pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] [anonymizováno] příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne [datum] jako vedoucí společník [anonymizováno] druhým společníkem [právnická osoba] a třetím společníkem [ulice] zdroje [anonymizována čtyři slova] smlouvu o sdružení na dobu neurčitou do splnění účelu účasti v soutěži o veřejnou zakázku SEZ, dokončení sanace na lokalitě [obec] – [právnická osoba] Dne [datum] účastnice uzavřely smlouvu o dílo (dále též„ smlouva“), jejímž předmětem bylo dokončení sanace na lokalitě [obec] [právnická osoba] [anonymizováno] cenou za provedení díla [částka]. Dobu plnění ke zpracování a doručení realizačního projektu si strany v jejím článku 3.3. sjednaly do 2 měsíců od účinnosti této smlouvy a případné připomínky že zhotovitel zapracuje do dalších třiceti dnů. V článku 8.1 byla stanovena smluvní pokuta v případě prodlení [anonymizováno] některým z termínů z článků III. a XII., přičemž zhotovitel je v případě prodlení povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,2% z ceny díla za každý den prodlení. Výzvou z [datum] žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] do [datum] za 4 dny prodlení, když smlouva nabyla účinnosti dne [datum] a žalobkyně měla žalované doručit realizační projekt do dvou měsíců, tj. do 1.9., resp. [datum] (konec lhůty připadl na neděli), avšak doručen jí byl až [datum] Smluvní pokuta byla žalobkyní uhrazena [datum] [anonymizováno] tím, že jejím zaplacením nárok na smluvní pokutu neuznává. [ulice] inspekce životního prostředí podle svého vyjádření z [datum] neměla k projektové dokumentaci připomínky; rovněž [právnická osoba], a.s. neměla podle svého vyjádření z [datum] připomínky; Ministerstvo životního prostředí doručilo [datum] souhlasné stanovisko [anonymizováno] projektem; dne [datum] byla [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] jako supervizorem uzavřena smlouva o supervizi a koordinaci BOZP a žalovaná se vyjádřila k projektu souhlasně dne [datum] a žalobkyni vyzvala k zahájení přípravných a sanačních prací dne [datum] Cena za projekční práce byla určena částkou [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění výzvou z [datum], na což žalovaná reagovala negativně dopisem ze [datum].

3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně [anonymizováno] odkazem na § 588, § 2048, § 2051, § 2586 o. z. a judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]) k závěru, že požadovaná smluvní pokuta je na první pohled vysoká a nadto je výsledkem relativně krátkého prodlení žalobkyně, nicméně smluvní pokuta nebyla sjednána pevnou částkou, nýbrž procentuální sazbou 0,2% denně odvíjející se od ceny díla, když takovýto způsob stanovení výše smluvní pokuty je zcela standardní a v korelaci k ceně díla ji nelze považovat za zjevně nepřiměřenou. Za lichou považoval námitku žalobkyně, že cena dodávané projektové dokumentace nedosahuje výše smluvní pokuty, neboť v tom netkví utvrzovaná povinnost; smluvní pokutou je utvrzeno její včasné dodání, kdy žalovaná zjevně chtěla motivovat zhotovitele k dodržení termínu. Obstát podle soudu I. stupně nemůže ani argument, že jiné dotčené subjekty nepostupovaly tak, aby byly dodrženy dané lhůty, když to jsou vztahy mezi žalovanou a těmito subjekty. Relevantní není ani okamžik, kdy žalovaná uzavřela smlouvu se supervizorem, protože je pouze na žalované, jak si obchodní případ vede i jak si vytváří časové rezervy a stanovuje termíny. V případě smluvní pokuty stanovené za každý den prodlení je rozhodovací praxe vyšších soudů ustálena a smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5% denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu [anonymizováno] dobrými mravy, zatímco ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% denně je považována za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Pokud byla sjednána přiměřená denní sazba (což v posuzovaném případě byla), pak nelze usuzovat na nepřiměřenost smluvní pokuty z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhotrvajícího prodlení dlužní a [anonymizováno] tím spojeným navyšováním (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Smluvní pokutu sjednanou v daném případě ve výši 0,2% denně z ceny díla neshledal soud I. stupně [anonymizováno] přihlédnutím