Rozhodnutí 14 CO 115/2022-39

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se smluvním úrokem ve výši 13,9% p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení v měsíčních splátkách [částka] měsíčně, splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], v měsíčních splátkách [částka] měsíčně, splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

2. Soud I. stupně takto rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný žalobou uplatněný nárok uznal. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu ve výši [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] na každý z těchto úkonů právní služby – výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (§ 7, § 11 advokátního tarifu), paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] na každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 2 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad. O platebním místu rozhodl dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k poměrům žalovaného.

3. Proti výroku II tohoto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Měl za to, že se v projednávané věci jedná o formulářovou žalobu a peněžité plnění do [částka], tedy bagatelní věc. Dostal se do finanční tísně po ztrátě zaměstnání a nebyl schopný včas hradit pravidelnou měsíční splátku [právnická osoba], která pohledávku postoupila žalobkyni. Dle žalovaného by měl být uplatněn princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a nákladů řízení, a výše odměny by měla být ekvivalentem jednonásobku vymáhané jistiny. Navrhl, aby odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení zrušil.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku II o nákladech řízení dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), dospěl k následujícím závěrům.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem ve výši 13,9 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že částka [částka] je tvořena jistinou z nespláceného úvěru ve výši [částka], smluvním úrokem z dlužné jistiny k [datum] ve výši [částka], smluvní pokutou ve výši [částka], nezaplacenými poplatky ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení k [datum] ve výši [částka].

7. Z pohledu ustanovení § 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně nepochybil, pokud zcela úspěšné žalobkyni, jejíž žalobě s ohledem na uznání uplatněného nároku žalovaným v plném rozsahu výrokem I napadeného rozsudku vyhověl, přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Soud I. stupně správně náklady vynaložené žalobkyní co do základu vymezil a správně je – až na úkon spočívající v sepsání předžalobní výzvy ze dne [datum] a s tím související náhradu za daň z přidané hodnoty – vyčíslil, když pokud jde o sazbu mimosmluvní odměny, správně aplikoval ustanovení § 8 odst. 1 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu a za tarifní hodnotu vzal součet tarifních hodnot jednotlivých uplatněných nároků s výjimkou požadovaného příslušenství (tj. vycházel z puncta [částka] tvořeného částkami [částka], [částka] a [částka]), z níž sazba odměny činí [částka].

9. Pokud jde o úkon spočívající v sepsání uvedené předžalobní výzvy, odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že se jedná o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za nějž by měla žalobkyni náležet náhrada ve výši [částka]. Uvedená výzva totiž postrádá základní právní rozbor žalobou uplatněného nároku, a je proto třeba ji posoudit jako úkon ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, tedy jako jednoduchou výzvu k plnění, ve vztahu k němuž náleží odměna v poloviční výši, tj. ve výši [částka].

10. Na základě uvedené korekce pak výše náhrady nákladů řízení činí nikoli částku [částka], nýbrž částku [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] za každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a ve výši [částka] za sepsání předžalobní výzvy ze dne [datum] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] na každý z uvedených tří úkonů právní služby (§ 2 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

11. Předmětem řízení není, jak se žalovaný domnívá, tzv. bagatelní pohledávka, tj. pohledávka nepřevyšující [částka]. Není proto ani případná jeho námitka, že by s ohledem na výši takto vymáhané pohledávky měla výše odměny za zastupování být jejím jednonásobkem vzhledem k principu proporcionality. Jak již bylo shora vysvětleno, jsou předmětem řízení jistina z nezaplaceného úvěru ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] a nezaplacené poplatky ve výši [částka], které v součtu tvoří tarifní hodnotu převyšující [částka]. Nejsou proto ani splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu.

12. Z výše vyložených důvodů odvolací soud odvoláním napadený výrok II rozsudku soudu I. stupně změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. jen ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak jej dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, neboť soud I. stupně rozhodl správně o platebním místu (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) a správně též určil podmínky a výši jednotlivých splátek náhrady nákladů řízení (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že v odvolacím řízení převážně úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.

14. Nad rámec shora uvedeného pak odvolací soud jen připomíná, že o odvolání žalovaného bylo možné rozhodnout, neboť insolvenční řízení ve věci žalovaného bylo ve smyslu § 413 odst. 1 insolvenčního zákona skončeno právní mocí výroku I usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], kterým vzal tento soud na vědomí splnění oddlužení zde žalovaného, tj. dnem [datum]. Rozhodnutí nebránila ani skutečnost, že probíhá řízení o návrhu zde žalovaného na jeho osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Bude-li následně insolvenčním soudem o tomto návrhu rozhodnuto kladně, pak by (bude-li pohledávka na zaplacení náhrady nákladů řízení vymáhána ve vykonávacím/exekučním řízení) tato skutečnost představovala důvod pro zastavení takového výkonu rozhodnutí/exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).