o zaplacení 959 772,34 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně připustil podle § 95 odst. 1 o. s. ř. změnu žaloby spočívající v tom, že se žalobce domáhal po žalované ještě částky 120,16 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení coby náhrady za pohonné hmoty za cesty uskutečněné žalobcem v souvislosti s trestním stíháním a částky 1 044,79 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení coby náhrady za amortizaci vozidla za cesty uskutečněné žalobcem v souvislosti s trestním stiháním, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu (výrok I.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 141 011,43 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); ohledně částky 818 760,95 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 959 772,38 Kč od [datum] do [datum] a z částky 818 760,95 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 35 725 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do 15 dnů do právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě došlé soudu dne [datum], doplněné a rozšířené podáními z [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 958 607,43 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení jakožto náhrady nemajetkové újmy a škody [z toho 700 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu vydáním nezákonného rozhodnutí, 225 335 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a 33 272,43 Kč coby náhrady škody (náklady pohonných hmot ve výši 11 200,99 Kč a amortizace ve výši 22 071,44 Kč)], jež mu vznikly v důsledku trestního stíhání vedeného posléze u [Orgán veřejné moci] pod sp.zn. [spisová značka], které neskončilo pravomocným odsouzením.

3. Na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zák. na spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zák. Trestní stíhání, vedené [Orgán veřejné moci] pod sp.zn. [spisová značka], jehož průběh v odůvodnění rozsudku detailně popsal, trvalo 11 let a 4 měsíce a usnesením [Orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo ohledně části skutku zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání a rozsudkem téhož soudu č.j. [spisová značka] z [datum] byl žalobce ohledně části skutků obžaloby zproštěn. Ke všem 16 hlavním líčením konaným ve dnech [datum] až [datum] se žalobce dostavil, přičemž mu společnost [právnická osoba]. udělila [datum] souhlas s užitím firemního vozidla zn. [podezřelý výraz], reg.zn. [SPZ], k dostavování se k soudním jednáním počínaje dnem [datum] do jejich pravomocného skončení. S žalobcem coby dlužníkem bylo vedeno insolvenční řízení u [Orgán veřejné moci] v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] na základě návrhu dlužníka na povolení oddlužení a toto insolvenční řízení skončilo v roce 2024. Žalobce dne [datum] uplatnil nároky předběžně u žalované, která stanoviskem z [datum] konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila a poskytla mu 200 000 Kč na odškodnění nemajetkové újmy zapříčiněné trestním stíháním a 115 733 Kč na odškodnění nemajetkové újmy z důvodu jeho nepřiměřené délky. Nárok na náhradu škody neuznala.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně zjištěný skutkový stav zejména podle § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 12 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 31a odst. [právnická osoba] zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) a dovodil, že odpovědnostním titulem ve vztahu k nároku na náhradu nákladů vynaložených na cestovné žalobce k hlavním líčením a odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], které bylo odklizeno rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž byl žalobce ohledně části skutků obžaloby zproštěn, zatímco usnesení [Orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka], jímž bylo trestní stíhání žalobce ohledně části skutku zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání, odpovědnostní titul nezakládá.

