pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravnými usneseními ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném vydání čtyř kusů čipů od vchodových dveří obytného domu na adrese [adresa] (výrok I), odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byl žalovaný uznán povinným vydat žalobci bez zbytečného odkladu potřebný počet týchž čipů na základě žalobcovy žádosti, pokud bude žalobce v budoucnu čipy potřebovat (výrok II), zastavil řízení o žalobě v rozsahu požadovaného uložení povinnosti provést opravu radiátoru v žalobcově jednotce [číslo] nacházející se v domě ve [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec a číslo], v 1. obývacím pokoji o výměře [výměra] (výrok III), zamítl žalobu, aby žalovaný zjistil příčinu závady spočívající v netopení topení tamtéž (výrok [příjmení]), zamítl žalobu, aby žalovaný doručil žalobci odpověď na reklamaci vyúčtování služeb za rok [rok], vhozeného do poštovní schránky, kterou žalobce doručil žalovanému dne [datum] a nedoručení odpovědi opakovaně reklamoval (výrok V), zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zajistit v bytovém domě [adresa], ve 12. patře mezi schodištěm a vstupem do chodby k bytové jednotce žalobce instalaci takových dveří, které budou plnit své základní funkce, tedy půjdou jak zavřít, tak otevřít (výrok [příjmení]), konečně zamítl rovněž žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] (výrok VII, ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum]) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném (společenství vlastníků bytů) shora uvedených osmi nároků (v případě nároku na zaplacení částky [částka] se jedná o dva nároky, znějící na zaplacení částek [částka] a [částka] a mající samostatný skutkový základ), a to jako člen žalovaného, vlastník bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [adresa].

3. V případě nároku na vydání čtyř kusů čipů od vchodových dveří domu soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako vlastník jednotky a člen žalovaného disponuje čtyřmi čipy, neboť tři převzal při koupi bytu od jeho předchozího vlastníka v roce [rok] a další mu byl předán žalovaným v roce 2018. Podle usnesení přijatého shromážděním vlastníků jednotek dne [datum] přitom ke každému bytu náleží (a takto bude žalovaným vydán) počet čipů odpovídající počtu osob nahlášených pro tvorbu předpisu pravidelných splátek + dva čipy. V žalobcově bytě je pro tento účel podle soudu prvního stupně hlášena jedna osoba.

4. Uvedená zjištění soud prvního stupně právně posoudil podle § 1209 o. z. a jím citované judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalobce disponuje počtem čipů souladným s usnesením shromáždění vlastníků, jehož platnost v projednávané věci nelze zpochybnit. Na vydání dalších (čtyř) čipů již nemá nárok. Proto soud prvního stupně žalobu v tomto nároku zamítl.

5. Žalobu o vydání potřebného počtu čipů dle žalobcovy žádosti ad hoc soud prvního stupně odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř. jako neurčitou, neuvedl-li žalobce přes výzvu soudu prvního stupně podle § 43 odst. 1 o. s. ř., danou usnesením ze dne [datum], konkrétní počet čipů.

6. O zastavení řízení v rozsahu žalobního požadavku na opravu netopícího radiátoru v prvním obývacím pokoji žalobcova bytu soud prvního stupně rozhodl podle § 96 o. s. ř., z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně tohoto nároku.

7. Žalobní požadavek znějící na zjištění příčiny závady spočívající v netopení topení v tomto prvním obývacím pokoji žalobcova bytu soud prvního stupně zamítl s poukazem na ustanovení § 6 písm. e) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., s tím, že topení je i v části užívané výlučně vlastníkem jednotky společnou částí domu, přičemž z žádného právního předpisu neplyne povinnost žalovaného zjistit příčinu závady na společné části domu na základě požadavku vlastníka jednotky.

8. V případě žaloby znějící na uložení povinnosti žalovanému doručit žalobci odpověď na reklamaci vyúčtování služeb za rok [rok], provedenou podáním žalobce doručeným žalovanému dne [datum], vzal soud prvního stupně po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný tuto žalobcovu reklamaci vyřídil již přípisem ze dne [datum]. Jím námitky zamítl, a tedy reklamaci„ vyřídil“, jak předpokládá ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Proto soud prvního stupně zamítl tento nárok jako nedůvodný.

