o 303 707 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. února 2024, č. j. 19 C 351/2018-403,

1. Rozsudkem ze dne 28. února 2024, č. j. 19 C 351/2018-403, soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 81 313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 31. 3. 2018 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 218 860 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů ve výši 20 495,29 Kč (výrok IV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 300 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300 173 Kč od 31. 3. 2018 do zaplacení (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení ohledně částky 3 534 Kč s příslušenstvím, která představuje nároky č. [hodnota] a [hodnota] za období od 1. 1. 2014 do 28. 2. 2014 v tzv. modré skupině). Žalovaná částka představuje 62 % z částky 489 850 Kč, kterou žalobkyně zaplatila společnosti [právnická osoba], neboť žalobkyně pro společnost [právnická osoba] zajišťovala doručování zásilek, obsahujících mobilní telefony a tablety, zákazníkům společnosti [právnická osoba], a některé zásilky, obsahující mobilní telefony a tablety, nebyly doručeny adresátům, ale třetím osobám, čímž vznikla společnosti [právnická osoba] škoda v hodnotě těchto telekomunikačních zařízení ve výši 489 850 Kč. Žalobkyně na základě dohody o narovnání zaplatila společnosti [právnická osoba] 62 % z přímé škody a zaplacení této částky se žalobou domáhá po žalované, která doručování zásilek zajišťovala pro žalobkyni a která škodu způsobila.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně jako zasílatel uzavřela se společností [právnická osoba] jako příkazcem dne 27. 9. 2007 smlouvu o poskytování služeb, ve které se žalobkyně zavázala obstarat pro společnost [právnická osoba] vlastním jménem na její účet přepravu kusových zásilek do 31,5 kg hmotnosti zásilky z místa odeslání do místa určení dle požadavku společnosti [právnická osoba] Žalobkyně se zavázala převzít od společnosti [právnická osoba] příslušné zásilky, zajistit jejich přepravu a doručení zákazníkům na místo určení dle požadavku společnosti [právnická osoba] s tím, že před předáním zásilky zákazníkovi žalobkyně provede ověření jeho totožnosti porovnáním údajů obsažených v zásilce s údaji nacházejícími se na průkazu totožnosti zákazníka, respektive s údaji nacházejícími se v rodném listu zákazníka objednávajícího tarif „[podezřelý výraz]“. Dále byla žalobkyně v případě požadavku společnosti [právnická osoba] povinna zajistit podepsání příslušných dokumentů zákazníkem. Podle smlouvy při předávání zásilky je kurýr vždy povinen ověřit totožnost zákazníka porovnáním jména, příjmení, adresy, rodného čísla (data narození)/IČ a čísla OP dle občanského průkazu (případně ověří jeho totožnost dle pasu či řidičského průkazu). Kurýr je povinen předložené doklady řádně zkontrolovat a údaje z nich porovnat s údaji na smlouvě, vyžádat si od zákazníka opis občanského průkazu, zkontrolovat údaje s originálem občanského průkazu a přidat kopii do zpětné obálky. Pokud nebude mít zákazník kopii občanského průkazu, musí řidič vyplnit opis občanského průkazu, podepsat ho, nechat podepsat zákazníka a vložit opis do zpětné obálky. V případě, že zákazník nemá občanský průkaz, je potřeba toto učinit s jiným dokladem totožnosti (pas nebo řidičský průkaz). Kurýr je povinen zajistit podpis zákazníka na všech vyznačených místech, podepsané dokumenty včetně kopie občanského průkazu vložit do zpětné obálky a tu doručit následující pracovní den do sídla společnosti [právnická osoba] Kurýr je též povinen zajistit podpis zákazníka do rozvozové listiny (včetně čísla dokladu, dle kterého ověřil totožnost zákazníka) a tuto listinu na vyžádání společnosti [právnická osoba] předložit. Žalobkyně jako zasílatel uzavřela se společností [právnická osoba] jako příkazcem dne [datum] smlouvu o poskytování služeb, ve které se žalobkyně zavázala obstarat pro společnost [právnická osoba]. vlastním jménem na její účet přepravu kusových zásilek do 30 kg hmotnosti zásilky z místa odeslání do místa určení dle požadavku společnosti [právnická osoba] Žalobkyně se zavázala převzít od společnosti [právnická osoba] příslušné zásilky, obstarat jejich dopravu a doručení zákazníkům na místa určení dle požadavků společnosti popsaných detailně v příloze č. [hodnota] smlouvy – zejména správně provést autorizaci zákazníka, v případě požadavku společnosti [právnická osoba] zajistit podepsání příslušných dokumentů zákazníkem, zejména písemného formuláře smlouvy na služby elektronických komunikací, tj. účastnické smlouvy, vybrat od zákazníka odpovídající finanční částku a následně bezodkladně doručit všechny požadované dokumenty na adresu sídla společnosti. Smlouva nahradila v plné míře ke dni nabytí účinnosti této smlouvy smlouvu o poskytování služeb č. [hodnota] uzavřenou smluvními stranami dne 27. 9. 2007. Podle smlouvy při doručení zásilek společnosti [právnická osoba] je kurýr vždy při předání zásilky povinen ověřit totožnost zákazníka dle originálu (nikoliv kopie) občanského průkazu. Pokud zákazník nemá občanský průkaz, musí se prokázat jiným dokladem totožnosti s fotografií (cestovní pas České republiky nebo řidičský průkaz České republiky). Pokud za zákazníka přebírá zásilku někdo jiný na základě plné moci, kurýr musí od zákazníka vzít a do zpětné obálky vložit originál úředně ověřené plné moci. Kurýr je povinen zajistit podpis zákazníka na všech vyznačených místech, podepsané dokumenty včetně kopie plné moci vložit do zpětné obálky a tuto doručit následující den do sídla společnosti [právnická osoba].

