o rozvod manželství,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozvedl manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky] a [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne [datum] před [adresa], a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ust. § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství. Ačkoli se manželé na příčinách rozvratu manželství neshodli (manžel spatřoval hlavní příčinu ve vzájemném odcizení, manželka v údajném alkoholismu manžela), z výpovědí jich obou jednoznačně vyplynulo, že se v průběhu manželství začaly objevovat problémy, které se postupně zhoršovaly (odsouzení manželky k podmíněnému trestu odnětí svobody, COVID, údajný alkoholismus a agresivita manžela apod.) a nakonec vedly k odstěhování manžela ze společné domácnosti, avšak rozpory se i poté dále prohlubovaly, kdy manželka manželovi znemožnila přístup do společné nemovitosti, ale i do bytu, který je v jeho výlučném vlastnictví, také mu zrušila dispoziční oprávnění k účtu, na který je zasílán příjem z pronájmů společných nemovitostí a rovněž manžel zablokoval své účty, aby se k nim manželka nedostala. Dovodil tak, že obnovení manželského soužití nelze očekávat, a to ani za pomoci odborníka, když vzájemné vztahy účastníků se neustále zhoršují a i při vědomí § 389 odst. 2 z. ř. s. neshledal manželkou navrhované přerušení řízení z důvodu účasti manželů na rodinné terapii či mediaci účelným, když i samotné chování a jednání manželky nesvědčí o tom, že by měla skutečný zájem napravit narušené vztahy a obnovit společné soužití. Námitka podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla manželkou vznesena při jednání konaném [datum], při němž došlo k rozhodnutí ve věci a nebyla shledána důvodnou, proto nebyla věc předkládána odvolacímu (správně nadřízenému - - pozn. odvolacího soudu) soudu (§ 15b odst. 2 o. s. ř.). S odkazem na § 755 a § 756 o. z. proto soud I. stupně návrhu vyhověl, když z provedeného dokazování vyplynulo, že se na rozvratu manželství podíleli oba manželé, a dodal, že manžela ani nelze nutit setrvávat v manželském svazku. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 z. ř. s.

3. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné a přípustné odvolání, neboť má za to, že manželství není natolik hluboce a trvale rozvráceno, jak dovodil soud I. stupně. Manželství trvá od roku 1993 a s ohledem na tuto časovou osu nelze předpokládat, že oba manželé budou fungovat a mít stejné postoje jako při jeho uzavření. Manžel nepředložil žádný relevantní důkaz, na základě kterého by bylo možné dojít k závěru, že manželství již nelze zachránit a obnovit manželské soužití za pomoci mediátora či rodinné terapie, přičemž ona o tento postup projevila opakovaně zájem, rovněž intenzivně řešila manželovu špatnou životosprávu - nadměrné užívání alkoholu. Dále uvedla, že ji soud I. stupně dostatečně nevyslechl a velmi necitlivě v průběhu jejího výslechu kladl otázky a zasahoval do volného líčení skutečností, které chtěla v rámci své účastnické výpovědi soudu sdělit a vylíčit. Nastalou situaci v manželství přikládá syndromu vyhoření u manžela, který se nesrovnal s krizí středního věku a tuto řešil nadměrným užíváním alkoholu. Tento stav měl a má vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti a vede k nepřiměřeným reakcím a neadekvátnímu řešení každodenních činností, tak jak je život přináší. Tím, že soud nevyužil jí navrhované možnosti a nenařídil účastníkům mediaci v povinném rozsahu alespoň tří hodin, účastníky následně rozvedl v nestandardně rychlém průběhu řízení prakticky během 14 dnů, a to bez předložených důkazů na podporu a prokázání tvrzení manžela či jejích. Odkázala na protiprávní postup soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], který vyjádřila v námitce podjatosti, a neztotožnila se s tím, jak se s námitkou podanou při jednání [datum] nalézací soud vypořádal, když o námitce podjatosti mělo být rozhodnuto samostatně, soudkyně měla jednání ukončit a vyčkat rozhodnutí odvolacího soudu. Za protiprávní postup považuje i to, že spolu s rozsudkem jí byla zaslána také výzva datovaná [datum] k úhradě soudního poplatku z odvolání, přestože z jejího podání ze dne [datum] nelze dovodit, že jím podala odvolání proti rozsudku, které podává až nyní. Domnívá se, že měly být provedeny další důkazy, které by potvrdily či vyvrátily jednotlivá tvrzení účastníků a že mělo být rozhodnuto nadřízeným soudem o námitce podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která až následně po podané námitce rychle a bez přítomnosti manželky v jednací síni ukončila dokazování a vyhlásila rozsudek, aby tak navodila situaci, že námitka podjatosti je vznesena v závislosti a souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. V neposlední řadě namítala, že ani na jedno z jednáních nařízených na [datum] nebyla řádně a včas obeslána a i tato skutečnost bránila soudu I. stupně ve věci rozhodnout. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu za současného rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] tak, že bude věc přikázána jinému soudci téhož soudu.