k charakteru smlouvy, k významu zajišťované povinnosti, k výši ceny díla a okolnostem jejího sjednání jako nepřiměřenou, ač je její výše opticky vysoká. Dovodil, že k tíži žalované nemůže jít námitka žalobkyně, že zvládla předložit projektovou dokumentaci v extrémně krátké době, neboť nevěděla, odkdy začne plynout lhůta k jejímu předložení. Žalobkyně se totiž dobrovolně zúčastnila výběrového řízení na získání veřejné zakázky, tedy souhlasila [anonymizováno] podmínkami vypsaného výběrového řízení, měla informaci, že v řízení uspěla, věděla, kdy došlo k podpisu smlouvy a žalovaná podle smlouvy neměla povinnost ji informovat o zveřejnění smlouvy. Žalobkyně věděla, že smlouva může být zveřejněna nejdříve v den podpisu a nejpozději do 1 měsíce od podpisu a bylo tedy na ní, aby v tomto období sledovala registr smluv, aby si tak„ nestandardně krátkou lhůtu“ svým přičiněním nezkrátila na„ extrémně krátkou“. Důsledkem jejího částečně liknavého přístupu bylo to, že se o zveřejnění smlouvy dozvěděla až [datum] a utvrzenou lhůtu promeškala o 4 dny. Lze sice přisvědčit žalobkyni, že neměla možnost o smluvních podmínkách vyjednávat, nicméně na tyto podmínky dobrovolně přistoupila a nemohly být pro ni překvapením. Konstatoval, že pokud lze mít za to, že je smlouva mírně vychýlena ve prospěch zadavatele tím, že jsou utvrzovány předně povinnosti žalobkyně jako zhotovitelky díla, pak na druhou stranu je to vyváženo tím, že stát poskytuje jistotu zaplacení vysoké ceny díla, což žalobkyně nepochybně také brala do úvahy, když se do řízení o získání veřejné zakázky hlásila. Poněvadž soud I. stupně nepovažoval v daném případě smluvní pokutu za nepřiměřenou, nemohla nastoupit druhá fáze jeho rozhodování, kdy se posuzuje, zdali soud použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas obsáhlé odvolání a poté, co v něm shrnula skutkový stav a odůvodnění rozsudku, soudu I. stupně vytkla, že se žádným způsobem nevypořádal [anonymizováno] její hlavní námitkou, že uplatnění práva žalované na úhradu smluvní pokuty představovalo v daném případě zjevné zneužití práva, jež podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany, a naproti tomu se zabýval tím, zda je ujednání o smluvní pokutě právním jednáním, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 o. z. či nikoli, ačkoliv takovou námitku v průběhu řízení nikdy nevznesla. Případnou neplatností ujednání o smluvní pokutě se tak soud I. stupně patrně zabýval z úřední povinnosti a podle jejího názoru dospěl i ke správnému závěru, když konstatoval, že v daném případě nepředstavuje ujednání o smluvní pokutě právní jednání, které by se zjevně příčilo dobrým mravům. To však nic nemění na tom, že se nijak nevypořádal [anonymizováno] jí uplatněnou námitkou a řízení tak zatížil vadou, která mohla mít a také měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále uvedla, že svoji povinnost vyhotovit a žalované odevzdat realizační projekt splnila řádně, nikoli však včas, a sice se zpožděním 4 dnů. Toto nikoli včasné odevzdání realizačního projektu nicméně nemělo absolutně žádný dopad na další postup plnění díla podle smlouvy a ani ho mít nemohlo, když v době odevzdání realizačního projektu nebyl splněn jeden ze základních předpokladů pro jeho schválení ze strany žalované, a to obsazení pozice supervizora. Tím, že žalovaná v době uzavření smlouvy ani v dohledné době poté nezahájila zadávací řízení na veřejnou zakázku související [anonymizováno] poskytováním služeb při výkonu funkce supervizora, fakticky znemožnila, aby byl realizační projekt schválen ze strany osoby pověřené výkonem této funkce ve lhůtách stanovených ve směrnici [anonymizováno] a [anonymizováno] [číslo] což ve svém důsledku znamenalo, že realizační projekt nemohl být finálně schválen ze strany žalované, která tak nebyla oprávněna ji vyzvat k zahájení další fáze plnění smlouvy, tj. vlastní sanační činnosti v příslušných lokalitách. Zadávací řízení bylo ze strany žalované zahájeno až dne [datum] a smlouva [anonymizováno] příslušným dodavatelem byla uzavřena až dne [datum]. Logicky tak supervizor nemohl vydat své stanovisko k realizačnímu projektu do dvaceti pracovních dnů od jeho odevzdání žalobkyní, neboť tato lhůta skončila už dne [datum], tedy bezmála 2 měsíce předtím, než byl supervizor