4. Žalobkyně a žalovaná (jako dopravce) uzavřely dne 23. 6. 2013 podle § 610 a násl. a § 638 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvu o provozu dopravního prostředku a přepravě věci. Dle smlouvy je žalobkyně společností, jejímž základním předmětem podnikání je vnitrostátní a mezinárodní zasílatelství. Žalovaná prohlásila, že je oprávněna k výkonu koncesované živnosti „Silniční motorová doprava nákladní“ nebo „Silniční motorová doprava nákladní – vnitrostátní provozovaná vozidly do 3,5 t celkové hmotnosti“, tj. k přepravě věci silničními motorovými vozidly pro cizí potřebu. Žalovaná se zavázala, že bude provádět přepravu všech věcí (zásilek) podle časových a provozních dispozic žalobkyně, za podmínek stanovených v této smlouvě a v jejích přílohách, které tvoří nedílnou součást této smlouvy, a za dodržení povinností a respektování doporučení uvedených ve Všeobecných obchodních podmínkách [právnická osoba] a provozních předpisech pro dopravce [právnická osoba] (dále jen „Provozní předpisy“), které obojí žalovaná v aktuálním znění převzala. Žalovaná se zavázala zajistit aktuální seznámení všech osob, které využije k plnění svých povinností z této smlouvy, s relevantními pravidly, které ji v souvislosti s touto smlouvou zavazují. Žalovaná byla povinna dodržovat zásady zacházení se zásilkami uvedené v Provozních předpisech. Žalovaná byla povinna uskutečnit činnosti dle této smlouvy sama, pověření či využití třetích osob za tímto účelem, s výjimkou zaměstnanců žalované plnících takto své povinnosti vyplývající z pracovního poměru, nebylo přípustné bez výslovného souhlasu žalobkyně.

5. Podle provozních předpisů pro dopravce [právnická osoba] při doručení zásilek společnosti [právnická osoba] je kurýr vždy při předání zásilky povinen ověřit totožnost zákazníka. Totožnost zákazníka ověřuje dle originálu (nikoliv kopie) občanského průkazu. Pokud zákazník nemá občanský průkaz, musí se prokázat jiným dokladem totožnosti (cestovní pas České republiky nebo řidičský průkaz České republiky). Pokud za zákazníka přebírá zásilku někdo jiný na základě plné moci, kurýr musí od zákazníka vzít a do zpětné obálky vložit originál úředně ověřené plné moci. Kurýr je povinen zajistit podpis zákazníka na všech vyznačených místech, podepsané dokumenty včetně kopie plné moci vložit do zpětné obálky a tuto doručit následující den do sídla společnosti [právnická osoba].

6. Společnost [právnická osoba] podala dne 24. 4. 2015 žalobu vůči žalobkyni, kterou se domáhala zaplacení částky 2 269 800 Kč, sestávající z neuhrazených splátek kupních cen mobilních telefonů, které žalobkyně nepředala jednotlivým koncovým zákazníkům, ve výši 1 034 800 Kč a smluvní pokuty 1 235 000 Kč. Řízení bylo dne 4. 6. 2016 pravomocně zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět, jelikož účastníci uzavřeli dohodu o narovnání. Společnost [právnická osoba]. podala dne 23. 10. 2015 k [Orgán veřejné moci] při [Orgán veřejné moci] a [Orgán veřejné moci] žalobu, kterou se vůči žalobkyni domáhala zaplacení 612 800 Kč. Společnost [právnická osoba]. vzala žalobu zpět a rozhodčí soud usnesením ze dne 20. 5. 2016 řízení zastavil.

7. Žalobkyně a společnost [právnická osoba]. uzavřely dne 28. 4. 2016 dohodu o narovnání. Předmětem byla náhrada škody ve výši 6 452 000 Kč, která vznikla společnosti [právnická osoba] v důsledku porušení smlouvy o poskytování služeb ze dne 27. 9. 2007 a jejích dodatků č. 1 až 5, na základě které měla žalobkyně zajišťovat pro společnost [právnická osoba] přepravu zásilek určených zákazníkům společnosti [právnická osoba]., a smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 1. 2014, která obsahovala závazek žalobkyně obstarat pro společnost [právnická osoba]. přepravu kusových zásilek z místa odeslání do místa určení dle požadavků společnosti [právnická osoba] a obstarat či provést úkony s přepravou související ze strany žalobkyně. Podstata jednání, které vedlo ke vzniku škody, byla vyšetřována [Orgán veřejné moci], [Orgán veřejné moci], [Orgán veřejné moci], pod č. j. [hodnota]. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] se dohodly tak, že žalobkyně zaplatí společnosti [právnická osoba] náhradu škody ve výši 4 000 000 Kč do 14 dnů od uzavření této dohody o narovnání, přičemž tato částka je určena k náhradě přímé škody způsobené společnosti [právnická osoba] na podvodně odebraných telekomunikačních zařízeních (mobilních telefonech a tabletech), čímž jsou zcela vyrovnány nároky ze sporů výše uvedených. Dne 5. 10. 2016 žalobkyně částku 4 000 000 Kč odeslala na účet společnosti [právnická osoba]

8. Žalovaná pro žalobkyni doručovala zásilky v období od 16. 10. 2013 do 31. 12. 2013 (které žalobkyně označila pod položkami 1-90 –červená skupina) a od 1. 1. 2014 do 21. 2. 2014 (které žalobkyně označila pod položkami 1-90 –modrá skupina). Soud I. stupně zjistil ceny jednotlivých doručovaných zařízení. U každého jednotlivého adresáta zjistil, jaké zařízení si objednal, na jakou adresu měla žalovaná zásilku doručit, jaká částka byla při doručení zásilky zaplacena kurýrovi žalované a jaká částka z ceny zařízení nebyla zaplacena. Součet nezaplacených částí kupních cen zařízení činí 484 150 Kč. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění ohledně jednotlivých adresátů popsaná v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení nepovažuje za účelné je znovu opisovat.

