o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal s účinností od [datum] zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, naposledy stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalobcova vyživovací povinnost k žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem tamního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž bylo žalobci stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně za situace, kdy žalobce byl znovu ženatý a do doby, než nastoupil na rodičovskou dovolenou se synem [jméno] ([datum narození]), pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši [částka]; jeho manželka pracovala brigádně a do [anonymizováno] [rok] pobírala rodičovský příspěvek na nezl. [jméno] ([datum narození]); výdaje na bydlení činily [částka]. Matka žalovaného měla průměrný příjem [částka] měsíčně a náklady na bydlení činily [částka]; žalovaný byl nezletilý, žil s matkou, navštěvoval základní školu a trpěl [anonymizováno]. Nyní žalobce nepracuje, žije s manželkou a dvěma nezl. dětmi v pronajatém bytě se sjednaným nájemným [částka] měsíčně, do dubna [rok] (správně od dubna [rok] - pozn. odvolacího soudu) pobírá příspěvek na péči o nezl. [jméno] ve výši [částka], s žalovaným se asi 6 let nestýká a od jeho plnoletosti výživné nehradí. Žalobcova manželka podniká v oblasti televize s příjmy kolem [částka], které jsou nyní pozastaveny a bude ukončovat živnost. Žalovaný je studentem [ulice] odborné školy a středního odborného učiliště (dále též„ [anonymizováno] a [anonymizováno]“) [obec] [část obce], když od [datum] byl přijat do I. ročníku oboru [anonymizováno] - [anonymizováno], které lze prodloužit na čtyřleté studium zakončené maturitou. Ve školním [anonymizováno] [rok] [rok] a [rok] [rok] byl na téže škole studentem oboru [anonymizována dvě slova] společného stravování, v jehož rámci uhradil na nákladech spojených se studiem [částka] a za obor [anonymizováno] - [anonymizováno] uhradil v [anonymizováno] [rok] částku [částka]. V [anonymizováno] [rok] absolvoval kurz„ Škola kávy a míchaných nápojů v [země]“ a v [anonymizováno] [rok] mu byla vyplácena odměna za odbornou praxi ve výši [částka] a v [anonymizováno] [rok] ve výši [částka]. Bydlí s matkou, sestrou a babičkou; matka žalovaného je od [datum] vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, od prosince [rok] jí je poskytován příspěvek na péči o něj ve výši [částka], za bydlení a zálohy na služby hradí [částka], zálohy na plyn [částka] a zálohy na elektřinu [částka].

