pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení co do zaplacení částky [částka] zastavil (výrok I), ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok III) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum], délka řízení tedy činila 9 let a 2 měsíce. Předmětem řízení bylo zrušení práva z věcného břemene, spočívajícího v jízdě a chůzi přes pozemek. Dle žalobce nebylo řízení nikterak složité po stránce skutkové ani po stránce právní. Přesto docházelo k průtahům. Po dobu řízení byl žalobce, kterému svědčilo právo z věcného břemene, stresován, neboť v důsledku nečinnosti soudů si protistrana vybudovala na zatíženém pozemku vlastní septik a tím došlo k faktickému zániku jeho práv z věcného břemene. Žalobce požadoval zadostiučinění ve výši [částka] za 1 rok trvání řízení, za první dva roky řízení odškodnění v poloviční výši. Žalovaný nárok žalobce u žalované před podáním žaloby uplatnil. Ke dni podání žaloby však k projednání nároku nedošlo.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce dne [datum] předběžně uplatnil žalovaný nárok na odškodnění. V rámci předběžného projednání shledala žalovaná délku předmětného řízení vskutku nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], čímž jeho nemajetkovou újmu dostatečně odškodnila. Navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu zpět ohledně částky [částka], neboť mu po podání žaloby žalovaná zadostiučinění v této výši poskytla, a to konkrétně dne [datum]. Soud I. stupně proto řízení ohledně částky [částka] s odkazem na § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

5. Soud I. stupně zjistil, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen“ okresní soud”), se žalobou podanou dne [datum] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali proti žalobci zrušení práva chůze a jízdy přes jejich pozemek. Žalobci byla žaloba doručena [datum]. Žalobce s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí. Žalobce uplatnil vzájemný návrh, kterým se domáhal určení, že mu svědčí právo užívat septik na pozemku protistrany. Okresní soud vzájemný návrh vyloučil k samostatnému řízení. Při nařízených jednáních prováděl okresní soud dokazování, a to i výslechy svědků. Dne [datum] vyhlásil okresní soud rozsudek, kterým žalobu zamítl. [jméno] [příjmení] brojila proti zamítavému rozsudku odvoláním. Spis byl předložen odvolacímu Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne [datum] (dále jen“ krajský soud”). Krajský soud dne [datum] rozsudek okresního soudu zrušil. Vytknul okresnímu soudu, že zamítnul rovněž návrh, aby se žalobce zdržel užívání septiku ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ač tento nárok nebyl předmětem řízení. Krajský soud ve zrušujícím rozhodnutí uvedl, že předmětem rozhodování okresního soudu i podle nové právní úpravy může být pouze služebnost v té podobě, v jaké je zapsána v katastru nemovitostí, a pouze takovou služebnost může okresní soud svým rozsudkem zrušit. V projednávané věci přitom z provedených důkazů vyplývá, že věcné břemeno, zapsané k tíži pozemku ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zahrnuje pouze právo chůze a jízdy, nikoliv právo užívat septik na jejich pozemku. Krajský soud uložil okresnímu soudu, aby si ujasnil otázku účastenství na straně žalující, neboť na majetek [jméno] [příjmení] byl [datum] prohlášen konkurz, a aby vedl žalující stranu k přesné specifikaci žalobního nároku.

6. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne [datum] Okresní soud vyzýval stranu žalující ke specifikaci petitu. Nárok, kterým se domáhala, aby se žalobce zdržel užívání septiku, vyloučil okresní soud k samostatnému řízení. Při nařízených jednáních byly čteny listinné důkazy a provedeny účastnické výslechy. Okresní soud provedl rovněž místní šetření. [jméno] [příjmení] v průběhu řízení pozbyl vlastnické právo k předmětnému pozemku, do řízení však přistoupil jako vedlejší účastník. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým okresní soud věcné břemeno, jemuž odpovídá žalobcovo právo chůze a jízdy, bez náhrady zrušil. Dle odůvodnění rozsudku právo z věcného břemeno nebylo fakticky realizováno, septik bylo možné vyvážet bez přímého vjezdu na pozemek [jméno] [příjmení]. Došlo tedy ke změně v poměrech dotčených nemovitostí a způsobu jejich užívání, čímž nastal hrubý nepoměr mezi služebností zatíženým pozemkem a výhodou pozemku panujícího. Žalobce brojil proti rozsudku odvoláním, spis byl krajskému soudu předložen dne [datum] Krajský soud dne [datum] nařídil odvolací jednání na [datum]. Dne [datum] vyhlásil krajský soud rozsudek, kterým rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil a ohledně rozhodnutí o nákladech řízení změnil. Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne [datum].

