pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že vlastníkem stavby vodohospodářského díla, které je předmětem řízení o odstranění stavby, vedeného u [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn. SZ [číslo], je 1. žalovaná (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit 2. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovaným domáhal určení, že vlastníkem stavby vodohospodářského díla, která je předmětem řízení o odstranění stavby, vedeného u [anonymizována dvě slova] [územní celek] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], je 1. žalovaná. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Újezd nad Lesy, obec Praha, ve kterém se nachází dosud nezkolaudovaná stavba vodohospodářského díla, jehož výstavba započala [datum]. Dne [datum] požádal 2. žalovaný coby vlastník stavby o vydání dodatečného povolení stavby. Předmětem řízení, vedeného u [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], je odstranění stavby vodovodu a kanalizace na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Újezd nad Lesy, obec Praha, když části této stavby se nacházejí i na okolních pozemcích parc. [číslo]. Žalobce vznesl námitku, že 2. žalovaný není vlastníkem předmětné stavby. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] vydal usnesení [číslo jednací], kterým bylo do [datum] přerušeno řízení o vydání dodatečného povolení stavby, a současně vydal usnesení [číslo jednací], kterým bylo přerušeno řízení o odstranění stavby, a to do skončení řízení o vydání dodatečného povolení stavby. Proti oběma těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání, kterým se domáhá, aby byla napadená rozhodnutí byla změněna tak, že se řízení se přerušují do pravomocného skončení řízení o určení vlastnictví k předmětné stavbě, vedeného u soudu I. stupně. Žalobce tvrdil, že 2. žalovaný nemohl vlastnické právo k předmětné stavbě nabýt na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s 1. žalovanou, neboť dle čl. I. odst. 1 kupní smlouvy byla tato kupní smlouva uzavřena na základě smlouvy o sdružení ze dne [datum] a ve smlouvě o sdružení se 1. žalovaná zavázala převést na 2. žalovaného svůj spoluvlastnický podíl na technické infrastruktuře vybudované na základě stavebního povolení č. j. VY [spisová značka] [číslo], ze dne [datum], a stavebního povolení č. j. [spisová značka] [číslo], ze dne [datum]. Na základě kupní smlouvy proto nemohlo být převedeno vlastnictví stavby, povolené stavebním povolením ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka]. [příjmení] stavby vodohospodářského díla je tak nadále 1. žalovaná. Naléhavý právní zájem na žalovaném určení je dle žalobce dán, neboť je nutné vyřešit žalobcovu občanskoprávní námitku, uplatněnou ve stavebním řízení. Rozhodnutím o této žalobě bude vytvořen pevný právní základ. Žalobce proto navrhoval, aby soud I. stupně určil, že vlastníkem předmětné stavby vodohospodářského díla je 1. žalovaná.

3. První žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Prvá žalovaná předně uvedla, že vstoupila na základě rozhodnutí valné hromady dne [datum] do likvidace. Prvá žalovaná nesporovala, že probíhá řízení o odstranění vodních děl v ulici [ulice], [část obce], jehož předmětem je odstranění staveb vodních děl provedených v rozporu se stavebním povolením, vydaným rozhodnutím odboru výstavby [stát. instituce], č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Prvá žalovaná v účetních závěrkách, a to nejméně od [datum], vlastnictví předmětné stavby nevykazuje. K žalobcem tvrzeným skutečnostem a dokumentům, které jsou staré i více než [anonymizováno] let, není 1. žalovaná schopna se vyjádřit.

