Rozhodnutí 14 Co 254/2024-127

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 13. 5. 2023 do zaplacení [výrok I] a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím coby pojistného plnění, a to na základě pojistné smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne [datum] mimo jiné i pro pojistné riziko rozšířené varianty závažného onemocnění s pojistnou částkou 100 000 Kč. Pojištění zahrnovalo mimo jiné i onemocnění zhoubným nádorem. Žalobkyni byla diagnostikována [diagnóza]. Předpoklady pro vznik práva na pojistné plnění byly naplněny, neboť pro zhoubný nádor je charakteristické šíření do tkání a jiných orgánů, přičemž není nezbytné zjištění metastáz. U žalobkyně metastázy v regionálních uzlinách zjištěny nebyly, vzdálené metastázy dle lékařů nelze hodnotit, čemuž odpovídá odborný popis dle TNM klasifikace: „[podezřelý výraz]“. Žalobkyně podstoupila operační výkon a další léčbu. Žalovaná i přesto odmítla plnit.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že podmínky předmětného pojištění rozlišují více variant pojištění a v souvislosti se zhoubnými nádory vymezují jako zvláštní případ zhoubný nádor bez šíření do tkání a jiných orgánů (metastáz), označený jako forma „in situ“, zařazený dle TNM klasifikace jako „[podezřelý výraz]“. Pojištění žalobkyně však tento zvláštní případ nezahrnovalo. U žalobkyně lékaři zatím nedokázali rozhodnout, zda došlo k založení vzdálených metastáz, proto bylo ostatně uvedeno „[podezřelý výraz]“ nikoliv „[podezřelý výraz]“. Zatím tak nebylo objektivně prokázáno, že došlo k šíření ve formě metastáz. Žalovaná uvedla, že je připravena pojistné plnění poskytnout, pokud by se u žalobkyně prokázalo šíření ve formě metastáz, avšak za stávajícího stavu právo na pojistné plnění dáno není.

4. Na podkladě shodných tvrzení stran a provedeného dokazování učinil soud I. stupně tento závěr o skutkovém stavu:

5. Strany uzavřely pojistnou smlouvu č. [hodnota] na životní pojištění žalobkyně označené jako „[podezřelý výraz]“, a to s počátkem pojištění od 4. 8. 2021. Pojistná smlouva byla uzavřena mimo jiné na připojištění závažných onemocnění s konstantní pojistnou částkou ve variantě označené jako „rozšířená“. Pojistná částka činila 100 000 Kč.

6. Součástí pojistné smlouvy byly i Doplňkové pojistné podmínky pro životní pojištění [podezřelý výraz] [dále jen „DPP“]. Podle DPP závažná onemocnění zahrnovala i zhoubný nádor, přičemž bylo možno sjednat různé varianty pojistného krytí („základní“, „rozšířená“, „maxi“), kdy v každé variantě byla uvedena „+možnost formy in situ“. V části VIII. nazvané „Připojištění závažných onemocnění a poranění“ bylo v článku 3 vyjmenováno celkem 10 variant pojištění, z nichž pojistník jednu vybírá, a to mimo jiné „rozšířená varianta“ a „rozšířená varianta včetně formy in situ“; dále bylo v článku 4 uvedeno, že pojistnou události je „závažné onemocnění (…) vyjmenované v článku 6 této části“; v článku 6 pak bylo pod nadpisem „zhoubný nádor“ uvedeno, že tímto pojmem „pojistitel rozumí onemocnění charakterizované přítomností zhoubných novotvarů, pro které je příznačný výskyt nekontrolovaně rostoucích maligních buněk, šíření maligních buněk s následným napadnutím tkání a orgánů tedy jakýkoliv druh zhoubného nádoru se šířením do tkání a jiných orgánů (metastáz)“, že „formou ‚in situ‘ pojistitel rozumí jakýkoliv druh zhoubného nádoru bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), tj. zhoubný nádor zařazený dle TNM klasifikace jako [podezřelý výraz]“, a že pojem nezahrnuje neoplázie děložního čípku a prekancerózy.