7. Soud I. stupně dále zjistil, že žalovaný nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne [datum] a že žalovaná odškodnila dle stanoviska ze dne [datum] nemajetkovou újmu žalobce částkou [částka].

8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“).

9. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci, který se ho účastnil coby žalovaný, trvalo od doručení žaloby dne [datum] do pravomocného skončení řízení dne [datum], tj. celkem 8 let a 3 měsíce. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, kdy ve věci 2x rozhodoval okresní soud coby soud I. stupně a 2x krajský soud coby odvolací soud. Řízení vykazovalo významnější složitost skutkovou i procesní (listinné důkazy, výslechy svědků, vzájemné návrhy, vstup vedlejšího účastníka atd.). Soud I. stupně dovodil rovněž významnější složitost právní, neboť soudy řešily, zda se změnily poměry nemovitostí dotčených věcným břemenem a zda tím nedošlo k nepoměru mezi služebností zatíženým pozemkem a výhodou pozemku panujícího a zda event. náleží za zrušení věcného břemene náhrada. Žalobce se na prodloužení délky řízení nepodílel. Význam předmětu řízení pro žalobce hodnotil soud I. stupně jako standardní. Tvrzený zvýšený stres nebyl prokázán. V řízení však soud I. stupně zjistil období absolutní nečinnosti, a to konkrétně od přeposlání vyjádření dne [datum] do nařízení jednání dne [datum], od přeposlání vyjádření dne [datum] do nařízení jednání dne [datum], od předložení spisu krajskému soudu dne [datum] do rozhodnutí krajského soudu dne [datum], od vrácení spisu okresnímu soudu dne [datum] do zaslání výzvy ke specifikaci žalobního návrhu dne [datum] a od předložení spisu krajskému soudu dne [datum] do nařízení odvolacího jednání dne [datum]. Dle soudu I. stupně celkové průtahy činily 43 měsíců. Ve zbytku byl postup soudů v řízení plynulý, nebylo možné, aby okresní soud provedl všechny důkazy na jediném jednání, když účastníci důkazy navrhovali postupně během řízení.

10. V důsledku nečinnosti soudů zjištěná délka řízení dle soudu I. stupně jeho složitosti neodpovídá, odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán. Presumovanou nemajetkovou újmu žalobce je namístě odškodnit finančním zadostiučiněním.

11. Při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění vyšel soud I. stupně z částky [částka] za rok s tím, že v prvních dvou letech je třeba počítat s částkou poloviční. Základní částku stanovil ve výši [částka] za rok, neboť délka řízení sice byla nepřiměřená, ale nebyla extrémní. Za období 8 let a 3 měsíců činí dle soudu I. stupně základní částka zadostiučinění [částka].

12. Soud I. stupně vzal dále do úvahy složitost posuzovaného řízení a základní částku z tohoto důvodu ponížil o 15 %. Zbylá kritéria soud I. stupně zvýšením či snížením základní částky nezohlednil. V řízení sice byla zjištěna období absolutní nečinnosti, avšak postup soudů byl dle soudu I. stupně již dostatečně zohledněn v závěru o nepřiměřenosti délky řízení.

13. Soud I. stupně proto základní částku [částka] ponížil o 15 % na výslednou částku [částka], která představuje přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobce v tomto rozsahu odškodnila, přiznal soud I. stupně žalobci pouze úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tj. do [datum]. Ve zbytku soud I. stupně žalobu zamítl.

14. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.

15. Proti zamítavému výroku II rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

16. Vytýkal soudu I. stupně, že nesprávně stanovil délku posuzovaného řízení, které trvalo od podání žaloby dne [datum] do pravomocného skončení dne [datum] celkem 9 let a 2 měsíce.

17. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že je při výpočtu základní částky odškodnění namístě vycházet z částky [částka] za jeden rok trvání řízení, soud I. stupně nesprávně posoudil okolnosti případu. Soud I. stupně měl v dané věci vycházet z částky [částka] za jeden rok řízení, a to s ohledem na následky nepřiměřeně dlouhého řízení do života žalobce. Dlouhodobé hygienické provizorium, kdy nemovitost žalobce nebyla odkanalizována, vedla k rodinným problémům žalobce a nakonec až k rozpadu jeho manželství. Na nepřiměřené délce řízení se přitom zásadním způsobem podílely rozhodující soudy.

18. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil výrok II rozsudku tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím. Dále navrhoval, aby odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

20. Odvolací soud projednal odvolání, aniž nařizoval jednání, neboť bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (vizte § 214 odst. 3 o. s. ř.).

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

22. Soud I. stupně učinil odpovídající skutková zjištění zejména o průběhu posuzovaného řízení. V tomto směru odvolací soud na přehledná skutková zjištění soudu I. stupně zcela odkazuje.

23. Soud I. stupně projednávanou věc zcela správně posoudil dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk.

24. Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení je prioritně třeba ohraničit jeho trvání, tj. stanovit počátek a konec řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“)).

25. Judikatura je ustálena v závěru, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného. Tato nejistota je nutně spojena s okamžikem, kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. V tomto směru proto soud I. stupně správně seznal, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo až od [datum], kdy byla žalobci doručena žaloba, do [datum], kdy řízení pravomocně skončilo. Žalobcova odvolací námitka stran délky posuzovaného řízení tedy není důvodná.

27. Odvolací soud sdílí právní závěr soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Odvolací soud přisvědčuje soudu I. stupně v úvaze, že v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná ostatně ani nevyvracela. Správná je i úvaha soudu I. stupně, že konstatování porušení práva nepředstavuje v daném případě samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, a že je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích.

28. Jak správně uvedl již soud I. stupně, dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [stanovisko NS], uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen“ Stanovisko), je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až [částka] za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až [částka] za jeden měsíc. [příjmení] [částka] je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Délka řízení, za kterou přísluší žalobci odškodnění, činí celkem 8 let a 3 měsíce. Celková délka posuzovaného řízení tedy nebyla extrémní, nedosahovala ani 10 let. Soud I. stupně tak učinil zcela správnou úvahu o stanovení základní částky ve výši [částka] za jeden rok trvání řízení. Zjištěné nedostatky v postupu soudů byly zohledněny právě v závěru o nepřiměřenosti délky řízení, které vykazovalo s ohledem na předmět řízení významnější složitost. Dle judikatury lze ostatně i v případě extrémně dlouhého řízení vyjít při stanovení přiměřeného odškodnění z částky [částka] za jeden rok řízení, vždy záleží na konkrétních okolnostech daného případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Postup soudů nadto odvolací soud zohlednil při následné úpravě základní částky, jak níže uvedeno. Námitka žalobce stran výše základní částky proto není důvodná. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci dle Stanoviska toliko polovina této částky. Celková základní částka odškodnění proto správně činí [částka], jak uvedl soud I. stupně.

30. Soud I. stupně nepochybil, když následně přistoupil k úpravě základní částky v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

31. Složitost řízení je významným činitelem, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal významnější složitost skutkovou, když předmětem řízení bylo zrušení věcného břemene jízdy a chůze, byla zjišťována náplň tohoto břemene, zda se věcné břemeno stalo obsolentním, zda tedy nedůvodně omezuje výkon vlastnického práva k zatíženému pozemku a zda nepřináší žádnou praktickou výhodu pro pozemek panující, tedy zda trvalá změna zakládá hrubý nepoměr mezi zatížením služebního pozemku a výhodou pozemku panujícího. Za tím účelem bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami, výslechy svědků a účastníků, okresní soud provedl rovněž místní šetření. S popsanou složitostí skutkovou pak souvisí i složitost procesní. Po určitou dobu byl předmětem řízení i vzájemný návrh žalobce a zdržovací nárok uplatněný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Docházelo rovněž ke změnám v účastenství, když [jméno] [příjmení] pozbyl vlastnické právo k zatíženému pozemku. Posléze přistoupil do řízení jako vedlejší účastník. Jde-li o složitost právní, nelze opomenout, že v průběhu řízení došlo k zásadní změně v oblasti civilního práva; v účinnost vstoupil nový civilní kodex, konkrétně zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Bylo třeba interpretovat přechodná ustanovení občanského zákoníku a řešit, zda je dosavadní ustálená judikatura stále použitelná. Odvolací soud proto přisvědčil soudu I. stupně, že s ohledem na kritérium složitosti řízení je třeba základní částku ponížit o 15 %. Dle odvolacího soudu je však třeba v částce odškodnění dále zohlednit, že řízení opakovaně probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy meritorně rozhodoval 2 x okresní soud a krajský soud rovněž 2 x. Řízení vedené ve více instancích logicky prodlužuje celkovou délku řízení o dobu za řízení před další instancí (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud proto základní částku ponížil o dalších 5 %.