vůbec ustanoven do funkce. V tomto kontextu se pak jeví přinejmenším sporným tvrzení žalované, že měla již v době uzavření smlouvy enormní zájem na provedení kompletního díla v termínech sjednaných ve smlouvě a jejich utvrzením značně vysokou smluvní pokutou se snažila eliminovat rizika spojená [anonymizováno] prodlením celé akce. Z výše uvedeného vyplývá, že je tomu právě naopak. Postup žalované v době uzavření smlouvy i bezprostředně poté žádným způsobem nenasvědčoval tomu, že by měla jakkoli zvýšený zájem na co možná nejrychlejším provedení díla podle smlouvy, když k obsazení klíčové pozice v rámci schvalování realizačního projektu přikročila až po uplynutí lhůty k jeho odevzdání podle smlouvy. Tyto skutečnosti však soud I. stupně ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil a pouze konstatoval, že utvrzenou povinností je„ včasné dodání, kdy žalovaná zjevně chtěla motivovat zhotovitele k dodržení termínu“. Pokud však žalovaná vyžaduje striktní dodržování termínů sjednaných ve smlouvě a sama pak termíny vyplývající z pro ni závazné směrnice neplní a jejich plnění po třetích subjektech nevymáhá, vykazuje její jednání prvky libovůle [anonymizováno] jediným cílem, a sice potrestat žalobkyni, a tedy hraničí až [anonymizováno] šikanózním výkonem práv.

5. Soud I. stupně - pokračovala žalobkyně dále - v napadeném rozsudku rovněž nezohlednil, že i u ostatních účastníků schvalovacího procesu došlo ke značnému prodlení [anonymizováno] vydáním jejich stanovisek k realizačnímu projektu, aniž by žalovaná vyvíjela jakoukoli snahu o minimalizaci tohoto prodlení, resp. o vydání příslušných stanovisek ve lhůtě určené ve směrnici. K této námitce soud I. stupně pouze lakonicky uvádí, že se jedná o vztahy mezi žalovanou a těmito subjekty, které nejsou pro projednávaný spor relevantní, popř. že„ je pouze na žalované, jak si obchodní případ vede i jak si vytváří časové rezervy a stanovuje termíny“. Soud I. stupně nepřihlédl ani ke specifickému režimu smlouvy, která nabyla účinnosti jejím zveřejněním v registru smluv, čímž mimo jiné počala běžet lhůta ke zpracování realizačního projektu. Jak již uvedla v žalobě, tím, že ji žalovaná neinformovala o zadání požadavku na zveřejnění smlouvy v registru smluv, fakticky způsobila podstatné zkrácení lhůty ke zpracování realizačního projektu. Podle žalobkyně lze jistě souhlasit se soudem I. stupně, že tento důsledek nebyl způsoben výlučně žalovanou, nýbrž z nezanedbatelné části i nepříliš šťastně zvládnutou personální situací na straně žalobkyně. To však nic nemění na tom, že žalovaná mohla velmi snadno této situaci předejít a zaslat zástupcům žalobkyně např. stručnou e-mailovou zprávu o zadání požadavku na zveřejnění smlouvy, či využít možnost automatického zasílání oznámení o zveřejnění smlouvy, kterou nabízí webová aplikace registru smluv. Při náležitém zohlednění postupu žalované tak podle žalobkyně nelze než uzavřít, že výkon práva na úhradu smluvní pokuty ze strany žalované není řádným uplatněním jejích práv ze smlouvy, nýbrž představuje pouze účelové zneužití institutu smluvní pokuty [anonymizováno] jediným cílem, a to potrestat žalobkyni značně vysokou smluvní pokutou. Takovému výkonu práva na smluvní pokutu by soudy neměly poskytovat právní ochranu. V této souvislosti upozornila žalobkyně i na to, že se soud I. stupně žádným způsobem nezabýval ujednáním smlouvy, podle kterého jí mohl být realizační projekt vrácen k zpracování připomínek kteréhokoli z účastníků schvalovacího procesu [anonymizováno] náhradní lhůtou k odevzdání v délce 30ti dnů od doručení těchto připomínek. Přestože byl realizační projekt zpracován tak kvalitně, že k aplikaci tohoto mechanismu nedošlo, nelze přehlížet, že žalovaná musela [anonymizováno] touto možností při sestavování harmonogramu plnění smlouvy počítat. Tím, že realizační projekt byl schválen již v prvním kole schvalovacího procesu, by bývalo mohlo dojít k faktickému zkrácení délky plnění smlouvy až o cca 2 měsíce (nebýt zásadního prodlení zaviněného především postupem žalované, která včas nezajistila obsazení pozice supervizora a dalších účastníků schvalovacího procesu, kteří se dopustili rovněž podstatného prodlení [anonymizováno] vydáním svých stanovisek k realizačnímu projektu oproti lhůtě určené ve směrnici).