9. Soud I. stupně žádal [právnická osoba] o předložení originálu smluv se zákazníky, většina smluv však nebyla dohledána. V rozhodnutí pak uvedl, u kterých smluv byl dohledán originál. Dále soud I. stupně zjistil, že nebyly doručeny žádné plné moci, a osoba, která podepsala převzetí zásilky, tak neuvádí, že by někoho zastupovala. Zásilky tak dle podpisů měly být předány té osobě, na kterou byla napsána smlouva. U opisu občanského průkazu je vždy uvedeno jméno stejné osoby, která je uvedena na smlouvě.

10. Soud ustanovil znalce z oboru písmoznalectví a dotázal se znalce, zda je možné určit, že podpisy na originálech smluv byly vyhotoveny všechny stejnou osobou či malou skupinkou osob. Znalec postupoval tak, že srovnal podpisy na originálech smluv a ty rozdělil do skupin 1-5. U skupin (souborů) 1-4 znalec uzavřel, že je pravděpodobné, že podpisy u každého z těchto souborů vytvořila toliko jedna osoba, u souboru 5 se nepodařilo identifikovat, že by dané podpisy vytvořila toliko jedna osoba. Mělo se jednat o podpisy těchto osob: [jméno FO], [jméno FO] (2x), [jméno FO] (2x), [jméno FO]. Soud u smluv, u kterých byl dohledán i originál, zároveň v rozsudku uvedl, zda se jedná o smlouvu ze souboru 1-4, tedy kterou podepsala jedna ze 4 osob, či zda se jedná o soubor 5 a nelze tak učinit závěr, že se jedná o smlouvu podepsanou jednou ze 4 osob, které podepsaly smlouvy uvedené v souborech 1-4.

11. S ohledem na závěry znaleckého posudku a originály (účastnických) smluv spolu s opisy občanských průkazů, nastavením služeb a splátkovými kalendáři, soud I. stupně uzavřel, že je nepochybné, že smlouvy uvedené v souborech 1-4 znaleckého posudku nepodepisovaly osoby, které je objednaly. Je zde patrné, že se nepředávalo zboží a smlouvy nepodepisovaly na základě plných mocí, což by odůvodňovalo to, že by případně více smluv podepsala jedna osoba. Naopak více smluv podepsalo toliko několik málo osob, které však vždy uvedly jiné jméno a příjmení, číslo OP, rodné číslo, datum a místo vydání OP. Je tak i patrné, že o tom kurýr žalované musel vědět, neboť dával smlouvy k podpisu a musel si tak být vědom, musel vidět, že smlouvy podepisuje různými jmény toliko úzký okruh osob. Pokud by totiž podepisoval dané smlouvy toliko úzký okruh osob na základě plné moci, pak by údaje o OP, jméno a příjmení, atd., náležely toliko několika málo osobám s tím, že by musela být přiložena plná moc. To, že kurýr věděl o tom, že dané zásilky přebíralo toliko několik osob, které doplňovaly do smluv různé osobní údaje (pravděpodobně neexistujících či neznámých osob), vyplynulo i z dalších důkazů. Pod bodem 80 a 134 rozsudku je uveden přehledný soupis dohledaných smluv a dlužných částek, které případy zákazníků patří do souborů 1-4 znaleckého posudku, jaká částka v těchto případech nebyla za zboží zaplacena, v kterých případech nebyl dohledán originál smlouvy a které případy spadají do souboru 5 znaleckého posudku. Odvolací soud opět pro stručnost na tato skutková zjištění ohledně jednotlivých adresátů popsaná v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení nepovažuje za účelné je znovu opisovat.

12. Na přelomu roku 2013 a 2014 se přišlo u jiného kurýra ([jméno FO]) jiného dopravce ([jméno FO]) na to, že zásilky obsahující zařízení společnosti [právnická osoba] byly přebírány na jednom místě v rozmezí 10 - 20 vteřin, zásilky s různými adresáty a různými místy předání byly předány na jednom místě. [jméno FO], zaměstnanec žalobkyně, prošel interní systém žalobkyně a vybral z něj všechny zásilky [právnická osoba] tři čtvrtě roku zpětně. Nevěděl, které ze zásilek na tomto seznamu byly podvodné. Někdy v zimě či v období až do dubna roku 2014 je předal svému nadřízenému. Na základě trestního oznámení ze dne 12. 2. 2014, které podal dopravce [jméno FO], bylo zahájeno trestní řízení ve věci podvodu, vedené [Orgán veřejné moci], [Orgán veřejné moci], pod sp. zn. [spisová značka]. Společnost [právnická osoba] dne 7. 1. 2015 vyčíslila škodu na neuhrazených splátkách za zařízení ve výši 9 957 650 Kč a celkovou škodu ve výši 11 748 962 Kč. Usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. [spisová značka], policie trestní věc podezření ze spáchání zločinu [podezřelý výraz] podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v období od 3. 1. 2013 do 12. 7. 2014 pod neexistujícími identitami osob, emailem nebo telefonicky přes zákaznickou linku poškozené [právnická osoba] úmyslně a vědomě objednal celkem 1590 mobilních přístrojů, zboží převzal a dále s ním dosud nezjištěným způsobem nakládal, a to již s úmyslem za toto zboží nehradit, navíc tak jednal v úmyslu se o toto zboží obohatit, čímž měla poškozené vzniknout škoda v celkové výši 11 748 962 Kč a dále od 22. 3. 2013 do 15. 5. 2014 pod identitami 32 již stávajících zákazníků společnosti [právnická osoba], bez jejich vědomí úmyslně objednal mobilní přístroje u poškozené společnosti, zboží převzal a dále s ním dosud nezjištěným způsobem nakládal, a to již s úmyslem za toto zboží nehradit, navíc jednal v úmyslu se obohatit, čímž měla poškozené společnosti [právnická osoba] vzniknout škoda v celkové výši 543 950 Kč, uvedeným jednáním neznámého pachatele byla poškozené společnosti způsobena celková škoda ve výši 12 292 912 Kč, odložila, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání dle § 160 trestního řádu. Žalobkyně v trestním řízení v pozici poškozeného nevystupovala.

13. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 20. 2. 2018 žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne 1. 3. 2018.

14. Z protokolu o vyhodnocení výpisu telekomunikačního provozu k případu zpronevěry ve firmě [právnická osoba] se sídlem [adresa] ze dne 26. 3. 2014 soud I. stupně zjistil, že u [jméno FO] (rodinný příslušník [jméno FO], který nepracoval pro [právnická osoba], ale pro [právnická osoba]) docházelo ke komunikaci s podezřelými tel. čísly v období od 7. 2. do 12. 2., tedy poté, co [jméno FO] vydal balíky neznámé ženě, která mu za ně nezaplatila. V období září 2013 až únor 2014 byly u zásilek uvedeny údaje neexistujících osob. K telefonickému kontaktu se zájmovými čísly docházelo zejména ve dny, kdy byly doručovány podezřelé zásilky, a to zejména v brzkých ranních hodinách, tedy po začátku služby [jméno FO]. Méně pak už v době, kdy [jméno FO] rozvážel zásilky po [adresa]. V rámci telefonické komunikace docházelo i ke kontaktování [jméno FO].

15. Z písemnosti [Orgán veřejné moci] z 3. 3. 2014 soud I. stupně zjistil, že byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci [podezřelý výraz] finančních prostředků společnosti [jméno FO] ze strany [jméno FO], a to ve věci podvodného vylákání zásilek od společnosti [právnická osoba]., věc byla právně kvalifikovaná jako podezření ze spáchání trestného činu [podezřelý výraz]. Bylo navrženo nařízení odposlechu a záznam telekomunikačního provozu. Z odůvodnění se podává, že pro [právnická osoba], kteří zprostředkovávali dopravu pro [právnická osoba] pracují [jméno FO] a [jméno FO] (syn [jméno FO], bratranec [jméno FO]), [jméno FO] měl jenom za měsíc leden 2014 doručovat 53 zásilek [právnická osoba], což je nezvykle velké množství. Seznam těchto lednových zásilek zaslal do společnosti [právnická osoba] p. [jméno FO] s tím, zda by se nemohlo jednat o podvodné zásilky. Ze společnosti p. [jméno FO] (vedoucímu směny depa [právnická osoba]) sdělili, že se jedná o podezřelé smlouvy, neboť již zde je dluh na splátkách a jsou registrovány rizikové náklady na SIM kartách. Z komunikace mezi [jméno FO] a [jméno FO] vyplývá, že [jméno FO] s [jméno FO] a [jméno FO] spolupracovali. Z tohoto vyplývá, že je dáno podezření, že [jméno FO] a [jméno FO] se přinejmenším v lednu 2014 podíleli na podvodném jednání se zásilkami [právnická osoba] stejným způsobem jako [jméno FO].

16. Sporné zásilky, které jsou předmětem tohoto řízení, rozvážel kurýr [jméno FO]. V období let 2013, 2014 pracoval pro žalovanou jako řidič v depu žalobkyně [adresa]. [jméno FO] v rámci své výpovědi uvedl, že zásilky od společnosti [právnická osoba] doručoval v krabici, kterou před zákazníkem otevřel. V krabici byl telefon, obálka se smlouvou a dalšími dokumenty. Kontroloval údaje v předloženém občanském průkazu s údaji obsaženými ve smlouvě. Tyto údaje vepsal do opisu občanského průkazu (dokumenty určené k zaslání zpět do [právnická osoba]), který se vracel zpět pracovníkovi v depu, který kontroloval správnost vyplněných údajů. V místě pro podpis zákazníka na opisu občanského průkazu se podepsal sám zákazník. Někteří zákazníci místo originálu občanského průkazu předkládali jeho fotokopii a v tomto případě, ač se to nesmělo dělat, kontroloval údaje, obsažené ve smlouvě s těmito údaji z fotokopie OP a tyto vyplňoval do opisu občanského průkazu. Když byla fotografie nekvalitní, tak si od zákazníka ústně ověřoval údaje obsažené v kopii občanského průkazu, např. dotazem na rodné číslo. Cena zásilky se platila v hotovosti při převzetí zboží zákazníkem. To, jak má při doručování zásilek postupovat, mu na začátku řekli pracovníci žalované, a existovala směrnice.