7. Mezi stranami byla ujednána „rozšířená varianta“, nikoli však „rozšířená varianta včetně formy in situ“.

8. V roce 2023 byl žalobkyni diagnostikován a posléze operačně řešen [diagnóza], klasifikovaný v TNM klasifikaci jako „[diagnóza]“ s tím, že šíření do jiných orgánů (metastáz) nelze vyloučit, prognóza onemocnění je sice nejistá, avšak bez prokázaného výskytu metastáz.

9. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k výplatě pojistného plnění, žalovaná však plnit odmítla.

10. Soud I. stupně provedl k důkazu schematické obrázky a snímky z webových stránek (z internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český ohledně pojmu „příznačný“, z internetových stránek „[webová stránka]“ k pojmu „šíření maligních nádorů“ a z internetových stránek [právnická osoba] k pojmům „nádorové buňky“, „metastáza“ a „zhoubný nádor“), neučinil z nich však žádná skutková zjištění, když se jednalo spíše o právní argumentaci žalobkyně, jde-li o jazykovou interpretaci pojistných podmínek. Z dalších provedených důkazů (přehled nákladů poplatků a parametrů pojištění) neučil soud I. stupně žádná pro rozhodnutí věci podstatná zjištění. Z důvodu nadbytečnosti neprovedl soud I. stupně důkaz lékařskou zprávou z neurologie, neprovedl ani důkaz odborným vyjádřením jazykovědce k části pojistných podmínek, neboť aplikace pojistných podmínek je součástí právního posouzení věci.

11. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně na daný případ aplikoval § 2758 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen “o. z.”], a uzavřel, že nárok na pojistné plnění není dán.

12. Soud I. stupně se zabýval otázkou, zda byly sjednané podmínky pojistného plnění v daném případě naplněny. Pojistnou událostí bylo závažné onemocnění zahrnující rovněž zhoubný nádor, avšak pojistné podmínky rozlišovaly různé varianty pojištění s různým rozsahem krytí pro případ zhoubného nádoru, což bylo (muselo být) dle soudu I. stupně z doplňkových podmínek i přehledu možných připojištění zcela zřejmé. Ostatně i v pojistné smlouvě byla sjednána „rozšířená“ varianta. Pokud žalobkyně nevěnovala při uzavření smlouvy volbě varianty pozornost nebo byla spokojena právě s tou variantou, kterou si vybrala, nemůže tato skutečnost vést k posouzení věci pro ni příznivému toliko z důvodu, že při sjednávání smlouvy vystupovala jako spotřebitel.

13. Z DPP bylo dle názoru soudu I. stupně zcela zřejmé, že vyčleňovaly zvláštní kategorii zhoubných nádorů, a to formu „in situ“ s tím, že tato je kryta pojištěním pouze, pokud to bylo ujednáno (např. volbou varianty „rozšířená včetně formy in situ“ namísto pouze „rozšířená“). Dle názoru soudu I. stupně není podstatné, zda toto vyčlenění bylo zcela v souladu s tím, jak ho případně chápe pro své účely lékařská věda. Hranice mezi pojmy mohou být jak v obecné řeči, tak i v lékařské terminologii neostré, či se mohou vyvíjet tak, jak se vyvíjí lékařská věda. Pro účely pojistné smlouvy je však zásadní, jak si je vymezily samy strany. V tomto případě bylo výslovně uvedeno, že zhoubný nádor ve formě in situ byl definován jako nádor „bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), tj. zhoubný nádor zařazený dle TNM klasifikace jako [podezřelý výraz]“. Kruciální proto dle názoru soudu I. stupně je, zda lze zdravotní stav žalobkyně podřadit pod pojem zhoubný nádor ve formě in situ či nikoliv. Nádor byl lékaři klasifikován jako „[podezřelý výraz]“, nikoli „[podezřelý výraz]“, neboť metastázy do vzdálenějších orgánů nebyly vyloučeny. Metastázy však zároveň ani nebyly potvrzeny. Soud I. stupně uzavřel, že dokud nebude zjištěno, že nádor metastázoval, je třeba jej (zatím) posuzovat jako nádor in situ (ve smyslu definice DPP). V případě žalobkyně bylo zjištěno šíření nádorových buněk do cév ([diagnóza]). Dle soudu I. stupně tím nedošlo k překročení smluvně vymezeného rozhraní mezi nádorem in situ a nádorem takto již neomezeným, když DPP uváděly „bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz)“, což nezahrnuje případ, kdy ke vzniku metastáz dosud nedošlo. Dokud ke vzniku metastázy nedojde, půjde stále o nádor in situ ve smyslu DPP.