4. Druhý žalovaný nesporoval, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Újezd nad Lesy, obec Praha. Žalobce tento pozemek získal do vlastnictví v roce [rok] na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Předmětem dražby nebyly stavby nacházející se na pozemku žalobce nad povrchem (na celém pozemku žalobce je asfaltový zpevněný povrch, přes který jezdí motorová vozidla, a chodníky pro pěší) a pod povrchem (inženýrské sítě a přípojky). Tato situace vznikla před tím, že žalobce vlastnické právo k pozemku nabyl. Žalobce si této situace byl vědom. Žalobce pouze usiluje o dosažení maximálního možného prospěchu z nastalé situace. Dle názoru 2. žalovaného je jednání činěné žalobcem ukázkovým případem nepoctivého jednání v rozporu s dobrými mravy. Druhý žalovaný nesporoval, že se na pozemku žalobce nachází nezkolaudovaná stavba technické infrastruktury, resp. část vodohospodářského díla, neboť kolaudační řízení nebylo dosud skončeno. Druhý žalovaný je vlastníkem předmětné stavby, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi 1. žalovanou jako prodávající a 2. žalovaným jako kupujícím. Uzavření kupní smlouvy bylo schváleno usnesením [anonymizována dvě slova] [obec] č. [rok] ze dne [datum]. Dle čl. odst. 1 kupní smlouvy jsou předmětem převodu mimo jiné veškeré stavby vodohospodářských děl, tj. veřejná splašková a dešťová kanalizace a veřejný vodovod nacházejících se mimo jiné na pozemcích pare. [číslo] pozemku [číslo] (z něhož se následně oddělil v souladu s příslušným geometrickým plánem [číslo] (položka výkazu změn [anonymizováno] [rok]) pozemek žalobce). Nedodání kolaudačního rozhodnutí je sice porušením smluvní povinnosti ze strany 1. žalované, na převod vlastnického práva ke stavbě je však tato skutečnost bez dopadu. Prvá žalovaná byla povinna předat předmět koupě 2. žalovanému a 2. žalovaný byl povinen zaplatit kupní cenu. Druhý žalovaný kupní cenu uhradil. Tato skutečnost vyplývá i z dopisu [právnická osoba] ze dne [datum]. Užívání stavby ve vlastnictví 2. žalovaného je patrné i z Protokolu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]. I v případě, že by 2. žalovaný nenabyl vlastnické právo na základě kupní smlouvy z [datum], nabyl by ho vydržením. Druhý žalovaný navrhoval, aby soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Soud I. stupně učinil na podkladě provedeného dokazování či shodných tvrzení stran tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Újezd nad Lesy, obec Praha, pod jehož povrchem se nachází část stavby vodohospodářského díla. U [anonymizována dvě slova] [územní celek] probíhá pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] řízení, jehož předmětem je odstranění stavby vodovodu a kanalizace na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Újezd nad Lesy, když části této stavby se nacházejí i na okolních pozemcích parc. [číslo]. Žalobce vznesl námitku, že 2. žalovaný není vlastníkem předmětné stavby. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], Krajský úřad [územní celek] přerušil do [datum] řízení o vydání dodatečného povolení stavby a současně usnesením [číslo jednací] přerušil řízení o odstranění stavby, a to do skončení řízení o vydání dodatečného povolení stavby. Mezi druhým žalovaným a první žalovanou není o vlastnictví stavby žádného sporu. Žalovaní nezpochybňují, že vlastníkem je 2. žalovaný.

6. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně se předně zabýval tím, zda má žalobce na žalovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., a uzavřel, že žalobci naléhavý právní zájem na žalovaném určení nesvědčí. Podaná žaloba na určení nepůsobí dle názoru soudu I. stupně preventivně, neodstraňuje definitivně spory účastníků, rozhodnutím o takovéto žalobě nebudou právní vztahy účastníků postaveny najisto. Prostřednictvím žalobcovy žaloby nelze dle názoru soudu I. stupně dosáhnout vytvoření právního rámce, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Již ze skutkových tvrzení žalobce totiž vyplývá, že má v úmyslu v souvislosti se stavbou předmětného vodohospodářského díla podat nové žaloby, např. z titulu bezdůvodného obohacení oprávněného vlastníka vodohospodářského díla. Problémem však dle žalobce je, že neví, po kom má takovýto nárok vymáhat. Dle soudu I. stupně však není přípustné, aby žalobou na určení vlastnictví docházelo k množení sporů. Je pravděpodobné, že žalobce bude zahajovat i další nová řízení, např. z důvodu, že správní řízení byla vedena s nesprávným účastníkem (vlastníkem).

7. Soud I. stupně poskytl žalobci poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. a žalobce svá tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu doplnil tak, že vodovod a kanalizace je na jeho pozemku umístěn patrně bez řádného soukromoprávního titulu. Není zde ani zákonné věcné břemeno, neboť stavba není vodním dílem. Žalobci proto vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení. Neví však, po kom má tento nárok vymáhat. Neví ani, po kom se má domáhat oprav. Žalobci je pouze známo, že vodovod a kanalizace jsou provozovány společností [právnická osoba] Dle názoru soudu I. stupně přesto žalobci naléhavý právní zájem na žalovaném určení nesvědčí. Soud I. stupně uvážil, i kdyby byla vlastníkem stavby vodohospodářského díla 1. žalovaná,“ ničeho by to na právech žalobce nezměnilo a bez tohoto určení by se právní postavení žalobce nestalo nejistým”. Připomenul, že mezi žalovanými není o vlastnictví stavby sporu. Po ukončení sporu o této šikanózní žalobě může správní organ rozhodnout o odstranění stavby nebo vydat dodatečné povolení stavby. Soud I. stupně dále upozornil, že vlastníci dalších pozemků, na kterých se stavba vodohospodářského díla nachází, žalobu na určení vlastnického práva nepodali ani do řízení na stranu žalobce nepřistoupili.

8. Soud I. stupně proto žalobu již pro nedostatek naléhavého právního zájmu na žalovaném určení zamítl a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou citoval, ji po věcné stránce nepřezkoumával a pro nadbytečnost další důkazy již neprováděl.

