o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným (doplněným) rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalovanému ustanovené advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] přiznal odměnu za zastupování ve výši [částka], která bude uhrazena po právní moci tohoto výroku účtárnou tamního soudu (výrok III.).

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena elektronicky v aplikaci internetového bankovnictví a její podpis byl zajištěn připojením elektronických podpisů smluvních stran. Pře uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila úvěryschopnost žalovaného. Ten se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách [částka], avšak z poskytnuté mu částky [částka] uhradil částku [částka]. Rozsudkem tamního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu tří let, a to mimo jiné tak, že není oprávněn nakládat s finanční částkou přesahující [částka] týdně. Opatrovnicí žalovaného byla ustanovena Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] zmíněném rozsudku byla žalobkyně informována dne [datum]. Ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení o omezení svéprávnosti, jehož závěru odpovídají i skutečnosti zjištěné z výpovědi svědka [příjmení], vyplývá, že již v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru žalovaný nebyl schopen právně jednat, neboť ze znaleckého posudku se podává, že rozpoznávací a ovládací schopnosti žalovaného jsou sníženy, žalovaný mimo jiné není schopen porozumět důsledkům uzavíraných smluv, kdy finanční plnění je vyšší než [částka], přičemž znalkyní popsaný [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Smlouva o úvěru ze dne [datum] je tedy neplatná. Dále vzal za prokázáno, že zůstatek na účtu žalovaného v roce [rok] v červnu [částka], v červenci [částka], v srpnu - [částka], v září [částka], v říjnu [částka], v listopadu [částka], v prosinci [částka] a v roce [rok] v lednu - [částka], v únoru - [částka], v březnu - [částka], v dubnu - [částka], v květnu [částka], v listopadu - [částka], v říjnu - [částka] a prosinci - [částka]. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o úvěru, a sice dne [datum] (žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]), dne [datum] (žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]), dne [datum] (žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]), dne [datum] (žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]) a dne [datum] (žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]). Usnesením Policie ČR č.j. [spisová značka] [spisová značka] byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209/1 tr. zák., kterého se měla dopustit v usnesení uvedená osoba tím, že vykládala od žalovaného částku [částka]; usnesením Policie ČR č.j. [spisová značka] [spisová značka] byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209/1 tr. zák., kterého se měly dopustit osoby uvedené v usnesení tím, že způsobem popsaným ve výroku vylákaly od žalovaného částku [částka].

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na § 581, § 2991 a § 2993 o. z. k závěru, že ze strany žalovaného došlo převzetím částky [částka] jakožto plnění z neplatné smlouvy o úvěru k bezdůvodnému obohacení, neboť sama skutečnost, že žalovaný převzal uvedenou částku v [anonymizována dvě slova], která jej činila neschopným právní jednat, nemůže vést k závěru, že žalovaný je oprávněn si toto plnění ponechat. Nebyly přitom zjištěny žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že výkon práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl v rozporu s dobrými mravy, tj. že by ze strany žalobkyně došlo při uzavírání předmětné smlouvy k využití duševního stavu žalovaného ve snaze získat výhody z uzavřené smlouvy (získání provize). Nebylo tak prokázáno, že by při uzavírání smlouvy o úvěru žalobkyně postupovala jinak než standardním způsobem určeným žalobkyní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Dovodil, že pro posouzení otázky, zda ze strany žalovaného šlo o bezdůvodné obohacení, je bezvýznamná skutečnost, zda případné plnění bylo následně použito ve prospěch třetích osob (případné následné právní jednání žalovaného v tomto směru by bylo rovněž stiženo neplatností a žalovaný by se mohl domáhat vrácení takového plnění), jakož i skutečnost, že zůstatek na účtu žalovaného byl v roce [rok] i v roce [rok] setrvale velmi nízký, příp. záporný. Rovněž tak skutečnost, že před uzavřením předmětné smlouvy účastníci uzavřeli i další smlouvy o úvěru, nemůže sama o sobě vést k závěru, že smlouva o úvěru z [datum] byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že se ze strany žalobkyně nejednalo o záměrné přehlížení zjevně seznatelného nedostatku svéprávnosti dlužníka při sjednání smlouvy o úvěru. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, byla dotčená smlouva o úvěru uzavřena elektronicky, zaměstnankyně žalobkyně tak ani neměla možnost ověřit mentální stav potenciálního dlužníka. Za stavu, kdy dlužník byl schopen komunikovat elektronickou cestou a ke smlouvě připojil elektronický podpis, lze ze strany zaměstnankyně žalobkyně předpokládat, že neměla ani nemohla mít o duševním stavu dlužníka žádné pochybnosti. Nemohla předpokládat, že za dlužníka vyplňuje potřebné formuláře třetí osoba. Zprostředkovatel si tak nemohl být vědom limitovaného chápání a jednání žalovaného. [jméno] okolnost, že žalovaný využil získané prostředky k tomu, aby je předal třetím osobám, které jej z něho vylákaly, nemůže jít k tíži žalobkyně. Uzavřel tak, že žalobkyně uplatnila svůj nárok důvodně, když žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru. Žalobě proto vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř., když ve finančních poměrech žalovaného shledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení odepřel.