4. Manžel ve svém písemném vyjádření zopakoval, že manželství účastníků je dlouhodobě zcela nefunkční, ti spolu dlouhodobě ani nebydlí a on na obnově manželství nemá zájem. Podle jeho názoru se již před soudem I. stupně manželka snažila řízení zdržovat (např. navrhovala mediaci či rodinnou terapii) a sama mu přitom činila různé naschvály ohledně užívaných nemovitostí a dodnes - i přes zaslanou výzvu - mu nebyly zpřístupněny společné nemovitosti. Trvá na tom, že soud I. stupně postupoval procesně správně a oba manželé měli možnost se k věci dostatečně vyjádřit v rámci své výpovědi. Zdůraznil, že manželství je hluboce a trvalo rozvráceno a že s manželkou žít nechce a nebude. Popřel její tvrzení ohledně nadměrného užívání alkoholu a poukázal na to, že manželka neuvádí nic, co by svědčilo zachování manželství, resp. obnovení soužití manželů, ba právě naopak. K žádnému obnovení soužití nedošlo ani nedojde, každý z manželů si již žije svým životem a tento stav je neměnný. Celou dobu je toho názoru, že záměrem manželky je řízení jen zdržovat a prodlužovat; to souvisí i s námitkou podjatosti podanou manželkou proti soudkyni [tituly před jménem] [jméno FO], která je podle něho zcela nedůvodná a souvisí s popsanými procesními obstrukcemi. Nelze ho nutit setrvávat v manželství, které neplní žádnou ze svých funkcí, když s manželkou žít nechce. Navrhl, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

6. Nejprve se odvolací soud zabýval odvolacím důvodem zakotveným v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. zda napadený rozsudek vydal vyloučený soudce, a dospěl k závěru, že tomuto tak není. V průběhu jednání konaného [datum] vznesla manželka prostřednictvím své právní zástupkyně námitku podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] – aniž by k námitce uvedla cokoli bližšího- s tím, že námitku odůvodní ve lhůtě 5 dnů. Pokud měl soud za to, že tato námitka není důvodná, neboť jak napadená soudkyně v bodě 10. odůvodnění rozsudku uvedla: „nemá žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům, účastníky ani jejich zástupce nezná, manžela nijak nezvýhodňuje a k manželce, resp. její právní zástupkyni se chová korektně jako ke kterémukoli účastníkovi řízení či jeho zástupci“ a v závěru tohoto jednání ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, nepochybil, když v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. jednání neodročoval a nepředkládal věc svému nadřízenému soudu k rozhodnutí o této námitce. Ostatně jak také manželka avizovala, vznesenou námitku podjatosti odůvodnila dodatečně podáním z [datum] tím, že jmenovaná soudkyně se již při prvním jednání konaném [datum], kterému nebyla z objektivních a omluvitelných důvodů přítomna, arogantně a zcela zaujatě vyjadřovala ve věci, právní zástupkyně jí musela přímo z jednací síně kontaktovat telefonicky s hlasitým odposlechem a dotázat se, proč není přítomna jednání; jednání z [datum] bylo následně nestandardně odročeno toliko o 7 dní, kdy soudkyně trvala na stanovení termínu přes telefon, ke kterému v jednací síni prakticky donutila její právní zástupkyni; při jednání odročeném na [datum] byl proveden její výslech, ale velmi nepříjemný, necitlivý a arogantní přístup [tituly před jménem] [jméno FO] vedl k jejímu téměř zhroucení a poté co opustila soudní místnost soudkyně jednání nepřerušila, pokračovala v něm, a to dokonce vyhlášením rozsudku ve věci; celkový přístup a chování soudkyně k oběma účastníkům a rovněž tak k právním zástupkyním jich obou byl absolutně odlišný. Z uvedených tvrzení manželky a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by měla napadená soudkyně takový poměr k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, z něhož by bylo možno dovozovat, že je důvod pochybovat o její nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.).

7. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že i kdyby snad v absentujícím postupu soudu I. stupně podle § 15b odst. 1 o. s. ř. bylo namístě shledat jeho pochybení (jakože to namístě není), otázku podjatosti soudce by i tak v situaci, kdy tento rozhodl o věci samé a bylo podáno odvolání, bylo nutno posoudit v odvolacím řízení, nikoliv rozhodnutím nadřízeného soudu podle § 15b o. s. ř., jímž by odvolací soud stejně nebyl vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. Pokud pak jde o věc samu, zásadním a jediným důvodem rozvodu manželství rozhodnutím soudu jakožto jediného způsobu zániku manželství za života manželů je kvalifikovaný rozvrat manželského soužití, kterým se rozumí rozvrat hluboký, trvalý a nenapravitelný, pročež nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 o. z.). Soud I. stupně proto správně zjišťoval, zda je v souzeném případě tato skutková podmínka rozvodu splněna, a poněvadž dospěl k závěru, že tomu tak je, zjišťoval i příčiny tohoto rozvratu. S tímto jeho závěrem se odvolací soud ztotožňuje, když v řízení bylo prokázáno, že rozpory trvající mezi účastníky několik let postupně gradovaly a vedly k tomu, že účastníci po celou dobu netvoří rodinné společenství, od února 2025, kdy se manžel odstěhoval a odmítá se vrátit, žijí odděleně, nekomunikují spolu, rozpory mezi nimi se dál prohlubují (zablokování účtů, odnětí dispozičního práva k bankovnímu účtu, znepřístupnění nemovitostí), manžel nemá o obnovu manželského soužití zájem, s manželkou žít nechce a nebude. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud manželství účastníků rozvedl, když manželka ani netvrdila, že by rozvod byl v rozporu s jejím zájmem [§ 755 odst. 2 písm. b) o. z.] a správně také rozhodl o nákladech řízení.

9. Pokud manželka v odvolání namítala, že jí spolu s rozsudkem byla zaslána též výzva soudu I. stupně z [datum] k úhradě soudního poplatku z odvolání, z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně manželce vyměřil soudní poplatek vskutku nesprávně již na základě jejího podání z [datum], jímž právě jen odůvodňovala jí [datum] vznesenou námitku podjatosti a které soud I. stupně nesprávně posoudil jako odvolání (viz č.l. 57), ač to bylo manželkou podáno až [datum]. Uvedené pochybení nicméně nemohlo mít a ani nemělo vliv ani na správnost rozhodnutí soudu I. stupně, ani na výslednou procesní korektnost celé situace, kdy manželka odvolání podala a zaplatila jemu odpovídající soudní poplatek. K námitce manželky, že ani na jedno z jednání nařízených na [datum] nebyla řádně a včas obeslána, třeba poznamenat, že první jednání ve věci, nařízené na [datum], k němuž byla řádně a včas předvolána (viz doručenka připojená k č.l. 13 spisu), bylo na základě její žádosti (z důvodu pobytu mimo území ČR) přeodročeno na [datum], a ačkoliv manželka byla ve [adresa] od [datum] a věděla o zásilce, kterou měla uloženu na poště do [datum], tudíž měla a mohla předpokládat, že jde o předvolání k jednání soudu, k jednání [datum] se nedostavila a o termínu jednání odročeného na [datum] byla informována telefonicky právní zástupkyní a souhlasila s tím, že se k němu dostaví (viz protokol o jednání z [datum] na č.l. 39-40 spisu). Podle § 392 z. ř. s. klid řízení může v řízení o rozvod manželství nastat pouze ze dvou důvodů, a sice: a) pokud jej v průběhu řízení navrhnou oba účastníci nebo b) pokud jej navrhne navrhovatel v případě, kdy se druhý z manželů bez předchozí omluvy k jednání nedostaví. Ani jeden z těchto důvodů v daném případě nenastal a manžel navíc v reakci na vyjádření manželky k návrhu v podání datovaném [datum] uvedl, že s návrhem na přerušení řízení nesouhlasí a není žádný důvod pro případnou mediaci či rodinnou terapii. V bodě 12. odůvodnění rozsudku pak také soud I. stupně dostatečně a přesvědčivě vyložil, proč řízení nepřerušil. Z tohoto pohledu proto nelze odvolací argumentaci manželky přisvědčit. Lichá je rovněž její odvolací námitka, že měly být provedeny další - aniž by uvedla jaké - důkazy, když oběma účastníky navržený důkaz oddacím listem (§ 134 o. s. ř.) a jejich účastnickým výslechem (§ 389 odst. 1 z. ř. s.) byl proveden, stejně jako byl proveden manželem navržený důkaz e-mailovou výzvou manželce prostřednictvím její právní zástupkyně z [datum] ke zpřístupnění společných nemovitostí v [adresa] a bytu 3+1 v [adresa]. V bodě 7 odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně náležitě vysvětlil, proč neprovedl manželkou navržené důkazy vyžádáním zpráv od organizace [právnická osoba], od adiktologa a nemocnice, kde manžel pracuje (srov. § 390 z. ř. s., § 120 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř.).

10. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., když nebyly shledány žádné okolnosti případu, které by přiznání jejich náhrady některému z účastníků odůvodňovaly.