32. Jde-li o postup soudů ve věci, byla zjištěna období absolutní nečinnosti. Dle názoru odvolacího soudu však celková doba absolutní nečinnosti činila 27 měsíců, nikoliv 43 měsíců, jak uvádí soud I. stupně. V případě těchto zjištěných nečinností standardní postup v řízení neočekával jednoduchý administrativní úkon, ale jednalo se o situace, kdy bylo nařízeno jednání poté, kdy žalobce uplatnil vzájemný návrh, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, kdy okresní soud vyzýval v souladu s pokynem krajského soudu stranu žalující k upřesnění žalovaných nároků, tedy se nejednalo o jednoduché administrativní úkony, naopak bylo třeba zabývat se v rámci přípravy jednání skutkovým i právním hodnocením věci či si ujasnit nejednoznačnou procesní situaci. Pro každý z takovýchto úkonů okresního i krajského soudu je pak jistě akceptovatelná lhůta 3 měsíců. Průtahy v řízení proto činily 6 měsíců, 1 měsíc, 12 měsíců a 8 měsíců, tedy celkem 27 měsíců. I takovouto nečinnost soudů je však třeba hodnotit jako závažné pochybení a závažné pochybení je třeba promítnout do částky výsledného odškodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud pro navýšil základní částku odškodnění o 20 %.

33. Soudu I. stupně lze přisvědčit rovněž v názoru, že zvýšený význam řízení se dle Stanoviska typicky presumuje u trestních řízení, řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). V posuzované věci bylo předmětem zrušení věcného břemene chůze a jízdy, jiné břemeno do katastru nemovitostí zapsáno nebylo. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně, práva z tohoto věcného břemene žalobce fakticky nevykonával. Jde-li o užívání septiku, bylo zjištěno, že žalobcův vzájemný návrh na určení, že mu takovéto oprávnění z věcného břemene svědčí, a návrh [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aby se žalobce zdržel užívání septiku, byly po jejich uplatnění vyloučeny k samostatnému řízení. O užívání septiku se tedy posuzované řízení nevedlo. Odvolací námitka žalobce, že soud I. stupně nesprávně hodnotil význam předmětu řízení pro žalobce, proto není důvodná.

34. Nemajetkové újmě žalobce tak odpovídá finanční zadostiučinění ve výši [částka] (základní částka [částka] ponížená o 0 %, když základní částka má být ponížena o 15 % a 5 % a naopak navýšena o 20 %). Žalovaná žalobce odškodnila částkou [částka] a ohledně této částky bylo z tohoto důvodu řízení zastaveno. Žaloba je proto vyjma úroku z prodlení z částky [částka] důvodná dále i ohledně částky [částka], a to s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data prodlení dle § 1970 o. z. a dle § 15 odst. 2 OdpŠk, tj. po marném uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ohledně částky [částka] s příslušenstvím změnil tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Ve zbytku odvolací soud zamítavý výrok II jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se příslušná organizační složka žalované řídí.

37. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.

38. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Tato částka představuje odměnu advokáta ve výši [částka] (3 x [částka]) dle § 7 odst. 4 a § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby). Tato částka dále představuje paušální náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 3 x [částka], tedy celkem [částka], náhradu za 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek v celkové výši [částka].

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], což představuje odměnu advokáta ve výši [částka] dle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (podání odvolání); paušální náhradu hotových výdajů s poskytnutým úkonem právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši [částka] a náhradu ve výši [částka] za 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

40. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto opět podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.