o odškodnění,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 83 631 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 1 318 959 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané u něj dne 26. 1. 2024, kterou se žalobce domáhal na žalované předně zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout jednak následkem trestního stíhání jeho osoby vedeného (posléze) u Obvodního soudu pro [adresa] jako soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], jehož rozsudkem ze dne 4. 10. 2022, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2023 ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] jako odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. [spisová značka], byl zproštěn na něj podané obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, jednak v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání. Újmu vzniklou z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání žádá žalobce odškodnit zaplacením částky 1 300 000 Kč. Na odškodnění újmy zapříčiněné nepřiměřenou délkou trestního stíhání požadoval žalobce zaplatit částku 270 000 Kč, v tomto rozsahu vzal žalobu zpět poté, co mu žalovaná tuto částku uhradila, načež soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení o žalobě zastavil. Na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby žalobce požadoval původně zaplatit 194 542 Kč, po částečném plnění žalované částkou 30 000 Kč vzal v tomto rozsahu a dále ještě ohledně částky 61 952 Kč žalobu zpět, k čemuž soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení o žalobě rovněž zastavil. Výsledně tak žalobce požaduje na žalované zaplacení částek 1 300 000 Kč na odškodnění nemajetkové újmy způsobené podle žalobních tvrzení zahájením a vedením trestního stíhání a 102 590 Kč na náhradu škody.

3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování předně ze zjištěného průběhu žalobcova trestního stíhání, zejm. pak jeho výsledku, faktur, vystavovaných žalobcovým obhájcem [Jméno advokáta] na žalobce a dále společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]., jakož i příjmových dokladů společnosti [právnická osoba]., vystaveného dne 25. 3. 2020 na částku 33 638 Kč, na kterém je uvedeno, že tato částka byla přijata od [Jméno žalobce], přičemž podpisy osoby pokladníka a osoby, která (doklad) převzala, vypadají shodně, a společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 2. 2014, v němž se uvádí, že od [Jméno žalobce] byla přijata částka 130 304 Kč, přičemž podpisy osoby pokladníka a osoby, která (doklad) převzala, vypadají rovněž shodně. Žalobce uplatnil posléze zažalované nároky u žalované dne 25. 7. 2023, žalovaná plnila po podání žaloby jen shora uvedenými částkami.

4. Při právním posouzení věci soud prvního stupně postupoval podle jím citovaných ustanovení § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2, § 31a, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“).

5. Na jejich podkladě předně konstatoval, že žalobcovo trestní stíhání je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné, což při splnění dalších podmínek (vznik újmy a příčinná souvislost) zakládá právo na odškodnění. Nárok na odškodnění nemajetkové újmy zamítl k námitce žalované jako promlčený (bližší reprodukce důvodů tohoto rozhodnutí není zapotřebí vzhledem k nenapadení zamítavého výroku o věci samé odvoláním). Nárok na náhradu škody soud prvního stupně shledal po podrobném hodnocení právních služeb uvedených v předkládaných fakturách důvodným v rozsahu částky 83 631 Kč, uváděje, že žalobce v tomto rozsahu rovněž prokázal vznik škody (tj. faktické vynaložení nákladů svojí osobou).

6. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě jen co do posledně uvedené částky, ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., považuje poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení za prakticky totožný.

7. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (a výslovně též ve výroku nákladovém, aniž by však vůči němu formulovala jakékoliv odvolací námitky) včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že žalobce v řízení neprokázal „propojení úkon-faktura-platba”, že soud prvního stupně přehlédl časové a věcné nesouvztažnosti faktur s výkonem těch kterých právních služeb v rámci žalobci poskytované obhajoby a že provedeným dokazováním rozhodně nebyly rozptýleny pochybnosti žalované (soudu prvního stupně přitom prezentované) v tom směru, zda příjmové doklady vystavené údajně společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba] mohou prokázat vznik škody žalobci, tj. skutečnost, že žalobce uvedeným společnostem zaplatil částky v dokladech uvedené. V této souvislosti žalovaná v odvolání zopakovala svoji (soudem prvního stupně podle ní nesprávně oslyšenou) argumentaci, že doklady nejsou učiněny na žádném běžně prodávaném tiskopisu ani v rámci žádného účetního systému, ale jedná se o prosté tabulky neobsahující žádné číselné označení, pročež by je podle žalované ani nebylo možné spárovat v účetnictví uvedených společností. Pokud zároveň částka uvedená na příjmových dokladech přesně odpovídá součtu částek z faktur zčásti časově ani částkami neodpovídajících „tvrzeným” úkonům, pak má žalovaná za to, že uvedené okolnosti vzbuzují závažné pochybnosti o pokladních dokladech a přisvědčují závěru, že tyto byly účelově vystaveny pouze pro účely dokazování v tomto řízení.

8. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v jejím odvoláním dotčeném vyhovujícím výroku změnil a žalobu zamítl i v tam uvedeném rozsahu.

9. Žalobce s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku v jeho vyhovujícím výroku jako věcně správného s tím, že v průběhu řízení vzal žalobu o náhradu škody v rozsahu obtížně prokazatelných položek zpět, aby eliminoval veškeré pochybnosti, setrval na ní i po dílčím plnění žalované jen v rozsahu soudem prvního stupně výsledně posuzované částky 102 590 Kč, která podle jeho přesvědčení na první pohled nedosahuje rozsahu poskytování právní pomoci, spočívající zejména v zastupování při všech jednáních v trestním řízení trvajícím cca 13 let. V průběhu řízení pak prokázal, jak správně naznal soud prvního stupně, že veškeré platby, které byly za něho v průběhu trestního řízení uhrazeny jinými subjekty, těmto subjektům uhradil, a tedy škoda vznikla jemu.

10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované a v jím vytyčených mezích (tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé a závislém výroku o nákladech řízení) napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté, co doplnil dokazování úplnými výpisy z obchodního rejstříku společností [právnická osoba] a [právnická osoba]., z nichž zjistil, že žalobce byl (mj.) v době žalovanou zpochybňovaných transferů, zachycených v dokladech sub. bod 3 odůvodnění shora, společníkem a jednatelem těchto obchodních společností, neshledal odvolání důvodným, plně se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry, které vedly soud prvního stupně k vyhovění žalobě co do nároku na náhradu škody právě částkou 83 631 Kč. O kvalifikování žalobcova trestního stíhání jako nezákonného (nedůvodného) ve smyslu § 7 a § 8 OdpŠk není sporu, stejně jako o odškodnitelnosti v něm vynaložených nákladů obhajoby (zde bylo na místě poukázat na § 31 OdpŠk, což soud prvního stupně sice neučinil, v jeho intencích ale správně postupoval). Není pochyb o tom, že žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem, který při jeho obhajobě vykonal úkony honorovatelné podle advokátního tarifu ještě částkou 83 631 Kč (nad rámec plnění žalované částkou 30 000 Kč), jak podrobně rozebral soud prvního stupně pod bodem 48 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud sdílí závěr prvního stupně, že žalobce prokázal majetkový transfer jistě alespoň ve výši této částky vůči osobám obchodních společností [právnická osoba] a [právnická osoba]., jejichž hmotné „angažmá” při žalobcově obhajobě je opodstatnitelné tím, že šlo o „žalobcovy” společnosti. Pochybnosti žalované o obsahu dvou inkriminovaných pokladních dokladů odvolací soud nesdílí, soudem prvního stupně uvažovaná shodnost podpisů (žalobce) je vysvětlena jeho přítomností na obou stranách zde zachycených transakcí, ohledně nichž odvolací soud nespatřuje důvody pro zpochybnění, že se odehrály právě tak, jak je v dokladech zachyceno. Případné časové či věcné nesouvztažnosti faktur s průběhem poskytování právních služeb při žalobcově obhajobě v průběhu třináctiletého trestního stíhání podle odvolacího soudu není namístě přeceňovat; podstatné se odvolacímu soudu jeví právě tolik, že obhajoba v posléze soudem prvního stupně honorovaném rozsahu byla žalobci poskytnuta, jeho obhájci zaplacena (dílem žalobcem, dílem dvěma uvedenými společnostmi) a v rozsahu plnění těchto třetích osob těmto osobám refundována (žalobcem, čímž vznikla škoda jeho osobě, jak soud prvního stupně správně uvedl).

11. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to jak ve vyhovujícím výroku o věci samé, tak v závislém nákladovém výroku, na jehož přiléhavé odůvodnění postačí pro stručnost odkázat.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario v situaci, kdy se v odvolacím řízení úspěšný žalobce práva na náhradu jeho nákladů při jednání odvolacího soudu vzdal.