14. Soud I. stupně uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně odpovídal tomu, co pojistná smlouva definovala jako zhoubný nádor in situ a, protože žalobkyně pro tuto variantu připojištění sjednáno neměla, nemá ani nárok na pojistné plnění.

15. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil v řízení neúspěšné žalobkyni zaplatit žalované na jejich náhradě částku 1 500 Kč, představovanou 5 paušálními náhradami hotových výdajů za 5 úkonů dle § 151 odst. o. s. ř. a podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

16. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, které podáním z 25. 2. 2024 doplnila. Žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl všechny navrhované důkazy, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

17. Žalobkyně je spotřebitelkou, není odbornicí v medicíně ani ve výkladu pojistných smluv a podmínek. Žalobkyně je samoživitelkou, živnostnicí s měsíčním příjmem cca 25 000 Kč. Jakákoliv vážnější nemoc pro ni znamená existenční ohrožení, a proto uzavřela dne 3. 8. 2021 pojistnou smlouvu [podezřelý výraz] – životní pojištění. Sjednáno bylo mimo jiné připojištění závažných onemocnění a poranění – rozšířená varianta s konstantní pojistnou částkou 100 000 Kč. Pojistná smlouva nedefinuje, jaké diagnózy naplňují pojem závažného onemocnění. Tento pojem je definován v DPP. Pro riziko s konstantní pojistnou částkou bylo možné sjednat následující varianty: základní, rozšířená, rozšířená s opakovaným plněním, maxi varianta, maxi varianta s opakovaným plněním, přičemž všechny tyto varianty bylo možné sjednat „včetně formy in situ“. Žalobkyně zvolila rozšířenou variantu, tedy nikoliv včetně formy in situ. Rozšířená varianta dle DPP zahrnuje mimo jiné onemocnění „skupina rakovina“, a v rámci této skupiny mimo jiné „zhoubný nádor“. Podle části VIII čl. 4 písmena a) DPP pojistnou událostí pro riziko s konstantní pojistnou částkou je mimo jiné závažné onemocnění pojištěného vyjmenované v článku 6. této části DPP, pokud bylo u pojištěného poprvé zjištěno a diagnosticky potvrzeno specialistou odborného pracoviště poskytovatele zdravotních služeb jako nezvratné a doloženo jednoznačnými výsledky vyplývajícími z příslušných vyšetření, a to během trvání připojištění. Dle části VIII čl. 6 DPP pojmem „zhoubný nádor“ pojistitel rozumí onemocnění charakterizované přítomností zhoubných novotvarů, pro které je příznačný výskyt nekontrolovaně rostoucích maligních buněk, šíření maligních buněk s následným napadnutím tkání a orgánů tedy jakýkoliv druh zhoubného nádoru s šířením do tkání a jiných orgánů (metastáz). Formou „in situ“ pojistitel rozumí jakýkoliv druh zhoubného nádoru bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), tj. zhoubný nádor zařazený dle TNM klasifikace jako N0 M0. Pojem „zhoubný nádor“ nezahrnuje jakékoli stádium cervikální intraepiteliální neoplázie (neoplázie děložního čípku) a jakékoli prekancerózy.

18. Žalobkyně onemocněla [diagnóza], a podstoupila operaci s [podezřelý výraz]. Onkogynekologové uzavřeli, že žalobkyně onemocněla [diagnóza]. Tento odborný závěr dle žalobkyně zcela naplňuje i definici pojmu „zhoubný nádor“ dle části VIII čl. 6 DPP, a to včetně druhé části definice, neboť lékařskou zprávou bylo prokázáno šíření nádorových buněk do cév ([diagnóza]).