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně s odkazem na § 910, § 911, § 913 odst. 1,2 o. z. a nálezy Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a [ústavní nález] dospěl k závěru, že žalovaný není schopen se sám živit, neboť mu v tom brání denní studium na [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] [část obce], obor [anonymizováno] - [anonymizováno], který navštěvuje druhým rokem. Byť je tento obor zakončen také výučním listem, stejně jako obor [anonymizována dvě slova] ve společném stravování, který žalovaný absolvoval ve školním [anonymizováno] [rok] [rok] a [rok] [rok], jde o navazující studium, když tento obor umožňuje -na rozdíl od předchozího- prodloužení studia na čtyřletý obor zakončený maturitou, svým obsahem prohlubuje již získané znalosti v předchozím oboru a žalovanému zvýší jeho hodnotu na trhu práce a možnost uplatnění všeobecně. Dovodil tak, že pokud se žalovaný rozhodl své již získané znalosti z oboru [anonymizováno] ve společném stravování rozšířit v dalším oboru [anonymizováno] - [anonymizováno], je to logický krok a smysluplné rozhodnutí, které může na trhu práce zúročit. Pokud se týká schopností, možností a majetkových poměrů žalobce uzavřel, že od doby poslední úpravy výživného nedošlo na jeho straně k žádné výrazné změně poměrů, která by mohla být důvodem pro zrušení, příp. snížení (to žalobce nepožadoval) výživného. Nelze přitom odhlédnout od skutečnosti, že žalobce pečuje o nezl. dceru [jméno] a jako žadateli mu byl přiznán příspěvek na péči ve výši [částka] a na mobilitu [částka], které sice nelze považovat za jeho vlastní příjem ve„ standardním“ smyslu slova, když část těchto peněžních prostředků bude žalobci sloužit jako kompenzace za péči, kterou oprávněné poskytuje a kterou by bylo jinak nutno realizovat jiným způsobem. Poněvadž žalobce požadoval pouze zrušení vyživovací povinnosti, soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšný žalovaný žádnou jejich náhradu nepožadoval.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a soudu I. stupně vytýkal, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, na základě chybného logického postupu že dospěl k nesprávným zjištěním a zejména věc nesprávně právně posoudil. Má za to, že samotné započetí denního studia nevede bez dalšího k tomu, že zletilý student ztratí schopnost se sám živit a jestliže žalovaný disponuje výučním listem, pak je určitě připraven k tomu, aby mohl nastoupit do zaměstnání. Poukázal na to, že žalovaný vystudoval obor [anonymizována dvě slova] společného stravování na [ulice] odborné škole a středním odborném učilišti [obec] [část obce], který je nematuritní a je zakončen výučním listem. Současný studijní obor žalovaného [příjmení] - [anonymizováno] na stejné střední škole je taktéž zakončen výučním listem, ale nabízí zároveň možnost prodloužení studia na čtyřletý obor zakončený maturitní zkouškou. V tento okamžik ale není jisté, zda žalovaný bude pokračovat v maturitním studiu; ve výsledku tak může disponovat dvěma výučními listy z příbuzných a překrývajících se oborů, což evokuje samoúčelnost takového studia (nerozšiřuje oblast vzdělání a ani nevede k vyššímu stupni vzdělání). K této volbě studia se žalovaný vyjádřil ve smyslu, že si tímto oborem prohlubuje již získané znalosti a dovednosti z oboru předchozího. Podle žalobcova přesvědčení však smyslem navazujícího studia nemá být prohlubování stávajících znalostí a dovedností (k tomu má sloužit celoživotní samostudium či praktický výkon činnosti v rámci zaměstnání), ale získání nové kvalifikace a rozšíření možností uplatnění na trhu práce. Tím se ale fakticky soud I. stupně vůbec nezabýval a v odůvodnění rozsudku absentuje jakákoli úvaha či hodnocení, zda stávající studium je smysluplné a povede ke zlepšení vyhlídek žalovaného v pracovním procesu, tj. vše v porovnání s předpokládanými náklady a délkou takového studia. Soud by přitom měl nepochybně hodnotit také přínos tohoto nového oboru ve srovnání se zátěží rodiny, která toto studium musí financovat. Pokud by bylo cílem žalovaného zvýšení vlastní kvalifikace, jeví se jako nejpřiléhavější možnost nástavbového studia (např. na jiné škole) zakončené maturitní zkouškou, tj. studia směřujícího k vyššímu stupni vzdělání. Žalovaným zvolený další způsob studia však podle jeho názoru naznačuje snahu o oddálení nástupu do pracovního procesu. Z tohoto důvodu proto vnímá zvolení oboru [anonymizováno] - [anonymizováno] jako čistě účelové jednání, jelikož ani známky, které při studiu dostává, neodpovídají tomu, že žalovaný bere studium vážně a chce si tímto oborem prohloubit znalosti a dovednosti z oboru předchozího či získat zkušenosti do budoucího zaměstnání. Naopak, prospěch žalovaného spíše ukazuje, že ho studium nezajímá a ve volném čase se na něj nepřipravuje a celkově se danému oboru dostatečně nevěnuje. Z vnějšího pohledu se pak tato volba se všemi okolnostmi jeví tak, že žalovaný studuje pouze z důvodu snahy o udržení bezstarostného, mladistvého života a o snahu oddálit nadcházející pracovní povinnosti (nástup do zaměstnání). Žalovaný dokončil studium s výučním listem a je tak schopen nastoupit do zaměstnání, které by mu umožnilo, aby se živil sám bez pomoci otce (rodiny). V neposlední řadě uvedl, že jako podstatnou vnímá také skutečnost, že žalovaný nejeví žádnou snahu o zlepšení vztahu s ním, nekomunikuje s ním a bere ho pouze jako zdroj příjmu. Závěrem proto navrhl, aby usnesení soudu I. stupně (míněno zjevně rozsudek - pozn. odvolacího soudu) bylo změněno tak, že jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému bude zrušena nebo aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že je hloupost, že žalobce bere jako peněženku již z důvodu, že neplatí a sám si od jeho 18ti stanovil, že platit nebude. Nepracuje, protože studuje, přičemž otec sám několik let nepracuje. Dále uvedl, že to, čím je vyučen, je pomoc v kuchyni, což znamená odmývání nádobí a čištění; teď se učí na kuchaře/číšníka, což znamená, že může vařit a jednou může dělat i šéfa v kuchyni a na dvouletý obor šel proto, že na tříletý nemohl z důvodu, že v 8. a 9. třídě měl školu ze [anonymizována dvě slova] jen 4 hodiny denně a byl mu proto doporučen spíše dvouletý než tříletý. [příjmení] ani matka nežádali o navýšení, když mu je 3x snížily; na sestru má dávat [částka] a i to se mu zdá hodně.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl další důkazy i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

8. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost, tzn.„ neschopnost sám se živit“ (§ 911 o. z.). Na straně oprávněného tak musí existovat odůvodněná potřeba, kterou je potřeba krýt výživným. Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti a jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti či nabytí svéprávnosti dítěte (§ 859 o. z.). Stanovená výše výživného ovšem nepředstavuje neměnný rozsah plnění, ale při změně poměrů může být na návrh jedné ze stran (či bez návrhu u výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti) výživné zvýšeno, sníženo nebo zrušeno (§ 923 o. z.).

9. Soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný není schopen sám se živit, když přiléhavě a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a judikaturu Ústavního soudu správně posuzoval schopnost žalovaného sám se živit. Ve shodě s ním dospěl i odvolací soud k závěru, že žalovaný této schopnosti ještě nenabyl, neboť se soustavně připravuje na své budoucí povolání. Nelze totiž přisvědčit žalobci, že pokud žalovaný vystudoval obor [anonymizována dvě slova] společného stravování na [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] [část obce], který je nematuritní a zakončený výučním listem, je tak schopen nastoupit do zaměstnání, které by mu umožnilo, aby se živil sám. Již jen z pouhého porovnání obou učebních oborů je zjevné, že žalovaný absolvováním dvouletého školního vzdělávacího programu ([anonymizována dvě slova] společného stravování získal nižší střední odborné vzdělání s výučním listem, zatímco současným navazujícím studiem tříletého [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] získá střední odborné vzdělání s výučním listem, přičemž mu tento obor navíc umožňuje prodloužení studia na čtyřleté ukončené maturitou. Žalobcova argumentace, že není jisté, zda žalovaný bude pokračovat v maturitním studiu, není případná, neboť pro posouzení věci je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Namítal-li žalobce, že s ním žalovaný nekomunikuje a nejeví žádnou snahu o zlepšení vztahu s ním, k čemuž žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že tomu tak je z důvodu„ špatné zkušenosti, např. rozbitá hlava apod.“, nic to na trvání této žalobcovy vyživovací povinnosti nemění.

10. Z uvedených [anonymizováno] byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který měl úspěch i v této fázi řízení, žádné náklady prokazatelně nevznikly.