17. Soud I. stupně však svědku [jméno FO] a jeho popisu předávání zásilek neuvěřil. Vyložil, že odposlechy bylo prokázáno, že p. [jméno FO] byl v kontaktu se stejnými osobami jako [jméno FO] a že tedy velmi pravděpodobně pracoval stejným způsobem (předávání zásilek v krátkém časovém úseku, kdy nemohly být rozvezeny, předávání stejnému okruhu osob, předávání za úplatu atd.). To koresponduje s tím, že [jméno FO] dal na [jméno FO] kontakt a následně byl kontaktován podezřelými osobami. Skutečnost, že dle závěru znaleckého posudku přebíraly zásilky (dle podpisů) toliko 4 osoby se shoduje i se zjištěními [Orgán veřejné moci], že se na dané věci podílely toliko 4 osoby, které se označovaly jako [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a ještě zde byla neznámá žena. Pouze určitý úzký okruh osob (4 osob) vyplňoval údaje o adresátech (jméno a příjmení, [Orgán veřejné moci] a údaje o OP – všude je zde na první pohled patrné stejné písmo dle znalcem stanovených souborů). Smlouvy tak podepsalo toliko několik osob, což [jméno FO] musel vědět a jednat v tomto ohledu vědomě, protože soudu nebyly po vyžádání předloženy žádné plné moci ze strany [právnická osoba], což svědčí o tom, že žádné plné moci neexistují. [jméno FO] tak musel vidět, že osoba před ním doplňuje údaje do dokumentů (opisu občanského průkazu) bez plné moci. Nadto musel [jméno FO] vidět, že se daná osoba, která zásilky přebírá, nepodepisuje svým jménem (jako zmocněnec), ale že v podstatě falšuje podpisy tak, aby vypadaly jako podpisy osoby uvedené v objednávce (jako podpisy smluvní strany). O tom, že zde nebyly plné moci, svědčí i to, že podpisy jsou na každé smlouvě jiné a jsou napodobeninou příjmení osoby, která je na smlouvě uvedena jako zákazník (smluvní strana). Soud I. stupně měl vážné pochybnosti i o tom, že vůbec existovaly občanské průkazy, dle kterých byly zásilky předávány, neboť není pravděpodobné, že by si kvůli několika stům či nižším tisícovkám korun za následný prodej telefonu či tabletu nechaly osoby, které za celou věcí stály (tedy které i objednávaly a dále prodávaly dané telefony), vyhotovit padělky v hodnotě několika desítek tisíců Kč, nadto, když u každé objednávky je jiné jméno, tedy na každou jednotlivou objednávku by bylo zapotřebí jiný občanský průkaz. [Orgán veřejné moci] sice věc odložila, nicméně kvůli tomu, že nedokázala identifikovat ve většině případů osoby, které za celou věcí stály, a pak také kvůli tomu, že trestný čin podvodu je úmyslným trestným činem, přičemž nebylo prokázáno (nade vší pochybnost), že kurýři jednali s cílem se obohatit.

18. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v daném případě alespoň na úrovni (přinejmenším) vědomé nedbalosti museli [jméno FO] i [jméno FO] vědět, že se dopouští „nekalého“ jednání, které je v rozporu s právním řádem ČR (v rozporu s principem poctivosti) a rozhodně věděli, že jednají v rozporu s pokyny zaměstnavatele a s tím, jak mají být doručovány jednotlivé zásilky od společnosti [právnická osoba]. Věděli, že jednají v rozporu se smluvními podmínkami přepravy a že tím způsobují škodu (že zásilky, které předávají v rozporu se smluvními ustanoveními nemusí být následně vůbec uhrazeny a že velmi pravděpodobně uhrazeny nebudou). Ostatně i [Orgán veřejné moci] uzavřela, že nedošlo ke spáchání trestného činu, ale došlo k porušení vnitřních předpisů zaměstnavatele a je zde tak na místě hmotněprávní odpovědnost.

19. Soud I. stupně odkázal na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že nárok žalobkyně je třeba posoudit podle dosavadních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a zákona 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).

20. Dle soudu I. stupně nárok poškozené vůči žalobkyni vychází z porušení povinnosti vlastním jménem a na účet poškozené obstarat přepravu věcí podle uzavřené zasílatelské smlouvy (§ 605 odst. 1 obch. zák.), a z porušení povinnosti vlastním jménem a na účet poškozené obstarat přepravu věcí podle § 2471, § 2473 a § 2478 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), v případě doručování podle smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 1. 2014. Nárok žalobkyně vůči žalované představuje tzv. postih (regres) žalobkyně, která plnila poškozené (společnosti [právnická osoba]) svou vlastní povinnost z odpovědnosti za škodu vůči poškozené, proti žalované, která vznik této škody způsobila (§ 440 obč. zák.).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná je povinna uhradit škodu žalobkyně vůči poškozené, žalovaná odpovídá žalobkyni pouze v rozsahu škody, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni (a kterou uhradila dne 5. 10. 2016). Škoda (§ 379 obch. zák.) představuje součet neuhrazených částí kupních cen jednotlivých doručovaných zařízení (mobilních telefonů a tabletů). Soud I. stupně zohlednil též skutečnost, že žalobkyně byla povinna uhradit škodu poškozené toliko ve výši 62 %, proto i povinnost k náhradě žalované vůči žalobkyni ponížil na 62 %. Přiznal pak náhradu toliko za škodu v případech, kdy byly nalezeny originály smluv a kde znalec zařadil dané smlouvy do souboru 1 – 4, tedy do souborů, které podepsala jen úzká skupina osob. V těchto případech měl soud I. stupně za prokázané, že zařízení byla předána 4 osobám, které se podílely na podvodných objednávkách, tedy [jméno FO] ([jméno FO]), [jméno FO] ([jméno FO]), [jméno FO] ([jméno FO]) a jedné neznámé ženě, že to bylo učiněno po telefonické domluvě v krátkém časovém úseku a za odměnu. U ostatních podpisů (soubor 5) není patrné, kdo podpisy učinil a jak objednávka a převzetí probíhalo. U tohoto souboru nelze učinit jednoznačný závěr, že zde mohli mít řidiči pochybnosti o tom, že zásilka nebyla předána osobě, která ji objednala, či osobě, která zásilku za ni přebírala.

22. Škoda vznikla tím, že nebyly zaplaceny části kupní ceny za předaná zařízení, zásilky byly předávány žalovanou v rozporu se smluvním ujednáním stran, a je zde dáno i zavinění přinejmenším na úrovni vědomé nedbalosti. Jednání [jméno FO] jakožto kurýra žalované je přičitatelné dle § 15 odst. 1 obch. zák. žalované. Jestliže by zásilky nebyly vydány osobě bez plné moci, která není uvedena v objednávce, tj. pokud by bylo postupováno v souladu se smluvními ujednáními o doručování, žádná škoda by nevznikla, neboť zásilky by nemohly být předány třetím osobám.

