o zaplacení 168 819,65 Kč

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobci 168 819,65 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku Výrok I.) a náhradu nákladů řízení 46 428,90 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce se domáhá zaplacení 168 819,65 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení za období od 4. 7. 2023 do 23. 1. 2024 za prodlení žalované s plněním povinnosti uložené jí rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 6. 2022, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2023, č. j. [spisová značka], kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu z vypořádání společného jmění manželů částku 2 014 319 Kč, do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 4. 2023, dluh se stal splatným dne 3. 7. 2023. Dluh žalovaná uhradila až dne 23. 1. 2024.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se do prodlení dostala nikoliv vlastní vinou, ale jednáním žalobce a v důsledku průtahů Obvodního soudu pro[Anonymizováno][adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka], o úschově dluhopisů. Uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], bylo rozvedeno manželství účastníků a tento rozsudek nabyl právní moci 30. 5. 2016. Následně rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 6. 2022, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu z vypořádání společného jmění manželů částku 2 014 319 Kč, do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 4. 2023 a vykonatelným dne 3. 7. 2023.

6. Naposledy citovaným rozsudkem byla žalované do jejího výlučného vlastnictví přikázána jednotka č. [číslo] (byt 4+1, v budově [adresa], č. p. [číslo]), osobní automobil zn. [název], rok výroby 2014, SPZ [SPZ], movité věci - křeslo [název], osvětlení [název], podnik žalované, obchodní firma [název], podnikající pod IČO [IČO], obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], 36 kusů hromadných dluhopisů, kapitalizovaný úrok ve výši 121 131 Kč z 36 kusů hromadných dluhopisů č. HD 121 – HD 156 složený v úschově vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dluh ve výši 181 211 Kč vůči společnosti [společnost], IČO [IČO] z úschovy vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

7. Dopisem ze dne 18. 12. 2023 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 2 014 319 Kč a sdělil jí, že s ohledem na prodlení vzniká povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % (předžalobní výzva včetně odeslaných e-mailů a jejich doručenek).

8. Dne 21. 12. 2023 byla usnesením Obvodního soudu pro [adresa] zahájena exekuce k vymožení dlužné částky 2 014 319 Kč a dne 25. 1. 2024 soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] vydal potvrzení o skončení exekuce, jelikož žalovaná dlužnou částku uhradila (spis soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] sp. zn. [spisová značka] – CD, zejména vyrozumění o zahájení exekuce z 4. 1. 2024, č. j. [spisová značka], oznámení o skončení exekuce ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. [spisová značka]).

9. Dluhopisy byly předmětem soudní úschovy vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Návrh na soudní úschovu učinil emitent dluhopisů, společnost [společnost]. Usnesením ze dne 15. prosince 2023, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že soud vydává žalované částku 17 939 920 Kč. Dne 21. 3. 2024 byla žalované vyplacena částka 15 535 206,60 Kč (spis Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], zejména usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. prosince 2023, č. j. [spisová značka], záznam o vydání ze dne 21. 3. 2024).

10. Soud I. stupně žalobě vyhověl dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o.z.“). Výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla v období od 4. 7. 2023 do 23. 1. 2024 v prodlení s úhradou částky 2 014 319 Kč.

11. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Aplikoval zejména usnesení NS, sp. zn. 28 Cdo 1422/2011. Žalovaná dobrovolně svůj dluh žalobci nesplnila a žalobce tím, že požaduje zákonný úrok z prodlení, využívá účelu úroku z prodlení, kterým je zajištění pohledávky sloužící k ochraně věřitele.

12. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že za prodlení není odpovědná s ohledem na průtahy v řízení, sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná se domáhala vydání úschovy 17 939 920 Kč a předmětem prodlení žalované byla částka 2 014 319 Kč. Žalovaná disponovala dalšími aktivy, kterými mohla své dluhy uhradit. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 6. 2022, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2023, č. j. [spisová značka], byly do výlučného vlastnictví žalované přikázány jak nemovité, tak movité věci, jejichž hodnota výrazně převyšovala částku 2 014 319 Kč. Žalovaný mohla tyto věci zpeněžit a dluh vůči žalobci uhradit, případně měla vyvolat jednání se žalobcem o možném řešení této situace. Toto žalovaná neučinila.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud I. stupně náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem 6 753 Kč a náklady zastoupení žalobce advokátem 39 675,90 Kč včetně DPH, a to odměna advokáta za 4 úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 31 440 Kč po 7 860 Kč za úkon (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání 8. 1. 2025) a 4 paušální částky dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v částce 1 350 Kč (3x 300 Kč + 1x 450 Kč) a DPH 6 885,90 Kč.

14. Žalovaná napadla uvedený rozsudek včasným odvoláním. Namítala následující.

Soud I. stupně nesprávně posoudil nárok žalobce, když jen řádně nepoměřil optikou korektivu dobrých mravů dle § 2 odst. 3 a § 8 o.z., dle judikatury Ústavního soudu ČR (nálezy II. ÚS 249/97, I. ÚS 528/99 a I. ÚS 643/04) a dle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1422/2011).