19. Dle žalobkyně definice pojmu „zhoubný nádor“ - jak pro tuto diagnózu byla žalobkyně pojištěna - nevyžaduje zjištění metastáz. Definice pojmu „in situ“ v části VIII čl. 6 bod ii) DPP, kterým žalovaná argumentovala, je nejasný a odporuje tomu, jak je tento pojem chápán lékařskou vědou, a odporuje rovněž části VIII čl. 6 bod iii) DPP. Soud I. stupně sice správně zjistil, že došlo k [diagnóza], nesprávně měl však za podstatné, že nedošlo ke vzniku metastáz, když rozlišoval pojištění pro případ onemocnění diagnózou zhoubný nádor s metastázami a pojištění pro případ onemocnění zhoubným nádorem ve formě in situ. Takový závěr dle žalobkyně z textu DPP nevyplývá. Podle části VIII čl. 6 DPP se pojmem zhoubný nádor rozumí onemocnění charakterizované přítomností zhoubných novotvarů. Takovýmto onemocněním žalobkyně onemocněla, naplnila tedy podmínku pro vznik nároku na pojistné plnění. Všechny ostatní vlastnosti zhoubného nádoru (šíření maligních buněk, případně vznik metastáz) uvozené slovem „příznačné“ jsou pouze obvyklé vlastnosti typické pro zhoubné nádory.

20. Soud I. stupně pochybil, když neprovedl důkaz odborným vyjádření [Anonymizováno] z [právnická osoba], který především vysvětloval, co znamená pojem „příznačný“ a lingvisticky rozebral vady použité věty, která obsahuje nesprávný slovosled a interpunkce, a proto je složité větu jednoznačně vysvětlit.

21. Po žalobkyni coby běžném spotřebiteli nelze požadovat, aby si studovala ve složitých, chybně jazykově formulovaných pojistných podmínkách, případně dalších dokumentech zpracovaných žalovanou, zda srozumitelná definice zhoubného nádoru není na jiném místě podmínek zpochybněna.

22. Podle DPP se formou „in situ“ rozumí jakýkoliv druh zhoubného nádoru „bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), tj. zhoubný nádor zařazený dle TNM klasifikace jako N0 M0“. Tato věta výslovně definuje formu in situ tak, že nedochází k šíření nádorových buněk. K šíření nádorových buněk nemusí docházet pouze metastaticky, ale i například angioinvazí. Nedává žádný smysl se domnívat, že formou in situ se rozumí pouze jedna z forem šíření nádorových buněk. Výkladem tohoto ustanovení lze dojít k jednoznačnému závěru, že onemocnění žalobkyně není formou in situ, že u žalobkyně došlo k šíření nádorových buněk formou angioinvaze. Soud I. stupně zjistil, že nádor žalované byl zařazen dle klasifikace TNM jako [diagnóza]. Žalobkyně je přesvědčena, že DPP nemohou vykládat obecně používané pojmy v příkrém rozporu s tím, jak jsou obecně nebo v odborné veřejnosti chápány a jak jsou lékaři sdělovány pacientům. Pokud obsáhlé DPP definují medicínské pojmy jako „zhoubný nádor“ zcela mimo odbornou definici a diagnózu sdělenou žalobkyni, a s tím, jak tyto pojmy chápe odborná i laická veřejnost, jsou taková ustanovení pojistných podmínek překvapivá, protože je druhá strana (spotřebitel) nemohla rozumně předpokládat. Zcela mylná a vnitřně rozporná je zejména definice pojmu karcinom „in situ“. Podle lékařské vědy jde o přednádorový stav, prekancerózu, tedy nejde o zhoubný nádor. Prekancerózy jsou přitom z pojistného krytí dle části VIII čl. 6 DPP zcela vyloučeny.

23. Podle § 1811 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně, což část VIII čl. 6 DPP jednoznačně nesplňuje. Podle § 1812 o. z. je třeba ustanovení smlouvy vykládat způsobem, který je pro spotřebitele příznivější. Soud I. stupně však tímto způsobem nepostupoval, naopak postupoval bez zřetele na zásadu „contra proferentem“, tedy v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2757/2016.

24. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl a aby zavázal žalovanou k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

25. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Soud I. stupně a na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, úplně zjistil skutkový stav věci a dospěl i ke správnému právnímu posouzení. Žalovaná odcitovala nosné úvahy soudu I. stupně. Dle jejího názoru rozhodl soud I. stupně v souladu s předmětnou pojistnou smlouvou, potažmo ujednáními DPP, které jsou dle žalované jasné, určité, srozumitelné, a ani o nich nelze hovořit jako o překvapivých v kontextu spotřebitelské smlouvy. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Při odvolacím jednání se žalovaná výslovně vzdala náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

26. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně podáním ze dne 5. 9. 2024 de facto zopakovala svou odvolací argumentaci.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení, který předcházel jeho vydání.

28. Odvolací soud zopakoval dle § 213 odst. 2 o. s. ř. při nařízeném jednání dokazování DPP, a to částí VIII „připojištění závažných onemocnění a poranění“ článkem 4 „pojistná událost“ písm. a) a článkem 6 „zhoubný nádor“.

29. Z části VIII „připojištění závažných onemocnění a poranění“ článku 4 „pojistná událost“ písm. a) DPP odvolací soud zjistil, že pojistnou událostí pro riziko s konstantní pojistnou částkou je závažné onemocnění vyjmenované v článku 6 této části DPP, pokud bylo u pojištěného poprvé zjištěno a diagnosticky potvrzeno specialistou odborného pracoviště poskytovatele zdravotních služeb jako nezvratné a doloženo jednoznačnými výsledky vyplývajícími z příslušných vyšetření, a to během trvání tohoto připojištění po uplynutí čekací doby.

30. Z části VIII „připojištění závažných onemocnění a poranění“ článku 6 „definice závažných onemocnění a poranění“ odstavec „zhoubný nádor“ písm. i) až iii) DPP odvolací soud zjistil, že pojmem „zhoubný nádor“ pojistitel rozumí onemocnění charakterizované přítomností zhoubných novotvarů, pro které je příznačný výskyt nekontrolovaně rostoucích maligních buněk, šíření maligních buněk s následným napadnutím tkání orgánů tedy jakýkoliv druh zhoubného nádoru se šířením do tkání a jiných orgánů (metastáz). Formou „in situ“ pojistitel rozumí jakýkoliv druh zhoubného nádoru bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), tj. zhoubný nádor zařazený dle TNM klasifikace jako „N0 M0“. Pojem „zhoubný nádor“ nezahrnuje neoplázii děložního čípku a prekancerózy.

31. Po provedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

32. Nárok žalobkyně posoudil soud I. stupně správně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále opět jen „o. z.“].

33. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

34. Podle § 2774 odst. 1 o. z. pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

35. Podle § 2796 odst. 1 o. z. nastane-li událost, se kterou ten, kdo se pokládá za oprávněnou osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu, podá mu pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události, o právech třetích osob a o jakémkoliv vícenásobném pojištění; současně předloží pojistiteli potřebné doklady a postupuje způsobem ujednaným ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem nebo pojištěným, mají tyto povinnosti i pojistník a pojištěný.

36. Podle § 2797 odst. 1 o. z. pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu po oznámení podle § 2796 šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření je skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění; na žádost této osoby jí pojistitel v písemné formě zdůvodní výši pojistného plnění, popřípadě důvod jeho zamítnutí.

37. Sporná byla mezi stranami pouze otázka, zda onemocnění žalobkyně spadá do kategorie zhoubný nádor ve formě in situ, jak byl definován v části VIII „připojištění závažných onemocnění a poranění“ článku 6 „definice závažných onemocnění a poranění“ odstavec „zhoubný nádor“ písm. ii) DPP, když pro tento případ žalobkyně připojištění sjednáno neměla, nebo do kategorie zhoubný nádor, jak byl definován v části VIII „připojištění závažných onemocnění a poranění“ článku 6 „definice závažných onemocnění a poranění“ odstavec „zhoubný nádor“ písm. i) DPP. Žalobkyně totiž z možných variant dle části VIII „připojištění závažných onemocnění a poranění“ článku 3 „varianty plnění“ DPP zvolila rozšířenou variantu závažného onemocnění s konstantní pojistnou částkou 100 000 Kč nikoliv rozšířenou variantu závažného onemocnění včetně formy in situ s konstantní pojistnou částkou 100 000 Kč.