23. K námitce promlčení vznesené žalovanou odkázal soud na § 387 a násl. obch. zák. s tím, že subjektivní promlčecí doba je podle § 397 obch. zák. čtyřletá. Jelikož se jedná o nárok z práva postihu proti přímému škůdci, promlčecí doba počíná běžet okamžikem vzniku tohoto práva (§ 391 odst. 1 obch. zák.), tedy dnem plnění žalobkyně poškozené (5. 10. 2016), a to proto, neboť škoda, představovaná neuhrazenou částí kupních cen zařízení, vznikla poškozené a nikoliv žalobkyni. Žalobkyni vznikla škoda až zaplacením. Jelikož žaloba byla podána dne 22. 11. 2018, žalovaný nárok není promlčen. Byl-li by okamžikem rozhodným pro běh promlčecí lhůty okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla nebo mohla dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, je tímto okamžikem, neboť vědomost o škodě a jejím rozsahu musí být taková, aby její výši bylo možno objektivně zjistit, okamžik, kdy se žalobkyně seznámila se žalobou (13. 5. 2015) a kdy obdržela návrh na zahájení rozhodčího řízení (které bylo zahájeno dne 23. 10. 2015). Ani při tomto výkladu není žalovaný nárok promlčen.

24. Promlčecí doba nároku poškozené vůči žalobkyni (zasílateli) činí podle § 399 věta druhá obch. zák. čtyři roky, neboť škoda byla (kurýrem) způsobena vědomě. Promlčecí doba běží podle § 399 věta druhá obch. zák. ode dne, kdy zásilka měla být doručena příjemci (adresátovi). K doručení zásilek mělo dojít ve dnech od 16. 10. 2013 do 21. 2. 2014. K uplatnění práva poškozenou došlo podáním žaloby v řízení, vedeném pod sp. zn. 8 C 165/2015 dne 24. 4. 2015 a žaloby k [Orgán veřejné moci] při [Orgán veřejné moci] a [Orgán veřejné moci] dne 23. 10. 2015. Poškozená tak podala žalobu před uplynutím promlčecí lhůty. Žalobkyně tím, že nenamítla promlčení, nezpůsobila to, že uhradila nevymahatelný nárok.

25. Protože žalobkyně plnila poškozené skutečně vzniklou, nepromlčenou škodu, kterou zavinila žalovaná svým jednáním [jednáním kurýrů (kurýra), kteří (který) plnili (plnil) jménem žalované] a postižní právo žalobkyně vůči žalované není promlčeno, soud I. stupně žalobkyni žalovanou jistinu přiznal, a to ve výši 81 313 Kč. Ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Splatnost žalované jistiny nastala v souladu s § 340 odst. 2 obch. zák. uplynutím lhůty k plnění uvedené ve výzvě ze dne 20. 2. 2018. Podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že žalobkyně byla neúspěšná zejména proto, že originály smluv musely být předány [právnická osoba]. a tato společnost následně většinu smluv nedohledala. Nadto bylo prokázáno, že žalovaná se dopustila vůči žalobkyni jednání, které je svým charakterem podvodné.

28. O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, přičemž žalovaná byla osvobozena od soudních poplatků dle § 138 o. s. ř.

29. Proti tomuto rozsudku (výroku I a III) podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že soud se nezabýval dostatečně spoluúčastí žalobkyně na vzniku škody, jestliže uhradila společnosti [právnická osoba] 62 % skutečné škody. Veškeré smyšlené podklady pro rozvoz zásilek obdržela žalovaná od žalobkyně, jméno, příjmení, bydliště, čísla OP, a žalobkyně od poškozené společnosti. Žalobkyně zaplatila 62 % skutečné škody, ale z těchto 62 % požaduje po žalované 100 %. S takovým postupem žalovaná nesouhlasí. Nutno též přihlédnout k tomu, že osoba, která tyto podvody páchala, byla přímo doporučena žalobkyní. Tyto okolnosti mají značný vliv na posuzování míry zavinění na škodě, která vznikla žalobkyni.

30. Odvolatelka brojila též proti rozhodnutí o nákladech řízení podle § 150 o. s. ř. Zdůraznila znovu, že osoba, která tyto podvody páchala, byla přímo doporučena žalobkyní a žalovaná ji zaměstnala ve stejném období, kdy uzavřela smlouvu se žalobkyní v dobré víře, že žalobkyně má tuto osobu prověřenou. Žalovaná ani její zaměstnanci, kteří působili ve společnosti před uzavřením smlouvy, žádnou škodu nezpůsobili a podvodného jednání se nedopustili. Důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. není dán.

31. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I a III zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

32. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Otázku „vnucení“ zaměstnance žalované považuje za pouhou spekulaci. K otázce spoluzavinění žalobkyně uvedla, že dohoda mezi žalobkyní a [právnická osoba] byla smírným řešením věci s ohledem na případný dlouhý a nákladný soudní spor o náhradu škody, nešlo o určenou výši spoluzavinění. Aplikaci § 150 o. s. ř. v této věci považuje za správnou a přiléhavou.

33. Odvolací soud na základě a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

34. Soud I. stupně správně odkázal na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále opět jen „o. z.“) a správně uzavřel, že nárok žalobkyně je třeba posoudit podle dosavadních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále opět jen „obč. zák.“), a zákona 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále opět jen „obch. zák.“).

35. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

36. Hovoří-li citované ustanovení o „jiných právních poměrech“, má tím na mysli ty, o kterých se nezmiňuje předchozí druhý odstavec, tedy „právní poměry“ závazkové. Dosavadní právní předpisy se tedy použijí na závazkové vztahy vzniklé před 1. 1. 2014. V těchto případech se dosavadním právem budou řídit i práva a povinnosti z nich vzniklé, tedy i ty, které vzniknou již za účinnosti nového zákona. V projednávané věci byla mezi účastníky před 1. 1. 2014 (dne 23. 6. 2013) uzavřena smlouva o provozu dopravního prostředku a přepravě věci podle § 610 a násl. a § 638 a násl. obch. zák. Žalobkyně svůj nárok touto žalobou uplatněný odvozuje z porušení smlouvy žalovanou. Na vztah žalobkyně a žalované je tak třeba aplikovat dosavadní právní úpravu, tj. obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb.

37. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

38. Z uvedeného ustanovení § 3036 o. z. vyplývá, že soud I. stupně posoudil správně podle dosavadních právních předpisů i otázku běhu promlčecích lhůt, vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně se řídí dosavadními právními předpisy.

39. Odvolací soud již v předchozím rozhodnutí, jímž zrušil rozsudek soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení, vysvětlil, že nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit podle § 440 obč. zák.

40. Podle § 440 obč. zák. kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.

41. Nárok žalobkyně vychází z žalobních tvrzení, že žalobkyně odpovídala na základě závazkového vztahu mezi ní a společností [právnická osoba] této společnosti za vzniklou škodu, tuto škodu jí uhradila, avšak škoda byla způsobena žalovanou porušením smlouvy o provozu dopravního prostředku a přepravě věci uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Proto se nyní domáhá náhrady v rozsahu uhrazené škody po žalované.

42. Soud I. stupně tak správně posuzoval nárok žalobkyně podle § 440 obč. zák. za situace, kdy žalobkyně odpovídala za škodu vzniklou společnosti [právnická osoba], způsobenou porušením povinností při doručování zásilek žalovanou. Ustanovení § 440 obč. zák. je použitelné v případě, kdy se poškozený mohl domáhat náhrady škody proti tomu, kdo za škodu odpovídal, nikoli proti tomu, kdo její vznik zavinil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1053/2015). Není rozhodné, že mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikatelkami byla uzavřena smlouva podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Nejvyšší soud dospěl ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008, k závěru, že odpovídá-li objednatel za škodu způsobenou třetím osobám vadným provedením díla zhotovitelem, provedeným na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi objednatelem a zhotovitelem podle § 536 a násl. obch. zák., má objednatel proti zhotoviteli postih podle § 440 obč. zák. Uvedený závěr lze vztáhnout i na projednávanou věc. Ustanovení § 440 obč. zák. je třeba vykládat v tom smyslu, že ačkoliv hovoří o zavinění, dopadá i na případy objektivní odpovědnosti. V rozsudku ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1053/2015, Nejvyšší soud vyložil, že zaviněním podle § 440 obč. zák. se rozumí to, zda a do jaké míry lze osobě, která způsobila škodu, přičítat okolnosti, které ke vzniku škody vedly, a nikoliv vnitřní psychický vztah této osoby k jejímu jednání a jeho následku.

43. Soud I. stupně po doplnění dokazování správně uzavřel, že kurýr žalované, který jednotlivé zásilky doručoval, porušoval při jejich doručování povinnosti ze smlouvy uzavřené mezi účastnicemi, předal zásilky nesprávným osobám, které za převzatá zařízení nezaplatily jejich cenu, čímž vznikla společnosti [právnická osoba] škoda, za níž odpovídala žalobkyně na základě uzavřených smluv mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Zaplacením náhrady škody pak žalobkyni vzniklo právo postihu proti žalované, která za škodu odpovídá. Soud I. stupně správně přiznal žalobkyni nárok pouze v rozsahu, respektive v těch jednotlivých případech, kdy provedeným dokazováním bylo prokázáno nesprávné doručení zásilek a porušení smluvních ujednání při doručování.

44. Výši nároku soud I. stupně vyčíslil tak, že zjistil cenu jednotlivých doručovaných zařízení, pak zjistil celkovou částku, která nebyla za převzatá zařízení zaplacena v důsledku předání zařízení nesprávným osobám a porušení povinností ze smlouvy, a 62 % ze zjištěné částky pak uložil zaplatit žalované (srov. bod 80 a bod 134 rozsudku soudu I. stupně). Není tedy pravdou, že by žalovaná byla povinna uhradit 100 % škody, kterou musela uhradit žalobkyně společnosti [právnická osoba] Odvolací námitka žalované tak není opodstatněná.

45. Odvolací soud má na rozdíl od soudu I. stupně za to, že žalovaná způsobila vznik škody v celém rozsahu, jestliže kurýr žalované flagrantním způsobem porušoval své povinnosti při doručování zásilek. Zásilky předával pouze čtyřem osobám, které, jak bylo zjištěno, se podepisovaly při předání zásilky jménem různých adresátů, tj. falšovaly podpisy adresátů, čehož si kurýr žalované musel být vědom. Byť tedy někteří adresáti byli neexistující osoby, případně se jednalo o stávající zákazníky [právnická osoba], kteří si však zboží neobjednali, a i když údaje k jednotlivým zásilkám předala žalované žalobkyně, škoda spočívající v nezaplacení ceny za předaná zařízení by nevznikla, neporušila-li by žalovaná způsob doručení zásilek sjednaný ve smlouvě. Nebyl tedy důvod postižní právo žalobkyně vůči žalované o 38 % snížit.

46. Vzhledem k tomu, že zamítavý výrok o věci samé zůstal přezkumnou činností odvolacího soudu nedotčen, protože v tomto rozsahu nebylo odvolání podáno, nemohl odvolací soud přisoudit žalobkyni více než jí bylo přiznáno soudem I. stupně.