9. Shodně soud prvního stupně posoudil a rozhodl i o nároku na instalaci dveří ve společných prostorech domu poblíž žalobcova bytu s tím, že pokud o takové úpravě (opravě) nebylo rozhodnuto k tomu příslušným orgánem žalovaného (což nebylo, žalovaný naopak podle zjištění soudu prvního stupně nechal na daném místě se nacházející dveře v roce 2019 demontovat z důvodu jejich poškození), nelze ji žalovanému vnutit soudním rozhodnutím, neboť člen žalovaného nemá na provedení takové úpravy či opravy společných prostor domu právní nárok. K tomu soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1205 a § 1208 písm. e) bod 2 o. z., jakož i ustanovení [ustanovení pr. předpisu]

10. Nedůvodnými shledal soud prvního stupně i nároky na zaplacení částek [částka] a [částka]. V případě první částky, požadované žalobcem na paušalizované náhradě nákladů vzniklých mu sepisováním reklamací a placením poštovného, soud prvního stupně uvedl, že by mohlo jít o náklad řízení reparovatelný podle [ustanovení pr. předpisu], avšak za podmínek ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. O nárok plynoucí z hmotného práva podle soudu prvního stupně nejde. V řízení neúspěšnému žalobci však náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Nárok na zaplacení částky [částka], ztotožněné žalobcem s náklady na zvýšenou spotřebu energií na vytápění, zůstal podle soudu prvního stupně neprokázán. Proto soud prvního stupně zamítl žalobu i v obou peněžitých nárocích.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle„ § 142 o. s. ř.“ s tím, že pokud by měl nákladově zohlednit žalobcův procesní úspěch s nárokem na opravu topení, provedenou žalovaným po podání žaloby výměnou termostatického ventilu, jednalo by se o formalistický přístup nectící základní princip nákladového rozhodování v občanském soudním řízení, jímž je, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí osobě,„ která svůj návrh podala důvodně“. To podle soudu prvního stupně není žalobcův případ ani v uvedeném nároku, pokud žalovaný vyměnil ventil bez rozhodnutí svého výboru, a takto nad rámec svých povinností, resp. aniž by na tuto výměnu žalobci svědčil nárok. Proto soud prvního stupně usoudil na plný procesní úspěch žalovaného, jemuž přiznal plnou náhradu nákladů zastoupení advokátem, vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“ či„ advokátní tarif“).

12. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně výslovně v celém jeho rozsahu odvoláním.

13. Jeho úvodem uvedl, že vede s žalovaným řadu soudních sporů a že pod sp. zn. [spisová značka], kterou je označen napadený rozsudek, nenalezl ani po„ mnoha dnech“ prohledávání žádnou žalobu, které by bylo možné rozsudek přiřadit. Žalobce nicméně odhaduje, že jde o věc sp. zn. [spisová značka], a (zjevně) pro tento případ v obsáhlém odvolání předně namítl, že již z předvolání k jednání, při němž byla věc rozhodnuta, nebylo seznatelné, čeho se věc bude týkat, čímž byl zkrácen na právu přípravy k jednání. Po skutkové stránce věci soud prvního stupně podle žalobce pochybil tím, že neprovedl jím navrhované důkazy, naopak vyšel z důkazů žalobcem obratem zpochybněných jako„ falešných/fiktivních“. Dokazování dále prováděl nepřehledně, dílem bez věcného vztahu k uplatněným nárokům. Věc rovněž nesprávně právně posoudil a pochybil i v procesní rovině tím, že soudkyně„ odbíhala“ v průběhu jednání mimo jednací síň pro spisy ve věcech jiných žalob, sdělovala žalovanému a jeho zástupci informace z nich, což je podle žalobce nepřípustné a mohlo by mu být na škodu, až se na tyto žaloby dostane řada. V této souvislosti vyjádřil žalobce názor, že by bylo vhodné, aby„ žalobu převzal jiný soudce, který se bude chovat více profesionálně a eticky“. Soud prvního stupně podle žalobce ani nerozhodl o celém předmětu řízení.

14. Jakkoliv žalobce dále v odvolání zdůraznil, že nerozumí ani zkratkám právních předpisů a že je ve své obraně proti rozsudku determinován tím, že je právní laik, snesl v odvolání sice obšírně a ne zcela přehledně formulované, přesto však věcné námitky.