38. Žalobkyně měla za to, že její onemocnění naplňuje předpoklady pro pojistné plnění, když onemocněla zhoubným nádorem ve smyslu část VIII článku 6 odst. „zhoubný nádor“ písm. i) DPP, a byl u ní specialisty zjištěn [diagnóza], klasifikovaný v TNM klasifikaci jako „[diagnóza]“ s tím, že metastáze nelze vyloučit, prognóza onemocnění je nejistá, dále měla za to, že z definice formy in situ vyplývá, že nedochází k šíření nádorových buněk, což není její případ. Žalovaná naopak vykládala DPP tak, že forma in situ je zvláštní případ zhoubného nádoru, a to zhoubný nádor bez metastáz, což byl případ onemocnění žalobkyně, u které metastázy nebyly potvrzeny.

39. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že provedení dokazování odborným vyjádřením bohemisty [jméno FO], který vysvětloval, co znamená pojem „příznačný“ a lingvisticky rozebral vady věty, kterou byl v DPP definován „zhoubný nádor“, je nadbytečné, neboť aplikace pojistných podmínek na souzenou věc je otázkou právního posouzení.

40. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu právních jednání se podává, že každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné), zásadně podléhá výkladu. Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu. Pro výklad jakéhokoliv právního jednání je podstatný jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (§ 555 odst. 1 o. z.). Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam [rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

41. Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 až 2013), k tomu uvádí: „Konkrétní charakter právního jednání se posuzuje podle jeho obsahu; posouzení tohoto obsahu není věcí volné dispozice právně jednajících osob, ale náleží právnímu zhodnocení.... Ustanovení o interpretaci obsahu právních jednání vycházejí z dosavadní úpravy v občanském a obchodním zákoníku, včetně žádoucí odchylky pro úpravu specifik vzájemného podnikatelského styku, v němž musí být uznán význam obchodních zvyklostí. V osnově se navrhuje opustit důraz na formální hledisko projevu, typický pro platný občanský zákoník (zejména v § 35 odst. 2) a klást větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob, jak to činí již dnes obchodní zákoník (zejména v § 266)".

42. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

43. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý).

44. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. MELZER, F. in: MELZER, F., TÉGL, P. a kol., op. cit. výše, s. 594 a 595, nebo HANDLAR, J. in: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží.

45. U výslovných projevů vůle - písemných i ústních - je základem výklad jazykový. Je nutno ustálit, co účastníci řekli nebo napsali. To je však jen východisko. Dále je nutno vzít v úvahu, jaká byla vůle účastníků. Tato vůle ovšem musí být seznatelná, tedy musí být možné ji z napsaného, řečeného nebo jinak projeveného vysledovat. Výslovně se chrání též dobrá víra toho, komu je daný projev vůle určen, ovšem postačuje, že úmysl jednajícího byl druhé straně znám nebo jí dokonce jen musel být znám, tzn. ze všech okolností právního jednání muselo být adresátu právního jednání zřejmé, jaká je vůle jednajícího, jak má v úmyslu se zavázat.

46. Pro výklad právních jednání podle uvedeného ustanovení § 556 o. z. lze využít i judikaturu k dříve platnému § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, neboť obsahoval shodné pravidlo výkladu právních jednání jako nyní platné ustanovení § 566 o. z. (§ 266 odst. 1 - projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám, podle odst. 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá).

47. Výklad projevu vůle nemůže směřovat k výsledku, který by se zcela příčil jazykovému vyjádření tohoto projevu (nejde-li o zřejmé přeřeknutí či obdobnou chybu vzniklou zjevným nedopatřením), když podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je, aby tato vůle nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1335/2005].