6. Žalobkyně v odvolání rovněž namítla, že soud I. stupně založil své rozhodnutí o přiměřenosti smluvní pokuty výlučně na jejím vztahu k celkové ceně díla podle smlouvy, aniž by přihlédl k ostatním skutečnostem rozhodným pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty, zejména k důvodům, které ke sjednání značně vysoké smluvní pokuty k utvrzení nepříliš důležité povinnosti žalobkyně vedly, k okolnostem, které provázely uzavření smlouvy, jakož i k významu a hodnotě utvrzované povinnosti. V této souvislosti uvedla, že v okamžiku uzavření smlouvy muselo být žalované zřejmé, že v době odevzdání realizačního projektu ze strany žalobkyně nebude ustanoven do funkce supervizor, bez jehož stanoviska není možné realizační projekt schválit a zahájit tak další fázi plnění díla. Tuto skutečnost soud I. stupně v napadeném rozsudku žádným způsobem nereflektuje a pouze uvádí, že okamžik uzavření smlouvy mezi žalovanou a supervizorem není pro rozhodnutí relevantní. [anonymizováno] tímto jeho závěrem však žalobkyně zásadně nesouhlasí. Jelikož žalovaná už v době uzavření smlouvy věděla, že nestihne včas obsadit funkci supervizora, musela zároveň vědět, že průběh plnění díla bude podstatným způsobem zdržen, a to výlučně z důvodů na své straně. K tomu následně i došlo, neboť stanovisko supervizora jí bylo doručeno až dne [datum], tj. o více než 60 dnů později oproti stavu, kdyby byl supervizor ustanoven do funkce včas. I kdyby žalobkyně předložila realizační projekt včas, žalovaná by stejně nebyla schopna jej schválit dříve než za cca 2 měsíce. Pozdní odevzdání realizačního projektu z její strany tak bylo zcela bez významu pro další postup v plnění díla podle smlouvy.

7. Žalobkyně vyjádřila rovněž nesouhlas [anonymizováno] názorem soudu I. stupně o tom, že předmětná smluvní pokuta měla utvrdit její povinnost včasně odevzdat realizační projekt, čímž ji žalovaná hodlala motivovat k dodržení sjednaného termínu, a proto není relevantní výše ceny díla připadající na zpracování realizačního projektu. Skutečnost, že utvrzenou povinností je včasné odevzdání realizačního projektu, není a priori důvodem pro to, nezohlednit při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty hodnotu protiplnění, kterou žalobkyně za toto řádné, avšak nikoli včasné plnění smlouvy obdržela. Již jen z porovnání této částky ([částka] bez DPH) a smluvní pokuty ve výši [částka] je přitom naprosto zřejmá nepřiměřenost uplatněné smluvní pokuty k hodnotě plnění, se kterým se žalobkyně dostala do prodlení. Naopak, pokud bylo utvrzenou povinností provést dílo včas, jak uvádí soud I. stupně, nedává smysl, proč byly pro případné prodlení [anonymizováno] provedením dalších částí díla sjednány další smluvní pokuty, nota bene ve zcela shodné výši. V odůvodnění rozsudku se soud I. stupně nevěnuje ani významu utvrzované povinnosti a není tak zřejmé, jakou váhu mu při svém rozhodnutí přikládal.