15. K nároku na vydání čtyř kusů čipů vytkl soudu prvního stupně, že vyšel z nesprávně zjištěného počtu osob hlášených v bytě na služby; soudem prvního stupně zjištěná jedna osoba byla přitom v bytě hlášena jen zhruba 2 až 3 měsíce z celkové doby dvou let trvání soudního sporu. Soud prvního stupně přehlédl účelovost jím akcentovaného rozhodnutí shromáždění, které ani nebylo uveřejněno, pročež se proti němu„ nedalo efektivně odvolat“. Nevydání čipů je podle žalobce porušením zásady rovnosti, celý systém čipů je nezákonný. Žalobce potřebuje čipy jen pro sebe a svoji rodinu, jím uplatněný nárok není nijak zlovolný, na rozdíl od přístupu žalovaného, jemuž trvalo po nabytí bytu žalobcem celý jeden rok, než vydal žalobci jeden čip, na nějž žalobce má – i podle žalovaného – nárok. Pokud jde o nároky na opravu netopícího radiátoru a zjištění příčin nefunkčnosti topení, k opravě sice po podání žaloby došlo a žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, soud prvního stupně však z prokázaného otálení žalovaného nevyvodil pro žalobce žádné příznivé procesní důsledky zejména v poplatkové a nákladové rovině; nejen v této souvislosti, ale i na řadě dalších míst odvolání vyslovuje žalobce přesvědčení, že (by) neměl platit soudní poplatky, že by mu zaplacené soudní poplatky měly být vráceny, a dále, že neměl být zavázán k náhradě nákladů řízení protistrany, resp. že napadeným rozsudkem mělo být naopak rozhodnuto o reparování nákladů řízení vynaložených žalobcem. Zamítnutím nároku na zjištění příčin netopení topení soud prvního stupně upřel žalobci nárok na„ něco, čím je výbor [anonymizováno] povinný ze své podstaty“, neboť žalobce sám do společné věci zasahovat nemůže. Ve vztahu k nároku na doručení odpovědi na žalobcem provedenou reklamaci vyúčtování služeb za rok [rok] žalobce zpochybnil jak závěr soudu prvního stupně o existenci takové odpovědi, tak i o jejím doručení. Ve vztahu k závěru soudu prvního stupně o absenci nároku na instalaci dveří v chodbě domu žalobce obsáhle polemizoval s přípustností stavu, kdy se zde dveře – podle něj nefunkční – nacházely, a vyslovil obavu, že formulace rozsudku může žalovaného nabádat k opětovné instalaci dveří, které nepůjdou otevřít, a budou tak znovu blokovány únikové cesty. Podle žalobce není důvodu, proč by žalovaný neměl instalováním funkčních dveří navrátit inkriminovanou chodbu domu do původního stavu, jako je tomu ve všech jiných patrech a vchodech domu. Rozhodnutí o zamítnutí peněžitých požadavků konečně podle žalobce postrádá náležitou skutkovou oporu i právní hodnocení.

16. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém jeho rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaný k odvolání předně uvedl, že je nepřípustné, neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku, jak pravomocně uzavřely soudy v exekuci vedené vůči žalobci jako povinnému k vymožení napadeným rozsudkem přisouzených nákladů řízení, rozhodujíce o jeho návrhu na zastavení exekuce. Odvolání je dále podle žalovaného nesrozumitelné. Pro případ, že by odvolací soud shledal podmínky pro jeho projednání, považuje žalovaný odvolání konečně za nedůvodné, neboť skutkovým a právním závěrům, jež byly soudu prvního stupně oporou pro rozhodnutí o žalobě, podle žalovaného nelze nic vytknout.

18. Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud odvolání odmítl jako nepřípustné, potažmo vadné, případně aby napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

19. Odvolací soud předně nepřisvědčil námitkám žalovaného, podle nichž je odvolání vadné či„ nepřípustné“, neboť napadený rozsudek již nabyl právní moci (což by nicméně nečinilo odvolání nepřípustným, ale opožděným – poznámka odvolacího soudu).

20. Z obsahu spisu plyne, že napadený rozsudek byl žalobci doručen dne [datum] a že žalobce proti němu podal odvolání dne [datum], tedy v otevřené odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Na tom ničeho nemění ani to, že odvolání bylo založeno do jiného spisu a k projednávané věci připojeno až v [anonymizováno] roku [rok] (jak se podává z úředního záznamu na č. l. 142 spisu), ani žalobcův neúspěch v exekuci s prosazením námitky o nevykonatelnosti napadeného rozsudku jako exekučního titulu.

21. Pokud jde o žalovaným zpochybněnou kvalitu odvolání, to je sice neúměrně obsáhlé a místy ztěžující izolování právně významných tvrzení, o neprojednatelné podání ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 a § 205 odst. 1 o. s. ř. se však podle odvolacího soudu rozhodně nejedná. Žalobce sice neuvedl odvolací důvody ve vztahu k výrokům II (o částečném odmítnutí žaloby) a III (o částečném zastavení řízení) napadeného rozsudku, tato rozhodnutí jsou však rozhodnutími procesní povahy, a proto je nutno je přezkoumat z podnětu podaného odvolání i při absenci vymezení odvolacího důvodu (srov. § 212a odst. 6 o. s. ř.).