9. Nad rámec uvedeného soud I. stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvážil, že stavba předmětného vodohospodářského díla je věcí movitou. V případě, že k převodu vlastnického práva na základě kupní smlouvy nedošlo, nabyl 2. žalovaný vlastnické právo vydržením v tříleté vydržecí lhůtě.

10. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšným žalovaným přiznal právo na jejich náhradu, v případě 2. žalovaného i náhradu nákladů právního zastoupení.

11. Proti rozsudku brojil žalobce včasným a přípustným odvolání, které podáním z [datum] doplnil.

12. Vytýkal soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy nezbytné k prokázání rozhodných skutečností; že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil.

13. Konkrétně žalobce upozornil, že dne [datum] Krajský úřad [územní celek] přerušil jak řízení o odstranění předmětné stavby, tak i řízení o dodatečném povolení předmětné stavby, a to do pravomocného skončení řízení o jeho určovací žalobě, vedeného soudem I. stupně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je přitom dán naléhavý právní zájem na žalovaném určení i tím, že stavební úřad považuje v konkrétní věci rozhodnutí soudu za významné pro rozhodnutí o stavebním povolení. S žalobcovou argumentací v tomto směru se soud I. stupně vůbec nevypořádal.

14. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, že zásadním pro posouzení existence naléhavého právního zájmu je skutečnost, že mezi žalovanými není o vlastnictví sporu. Vlastnictví stavby vodohospodářského díla je objektivní skutečností nezávislou na subjektivním mínění dotčených osob. Žalobce připomenul judikaturu Nejvyššího soudu, dle které může mít na určení naléhavý právní zájem, i když nebyl účastníkem kupní smlouvy, jestliže by takové určení mělo příznivý dopad na jeho právní postavení.

15. Soud I. stupně zcela pominul vazbu tohoto civilního řízení na správní řízení, ve kterém žalobce uplatnil občanskoprávní námitku, kterou správní orgán není oprávněn posuzovat sám jako otázku předběžnou a kterou sám správní orgán považuje za zásadní.

16. Žalobce s odkazem na § 114 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a o stavebním řádu (stavební zákon), jakož i na komentářovou literaturu k němu a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], setrval na názoru, že námitky občanskoprávní povahy, týkající se existence nebo rozsahu vlastnického práva, není oprávněn stavební úřad předběžně posuzovat sám, neboť o nich přísluší rozhodovat toliko civilnímu soudu. Žalobce ve stavebním řízení uplatnil takovouto námitku občanskoprávní povahy, kterou zpochybnil vlastnické právo 2. žalovaného, který coby údajný vlastník stavby vodohospodářského díla žádal o vydání jejího dodatečného povolení. V případě oprávněnosti žalobcovy námitky bude v rámci řízení o odstranění stavby tato černá stavba odstraněna. Žaloba proto preventivní povahu má a určení vlastnictví vytvoří právní základ, ze kterého bude posléze stavební úřad vycházet. Tím, že soud I. stupně žalobu zamítl, aniž se jí věcně zabýval, odepřel žalobci spravedlnost.

17. Určovací žaloba má dle žalobce preventivní povahu i ve vztahu k případným soukromoprávním sporům žalobce coby vlastníka pozemku a vlastníka černé stavby, která je v pozemku žalobce umístěna bez soukromoprávního důvodu. V případě poruchy vodovodního řadu může být porušen plynovodní řad a může dojít na pozemku žalobce k explozi. Žalobce má povinnost se o pozemek starat. Věcným projednáním a rozhodnutím o určovací žalobě skončí žalobcova právní nejistota a minimalizují se žaloby na plnění vedené proti neoprávněné osobě.

18. Konečně žalobce nesouhlasil s názorem soudu I. stupně o povaze předmětné stavby. Dle názoru žalobce se jedná o věc nemovitou. Žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a na důvodovou zprávu k § 498 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za irelevantní, předčasné a nadto i nesprávné označil žalobce úvahy soudu I. stupně o vydržení vlastnického práva 2. žalovaným. Tyto názory soudu I. stupně a jeho postup ve věci vzbuzují dle žalobce důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalobci.

19. Žalobce dále vytýkal soudu I. stupně nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným. Odkazoval na ustálenou judikaturu, dle které nemá 2. žalovaný nárok na náhradu nákladů advokátního zastoupení, neboť u něho lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení k tomu, aby byl v řízení schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy.

20. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení věc projedná a rozhodne jiný samosoudce.

21. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že v nedávné době zajistil dopis společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], který je založen ve správním spise [anonymizována dvě slova] [územní celek], který soud I. stupně odmítl pro nadbytečnost provést k důkazu. V tomto dopise je uvedeno, že vlastníkem staveb vodovodu a kanalizace je nadále 1. žalovaná. [právnická osoba] jsou přitom výlučným provozovatelem veškeré vodohospodářské infrastruktury ve vlastnictví 2. žalovaného.

22. Prvá žalovaná se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně a navrhovala, aby odvolací soud žalobcovo odvolání jako nedůvodné zamítl.