5. Pokud se týká žalobcem uplatněného nároku na náhradu nákladů vynaložených na cesty k 16 hlavním líčením, připustil soud prvního stupně výrokem I. napadeného rozsudku rozšíření žaloby o 120,16 Kč s příslušenstvím (náhrada za pohonné hmoty) a o 1 044,79 Kč s příslušenstvím (amortizace vozidla) a z celkově požadované náhrady za pohonné hmoty ve výši 11 321,15 Kč žalobě vyhověl co do částky 10 809,43 Kč a ohledně zbývajících 511,71 Kč žalobu zamítl, poněvadž žalobcovy výpočty neodpovídají údajům podle příslušných právních předpisů upravujících cestovní náhrady a technickému průkazu použitého vozidla a rovněž ji zamítl co do částky 23 116,19 Kč pro neunesení břemene tvrzení ohledně úhrady této částky vlastníku/provozovateli vozidla. Ohledně nároku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou posuzovaného trestního řízení uzavřel, že trvalo od [datum] do [datum], tedy 11 let a 4 měsíce, a tuto dobu tak nelze mít za přiměřenou; řízení bylo složité zejména po skutkové a procesní stránce, ve věci bylo třeba provádět i znalecké zkoumání, přičemž první dva rozsudky byly odvolacím soudem zrušeny v neveřejném zasedání, když skutková zjištění nebyla postačující pro to, aby ve věci mohlo být rozhodnuto. Při určení odpovídající výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně s odkazem na judikaturu [Orgán veřejné moci] ze základní částky 17 000 Kč za první dva roky řízení a za každý další rok řízení, aniž použil vyšší sazbu, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahovalo. Základní částku 175 668 Kč snížil pro kritérium složitosti o 25% (z toho o 10% za instančnost) a naopak ji zvýšil jednak o 15% z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci a o 50% z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce a protože ten se na délce řízení nepodílel, podle tohoto kritéria základní částku nemodifikoval. Zadostiučinění za celé trestní řízení tak žalobci náleží ve výši 245 935 Kč a jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku 115 733 Kč, přiznal žalobci zbývajících 130 202 Kč a ohledně zbývajících 95 133 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jde-li o nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, hodnotil soud prvního stupně povahu trestní věci, délku trestního stíhání a jeho dopady do života žalobce a své úvahy uzavřel tím, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích, což ani žalovaná nezpochybňovala, když mu dobrovolně před podáním žaloby vyplatila 200 000 Kč. Dále hodnotil srovnatelné případy, a to věci vedené u tamního soudu pod sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a případy navržené žalobcem sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a za přiměřené a spravedlivé zadostiučinění, odpovídající všem individuálním okolnostem posuzovaného případu, považoval právě částku 200 000 Kč přiznanou žalobci již v rámci předběžného projednání nároku žalovanou a požadavek na zaplacení dalších 700 000 Kč proto neshledal důvodným. Žalobě proto vyhověl co do částky 141 011,43 Kč (10 809,43 Kč + 130 202 Kč) včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.) a ohledně zbývajících 818 760,95 Kč s přísl. žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. s ohledem na vzájemný poměr tarifních hodnot žalobcem uplatněných nároků (v intencích rozsudku [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka]).

6. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání žalobce i žalovaná.

7. Žalobce brojil svým odvoláním proti zamítavému výroku o věci samé (III.) a závislému výroku o nákladech řízení (IV.). Setrval na tom, aby mu byla v rámci nároku na náhradu škody přiznána amortizace vozidla ve výši 23 627,95 Kč (zahrnující zjevně i částku 511,71 Kč za pohonné hmoty, ohledně níž byla žaloba zamítnuta - pozn. odvolacího soudu), byť nebyl jeho vlastníkem. V účetnictví společnosti [právnická osoba] nebyly dohledány podklady, když u všech účetních dokladů uplynula povinnost archivace a dostal se tak do důkazní nouze, kterou zapříčinila délka vedeného řízení. Považuje tak za krajně nespravedlivé, aby byl nucen vynakládat prostředky na provoz vozidla a v době vedeného trestního řízení myslet na to, že si musí vše dokumentovat a archivovat, aby o cca 8 let později, až bude odškodňován, mohl tyto listiny předložit. Společnost vlastnící vozidlo nebyla účastníkem řízení a k uplatnění nároku tak není aktivně legitimována (§ 7 OdpŠk). Pokud se týká průtahů v řízení, resp. jeho nepřiměřené délky, za což nárokoval částku 225 335 Kč a soud prvního stupně mu přiznal 130 202 Kč, uvedl, že není zřejmé, jaké jiné řízení by mělo být odškodněno nejvyšší sazbou 20 000 Kč/rok nežli trestní věc se zásadním dopadem na jeho život, které trvalo prakticky 11,5 roku. Dále namítal nesprávnost snížení koeficientu ve vztahu ke složitosti věci a postupu orgánu prvního stupně. Stran zamítnutí nároku na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soudu prvního stupně vytýkal nedostatečné zhodnocení dopadů do jeho osobní sféry a uvedl, že a proč se neztotožňuje s posouzením poměru, v jakém došlo k nezákonnému stíhání a k promlčení soudem 50 : 50. Žalovanou mu poskytnutou částku 200 000 Kč považuje za naprosto nepřiměřenou. Závěrem proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III. změněn a žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 818 760,95 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení a byly mu přiznány náklady nalézacího a odvolacího řízení.