22. Odvolací soud tudíž na pokladě odvolání přezkoumal celý napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání opodstatněným.

23. K již předznamenaným výrokům napadeného rozsudku II a III o částečném odmítnutí žaloby, resp. o částečném zastavení řízení, odvolací soud konstatuje, že jimi soud prvního stupně nijak nepochybil. Požadavek na vydání potřebného počtu čipů je i podle odvolacího soudu očividně neurčitý, na což byl žalobce správně upozorněn usnesením soudu prvního stupně o výzvě k odstranění vad žaloby, jež mu bylo doručeno dne [datum]. Převzetí takového požadavku do výroku soudního rozhodnutí by činilo takové rozhodnutí nevykonatelným (tzv. materiálně). Žalobce byl zmíněným usnesením soudu prvního stupně správně upozorněn na tíživý následek spočívající v odmítnutí žaloby, k němuž soud prvního stupně v tomto žalobním požadavku správně přistoupil, neboť žalobce vadu neodstranil. V případě částečného zastavení řízení o nároku na opravu netopícího radiátoru se žalobce v odvolání sám přihlásil k tomu, že vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, čemuž rozhodnutí soudu prvního stupně plně odpovídá.

24. Pokud jde o zbylé nároky, o nichž soud prvního stupně rozhodl věcně, odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním a věc na podkladě takto správně zjištěného skutkového stavu posoudil přiléhavým způsobem i po stránce právní. Se závěry soudu prvního stupně (skutkovými i právními) se odvolací soud jako správnými ztotožňuje, v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje, a zejm. s přihlédnutím k žalobcovým odvolacím námitkám, jakkoliv podle přesvědčení odvolacího soudu nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku ke skutkovému stavu věci a jejímu právnímu posouzení již jen následující.

25. Ve vztahu k námitkám procesní povahy odvolací soud konstatuje, že nesprávné označení písemného vyhotovení napadeného rozsudku číslem jednacím„ [číslo jednací]“ (namísto správného„ [číslo jednací]“), bylo opraveno usnesením ze dne [datum]. Došlo k tomu sice až po podání odvolání, obsah odvolání však nesvědčí o tom, že by žalobce byl z tohoto důvodu jakkoliv zkrácen v možnostech odvolací argumentace týkající se právě projednávané věci. Jistě nelze vyloučit, že nesprávnou spisovou značkou bylo označeno již předvolání žalobce k (jedinému) jednání soudu prvního stupně (předvolání není součástí spisu), konanému dne [datum]. Podstatné však je, že předvolání bylo žalobci doručeno již dne [datum], přičemž žalobce se k jednání dostavil, aniž by v mezidobí či v průběhu jednání namítal jakoukoliv svoji dezorientaci v tom, co je předmětem jednání. Námitka o zkrácení v možnostech přípravy na jednání tedy není důvodná. Obsah spisu nesvědčí ani o tom, že by soud prvního stupně nerozhodl o celém předmětu řízení (žalobce ostatně v odvolání žádný nerozhodnutý předmět řízení nenabídl), ani o tom, že by se věc projednávající soudkyně chovala jakkoliv„ neprofesionálně“ či„ neeticky“.

26. K odvolací námitce, že soud prvního stupně neprovedl celou řadu žalobcem navrhovaných důkazů, odvolací soud uvádí, že povinností soudu není provést všechny účastníky navržené důkazy, ale právě jen ty důkazy, jež postačí ke zjištění skutkového stavu věci, postaví-li na něm soud své rozhodnutí.