23. Rovněž druhý žalovaný hodnotil ve svém vyjádření žalobcovo odvolání jako nedůvodné. Skutečnosti uváděné v odvolání se neshodují s tvrzeními a důkazními návrhy uplatněnými v koncentrační lhůtě. Soud I. stupně správně žalobu zamítl již pro nedostatek naléhavého právního zájmu na žalovaném určení a správně se žalobou věcně nezabýval. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], 2. žalovaný dovozoval, že má-li žalobce možnost podat žalobu na plnění, žaloba na určení neslouží potřebám praktického života, nýbrž jen vede k rozmnožování sporů. Žalobce coby 3. osoba má možnost žalovat na plnění. Možnost porušení plynovodního řadu neznamená, že je dotčeno subjektivní právo žalobce, neboť plynovodní řad není v jeho vlastnictví. Naléhavý právní zájem nemá každý, kdo tak bez dalšího tvrdí. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], musí žalobce tvrdit, že jsou dotčena jeho subjektivní práva. Žaloba na určení nemá v souzené věci preventivní povahu, není zárukou odvrácení budoucích sporů. Žalobce naopak sám zahájení takovýchto sporů (o vydání bezdůvodného obohacení) deklaruje. Žalobce tak chce pouze generovat další a další spory související s pozemkem a veškerými stavbami na něm umístěnými. I pokud by bylo žalobě vyhověno, na postavení žalobce by se ničeho nezměnilo, neboť nadále by byl vlastníkem pozemku, ve kterém je stavba vodohospodářského díla ve vlastnictví třetí osoby.

24. Dle 2. žalovaného soud I. stupně správně zamítl pro nadbytečnost důkazy nesouvisející s naléhavým právním zájmem. Postupem soudu I. stupně proto nedošlo k nepřípustnému zásahu do žalobcových procesních práv.

25. Ukončení řízení o určovací žalobě bude mít za následek, že správní řízení ve věci odstranění stavby, resp. dodatečného povolení stavby, budou pokračovat, přičemž je pravděpodobné, že bude vydáno dodatečné povolení stavby vodohospodářského díla a tím bude většina sporných bodů odstraněna. Žalobce se svým postupem toliko snaží oddálit kolaudační rozhodnutí ke stavbě vodohospodářského díla. Dle § 64 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, správní orgán musí řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí soudu v této věci. Je však zcela absurdní z této skutečnosti dovozovat naléhavý právní zájem. Správní úřad by byl povinen řízení přerušit bez ohledu na to, jak absurdní žaloba by byla podána. Dle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu může správní orgán vyzvat účastníky k zahájení řízení, avšak není-li takové řízení zahájeno, lze ve smyslu § 57 odst. 2 správního řádu v aktuálně vedeném řízení bez dalšího pokračovat.

26. Při jednání před soudem I. stupně dne [datum] byl žalobce poučen o koncentraci řízení. Případné nedostatky v tvrzení nelze zhojit citací soudních rozhodnutí v podaném odvolání.

27. Soud I. stupně správně uvážil, že pokud by 2. žalovaný nenabyl vlastnické právo na základě kupní smlouvy a smlouvy o sdružení, nabyl by jej na základě vydržení.

28. K námitce ohledně rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů, 2. žalovaný rozsáhle argumentoval ve prospěch závěru, že náklady na právní zastoupení v daném případě byly účelně vynaložené. Poukazoval na specifika sporu, kdy historie jeho předmětu spadá až do roku [rok] a je třeba se vypořádat s několika zákonnými úpravami. Druhý žalovaný je účastníkem velkého množství soudních sporů a zajištění individuálního přístupu ke každému z nich vlastním právním aparátem není v personálních a materiálních možnostech 2. žalovaného. Druhý žalovaný s žalobcem jednal mimosoudně o vyřešení sporu. V následném soudním řízení pak zcela legitimně využil svého ústavněprávně garantovaného práva na právní pomoc. Náklady na právní pomoc byly v daném případě vynaloženy účelně a soud I. stupně přiznal jejich náhradu 2. žalovanému plně v souladu se zásadou úspěchu ve věci. Nepřiznání jejich náhrady povede k ještě většímu množství sporů mezi žalobcem a 2. žalovaným, když v případě neúspěchu bude žalobce hradit 2. žalovanému toliko soudní poplatek.