8. Žalovaná směřovala své odvolání do vyhovujícího výroku o věci samé (II.) co do částky 130 202 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení a do akcesorického výroku o nákladech řízení (IV.). Uvedla, že žalobci poskytnuté zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 115 733 Kč je podle ní dostatečné a soudu prvního stupně vytýkala, že vyšel z nesprávného základu 17 000 Kč, když řízení trvalo 11 let a 4 měsíce a judikatorně zavedeným „standardem“ je přiznání částky 15 000 Kč ročně v případech řízení, která trvají do 10 let a nad tuto hranici se pak základní částka zvyšuje o 1 000 Kč ročně až do částky 20 000 Kč v případě řízení přesahujícího 20 let; soud tak měl vyjít ze základní částky 16 000 Kč a nikoliv 17 000 Kč. Odpovídajícím pak není ani snížení základní částky pro složitost věci toliko o 25%, když ji měl soud snížit nejméně o 35% a bez navýšení (o 15%) měla zůstat základní částka, když sám soud prvního stupně dospěl k názoru, že prvoinstanční rozhodnutí v namítaném řízení nebyla rušena z tzv. kvalifikovaných důvodů (jejich nezákonnosti či závažných vad řízení). Skutečnost, že žalobci hrozila vysoká trestní sazba, vedoucí soud prvního stupně k navýšení základní částky z hlediska významu řízení pro žalobce, neměla být zohledňována, neboť právě výše hrozícího trestu byla promítnuta i do paralelně žalovaného nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání jako takové, kdy byla z její strany v rámci předběžného projednání nároku přiznána částka 200 000 Kč. Navrhla, aby byl napadený rozsudek v dotčené části výroku II. změněn tak, že se žaloba i v této části zamítá a podle poměru úspěchu ve věci že jí náleží náklady řízení.

9. Žalobce se ve svém písemném vyjádření s obsahem odvolání žalované neztotožnil a uvedl, že celková doba řízení byla „extrémně dlouhá“, základní částka by se proto měla blížit horní hranici intervalu, tj. 20 000 Kč a že přiznanou částku 17 000 Kč proto nelze považovat za adekvátní. Argumentaci žalované ohledně nepřiměřeně nízkého snížení základní částky o 25% z důvodu složitosti věci označil za arbitrární, když žalovaná výši 35% nijak neodůvodňuje. Závěr žalované, podle kterého by kritérium postupu orgánů veřejné moci mělo zůstat bez navýšení, se v kontextu celkové délky řízení, zapříčiněné z velké části justičním „ping-pongem“, jeví jako zcela absurdní. Ohledně jejího nesouhlasu s tím, že by měl být zohledňován důvod hrozby vysoké trestní sazby, neboť byl reflektován v dalším nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že se jedná o odškodnění dvou kvalitativně odlišných újem na straně žalobce. Na závěr vyjádření zopakoval svůj odvolací návrh.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Důvodným shledal pouze odvolání žalované, a to jen zčásti, odvolání žalobce opodstatněné není. Rozhodl přitom bez jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neboť na výzvu soudu z [datum], zda s takovým postupem souhlasí, žalobce reagoval kladně, zatímco žalovaná nereagovala, a odvolací soud tak vycházel z toho, že s tím souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

11. Soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil vcelku správně i po stránce právní.

12. Pokud žalobce svým odvoláním brojí proti nepřiznání části nároku na náhradu škody odpovídající amortizaci vozidla zn. [podezřelý výraz], reg.zn. [SPZ], které se svolením jeho vlastníka/provozovatele používal k dostavování se k hlavním líčením, nebyla tato námitka shledána důvodnou. Jak již konstatoval soud prvního stupně, žalobci mohla škoda vzniknout jen za předpokladu, že vlastníku/provozovateli vozidla byl povinen poskytnout penězi vyčíslitelné plnění v souvislosti s právem používat jeho vozidlo. Žalobce však ani přes výzvu a poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., kterého se mu dostalo při jednání konaném [datum], svá tvrzení nedoplnil a nepředložil žádné důkazy, proto soud prvního stupně správně uzavřel, že neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodné skutečnosti, zda, a pokud ano, pak jakou částku uhradil vlastníku uvedeného vozidla za jeho opotřebení (amortizaci). Důvodně proto žalobu v rozsahu 23 116,19 Kč s příslušenstvím zamítl.