48. Vzhledem k tomu, že žalobkyně z možných variant připojištění závažného onemocnění, vyjmenovaných v části VIII, článku 3 „varianty plnění“ DPP zvolila toliko rozšířenou variantu, nikoliv rozšířenou variantu včetně formy in situ, jak vyplývá ze skutkových zjištění učiněných již soudem I. stupně ze samotné pojistné smlouvy, jejím úmyslem bylo nebýt pojištěná pro případ formy in situ tak, jak je definována v části VIII článku 6 odst. „zhoubný nádor“ písm. ii) DPP. Přitom dle skutkových zjištění soudu I. stupně brožura pojistných podmínek, která zahrnovala informace pro zájemce o přehledu možných připojištění, doporučovala při připojištění závažných onemocnění se pečlivě seznámit s diagnózami, které jednotlivé varianty (základní, rozšířená, maxi) obsahují a pro širší krytí v rámci zhoubných nádorů upozorňovala na možnost dopojištění formy in situ.

49. Po srovnání definice pojmu „zhoubný nádor“ v části VIII článku 6 odst. „zhoubný nádor“ písm. i) DPP a pojmu zhoubný nádor ve „formě in situ“ dle písm. i) dle téhož ustanovení DPP lze přisvědčit žalované, že jejím úmyslem bylo vyloučit z pojistného krytí závažného onemocnění pro varianty bez výslovně sjednaného dopojištění formy in situ právě formu zhoubného nádoru in situ. Tento úmysl žalované pojišťovny musel být žalobkyni, která volila z možných variant připojištění závažného onemocnění, seznatelný. Žalobkyni musel být seznatelný i význam pojmů „zhoubný nádor“ a „zhoubný nádor ve formě in situ“, neboť byly v DPP výslovně definovány.

50. Jde-li o samotné tyto definice, odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně, že zhoubný nádor ve formě in situ byl v DPP výslovně definován jako zhoubný nádor bez šíření do tkání nebo jiných orgánů (metastáz), stručně řečeno jako zhoubný nádor bez metastáz. Toto zcela jasné, určité a srozumitelné vymezení ve smluvních ujednáních je pak zásadní, nikoliv skutečnost, jak zhoubný nádor in situ vykládá lékařská věda.

51. Soud I. stupně rovněž zcela správně uvážil, že onemocnění žalobkyně je možno klasifikovat jako formu in situ ve smyslu DPP, byť specialisté v oboru onkogynekologie nádor klasifikovali jako „[diagnóza]“, nikoliv jako „[diagnóza]“, neboť oním písmenem [podezřelý výraz][Anonymizováno]bylo vyjádřeno to, že metastázy nebyly vyloučeny. Metastázy však nebyly ani zjištěny, pročež je třeba aktuálně nádor posuzovat jako formu in situ ve smyslu DPP, když dle části VIII článku 4 písm. a) DPP je nezbytné zjištění a diagnostické potvrzení závažného onemocnění jako nezvratného a jeho doložení jednoznačnými výsledky z vyšetření.

52. Soud I. stupně zcela správně rovněž uvážil, že zjištěná [diagnóza], tj. šíření nádorových buněk do cév, spadá pod pojem forma in situ ve smyslu DPP, neboť ke vzniku metastáz dosud nedošlo, respektive jejich vznik nebyl diagnosticky potvrzen a doložen jednoznačnými výsledky z vyšetření.

53. Za dané situace, kdy pojem zhoubný nádor in situ, definovaný v DPP, nepřipouští různý výklad, není důvodu aplikovat § 557 o. z., resp. § 1812 odst. 1 o. z., a vyložit tento pojem k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

54. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že onemocnění žalobkyně odpovídá tomu, co smluvní ujednání vymezovala jako zhoubný nádor ve formě in situ, a že tedy vzhledem ke sjednané variantě pojištění nezakládá právo žalobkyně na pojistné plnění.

55. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

56. Odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v nákladovém výroku II tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu, neboť se úspěšná žalovaná náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdala [§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu á contrario].

57. Se shodným odůvodněním rozhodl odvolací soud rovněž o nákladech odvolacího řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.