Po vypořádání společného jmění manželů nedisponovala žalovaná žádnými likvidními prostředky. Situaci vyhodnotila tak, že nejlikvidnějším aktivem jsou dluhopisy uložené v soudní úschově. Již 22. 6. 2023 se obrátila na soud se žádostí o vydání předmětu úschovy, o které bylo rozhodnuto až 15. 12. 2023. Dne 22. 1. 2024 a 1. 3. 2024 podala stížnost na pomalý postup soudu, která byla vyhodnocena jako důvodná. Předmět úschovy byl žalované vydán 21. 3. 2024.

V exekučním řízení byl dne 25. 1. 2024 exekvovaný dluh zaplacen pouze s podporou rodiny žalované.

Dle § 1970 o.z. může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

Žalovaná se dostala do prodlení v důsledku

- jednání žalobce, který nedbal její reakce ze dne 2. 1. 2024 na předžalobní výzvu a, ačkoliv věděl o stavu řízení o vydání úschovy, podal exekuční návrh,

- jednání státu (soudu) při vydání předmětu úschovy. Nebýt prodlev v řízení a vydání nedůvodného rozhodnutí, které bylo odvolacím soudem zrušeno, byla by žalovaná schopna zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě.

O náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto dle § 150 o.s.ř. Žalobce měl detailní informace o tom, že majetkové hodnoty nabyté žalovanou v řízení o vypořádání SJM nejsou likvidní. Žalobce byl rovněž jako účastník řízení o úschově informován o tom, že dne 15. 12. 2023 bylo vydáno rozhodnutí o vydání předmětu úschovy žalované. Navzdory vysvětlující reakci žalované ze dne 2. 1. 2024 žalobce podal exekuční návrh, což rovněž oddálilo vyplacení předmětu úschovy (přípisem ze dne 18. 3. 2024 soud odmítl úschovu vydat s odkazem na exekuční řízení v té době již pravomocně skončené). V exekučním řízení zaplatila žalovaná náhradu nákladů více než 390 000 Kč.

Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

15. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaná se dovolává dobrých mravů, ačkoliv to byla ona, která se nechovala v této záležitosti mravně. Neuhradila včas svůj splatný dluh, neučinila žádné kroky k jeho zaplacení, nevstoupila se žalobcem do věcného jednání, kterým by požádala o posečkání s platbou, nevyvinula snahu svůj dluh zaplatit alespoň částečně minimálními měsíčními splátkami.

Jelikož žalovaná neměla k dispozici originály dluhopisů, vydání finančních prostředků z úschovy mělo být provedeno skrze umoření dluhopisů, což je proces zhruba na jeden rok. Tedy finanční prostředky ze soudní úschovy nemohly být nikdy vhodným aktivem pro úhradu závazku.

S ohledem na movitý a nemovitý majetek si žalovaná mohla opatřit finanční prostředky skrze půjčku, což nakonec také v lednu 2025 udělala (půjčka od rodiny).

Doručení údajné reakce žalované ze dne 2.1.2024 žalobci tato neprokázala, žalobce si žádné takové reakce není vědom. Navíc taková reakce by byla učiněna téměř 10 měsíců od rozhodnutí soudu

Tedy žalovaná měla dostatek času k získání finančních prostředků k úhradě jejího splatného dluhu.

Rozhodnutí o nákladech řízení je správné. Žalobce byl nucen na základě nečinnost až ignorace plnění závazků žalované začít činit právní kroky k výkonu svého práva.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle komentářové literatury (Hulmák M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1048 – 1081, marg. 39) zákonný liberační důvod uvedený v § 1970 odst. 1 věta prvá o.z. se omezuje pouze na prodlení věřitele, jinak je odpovědnost dlužníka za prodlení důsledně objektivní.

19. Dle § 1968 věta druhá o.z. dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Prodlení žalobce jako věřitele by muselo nastat v době splatnosti dluhu (zde 3. 7. 2023) a zamezit žalované dluh včas uhradit. Žalovaná žádné takové okolnosti (neposkytnutí potřebné součinnosti při plnění dluhu a odmítnutí řádně poskytnutého plnění dle § 1975 o.z., neposkytnutí kvitance dle § 1949 o.z. apod.) netvrdí. Pokud žalovaná uvádí, že žalobce nedbal její reakce ze dne 2. 1. 2024 na předžalobní výzvu a, ačkoliv věděl o stavu řízení o vydání úschovy, podal exekuční návrh, nemohou takové okolnosti způsobit prodlení věřitele ve smyslu § 1968 věta druhá o.z. již proto, že nezamezovaly žalované dluh včas uhradit jinak než ze soudní úschovy a že nastaly dlouho po splatnosti dluhu. Žalovaná k plnění dluhu nepotřebovala žádnou součinnost žalobce.