13. Pokud jde o nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění ve výši 17 000 Kč za jeden rok trvání řízení s tím, že za první dva roky řízení přísluší žalobci toliko polovina této částky, v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia [Orgán veřejné moci] sp.zn. [spisová značka] a další jeho judikaturou (rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), neboť posuzované trestní řízení, trvající 11 let a 4 měsíce, bylo dlouhé značně, nikoliv však extrémně. V tomto směru proto nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že základní částka měla být stanovena ve výši 20 000 Kč, ale ani žalované, že měla být stanovena ve výši 16 000 Kč. Tuto základní částku pak soud prvního stupně upravil zásadně odpovídajícím způsobem podle toho, jak se na délce řízení podílela kritéria vypočtená demonstrativně v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Odvolací soud však nesouhlasí s tím, jak soud prvního stupně hodnotil kritérium významu předmětu řízení pro žalobce. [Orgán veřejné moci] např. v rozhodnutích sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] dovodil, že zvýšený význam řízení pro svou osobu prokazuje poškozený žalobce; výjimku z tohoto pravidla představují řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, mezi něž se řadí také věci trestní a v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Ve svém rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud uvedl, že „[d]omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk a rozsudek sp.zn. [spisová značka]], neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků.“ Podle názoru odvolacího soudu tak nebylo důvodu navyšovat o 50% základní částku z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce, neboť vyšší význam trestního řízení byl zohledněn při posouzení nároku na odškodnění za nezákonné rozhodnutí. V ostatním se odvolací soud se soudem prvního stupně v jeho „modifikačních“ úvahách plně ztotožňuje.

14. Konečně k posouzení nároku na odškodnění imateriální újmy za nezákonné trestní stíhání odvolací soud konstatuje, že soud prvního nepochybil aplikací ustanovení § 31a OdpŠk a přiléhavě reflektoval i jeho ustálený judikatorní výklad představovaný zejm. rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, a rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněným pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle nich se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud tak při stanovení formy či výše zadostiučinění má vyjít především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a zejm. dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a měla by respektovat i odškodnění poskytnuté v případech shodujících se s projednávanou věcí v podstatných znacích. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li řádně a přesvědčivě odůvodněna. Uvedených pravidel se soud prvního stupně držel a jím provedenému vymezení hypotézy právní normy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci odvolací soud nemá co vytknout. I podle odvolacího soudu je nepochybně na místě dání peněžité satisfakce, pokud pak jde o adekvátní výši odškodnění, odvolací soud plně sdílí (a pro stručnost na ně odkazuje) úvahy soudu prvního stupně, jež mu byly podkladem pro jeho stanovení právě částkou 200 000 Kč, poskytnutou žalovanou žalobci dobrovolně, když nemá co vytknout ani soudem prvního stupně provedenému srovnání žalobcova případu s jinými odškodňovacími případy.

15. Ze všech shora vyložených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.) změněn podle 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se žaloba co do částky 87 834 Kč (odpovídající 50% navýšení základní částky odškodnění nepřiměřené délky řízení pro jeho význam) spolu s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítá, jinak byl v tomto výroku ohledně částky 42 368 Kč s 12% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku o věci samé (III.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech tohoto odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a žalobci, který měl v projednávané věci v konečném výsledku při vzájemném poměru tarifních hodnot úspěch pouze částečný, byla podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů v rozsahu 44% sestávající z odměny advokáta za celkem 10 úkonů právní služby po 2 640 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 9a odst. 2 písm. a), b), § 11 odst. 1 písm. a), g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., deseti paušálních náhrad v celkové výši 3 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč, čemuž odpovídá celková částka 15 774 Kč.

17. Ve zbývajícím, odvoláním nenapadeném výroku I. a v části výroku II. ohledně částky 10 809,43 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).