4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroků I. a II., podal žalovaný včas obsáhlé odvolání a soudu prvního stupně vytýkal, že správně nevyhodnotil jeho situaci jakožto osoby s omezenou svéprávností, limitované ve svém jednání a projevech, že přisvědčil, že veškeré kroky žalobkyně při uzavírání spotřebitelských úvěrů s ním jsou zcela po právu, slabší stranu spotřebitelského vztahu že tak postavil na roveň osoby plně svéprávné, právně odpovědné, že jednotlivé kroky spotřebitelského vztahu účastníků nehodnotil s přihlédnutím k jeho nespornému omezení danému omezením svéprávnosti, že vedl zcela formální dokazování k jeho námitkám a že nepřekonal limit daný ustanovením zákona o bezdůvodném obohacení a jeho objektivního charakteru. Uvedl, že žalobkyně podniká v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů a bez řádného prověření jeho osoby a bez osobního jednání s ním poskytla plnění přesahující jeho oprávněnou dispozici s finančními prostředky. Žalobkyně tak neuplatnila nezbytnou obezřetnost při své podnikatelské činnosti a měla by proto nést i veškerá rizika, která s jejími podnikatelskými aktivitami souvisí. Nelze na něho přenést riziko plnění z neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy, navíc v částce, která podstatným způsobem převyšuje limit stanovený znaleckým posudkem k realizaci jeho plateb. Formalistický způsob splnění podmínek prověřované osoby podle zákona na ochranu spotřebitele naplňuje rysy nemorálnosti. Rovněž namítal, že v rozhodnutí soudu nebylo vůbec zohledněno vyjádření jeho opatrovnice (matky) ze dne [datum], v němž se vyjadřovala k jeho prvnímu úvěru od žalobkyně z [datum], poskytnutého na základě smlouvy uzavřené na pobočce v [obec] za účasti p. [příjmení], na níž bylo později podáno trestní oznámení, přičemž rozhodnutí Policie ČR o odložení věci je jedním z řady důkazů a prokazuje nejen skutečnost, že faktickým příjemcem nebyl on, ale i způsob obhajoby p. [příjmení] v trestním řízení. Soud se dostatečně nezabýval jeho důkazní situací, když přes podrobný rozbor jeho běžného účtu opatrovnicí v podání ze [datum] zhodnotil výpisy z jeho účtů u žalobkyně zcela formálně bez souvislostí s dalšími provedenými důkazy. Tedy, že bez potřebného finančního krytí prováděla žalobkyně zcela formálně zkoumání jeho osobních poměrů, příjmů a výdajů. Dne [datum] poskytnutý úvěr, který je předmětem řízení, byl fakticky opakovaným přeúvěrováním předchozích úvěrů nejen u žalobkyně. Finanční prostředky na účtu neodpovídaly možnostem dostát jeho závazku, když neměl objektivně finanční prostředky pro splácení ani předchozích úvěrů podle dohodnutých splátek. Pokud něco uhradil, pak inkasem žalobkyně z jeho běžného účtu. Soud připustil -pokračoval žalovaný dále- výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která s ním předmětnou úvěrovou smlouvu neuzavírala, ale uzavírala s ním jinou, předchozí úvěrovou smlouvu ze dne [datum] a objasnila soudu údajně běžnou praxi zaměstnanců žalobkyně při poskytování úvěrů. Pokud by úvěrující pracovnice postupovaly a jednaly s ním, jak popsala svědkyně, nemohly by mu opakovaně úvěr poskytnout. Nabízí se vysvětlení, že tato svědkyně s ním nejednala dostatečně pozorně a popisuje pouze situaci, jak by měla vypadat nebo nejednala s ním, ale s jinou osobou za něho se vydávající. Výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] je v rozporu se závěry znalkyně a s konstatováním svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že„ běžný člověk je schopen posoudit, že žalovaný má handicap“. Podrobně je popsán žalovaného handicap a jeho projevy ve znaleckém posudku a v jeho doplnění znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně hájila postup při uzavírání úvěrových smluv elektronickou cestou, jako běžný způsob uzavírání smluv, při němž nelze ověřit jeho zdravotní stav a projevy; podle jeho opatrovnice ale žalobkyně nemohla ověřit ani jeho identitu, pokud byl zneužit jinou osobou, která za něj jednala a jeho údaje zneužila. Dovozoval, že soud prvního stupně přijal bez jakýchkoliv pochybností tvrzení žalobkyně, svým přístupem dal jasné stanovisko, jak může být vykládána ochrana spotřebitele, zejména pak ochrana osoby s omezenou svéprávností, že jím učiněný závěr o skutkovém stavu je formalistický, povyšující tržní zájmy žalobkyně nad ochranu osoby s omezenou svéprávností a že rozhodnutí o jeho povinnosti nárok žalobkyně je v přímém rozporu s rozhodnutím téhož soudu o omezení jeho svéprávnosti podle § 55 a násl. o. z. Omezením jeho svéprávnosti je mu dána zákonná ochrana i proti jeho vlastnímu jednání, jímž by si mohl uškodit. Tato jeho zákonná ochrana není v projednávané věci respektována. Závěrem proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušen a návrh žalobkyně aby byl zamítnut.

