pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 28 C 48/2021-99,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 34C 209/2014.

3. Za postupu podle § 115a o. s. ř. vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 34C 209/2014, jehož průběh v odůvodnění rozsudku podrobně popsal, bylo zahájeno [datum] podáním žaloby, kterou se žalobce domáhá vůči žalovanému - [ulice] podnik města České Budějovice, a.s. náhrady škody na zdraví z pracovního úrazu, po jejích opakovaných změnách (rozšiřování) v konečné výši [částka] s příslušenstvím. Ve věci byli slyšeni svědci, byl vyžádán znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie od ustanovené znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho doplnění, následně i revizní znalecký posudek od Psychiatrické nemocnice [část obce] a znalecký posudek z oboru ortopedie. Rozsudkem ze dne [datum] okresní soud žalobě co do částky [částka] a příslušenství z částky [částka] a z částky [částka] vyhověl a ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím ji zamítl. Z podnětu odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích po doplnění dokazování rozsudkem ze [datum] zmíněný rozsudek v zamítavém výroku II. co do částky [částka] s příslušenstvím potvrdil a ohledně částky [částka] s příslušenstvím, jakož i ve výrocích III. až V. jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku krajského soudu dovolání. Rozsudkem ze dne [datum] okresní soud žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím a ohledně částky [částka] s příslušenstvím ji zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce proti zmíněnému rozsudku podal odvolání, které bylo usnesením krajského soudu z [datum] odmítnuto. Věc pak byla [datum] předložena Nejvyššímu soudu. Dne [datum] se žalobce se svým nárokem obrátil předběžně na žalovanou, ta se však do podání žaloby nevyjádřila.

4. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) a judikaturu (stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 a rozhodnutí téhož soudu sp.zn. 30 Cdo 1355/2012, 25 Cdo 508/2008) k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť jeho délka od [datum] do rozhodnutí v této věci ([datum]) je nepřiměřeně dlouhá, přičemž řízení není dosud skončeno, žalobci tak vznikla nemajetková újma, kterou je na místě odškodnit v relutární formě. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky [částka] za každý rok trvání řízení (z toho za první dva roky v poloviční výši), což při délce posuzovaného řízení 7 let a 4 měsíce činí [částka]. Tuto částku pak snížil jednak o 45% z důvodu právní a skutkové obtížnosti věci (bylo provedeno dokazování výslechem svědků, znalců /opakovaně/, znaleckými posudky a listinami) a o dalších 20% z důvodu počtu soudní soustavy, před kterou se věc nacházela (nalézací soud rozhodoval ve věci dvakrát a odvolací soud rovněž dvakrát) a naproti tomu ji zvýšil o 20% z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Neshledal, že by v posuzovaném řízení došlo k průtahům či nečinnosti soudu, jehož postup víceméně směřoval k rozhodnutí ve věci, nicméně v období od [datum] do [datum] docházelo k nekoncentrovanému postupu nalézacího soudu. Přitom nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel. Žalobě proto vyhověl co do částky [částka] ([částka] – [částka]) spolu s úroky z prodlení (§ 15 odst. 2 OdpŠk a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.) od [datum] a ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III., podal žalobce včas odvolání, ve kterém uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v jeho případě není možno napravit újmu vzniklou dlouhotrvajícím řízení jinak než zadostiučiněním v penězích a že nebylo zjištěno, že by se na délce řízení podílel, avšak nesouhlasí se závěrem, že z důvodu právní a skutkové obtížnosti věci je nutno odečíst 45% od základní částky [částka]. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, proč nalézací soud přistoupil právě k takovémuto procentuálnímu krácení a napadený rozsudek je tak podle něj nepřezkoumatelný. Dovozoval, že mělo být užito krácení maximálně 20% a měla mu tak být přiznána ještě částka [částka] (celkem tedy [částka]). Pokud argumentuje soud prvního stupně, že ve věci bylo provedeno dokazování výslechem svědků, jednalo se o návrh na slyšení svědků vznesený žalovanou stranou, potažmo vedlejším účastníkem, a svědkové byli zaměstnanci žalovaného, kteří již byli slyšeni v rámci trestního řízení a vyjadřovali se k těm samým skutečnostem, jež byly uváděny v trestním řízení. Žalobce sám návrhy na výslech těchto osob nevznášel a též se k těmto důkazním návrhům ani nepřipojoval. Dále uvedl, že k průtahům, jež byly ovlivněny důvody na straně soudu, nedošlo jen v období zmiňované nečinnosti a nekoncentrovaného vedení řízení od [datum] do [datum], ale je potřeba to vztáhnout i k období předchozímu a též k období po [datum] a rozvedl proč. Stran výroku o nákladech řízení žalobce namítal, že je nesprávný, neboť mu nebyla přiznána nákladů za úkon právní služby v podobě sepisu vyjádření ze dne [datum], jímž reagoval na vyjádření žalované ve věci. Ačkoliv s ním jako přílohu zaslal osvědčení o registraci jeho zástupce k DPH, soud prvního stupně mu náklady nesprávně přiznal bez náhrady této daně. Správně tedy podle žalobce měly náklady řízení činit [částka]. Proto žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek ve výroku II. změněn tak, že mu bude přiznána na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dále částka [částka] s příslušenstvím a na nákladech řízení částka [částka]. Současně uvedl, že souhlasí a navrhuje, aby bylo o odvolání rozhodnuto bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a shledal odvolání zčásti důvodným. Rozhodl přitom podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť žalobce se práva účasti na projednání věci vzdal již v odvolání a žalovaná na výzvu odvolacího soudu ze dne [datum], zda s takovým postupem souhlasí, opatřenou doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nereagovala. Odvolací soud tak vycházel z předpokladu jejího souhlasu.

8. Procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně za postupu podle § 115a o. s. ř. správně zjistil skutkový stav, který nedoznal zásadních změn – kromě neskončení dovolacího řízení – ani v odvolacím řízení, proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil zásadně správně i po stránce právní, vycházeje i z na věc přiléhající judikatury. Odvolací soud nahlíží na věc dílem odlišně, jen pokud jde stanovení základního odškodnění a jeho moderace.

9. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že délka posuzovaného řízení, které není vzhledem k žalobcem podanému dovolání doposud skončeno, je nepřiměřeně dlouhá, když k okamžiku rozhodování odvolacího soudu (§ 211 a § 154 odst. 1 o. s. ř.) činí 7 let a 8 měsíců, že tím žalobci vznikla nemajetková újma (kterou žalovaná nevyvracela, majíc za to, že délka řízení ještě obstojí) a že je na místě odškodnění této újmy peněžitou formou. Při základní částce [částka] za každý rok trvání řízení (z toho za první dva roky v poloviční výši), kterou i odvolací soud považuje v posuzovaném případě za odpovídající, tak výše zadostiučinění činí [částka]. Tuto částku je pak podle přesvědčení odvolacího soudu na místě podle § 31a odst. 3 OdpŠk snížit jednak o 20% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána a dále o 35% z důvodu skutkové složitosti věci (potřeba obsáhlého dokazování, nutnost vyhotovení znaleckých posudků a jejich doplňků, opakované slyšení znalců) a naopak ji zvýšit o 20% z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce. Výsledná částka odškodnění tak činí [částka]. Po odečtení žalobci již pravomocně přiznaných [částka] tak žalobci na odškodnění přísluší již jen dalších [částka].

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zamítavého výroku o věci samé (II.) změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (když ohledně prodlení žalované postačí odkázat na správné úvahy soudu prvního stupně), jinak byl ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím jako správný potvrzen podle § 219 o. s. ř.

11. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobci, který měl ve věci co do základu úspěch, byla podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána jejich plná náhrada. Žalobcem účelně vynaložené náklady sestávají v řízení před soudem prvního stupně z odměny advokáta po [částka] (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a písemné podání ve věci ze dne [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., tří paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], tj. celkem [částka]. V odvolacím řízení spočívají žalobcovy náklady v odměně advokáta [částka] za 1 úkon právní služby (odvolání) a jedné paušální náhradě [částka] (§ 11 odst. 1 písm. k ), § 13 odst. 4 cit. vyhlášky) a v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce [částka], tj. celkem [částka] Celkem tak žalobcem účelně vynaložené náklady v řízení před soudy obou stupňů činí [částka].

12. O lhůtě k plnění ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní zákonné lhůtě může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.