o 466 580 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o [částka] s příslušenstvím vůči 1) žalované (výrok I.), rovněž zamítl žalobu o [částka] s příslušenstvím vůči 2) žalované (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit každé z žalovaných k rukám jejich právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě podané u soudu dne [datum], jíž se žalobkyně domáhala na žalovaných vydání bezdůvodného obohacení, které měly žalované získat užíváním 1/3 společných nemovitostí -rodinného domu č.p. 476 stojícího na pozemku č.parc. 1884 se všemi součástmi a vedlejšími stavbami stojícími na pozemku č.parc. 1884 (dílna a garáž bez čísla popisného a evidenčního nezapsané v katastru nemovitostí) a pozemků č.parc. 1884 a č.parc. 1885 včetně příslušenství, zapsaných u [právnická osoba] pro hl.m. Prahu, katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota]- nad rozsah jejich spoluvlastnických podílů, a to na 1) žalované za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] (36 měsíců x [částka]) a na 2) žalované za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

3. Na základě nesporných tvrzení účastnic a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že v minulosti užívala a doposud užívá 1. patro rodinného domu 1) žalovaná s rodinou a přízemí užíval otec žalobkyně, 1) žalované a [jméno FO], který dne [datum] zemřel a na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž byla soudem schválena dohoda o vypořádání dědictví, nabyly předmětné nemovitosti pozůstalé dcery rovným dílem, tedy každá po jedné třetině. V roce 2013 žalobkyně a 1) žalovaná své sestře [jméno FO], vzhledem k její tíživé životní změně (úmrtí partnera) nabídly, aby se do rodinného domu nastěhovala zpět, což ta přijala a po následné úpravě části přízemí a zbudování samostatného hygienického zařízení, náklady vynaloženými 1) žalovanou a jejím manželem, se do rodinného domu v roce 2016 nastěhovala a od té doby užívá v přízemí napravo od hlavního vstupu dvě obytné místnosti a příslušenství; zbývající část přízemí, tj. dvě obytné místnosti a sociální zařízení nalevo od hlavního vstupu, není po celou dobu užívána a je k dispozici žalobkyni. Ta nemá zájem předmětné nemovitosti jakkoli užívat, nikdy o to neusilovala, finančně ani vlastní prací se na výdajích či údržbě předmětných nemovitostí nikdy nepodílela, s takovýmto rozsahem užívání nemovitosti byla srozuměna a proti takovému způsobu jejího užívání nic nenamítala až do [datum], kdy se při návštěvě nemovitosti dozvěděla o tom, že sestra [jméno FO] svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech darovala 2) žalované (neteři) smlouvou z [datum], jejíž součástí bylo i umožnění doživotního, výlučného a bezplatného užívání bytu v přízemí dárkyní [jméno FO]. S tímto ujednáním žalobkyně nesouhlasí, pokládá je za neplatné; toto bylo také důvodem, že u Obvodního soudu pro [adresa] následně podala žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedenou pod sp.zn. [spisová značka].

4. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že [jméno FO] -bývalá spoluvlastnice, slyšená jako svědkyně- se do rodinného domu nastěhovala z titulu spoluvlastnictví a na základě dohody spoluvlastnic, že bude užívat část přízemí a přispívat na služby a jiné výdaje spojené s bydlením, přičemž tento pokojný stav trval až do [datum], kdy se žalobkyně dozvěděla, že „bez jejího vědomí“ [jméno FO] darovala svůj podíl na předmětných nemovitostech 2) žalované, z jejíž strany přitom jde pouze o závazek vůči dárkyni [jméno FO] dodržet dohodu původních spoluvlastnic a zachovat existující pokojný stav. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyni bylo kdykoli v minulosti v užívání domu či jiných nemovitostí s domem spojených v rozsahu vyplývajícím z dohody spoluvlastníků bráněno. 2) žalovaná předmětné nemovitosti neužívá, nemá z nich žádný příjem a společně se svojí matkou – 1) žalovanou a [jméno FO] realizují nezbytnou údržbu nemovitostí, na které se žalobkyně nijak nepodílí. Žalobkyně podala svoji žalobu za situace, kdy její sestry, tj. 1) žalovaná (a její manžel) a [jméno FO] jsou ve starobním důchodu, jejich zdravotní stav není dobrý, nemají jinou možnost bydlení a případné zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v případě těchto dvou jejích sester povede ke ztrátě jejich domova a potřebě hledání nového bydlení, což je obecně velice tíživá situace pro osoby staršího věku; naopak žalobkyně má své bytové potřeby zajištěny mimo předmětné nemovitosti, takže zánik spoluvlastnictví ji nijak negativně v oblasti bydlení nezasáhne. Z celkové podlahové plochy rodinného domu 193,35 m2 užívá 1) žalovaná 97,10 m2 a [jméno FO] v přízemí cca 45 m2; tyto výměry tak přesahují poměr 2/3 vzhledem k celku jen asi o 11 m2, což je podle soudu prvního stupně rozměr celkem zanedbatelný. Uzavřel, že v minulosti nastavené poměry v užívání domu byly změněny dohodou spoluvlastnic v roce 2013, resp. 2016, kdy se se souhlasem ostatních spoluvlastnic do domu nastěhovala tehdejší spoluvlastnice [jméno FO], o jejímž bydlení v domě proběhlo fakticky (byť neformálně) hlasování všech spoluvlastnic a tato jejich dohoda založila pokojný stav pro další období. Převod vlastnického práva darováním 2) žalované je vzhledem k ostatním spoluvlastnicím v souladu s § 1121 a 1123 o. z. S odkazem na § 2991 odst. 1 o. z. a rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS-st. 48/18 tak soud prvního stupně uzavřel, že nelze dospět k závěru, že žalované užívají větší část nemovitosti, než přísluší jejich spoluvlastnickým podílům. Vzniklou situaci pak žalobkyně zcela ovládá a žalované jsou na její vůli zcela závislé. Takový výkon práva odporuje dobrým mravům (§ 547 o. z.) a podle § 8 o. z. mu proto nelze poskytnout ochranu. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl, aniž se zabýval otázkou přiměřenosti finančního požadavku žalobkyně. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a soudu prvního stupně vytýkala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, když se nevypořádal správně s tím, zda žalované v rozhodné době užívaly předmětnou nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez právního důvodu, když ji užívaly pouze ony, a tudíž se obohatily na její úkor, a nezabýval se ani tím, jak a zda vůbec měla žalobkyně nemovitost přístupnou. Uvedla, že nebylo prokázáno, že po celé žalované období disponovala klíči k předmětné nemovitosti a měla do ní řádný přístup, nebyla prokázána ani existence dohody o užívání předmětné nemovitosti poté, co ji „účastnice“ nabyly v dědickém řízení po otci. Svůj nárok opírá o skutečnost, že žalované užívaly a užívají nemovitou věc ve větším rozsahu, než odpovídá jejich podílu, a že o tomto užívání neexistuje žádná dohoda. Soud však existenci takové dohody opírá o tvrzení 1) žalované a svědkyně, která byla spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a právní předchůdkyní 2) žalované, tedy o tvrzení osob, které mají na takovém tvrzení eminentní zájem; v řízení přitom vyšlo najevo, že svědkyně a 2) žalovaná mají velmi blízký vztah. Soud prvního stupně přitom nevzal v úvahu podjatost výpovědi takové svědkyně, když hodnota výpovědi svědkyně je snížena jejím postavením k účastnicím sporu a okolnostem jejího zájmu takto svědčit. Svědectví svědkyně nelze ani použít, když byla nepochybně seznámena s průběhem řízení, neboť ve své výpovědi odkazovala na obsah spisu. Soud prvního stupně se nezabýval ani tím, že nadužívání spoluvlastnického podílu na společné nemovité věci může vzniknout i tehdy, když její spoluvlastník, který je o vydání bezdůvodného bohacení žalován, nemá shodně jako žalující ochuzený spoluvlastník do nemovitosti přístup a přihlédl k různým subjektivním okolnostem na straně žalovaných, byť je judikováno, že vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného ani obohaceného. Správný není -pokračovala žalobkyně dále- ani úsudek soudu prvního stupně opírající se o ustanovení § 8 o. z., který pouze tvrdí, ale nijak ho nepodložil ani nezmínil, proč k takovému závěru dospěl. Vytýkala mu rovněž, že pominul ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (blíže neoznačenou - pozn. odvolacího soudu), jež povinnost spoluvlastníka vydat bezdůvodné obohacení vzniklé nadužíváním jeho spoluvlastnického podílu druhému spoluvlastníku neváže na zájem o užívání společné věci ochuzeným ani na možnost generovat ze společné věci zisk. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno nebo aby byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k doplnění o znalecký posudek.