5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření znovu uvedla, že předmětná smlouva o úvěru byla s žalovaným uzavřena [datum], k pravomocnému omezení svéprávnosti žalovaného došlo až [datum] na základě rozsudku sp.zn. [spisová značka], o kterém se dozvěděla až dne [datum] a v návaznosti na to že učinila opatření, aby žalovanému již nemohl být další úvěr poskytnut a rozhodla požadovat po něm pouze nesplacenou část poskytnutých peněžních prostředků jakožto nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V době poskytnutí úvěru však žalovaný vůbec nebyl soudem omezen ve svéprávnosti a ona tak nemohla při poskytování úvěru prostřednictvím elektronické komunikace předvídat jeho částečnou nesvéprávnost. I přes to však následně seznala, že nebude po žalovaném požadovat ničeho jiného než navrácení nesplacené části jistiny pohledávky, bez smlouvou stanovených smluvních úroků, poplatků a dokonce ani úhradu zákonného úroku z prodlení. Možnost uzavření dohody o narovnání v tomto směru však byl opatrovnicí žalovaného odmítnuta. Poukázala na to, že v dnešní době je již běžným standardem uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím elektronické komunikace s využitím elektronických podpisů bez nutnosti osobní návštěvy pobočky poskytovatele. Nespatřuje rozpor v požadavku odborné péče v rámci uzavírání předmětné smlouvy, jelikož tato byla uzavřena ještě před tím, než k omezení svéprávnosti soudem došlo, na základě podkladů dodaných klientem, který byl schopen žádat o úvěr včetně dalších podkladů prostřednictvím internetového bankovnictví vyplnit a jí dodat. Tyto námitky žalovaného však nejsou relevantní, jelikož žalobkyně nerozporuje, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, avšak to nezbavuje osobu omezenou ve svéprávnosti povinnosti vrátit jí oč se obohatila, tedy nesplacenou jistinu.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč nehodnotil další z provedených listinných důkazů a proč neprovedl důkaz dopisem České pošty z [datum] a vypracováním dodatku ke znaleckému posudku i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

8. V případě bezdůvodného obohacení jde o objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Bezdůvodné obohacení tak vzniká či může vzniknout i na základě plnění podle neplatné smlouvy (§ [číslo] ve spojení s § 2993 o. z.), přičemž neplatnost takového právního jednání může být důsledkem nedostatku svéprávnosti. Ani objektivní povaha vztahu bezdůvodného obohacení ovšem nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporujícím dobrým mravům (§ 2 odst. 3 o. z.), příp. zneužitím práva (§ 8 o. z.). Nic takového, co by nasvědčovalo tomu, že by výkon práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl v rozporu s dobrými mravy či se jednalo o zneužití práva, však v posuzovaném případě ve shodě se soudem prvního stupně ani odvolací soud neshledal. Pro úplnost třeba poznamenat, že z hlediska povinnosti vydat bezdůvodné obohacení není významné, byl-li žalovaný schopen smlouvě porozumět či nikoliv a zda žalobkyně splnila všechny své povinnosti, neboť smlouva byla z důvodu stižení žalovaného [anonymizováno] poruchou shledána neplatnou (§ 581 o. z.) Ani případná následná dispozice žalovaného (obohaceného) se získanými prostředky (vydal-li je např. třetí osobě) sama o sobě v zásadě ničeho nemění na jeho povinnosti bezdůvodné obohacení vydat, jak již také správně konstatoval soud prvního stupně. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na vydání žalované částky a žalobě proto vyhověl (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]).

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen ohledně lhůty k plnění, když za okolnostem posuzovaného případu a celkovým poměrům žalovaného odpovídající považuje odvolací soud lhůtu 6ti měsíců od právní moci rozsudku a nikoliv zákonnou lhůtu tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jinak byl v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

10. V důsledku této částečné změny napadeného rozsudku byl odvolací soud nucen rozhodnout znovu o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 1,2 o. s. ř.) a zcela akceptuje jeho názor, že byť má žalobkyně vzhledem ke svému úspěchu ve věci právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), sociální a majetkové poměry žalovaného (příjem okolo [částka], vícero finančních závazků) zakládají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je na místě náhradu těchto nákladů žalobkyni ve smyslu § 150 o. s. ř. odepřít, což se -i s ohledem na jejich výši- v majetkové sféře žalobkyně takřka nijak neprojeví a lez po ní spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesla ze svého.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně, která měla i v této fázi řízení úspěch, jejich náhradu nepožadovala.

12. Ve zbývajícím, odvoláním nenapadaném výroku III. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).