8. Proto žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno, příp. aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání rovněž zopakovala skutkové okolnosti případu a uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, který přisvědčil jejímu prvnímu názoru, že uplatnění smluvní pokuty z její strany není zjevným zneužitím práva a že sjednaná výše smluvní pokuty není nepřiměřená. Dále uvedla, že navrhla utvrdit smluvní pokutou mj. povinnost zhotovitele zpracovat a doručit jí realizační projekt do dvou měsíců od účinnosti smlouvy. Zhotovitel byl pak v rámci zadávacího řízení seznámen se všemi podmínkami smlouvy a zcela svobodně a ze své vlastní vůle na tyto podmínky přistoupil, což také stvrdil svým podpisem. Vzhledem k povaze institutu smluvní pokuty, založené na absolutním objektivním principu bez možnosti liberace, nejsou podle ní odvolací argumenty žalobkyně pro uplatnění sjednané smluvní pokuty relevantní. Odmítla, že by se z její strany jednalo o šikanózní výkon práva, když jako organizační složka státu je vázána zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (§ 14 odst. 1, 3). Obstát podle ní nemůže ani argument žalobkyně, že žalovaná svým jednáním přispěla k podstatnému zkrácení lhůty ke zpracování realizačního projektu, když žalobkyni neinformovala o zadání požadavku na zveřejnění smlouvy v registru smluv. Poukázala v této souvislosti na čl. 23 smlouvy a dodala, že žalobkyně tedy mohla a měla počítat i [anonymizováno] možností, že smlouva může nabýt účinnosti i v den podpisu smlouvy a lhůta pro zpracování realizačního projektu tak mohla být, zcela v souladu se smlouvou, ještě kratší. Ztotožnila se se závěry soudu I. stupně, že okamžik uzavření smlouvy mezi ní a supervizorem není pro posouzení jejího nároku ze smluvní pokuty relevantní. [anonymizováno] poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, týkající se nepřiměřenosti smluvní pokuty, uvedla, že zpracování realizačního projektu je - jak vyplývá z jeho povahy - výchozí povinností zhotovitele pro celé dílo a prodlení [anonymizováno] jeho odevzdáním může vést k prodlení dalších navazujících činností souvisejících [anonymizováno] provedením díla, a je tak způsobilé zapříčinit jí nemalé škody. Včasné odevzdání realizačního projektu tak má pro ni zcela zásadní význam a z toho důvodu byla tato povinnost zhotovitele zcela vědomě a úmyslně zařazena mezi povinnosti utvrzené smluvní pokutou. Smluvní pokuta byla proto sjednána ve výši 0,2% z celkové ceny díla a nikoliv pouze z ceny za projekční práce spojené se zpracováním realizačního projektu. Dovozovala, že smluvní pokuta byla sjednána v přiměřené výši a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

11. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl další důkazy i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně a v souladu [anonymizováno] ustálenou judikaturou i po stránce právní.

12. Jak již konstatoval soud I. stupně, žalobkyně se dobrovolně zúčastnila výběrového řízení na získání veřejné zakázky a v rámci zadávacího řízení byla seznámena se všemi podmínkami smlouvy, na které přistoupila. Uzavření smlouvy bylo tedy na dobrovolném rozhodnutí žalobkyně, která měla zvážit všechna pozitiva i negativa, která [anonymizováno] uzavřením takové smlouvy mohou být spojena. K tomu se sluší poznamenat, že i sjednání smluvní pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Žalobkyně také věděla, kdy došlo k podpisu smlouvy, že žalovaná podle smlouvy neměla povinnost ji informovat o jejím zveřejnění a bylo tedy pouze na ní, aby v tomto období sledovala registr smluv. Přiměřenost výše smluvní pokuty posuzoval soud I. stupně individuálně a jeho závěr, že [anonymizováno] ohledem na všechny okolnosti daného případu smluvní pokuta není nepřiměřená, je prost pochybení. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty (tedy i k důvodům, pro něž došlo k prodlení se splněním utvrzovaného závazku) při hodnocení (ne) přiměřenosti sjednané smluvní pokuty nelze přihlížet. Zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.), je zpravidla úzce spojováno [anonymizováno] porušením dobrých mravů. Zabýval-li se tedy soud I. stupně otázkou, zda v daném případě není smluvní pokuta v rozporu [anonymizováno] dobrými mravy (§ 588 o. z.) a dospěl-li k závěru, že tomu tak není, lze dovodit, že uplatnění práva žalobkyně na úhradu smluvní pokuty nepovažoval v daném případě za zjevné zneužití práva, byť to v odůvodnění svého rozsudku výslovně neuvedl, neboť v opačném případě by nemohl žalobu zamítnout, jak se stalo. Zbývající odvolací argumentace je v zásadě shodná [anonymizováno] námitkami uplatněnými žalobkyní v průběhu řízení, [anonymizováno] nimiž se již dostatečně a přesvědčivě vypořádal soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku, [anonymizováno] nímž se odvolací soud ztotožňuje a v zájmu stručnosti na něj odkazuje.

13. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, které měla úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada v paušální výši po [částka] za tři úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast při odvolacím jednání) v souladu [anonymizováno] § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení [anonymizováno] § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.