29. Druhý žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a aby přiznal 2. žalovanému plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

30. V reakci na vyjádření 2. žalovaného žalobce v podání ze dne [datum] zopakoval, že se domáhá ochrany svého vlastnického práva k pozemku, v němž se nachází černá stavba. Druhý žalovaný v minulosti opakovaně tvrdil, že není vlastníkem stavby, až pod vahou řízení o odstranění stavby začal tvrdit, že vlastníkem je. Jeho jednání lze hodnotit jako účelové. Žalobce zopakoval svou argumentaci stran naléhavého právního zájmu, a to zejména odkazem na skutkově obdobnou věc, řešenou Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobci i jako osobě, která nebyla účastníkem kupní smlouvy, naléhavý právní zájem na žalovaném určení svědčí, neboť 2. žalovaný se jako neoprávněná osoba pokouší dodatečně zlegalizovat černou stavbu v pozemku žalobce. Právní postavení žalobce je tak nepochybně dotčeno. Bude-li jeho žalobě vyhověno, bude černá stavba z jeho pozemku odstraněna. Správní orgán sám dospěl k závěru, že je třeba správní řízení přerušit. Vlastnické právo 2. žalovaného k černé stavbě doloženo nebylo. Jde-li o koncentraci řízení, žalobce veškerá svá tvrzení a důkazní návrhy uplatnil v koncentrační lhůtě. Na citaci judikatury se zákaz novot nevztahuje. Žalobce setrval na názoru, že kupní smlouvou ze dne [datum] vlastnické právo k černé stavbě na 2. žalovaného převedeno nebylo. Opakovaně poukázal na ustálenou judikaturu ohledně nároku statutárních měst na náhradu nákladů na právní zastoupení.

31. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání a podle § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval dokazování usnesením [anonymizována dvě slova] [územní celek], odboru životního prostředí a zemědělství ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], a protokolem odboru výstavby Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka]. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že tyto listiny žalobce navrhl k důkazu již v žalobě (protokol z [datum]) a v podání ze dne [datum] (usnesení správního orgánu z [datum]), tedy před 1. jednáním před soudem I. stupně dne [datum], při kterém bylo řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. zkoncentrováno.

32. Z usnesení [anonymizována dvě slova] [územní celek], odboru životního prostředí a zemědělství ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v řízení o odstranění stavby a o dodatečném povolení stavby vodovodu a kanalizace na pozemcích parc. [číslo] v kat. území [část obce], rozhodl Krajský úřad [územní celek], odbor životního prostředí a zemědělství, pověřený k rozhodování ve věci žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí k užívání stavby vodovodu a kanalizace provedené v roce [rok] a povolené Magistrátem hlavního města Prahy pod č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] na pozemcích parc. [číslo] (dříve parc. [číslo]) v kat. území [část obce] tak, že se dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušuje řízení A) ve věci odstranění stavby vodovodu a kanalizace, zahájené z moci úřední dne [datum], a B) ve věci dodatečného povolení stavby vodovodu a kanalizace, zahájené na základě žádosti 2. žalovaného dne [datum]. Obě řízení byla přerušena do doby pravomocného skončení řízení, vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Dle odůvodnění tohoto usnesení správní orgán řízení přerušil nikoliv dle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu, ale dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu kvůli probíhajícímu soudnímu řízení o předběžné otázce, když vlastník pozemku parc. [číslo] tedy žalobce, předložil doklady o zahájení řízení o určení vlastnictví předmětné stavby. Výsledek soudního řízení může ovlivnit zásadním způsobem dosavadní průběh všech správních řízení týkajících se stavby vodovodních a kanalizačních řadů na pozemcích parc. [číslo] v kat. území [část obce], která dosud vycházela z toho, že vlastníkem se stal 2. žalovaný. Nastala tak situace, na kterou by měl správní orgán reagovat přerušením řízení dne § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, pročež tak učinil. Usnesení není opatřeno doložkou právní moci. V rozdělovníku jsou vyjmenováni účastníci řízení, včetně vlastníků stavbou dotčených pozemků.

33. Z protokolu odboru výstavby Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka], odvolací soud zjistil, že se téhož dne konalo ústní jednání spojené s místním šetřením, jehož předmětem byla kolaudace veřejných vodovodních řadů V1 a V2 a veřejných splaškových kanalizací K1 a K2 na stavbě bytového komplexu [ulice] v [obec] - [část obce]. Jako stavebník je uvedena 1. žalovaná, jako provozovatel [právnická osoba], který uvedl, že písemné stanovisko doloží dodatečně. Závěrem bylo konstatováno, které listiny je pro kolaudaci třeba doložit.

34. Po takto doplněném dokazování odvolací soud uzavřel, že odvolání žalobce není důvodné.

35. Předně je nedůvodná žalobcova námitka, že ve věci rozhodla vyloučená soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení], a to pro důvodné pochybnosti o její nepodjatosti. Dle žalobce jsou tyto pochybnosti dány jejím procesním postupem ve věci, kdy žalobu po věcné stránce nepřezkoumávala a z tohoto důvodu řadu důkazních návrhů žalobce zamítla, a dále její nadbytečnou úvahou o možném vydržení vlastnického práva ke stavbě vodohospodářského díla v případě, že by k převodu vlastnictví na 2. žalovaného nedošlo na základě kupní smlouvy uzavřené s 1. žalovanou. Vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Rozhodnutí o věci soudcem, který má poměr k účastníkům, jejich zástupcům nebo k věci, pokládá zákon za závažné pochybení při projednávání věci, v jehož důsledku je i výsledek řízení (rozhodnutí) bez dalšího vadný, a nelze proto přihlížet ani k důkazům provedeným vyloučeným soudcem (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

36. Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

37. Takové důvody pochybnosti o nepodjatosti soudkyně Mgr. [příjmení] však z žalobcova odvolání nevyplývají. Žalobce netvrdí nic konkrétního o jejím vztahu k věci či k účastníkům, pouze o naplnění tohoto důvodu spekuluje s ohledem na postup soudkyně v řízení a s ohledem na vyslovený právní názor soudkyně na otázku vydržení. Postup soudce v řízení či soudcův právní názor však samy o sobě pochybnost o jeho nepodjatosti nezakládají. Odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., že napadený rozsudek soudu I. stupně vydala vyloučená soudkyně, proto naplněn není.

38. Odvolací soud dále pro úplnost uvádí, že omezení v důsledku koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. se vztahují toliko na tvrzení rozhodných skutečností a na důkazní návrhy, nikoliv na právní argumentaci za pomoci soudní judikatury.

39. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

40. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

41. Podle ustálené soudní judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník [rok], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. [značka automobilu] [anonymizováno] – st. [číslo]).

42. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní poměr nebo právo již byly porušeny a kde proto je právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen vedla ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se (může se předejít) tak případným dalším žalobám na plnění, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možné žalovat na splnění povinnosti (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník [rok], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

43. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je zpravidla dán, domáhá-li se žalobce určení, že je vlastníkem věci, nelze však vyloučit situace, kdy bude dán naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem věci je žalovaný (vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 [spisová značka], nebo např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

44. Závěr soudu, zda je či není naléhavý právní zájem na určovací žalobě dán, nelze oddělit od skutkových poměrů sporu.

45. Dospěje-li soud k závěru, že žalobce nemá na navrhovaném určení naléhavý právní zájem, je již vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumával po věcné stránce (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

46. Odvolací soud dokazováním zjistil, že Krajský úřad [územní celek] žalobce nevyzval k podání žaloby na určení dle § 114 stavebního zákona ve spojení s § 57 a § 64 správního řádu, nejedná se proto o žalobu jinou, v § 80 o. s. ř. neuvedenou, u které není třeba prokazovat naléhavý právní zájem (srov. v tomto směru např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

47. V souzené věci podal určovací žalobu žalobce z vlastní iniciativy, jedná se proto o určovací žalobu dle § 80 o. s. ř. a soud I. stupně se zcela správně zabýval tím, zda je na žalovaném určení dán naléhavý právní zájem.

48. Žalobce existenci naléhavého právního zájmu na určení, že předmětná stavba vodohospodářského díla je ve vlastnictví 1. žalované, dovozoval v prvé řadě ze skutečnosti, že řízení o odstranění této stavby a řízení o dodatečném povolení této stavby Krajský úřad [územní celek] přerušil do pravomocného skončení souzené věci, jehož výsledek může zásadním způsobem ovlivnit probíhající správní řízení, když bude vyřešena otázka vlastnictví stavby vodohospodářského díla. Byť žalobce nebyl účastníkem kupní smlouvy uzavřené mezi 1. žalovanou a 2. žalovaným, určení vlastnictví ke stavbě předmětného vodohospodářského díla bude mít významný dopad do jeho právního postavení, neboť k žádosti o dodatečné povolení stavby je legitimován pouze vlastník, což dle názoru žalobce 2. žalovaný není. Bude-li určeno, že vlastníkem je 1. žalovaná, bude stavba vodohospodářského díla umístěná v pozemku žalobce, odstraněna.

49. Jak shora uvedeno, lze přisvědčit názoru žalobce, že není a priori vyloučeno domáhat se určovací žalobou i určení vlastnického práva žalovaného.

50. Obecně lze přisvědčit i názoru žalobce, že námitka zpochybňující existenci vlastnického práva či jeho rozsah, je námitkou občanskoprávní povahy, o níž si stavební úřad nemůže učinit úsudek sám (srov. § 114 odst. 3 stavebního zákona), ale je třeba postupovat podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu, tj. namítajícího účastníka vyzvat, aby se ve lhůtě stanovené stavebním úřadem obrátil se žalobou na civilní soud. Pokud však není žaloba k civilnímu soudu podána, je stavební úřad oprávněn rozhodnout o občanskoprávní námitce sám (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

51. V souzené věci však takto Krajský úřad [územní celek] nepostupoval, určovací žalobu podal žalobce z vlastní iniciativy. A Krajský úřad [územní celek] následně řízení nepřerušil z důvodu, že jde o otázku vlastnického práva, kterou nemůže řešit sám (jako tomu bylo v žalobcem odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem zdi a žalovaní tvrdili, že je zeď ve společném vlastnictví), ale z důvodu, že probíhá soudní řízení o předběžné otázce. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že civilním soudům nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí stavebního [anonymizováno].

52. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že řízení o dodatečném povolení stavby vodohospodářského díla a řízení o jejím odstranění se týkají netoliko pozemku žalobce parc. [číslo] ale i pozemků jiných vlastníků, neboť i v jejich pozemcích se předmětná stavba nachází. Okruh účastníků těchto stavebních řízení je proto odlišný od okruhu účastníků v souzené věci.

53. Výsledek daného (soudního) řízení by tak nebyl závazný pro všechny účastníky příslušných stavebních řízení, tj. pro všechny vlastníky pozemků, v nichž se stavba nachází. Za tohoto stavu nelze ovšem vyloučit, že by v jiném soudním řízení mezi odlišným okruhem účastníků dotčených stavebních řízení bylo o požadovaném určení rozhodnuto jinak; právní stav by tak byl i nadále nejistý. Ani určovací rozsudek ve věci absolutních majetkových práv totiž není pro jiný soud závazný, liší-li se okruh účastníků v obou řízeních. Na výsledku soudního řízení by mohli mít naléhavý právní zájem i další vlastníci stavbou dotčených pozemků, kterým nelze odepřít právo uplatnit vlastní skutková tvrzení a důkazní návrhy a docílit opačného výsledku. A jak správně upozornil soud I. stupně, tito další účastníci správních řízení námitku, že 2. žalovaný není vlastníkem stavby vodohospodářského díla, neuplatnili (srov. v tomto směru zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

54. Odvolací soud proto uzavřel, že přerušení řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby, v souzené věci naléhavý právní zájem na žalovaném určení nezakládá. Nadto, jak shora uvedeno, v případě, kdy žaloba na určení není k výzvě stavebního [anonymizováno] podána, vrací se stavebnímu [anonymizováno] pravomoc o občanskoprávní námitce rozhodnout. Tím spíše je pak dána pravomoc stavebního [anonymizováno] rozhodnout o občanskoprávní námitce v souzené věci, neposoudí-li určovací žalobu civilní soud po věcné stránce z důvodu absence naléhavého právního zájmu.

55. Žalobce existenci naléhavého právního zájmu na určení, že 1. žalovaná je vlastníkem stavby vodohospodářského díla, spatřoval dále v tom, že bude postaveno najisto, kdo je ve vztahu k žalobci odpovědnou osobou, dojde-li např. k poruše vodovodního řadu. Žaloba má tedy dle žalobce preventivní povahu také ve vztahu k případným soukromoprávním sporům, přičemž v průběhu řízení již žalobce signalizoval záměr domáhat se po vlastníku stavby vodohospodářského díla vydání bezdůvodného obohacení, resp. peněžní náhrady za ně.

56. Z protokolu odboru výstavby Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že stavba vodohospodářského díla byla vybudována před 1. [anonymizováno] [rok]. Stavby vodovodních řadů a kanalizačních stok představují dle § 55 odst. 1 písm. c) zák. č. 254/2011 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), tzv. vodní díla. A podle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před [anonymizováno] [rok]. Jedná se o tzv. zákonné věcné břemeno, k jehož vzniku dochází účinností § 59a vodního zákona k [datum]. [příjmení] vodního díla má povinnost nahradit vlastníkovi pozemku omezení jeho vlastnických práv, a to formou jednorázové kompenzace (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

57. Jedná se o speciální nárok na jednorázovou náhradu poskytovanou vlastníku pozemku pro jeho zákonnou povinnost strpět na svém pozemku vodní dílo vybudované před [datum], který potlačuje aplikovatelnost úpravy bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

58. Pojem„ vlastník vodního díla“, použitý v § 59a, vymezuje vodní zákon v § 126 odst. 1 tak, že se jím rozumí i ten, komu svědčí právo hospodaření. Pokud vlastník přenesl práva nebo povinnosti, jichž se příslušné ustanovení týká, na uživatele, hledí se na něj jako na vlastníka.

59. Ani tvrzení žalobce, že bude-li určeno vlastnické právo ke stavbě předmětného vodohospodářského díla, odpadne jeho nejistota, vůči komu uplatňovat své nároky z bezdůvodného obohacení, proto naléhavý právní zájem nezakládá. V daném případě má žalobce event. nárok na kompenzaci dle § 59a vodního zákona, a to i vůči uživateli či provozovateli vodního díla, nikoliv nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

60. Skutečnost, že stavba vodohospodářského díla byla fakticky realizována v rozporu s vydaným stavebním povolením a že aktuálně běží řízení o jejím odstranění a o jejím dodatečném povolení, neznamená, že se nejedná o vodní dílo ve smyslu vodního zákona (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

61. K tvrzeným případným nárokům žalobce na náhradu škody vzniklou provozem stavby předmětného vodohospodářského díla, nelze přehlédnout, že sám žalobce uvedl, že je mu známo, že stavbu provozuje společnost [právnická osoba] Tato společnost pak za případnou škodu způsobenou provozem stavby coby její provozovatel odpovídá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).