27. To soud prvního stupně učinil, a to předně – a zcela správně – ve vztahu k rozhodnutí o nároku na vydání čtyř kusů čipů, jež založil na zjištění, že v žalobcově bytě je hlášena na služby toliko jedna osoba. Při zpochybnění tohoto skutkového závěru soudu prvního stupně žalobce očividně přehlédl, že jej při jednání soudu prvního stupně k jeho dotazu sám výslovně potvrdil („ … je tam hlášená jedna osoba, tj. žalobce sám“). Právní závěr soudu prvního stupně o nerevokovatelnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků, nebylo-li odklizenou ve zvláštním – k tomu určeném – řízení, je zcela správný, postačí na něj odkázat. Otázka, jak dlouho trvalo žalovanému vydání čtvrtého čipu po nabytí bytu žalobcem, postrádá právní význam; podstatné je právě jen tolik, že k němu došlo před podáním žaloby. Stejně tak shledává odvolací soud správným i závěry soudu prvního stupně stran nedůvodnosti nároku na zjištění příčin„ netopení topení“, k nimž odvolací soud dodává ještě tolik, že bylo-li topení opraveno (což reflektoval i žalobce částečným zpětvzetím žaloby), nebylo nadále„ co zjišťovat“; nárok na zjištění příčiny, proč topení netopí, je totiž podle odvolacího soudu nárokem zjevně spjatým s osudem nároku na odstranění tohoto závadného stavu. Pokud jde o požadavek na doručení odpovědi na žalobcem provedenou reklamaci vyúčtování služeb za rok [rok], odvolací soud nemá co vytknout závěru soudu prvního stupně, že tato odpověď byla realizována již dopisem ze dne [datum] a že tento dopis byl žalobci doručen vhozením do schránky, jak uvedla při jednání soudu prvního stupně svědkyně [příjmení] – vůči její výpovědi o doručování listin členům [anonymizováno] rovněž jejich vhazováním do domovních schránek při jednání přítomný žalobce ani ničeho nenamítal. Rovněž úsudkům soudu prvního stupně o absenci žalobcových nároků na instalaci společné věci (dveří) ve společné části domu (chodbě) a zaplacení jím vyčíslených peněžitých částek nemá odvolací soud co vytknout a pro stručnost na ně odkazuje. Žalobcovu obavu, že závěry prvostupňového rozsudku mohou žalovaného ponoukat k opětovné instalaci dveří,„ které nepůjdou otevřít a budou tak znovu blokovány únikové cesty“, odvolací soud nesdílí a usuzuje na pravý opak; rozsudek je totiž právě utvrzením, že dveře v chodbě být nemusí, pokud se pro jejich reinstalaci žalovaný prostřednictvím svých - k tomu příslušných - orgánů sám nerozhodne. Právě jen prostřednictvím rozhodování žalovaného je pak významný názor žalobce, že v místě dveře být mají

28. Konečně odvolací soud nemá co vytknout napadenému rozsudku ani v nákladovém výroku, jímž soud prvního stupně zavázal žalobce k plné náhradě nákladů řízení žalovaného, jakkoliv jej – podle odvolacího soudu – bylo namístě odůvodnit ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný totiž zaznamenal neúspěch jen v nepatrném rozsahu, neuspěl-li procesně jen v jednom z osmi zažalovaných nároků. Již proto mu soud prvního stupně správně přiznal plné náklady řízení, jejichž vyčíslení odpovídá příslušným (jakkoliv soudem prvního stupně nezmíněným, v čemž jistě pochybil) ustanovením advokátního tarifu. Tarifní hodnota věci v případě šesti nepeněžitých nároků činí, jak žalovaný správně uvedl v podání ze dne [datum], jímž náklady vyčíslil, 6 x [částka] (viz § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 AT), s připočtením peněžitých nároků činí celková tarifní hodnota věci před soudem prvního stupně částku [částka]. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby tak činí [částka] (§ 7 AT). Ve zbytku lze, pokud jde o úvahy vedoucí k vyčíslení celkové výše nákladů řízení žalovaného před soudem prvního stupně, odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

29. Z vyložených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to jak ve výrocích o věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému podle nich přísluší plná náhrada nákladů sestávajících z odměny jeho advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k ) a § 12 odst. 3 AT za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu ve výši 2 x [částka] (tarifní hodnota věci zůstala v odvolacím řízení stejná, žalobce napadl rozsudek odvoláním v celém rozsahu), dále náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 2 x [částka] a konečně náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalovaného plátcem, v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ze shora uvedené odměny a náhrady (celkem ve výši [částka]), a tedy činící [částka] Celkem jsou tak náklady odvolacího řízení žalovaného představovány částkou [částka].

31. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalobce zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalovaného bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Pokud jde o žalobcem v odvolání prezentované námitky ohledně rozsahu vůči němu soudem prvního stupně vyvozené poplatkové povinnosti, resp. tam obsažené úvahy směřující snad k tomu, že by mu jím zaplacené soudní poplatky měly být vráceny (zčásti či snad zcela), odvolacímu soudu k nim nepřísluší se vyjadřovat, neboť není poplatkovým soudem a tyto otázky nejsou předmětem odvolacího přezkumu.