6. Žalované se ve svém písemném vyjádření plně ztotožnily s napadeným rozsudkem a k odvolání a v něm uvedeným důvodům uvedly, že je považují za nedůvodné a účelově zkreslené s cílem žalobkyně v rozporu se skutečností tvrdit skutkový děj, který nemá oporu ve faktickém stavu ani v jejích žalobních tvrzeních a důkazních návrzích. Z prokázaných skutečností se podává, že to byla samotná žalobkyně, která svým jednáním založila určitý stav užívání dotčené nemovitosti, který jí byl akceptován až do r. 2022, kdy podala předmětnou žalobu. Zarážejícím a nepravdivým je pak nové tvrzení žalobkyně v jejím odvolání, že nebylo prokázáno, že po celé žalované období disponovala klíči k předmětné nemovitosti a že k ní tedy měla řádný přístup. [jméno FO] tvrzení je navíc před odvolacím nepřípustné, neboť je žalobkyně neuváděla v žalobě ani v řízení před soudem I. stupně a k prokázání jeho pravdivosti nikdy ani nenavrhla žádný důkazní prostředek. K tomu žalované uvedly, že žalobkyně nikdy neměla zamezen přístup do nemovitosti a nikdo ze žalovaných, ani původní spoluvlastnice [jméno FO] jí za celou dobu, co nemovitosti spoluvlastní, v přístupu ani v užívání dotčených nemovitostí nebránily. Pokud by žalobkyní tvrzený stav existoval, měla možnost proti němu kdykoliv zasáhnout právními prostředky, které jsou jí jako advokátce jistě známy. Že takto nikdy nekonala jenom potvrzuje, že její nové tvrzení v této věci se nezakládá na pravdě a je tvrzeno toliko účelově. Nepravdivé je i v odvolání uvedené tvrzení, že žalované užívaly a užívají nemovitosti v rozsahu větším, než odpovídá jejich podílu. Žalobkyně si je vědoma toho, že 2) žalovaná v žalobou uplatněné době a ani dosud nemovitosti neužívala a neužívá; to ostatně 2) žalovaná tvrdí po celou dobu řízení a žalobkyně proti tomuto tvrzení nikdy nebrojila. Již tyto okolnosti odvodňují závěr, že žaloba je vůči 2) žalované nedůvodná a 2) žalovaná tak nebyla a není povinna k jakékoliv náhradě žalobkyni, neboť je ve stejném právním postavení jako ona, do vlastnického práva žalobkyně nezasahovala a nezasahuje. Shodně i 1) žalovaná neužívala a neužívá nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu a užívá je rovněž ve stejném rozsahu, jako tomu bylo za života otce (zůstavitele), po kterém účastnice [vyjma 2) žalované] nemovitosti zdědily, a rovněž je užívá ve stejném rozsahu jako po smrti otce, což odpovídalo vzájemné dohodě všech tří dědiček. Tyto okolnosti potvrdila i svědkyně [jméno FO], která věrohodně vypověděla o poměrech účastnic i o užívání a správě společné věci. Stejně tak to byl soud prvního stupně, který provedl místní šetření a ověřil si stav užívání nemovitosti, ze kterého následně učinil správný věcný i právní závěr ohledně toho, že do vlastnických práv žalobkyně není ze strany žalovaných zasahováno. Žalobkyně nebyla nikdy vyloučena z užívání nemovitosti, do jejího vlastnického práva z tohoto důvodu nebylo z jejich strany nikdy zasaženo a žalobou vznesený nárok je tak od počátku nedůvodný. Navrhly, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav věci, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil soud prvního stupně rovněž správně i po stránce právní a odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje.

9. Platí, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.).

10. Pokud žalobkyně v odvolání vytýká soudu prvního stupně nesprávné hodnocení provedených důkazů, pokud jde o vyvození existence dohody o způsobu a rozsahu užívání nemovitosti původními spoluvlastnicemi (sestrami), soud prvního stupně hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý z nich jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), jejich odlišné hodnocení žalobkyní samo o sobě důvodnost odvolání nezakládá. Stejně jako soud prvního stupně neshledal ani odvolací soud důvod k tomu, aby výpověď svědkyně [jméno FO] hodnotil jako nepravdivou (nevěrohodnou). Svědkyně vypovídala velmi podrobně o tom, jak byla nemovitost užívána před úmrtím i po úmrtí otce a zcela jasně vypovídala o tom, že byla sestrami [1) žalovanou a žalobkyní] po ovdovění vyzvána, aby se do rodinného domu nastěhovala a užívala jej s 1) žalovanou, což také v roce 2016, po rekonstrukci části přízemí učinila; tento pokojný stav pak trval až do r. 2019, kdy žalobkyně podala u soudu žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a po dalších třech letech podala žalobu v této věci. Námitka žalobkyně, že se soud prvního stupně nezabýval tím, zda a jak měla nemovitost přístupnou a že nebylo prokázáno, že by po celé žalované období disponovala klíči od předmětné nemovitosti, nebyla shledána důvodnou, s touto svojí argumentací přichází žalobkyně, jak na to žalované případně poukázaly, až ve svém odvolání. Nemovitost přitom v minulosti, jak bylo prokázáno, žalobkyně neužívala a jak sama uvedla, bydlet v ní nechce a nebude. Ve shodě se soudem prvního stupně pak dospěl i odvolací soud k závěru, že výkon práva žalobkyně s ohledem na všechny okolnosti daného případu, soudem prvního stupně správně zjištěné a přiléhavě hodnocené, odporuje dobrým mravům, pročež mu nelze poskytnout soudní ochranu (§ 8 o. z.).

11. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorických výroků III. a IV. o nákladech řízení, když odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. a odepření jejich náhrady úspěšným žalovaným. Nejen, že žalobkyně nároky, jež jsou předmětem tohoto řízení, mohla uplatnit ve smyslu § 1148 o. z. v rámci širšího vypořádání vzájemných vztahů spoluvlastnic v řízení (doposud neskončeném) vedeném u téhož soudu prvního stupně pod sp.zn. [spisová značka], ale i přes opakovanou snahu soudu prvního stupně v průběhu celého řízení o smírné vyřešení tohoto sporu žalobkyně nadále na své žalobě setrvávala a žalované tak byly nuceny svá práva bránit, čímž se jimi účelně vynaložené náklady tomu odpovídajícím způsobem navyšovaly.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným, které měly úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů spočívající u každé z nich v odměně advokáta snížené o 20% při zastupování dvou osob, a to za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhradě [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].