62. Určovací žaloba v dané věci proto preventivní funkci neplní.

63. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť žalobci na žalovaném určení naléhavý právní zájem nesvědčí, a po věcné stránce se žalobou již nezabýval.

64. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku III o nákladech řízení mezi žalobcem a 1. žalovanou.

65. Jde-li o výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou, odvolací soud shledal důvodnou odvolací námitku žalobce stran náhrady nákladů na právní zastoupení.

66. Soud I. stupně sice správně rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci a správně přiznal v řízení zcela úspěšnému 2. žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně však při stanovení výše náhrady nákladů řízení pochybil, když neakcentoval již ustálenou judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou např. nálezy ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

67. Ústavní soud aktuálněji v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], shrnul, že„ byla ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů právního zastoupení judikatorně dovozena vyvratitelná právní domněnka svědčící v neprospěch statutárního města, které, chce-li její premisu vyvrátit, musí v potřebné míře přesvědčit soud, že jsou dány mimořádné důvody pro opačný postup a výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. Přestože je rozhodování o náhradě nákladů řízení úřední povinností soudu, který v obecné rovině vychází z pravidla úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a účastník řízení zásadně není povinen tvrdit a prokazovat účelnost svého právního zastoupení (vynaložených nákladů), statutární město není s ohledem na výše uvedenou právní domněnku, vycházející z ustálené soudní praxe, běžným účastníkem řízení a právě uvedené pro ně neplatí. Žádá-li statutární město po soudu přiznání svých nákladů právního zastoupení jako účelně vynaložených, je podle Ústavního soudu v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým) na něm, aby bylo procesně aktivní a věrohodně přesvědčilo soud o nedostatku personálního i materiálního vybavení nezbytného pro kvalifikované hájení svých práv. Mezi rozhodné skutečnosti patří zejména: 1. organizační složení jeho právního oddělení (počet zaměstnanců, pracovní náplň definovaná v pracovních smlouvách, vnitřní členění podle specializací, počet vedených soudních sporů v konkrétních agendách atp.); 2. složitost (skutková, právní, ale i mediální či politická) a unikátnost (potřeba zvláštních znalostí, dovedností) konkrétní souzené věci; 3. úroveň právní pomoci protistrany (zastoupení advokátem, či naopak žádné právní zastoupení, specializace a "kvalita" právního zastoupení). Statutární město, v jehož neprospěch svědčí výše uvedená domněnka, musí osvědčit, že její předpokládaný právní následek není naplněn (vyvrátit jej) - jeho pouhé zpochybnění nestačí. Vyvracející skutečnosti musí statutární město tvrdit v takové míře, aby soud mohl dospět k závěru, že zastoupení advokátem v dané věci bylo opravdu účelné.“

68. Druhý žalovaný ve vyjádření k odvolání poukazoval na skutečnost, že historie předmětu sporu spadá až do roku [rok] a je třeba se vypořádat s několika zákonnými úpravami. Dále toliko obecně uvedl, že je účastníkem velkého množství soudních sporů a zajištění individuálního přístupu ke každému z nich vlastním právním aparátem není v personálních a materiálních možnostech 2. žalovaného. S žalobcem jednal mimosoudně o vyřešení sporu. Druhý žalovaný dovozoval, že náklady na právní pomoc byly v daném případě vynaloženy účelně.

69. Dle názoru odvolacího soudu se v souzené věci jedná o problematiku vlastnictví vodovodního řadu a kanalizační stoky na území hlavního města Prahy, se kterou je 2. žalovaný obeznámen, neboť 2. žalovaný je vlastníkem vodohospodářské infrastruktury v [obec], kterou spravuje [právnická osoba] a kterou provozují [právnická osoba] Druhý žalovaný v odvolání dle názoru odvolacího soudu nepředestřel žádné důvody ve smyslu shora citované judikatury, pro které by mu měly být výjimečně náklady vynaložené na právní zastoupení přiznány. Druhému žalovanému proto na náhradě nákladů řízení náleží toliko paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 x [částka], a sice za 6 úkonů vyjmenovaných v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

70. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II změnil podle § 220 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [částka].

71. Výroky o nákladech odvolacího řízení se opírají o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšná 1. žalovaná náhradu nákladů nepožadovala a v odvolacím řízení taktéž zcela úspěšný 2. žalovaný má právo na náhradu 2 paušálních náhrad dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 x [částka], a sice za vyjádření k odvolání a za účast na odvolacím jednání dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

72. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

73. O povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku za žalobu rozhodl odvolací soud podle § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soudní poplatek za žalobu dle položky 4 bod. 1 písm. a) Sazebníku poplatků činí za každou nemovitou věc [částka].