval tím, zda v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem státního zástupce vznikla žalobci újma, jejíhož zadostiučinění ve výši 50 000 Kč se domáhá. A nepochybil ani v závěru, že zjištěná nemajetková újma nebyla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem státního zástupce. Dle skutkových zjištění soudu I. stupně žalobce negativně nesl až podání návrhu na povolení obnovy řízení v jeho neprospěch, až tehdy se „zhroutil“, až tehdy vystavily jeho obavy, že půjde opět do vězení. Skutečnosti, že státní zástupce postupoval v rozporu s § 282 odst. 1 tr. řádu, když požádal policejní orgán o výslech otce nezletilé poškozené, si žalobce nebyl ani vědom, v souvislosti s tím mu nemajetková újma nevznikla.

35. Odvolací soud přisvědčuje soudu I. stupně rovněž v závěru, že následné podání návrhu na obnovu řízení v neprospěch žalobce již nesprávným úředním postupem není. Státní zástupce byl kontaktován otcem nezletilé poškozené s novou informací, že si nezletilá na skutek žalobce pamatuje. Státní zástupce poté sice v rozporu s tr. řádem požádal policejní orgán, aby otce nezletilé vyslechl, dle odůvodnění usnesení Vrchního soudu v [místo] by přitom stačilo, aby o informaci poskytnuté otcem nezletilé učinil úřední záznam do spisu a na základě toho podal návrh na povolení obnovy. Státní zástupce je, jak vyplývá z citovaných ustanovení tr. řádu, osobou oprávněnou podat návrh na obnovu řízení v neprospěch obviněného, a to i řízení, které skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, má-li za to, že vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy, vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k závažnosti trestného činu. Krajský soud na základě návrhu státního zástupce v nařízeném veřejném zasedání provedl dokazování mimo jiné výslechem otce nezletilé a výslechem žalobce a poté návrh na povolení obnovy řízení jako nedůvodný podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítl, tzn. krajský soud se důvodností návrhu státního zástupce zabýval, prováděl za účelem posouzení jeho důvodnosti dokazování a teprve poté uvážil, že důvody pro povolení obnovy řízení naplněny nejsou. Ostatně i Vrchní soud v [místo], který rozhodoval o stížnosti podané státním zástupcem, se s nosným odůvodněním krajského soudu ztotožnil.

36. O nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk se nejedná. Obnova řízení, jak shora uvedeno, je mimořádný opravný prostředek. Státní zástupce je oprávněn podat návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch odsouzeného, přičemž o návrhu na povolení obnovy řízení rozhoduje soud. Státní zástupce měl k dispozici novou informaci od otce nezletilé poškozené a měl proto důvodně za to, že by mohla vést k jinému rozhodnutí v trestní věci žalobce. Až soud po projednání návrhu a provedení dokazování uzavřel, že důvody pro povolení obnovy naplněny nejsou. Podáním návrhu na povolení obnovy řízení státní zástupce žádná pravidla předepsaná pro jeho postup neporušil. Nebylo ani zjištěno, že by postup státního zástupce byl excesivní či šikanózní. Nic takového v odůvodnění svých rozhodnutí krajský soud ani Vrchní soud v Praze nekonstatovaly. Krajské státní zastupitelství v [adresa] postup státního zástupce k žalobcově stížnosti prošetřilo a naopak uzavřelo, že státní zástupce byl veden toliko snahou řádně objasnit danou trestní věc.

37. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007, není případný. V tomto rozsudku Nejvyšší soud uzavřel, že příčinou, proč se majetkový stav poškozené žalobkyně snížil, nebyla jen ta skutková okolnost, že došlo k podvodnému jednání odsouzeného a dalších nezjištěných osob, ale i komplex dílčích nedostatků v postupu katastrálního úřadu, které ve svém souhrnu představují nesprávný úřední postup správního orgánu a bez nichž by toto jejich jednání ke škodlivému následku, jenž nastal, vést nemohlo. Jedná se proto o případ evidentně zcela odlišný. V souzené věci státní zástupce veden snahou řádně objasnit trestní věc podal návrh na obnovu řízení, neboť vyšla najevo nová skutečnost. A byť ve svém postupu před podáním tohoto návrhu pochybil, Vrchní soud v [místo] jednoznačně uvedl, že k podání návrhu na povolení obnovy řízení by postačilo učinit úřední záznam o informaci poskytnuté otcem nezletilé poškozené. Zahájení řízení o povolení obnovy tudíž nebylo svévolné.

38. Základní podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu podle OdpŠk v podobě nesprávného úředního postupu proto není ani v případě dalších 2 nároku (nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy 50 000 Kč a nároku na náhradu škody 11 875 Kč) naplněna a tyto nároky žalobce na náhradu újmy nejsou již pro absenci odpovědnostního titulu důvodné.

39. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického nákladového výroku a výroku o poplatkové povinnosti, na jejichž pregnantní odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje.

40. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, což představuje paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 x 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.