21. Námitky žalované, jak se s nimi vypořádal i soud I. stupně, směřují výhradně k užití ustanovení § 2 odst. 3 a § 8 o.z., tedy k otázce dobrých mravů.

22. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

23. Dle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

24. Dle § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

25. Dle usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1422/2011, při posouzení rozporu výkonu práva – spočívajícího v požadavku na úhradu úroků z prodlení – s dobrými mravy je třeba dbát především jeho účelu, kterým je zejména zajištění pohledávky poskytnutím ochrany věřiteli působením hrozbou zvyšujícího se dluhu na dlužníka a sankcionování dlužníka za porušení povinnosti splnit dluh řádně a včas. Odepřít ochranu práva věřitele je pak možné pouze tehdy, pokud by nárok na úrok z prodlení tato hlediska přehlížel, především jestliže by nevycházel ze smyslu institutu prodlení.

26. V této konkrétní věci je třeba dát žalované za pravdu, že během 3-měsíční lhůty k plnění nelze předpokládat zpeněžení aktiv nabytých žalovanou v řízení o vypořádání společného jmění manželů, jak zhodnotil soud I. stupně. Nicméně i přesto dle odvolacího soudu nelze považovat výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy, a to z následujících důvodů.

27. Pokud rozsudek o vypořádání společného jmění manželů nabyl právní moci již 2. 4. 2023, měla žalovaná činit okamžité kroky k obstarání finančních prostředků a nikoliv požádat o vydání úschovy až 22. 6. 2023, tedy pouhých 12 dnů před uplynutím lhůty k plnění (tato uplynula 3. 7. 2023).

28. Pokud žalovaná podala žádost o vydání úschovy 22. 6. 2023, nemohla předpokládat, že jí bude úschova vydána do 3. 7. 2023., tedy za 12 dnů. Každému je známo, že soudní řízení z formálních důvodů daných procesními předpisy nějakou dobu trvá. Tedy ani při rychlém postupu soudu v řízení by nebyla žalovaná schopna zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě 3. 7. 2023, jak nyní uvádí v odvolání.

29. Iniciativu k včasnému zaplacení dluhu musela převzít jen žalovaná (ke splnění dluhu nepotřebovala žádnou součinnost žalobce) a nespoléhat na znalosti žalobce z řízení o úschově, když navíc žalobce nemohl předpokládat, z jakých zdrojů žalovaná dluh zaplatí (ostatně nakonec jen žalovaná zaplatila za pomoci rodiny, jak sama uvádí v odvolání). Tedy žalovanou tvrzená nelikvidita přisouzených aktiv je irelevantní, když bylo na žalované obstarat finanční prostředky i jinak.

30. Žalovaná se žalobcem vůbec nejednala, včas nereagovala ani na jeho výzvu k zaplacení z 18. 12. 2023. Pak se nelze klást žalobci k tíži, pokud podal dne 21. 12. 2023, tedy po výzvě k plnění, která zůstala bez odpovědi, exekuční návrh. Žalovaná až 2. 1. 2024, jak sama uvádí, tedy 6 měsíců od uplynutí lhůty k zaplacení a po zahájení exekučního řízení, poslala žalobci vysvětlující dopis (navíc žalobce doručení takového dopisu sporuje).

31. Žalovaná dluh zaplatila až v rámci exekučního řízení, kdy předtím nevyvinula sebemenší snahu dluh uhradit nebo jinak komunikovat se žalobcem. Přitom žalobce jí dal dostatek času k úhradě dluhu, když žalovanou upomenul o jeho zaplacení až 18. 12. 2023, tedy více než 5 měsíců po uplynutí lhůty k zaplacení.

32. Žalobce žalované nijak nebránil ve včasném zaplacení dluhu, naopak činil legální kroky k jeho vymožení a jednal se žalovanou.

33. Byla to tedy žalovaná, která měla plnou kontrolu nad včasným splněním dluhu ve smyslu § 6 odst. 2 o.z. a nelze jí přiznat ochranu prostřednictvím institutu rozporu s dobrými mravy.

34. Na základě výše uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil.

35. Ohledně náhrady nákladů řízení nelze aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř., jak namítá žalovaná v odvolání. Žalovaná důvody zvláštního zřetele hodné k nepřiznání náhrady nákladů úspěšnému žalobci dovozuje ze stejných okolností, pro které je dle jejího názoru nutno uplatnit korektiv dobrých mravů ve věci samé. Jelikož nárok žalobce rozporný s dobrými mravy není, jak je uvedeno výše, nelze užít ani ustanovení § 150 o.s.ř.

36. Jelikož výše náhrady nákladů řízení byla soudem určena správně, odvolací soud i tento výrok potvrdil dle § 219 o.s.ř.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky ve výši 15 720 Kč (2x 7 860 Kč), dva režijní paušály dle § 13 odst. 4 vyhlášky 900 Kč (2x 450 Kč) a DPH 3 490 Kč, celkem 20 110 Kč.