47. Odvolací soud se také již v předchozím zrušovacím usnesení zabýval otázkou promlčení nároku žalobkyně vzhledem k námitce vznesené žalovanou. Vyložil, že byť nárok žalobkyně je posuzován podle § 440 obč. zák., promlčení nároku je nutno posoudit podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, neboť mezi účastníky se jedná o právní vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Odkázal v té souvislosti na judikaturu, která dovodila, že i pro posouzení promlčení nároku z bezdůvodného obohacení, vzniklého v právních vztazích mezi podnikateli při jejich podnikání, je nutno vyjít z úpravy obsažené v obchodním zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4746/2008). Vzhledem k tomu, že tento předpis neobsahuje žádné ustanovení výslovně upravující počátek běhu promlčecí doby pro uplatnění práva postihu, je nutno vyjít z obecné úpravy § 391 odst. 1 obch. zák.

48. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

49. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

50. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že promlčecí doba v posuzovaném případě činí 4 roky a počala běžet od okamžiku, kdy žalobkyně plnila poškozené společnosti (tj. 5. 10. 2016), neboť tímto okamžikem jí vznikl regresní nárok vůči žalované, tj. vzniklo jí právo na plnění, jež mohla nejdříve v tomto okamžiku uplatnit v soudním nebo jiném (např. rozhodčím) řízení. Soud I. stupně tak dospěl ke správnému závěru, že podala-li žalobkyně žalobu dne 22. 11. 2018, její nárok není promlčen.

51. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je ve výroku I věcně správné.

52. Soud I. stupně též správně rozhodl o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

53. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

54. V průběhu řízení před soudem I. stupně žalovaná požádala o osvobození od placení soudních poplatků a soudem I. stupně jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno (§ 138 o. s. ř.). Za této situace nelze žalované uložit povinnost nahradit státu jím placené náklady, i když to odůvodňuje výsledek řízení. Nelze ani tuto povinnost přenést na jiné účastníky, u nichž takové rozhodnutí neodůvodňuje výsledek řízení, tyto náklady tak nebudou státu nahrazeny. Soud I. stupně proto správně žalobkyni uložil povinnost nahradit státu náklady pouze v rozsahu jejího neúspěchu ve věci.

55. Odvolací soud nesouhlasí s postupem soudu I. stupně, jestliže při rozhodování o nákladech řízení účastníků aplikoval § 150 o. s. ř.

56. Dle § 150 o.s.ř. nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele.

57. Nejprve je nutno uvést, že ve shodě se závěry obsaženými např. v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07 a sp. zn. I. ÚS 1030/08 platí, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.

58. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 2862/07). Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 1030/08). K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v § 142 odst. 1 o. s. ř., formulovanou v § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně.

59. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 (o. s. ř.) jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další okolnosti v posuzované věci.

60. Odvolací soud má za to, že důkazní nouze žalobkyně oním důvodem zvláštního zřetele hodným pro aplikaci § 150 o. s. ř. být nemůže, a to ani ve spojení se způsobem porušení smlouvy o přepravě stranou žalovanou. Žalobkyně si musela být při soudním uplatnění svého nároku vědoma, že její základní povinností v občanském soudním řízení je povinnost tvrzení a povinnost důkazní, aby mohla být ve sporu úspěšná. Z tohoto hlediska pak nemůže bý posouzeno jako nespravedlivé, aby žalovaná obdržela část vynaložených nákladů na svou obranu podle poměru úspěchu ve věci. Nutno též uvážit její majetkové poměry, byla-li soudem I. stupně osvobozena od placení soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.).

61. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. dány nejsou a je třeba o nákladech řízení rozhodnout podle poměru úspěchu účastníků ve sporu, tj. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a zčásti též podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (jestliže žalobkyně vzala zčásti žalobu zpět nikoli pro chování žalované).

62. Předmětem sporu byla částka 303 707 Kč, žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 81 313 Kč, tj. v rozsahu 27 % a neúspěšná v rozsahu 73 %. Proto má právo na náhradu nákladů žalovaná, a to v rozsahu 46 % (73 -27).

63. Žalovaná v řízení před soudem I. stupně vynaložila náklady za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 181 260 Kč za 19 úkonů právní služby po 9 540 Kč (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání 31.7.2019 –2 úkony, 21. 10. 2019 – 2 úkony, 5. 2. 2020 – 2 úkony, 13. 5. 2020 – 2 úkony, 30. 11. 2020 – 3 úkony, 14. 5. 2021 – 1 úkon, podání odvolání, účast u odvolacího jednání 10. 6. 2022, účast u jednání před soudem I. stupně 12. 10. 2022 – 2 úkony a 28. 2. 2024 – 1 úkon (podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). K odměně náleží náhrada hotových výdajů 5 700 Kč (19 x 300 Kč) podle § 13 AT. Celkem náklady činí 186 960 Kč, 46 % činí 86 000 Kč.

64. Po vyhlášení rozsudku žádala žalovaná, aby jí byla přiznána též náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud však tuto náhradu nemohl žalované přiznat, jelikož právní zástupkyně žalované nepředložila soudu I. stupně ani odvolacímu soudu osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty (§ 14a AT).

65. Na základě shora uvedeného odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a IV jako věcně správný potvrdil, ve výroku III o nákladech řízení jej podle § 220 o. s. ř. změnil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 86 000 Kč.

66. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen ve výroku II, neboť v tomto rozsahu nebylo odvolání podáno.

67. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně vynaložila náklady za právní zastoupení advokátem ve výši odměny 8 760 Kč za 2 úkony právní služby po 4 380 Kč za 1 úkon (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) podle § 7 bod 6 AT. K odměně náleží náhrada hotových výdajů 600 Kč (2 x 300 Kč) podle § 13 AT, a částka 1 966 Kč představující daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem. Celkem náklady činí 11 326 Kč.