o zaplacení 157 500 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 157 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě došlé mu dne [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 157 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. [spisová značka].

3. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že posuzované řízení, jehož průběh v odůvodnění rozsudku popsal, bylo zahájeno v lednu 2012 podáním žaloby, jíž se žalobci (manželé) [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] domáhají proti 502 žalovaným zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku č.parc. [hodnota] - jiná plocha o výměře 6 458 m2 v kat. území [adresa], obec [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] u [Orgán veřejné moci], a to tak, že se dělí a část pozemku o výměře 226 m2 vymezená geometrickým plánem se přikazuje do společného jmění žalobců. Žalobce se uvedeného řízení, které nadále probíhá, účastní od počátku jako žalovaný č. [hodnota] a dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která ve svém stanovisku z [datum] konstatovala porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

4. Na podkladě těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že délka posuzovaného řízení, trvajícího 13 let a 7 měsíců, je nepřiměřeně dlouhá a že žalobci následkem toho vznikla nemajetková újma. Při posuzování intenzity zásahu do nemajetkové sféry žalobce a přiměřené formy zadostiučinění dovodil, že řízení je po stránce skutkové i právní složité a po procesní stránce mimořádně složité s ohledem na počet účastníků řízení. Z počtu žalovaných a z povahy sporu dovodil, že význam řízení je pro žalobce naprosto nepatrný. Posuzované řízení, jehož předmětem je narovnání spoluvlastnických podílů a uvedení jejich vlastnictví dle dohod do souladu s faktickým stavem a zápisem v katastru nemovitostí, se žalovaných vůbec žádným způsobem bezprostředně nedotýká. Plot a zahradní domek o výměře 6 m2 zasahuje do vlastnictví žalovaných, ale žalovaný jako jeden z mnoha dalších spoluvlastníků části pozemku o výměře 6 m2 nemůže konkrétní cítitelnou objektivní újmu pociťovat a pokud tvrdí, že v důsledku vedení sporu se zhoršuje prodejnost jeho části nemovitosti a snižuje jeho cena, zůstalo to pouze v rovině tvrzení. Žalobce ani netvrdí, že by chtěl nemovitost prodat a její cena byla menší než v době, kdy se namítané řízení nevedlo. S odkazem na § 1, § 5, § 13, § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] tak dospěl k závěru, že odškodnění ve formě konstatování porušení práva na spravedlivý proces je plnohodnotnou formou nápravy. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a soudu I. stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci, když na základě provedeného dokazování sice shodně s oběma účastníky shledal řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] ve smyslu § 13 OdpŠk nepřiměřeně dlouhým, nesprávně však považuje za dostačující formu náhrady presumované nemajetkové újmy žalobce pouhé konstatování porušení práva ze strany žalované, a to i přesto, že se podle § 31a odst. 2 OdpŠk, stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 i vnitrostátní judikatury odkazující na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva až na výjimečné případy přiznává v podobných případech zadostiučinění v penězích. Pokud se soud I. stupně zabýval – jak uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí - otázkou, zda v předmětném řízení došlo k průtahům a k efektivnímu vedení řízení, je i přes přiznání porušení jeho práva na spravedlivý proces naprosto přehlížena skutečnost, že je řízení v současné době vedeno již téměř 14 let, aniž by proběhlo první ústní jednání ve věci. V průběhu těchto let přitom došlo hned několikrát k tomu, že soud rozhodoval o jednotlivých procesních úkonech delší dobu, než je stanoveno kárným senátem Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí z [datum], sp.zn. [spisová značka], z něhož citoval. Připouští, že se předmětné řízení z pohledu počtu účastníků a zatížení násobným počtem procesních úkonů vymyká běžnému sporu, nesouhlasí však s tím, jakým způsobem je ze strany soudu řízení vedeno, přičemž konkrétně označil 12 časových úseků, v nichž spatřuje zjevnou nečinnost soudů či jejich nekonání v přiměřené době. Zatímco vyřízením námitky věcné nepříslušnosti se Vrchní soud v Praze zabýval celý kalendářní rok, vyřízením zbylých úkonů spojených v průběhu dalších let s administrativou, částečným zastavováním řízení, procesním nástupnictvím či ustanovením opatrovníka mohl být pro urychlení celého procesu pověřen vyšší soudní úředník. Samotné procesní rozhodování navíc podle jeho názoru nebránilo tomu, aby bylo alespoň částečně pokročeno k vyřízení merita věci. Jelikož tak učiněno nebylo, je řízení zatíženo průtahy a brzké pravomocné ukončení sporu nelze při nařízeném termínu prvního jednání ve věci ([datum]) předpokládat. Soud I. stupně dovozuje, že se řízení žalobce bezprostředně netýká a jeho význam že je pro něho nepatrný; podobnou argumentací je však značně bagatelizováno dlouhotrvající omezení výkonu jeho vlastnického a užívacího práva, k němuž po celou dobu dochází. Svůj závěr, že konstatování porušení práva na spravedlivý proces je plnohodnotnou formou nápravy, soud I. stupně odůvodňuje odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], které však vyvrací důvodnost přesahu finančního zadostiučinění při řízení, jehož předmětem je samo peněžité plnění, zatímco předmětem projednávaného řízení je zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a nejedná se tudíž o důvod, který by měl sloužit k podpoře zamítnutí žaloby. Závěrem proto navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno.

6. Vyjádření k odvolání podáno nebylo.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. Rozhodl přitom bez jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neboť na výzvu soudu z [datum], zda s takovým postupem souhlasí, žalobce (v podání z [datum]) i žalovaná (v podání z [datum]) souhlas vyslovili.

8. Soud I. stupně vycházel z postačujících skutkových zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), jím zjištěný skutkový stav nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil správně i po stránce právní. Se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a odpovědnost žalované podle § 5 a § 13 odst. 1 OdpŠk že je tak dána, se odvolací soud ztotožňuje. Co se týče toho, zda v souzené věci má být za nepřiměřenou délku řízení přiznáno zadostiučinění v penězích, či zda postačí konstatování porušení práva, považuje i odvolací soud odškodnění ve formě konstatování porušení práva, kterého se žalobci ze strany žalované již dostalo, za odpovídající náhradu ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk, neboť to mimořádné okolnosti posuzované věci, míra zásahu do práv žalobce a tím i intenzita jeho nemajetkové újmy odůvodňují. Nejen, že se posuzované řízení z pohledu počtu účastníků a zatížení násobným počtem procesních úkonů zcela vymyká běžnému sporu, což žalobce sám připouští, ale význam předmětu řízení je – i podle odvolacího soudu – pro žalobce zanedbatelný, když jeho podíl na předmětném pozemku (25499/3498011) nedosahuje ani 1%, žádnou objektivní újmu tak nemůže pociťovat.

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, avšak ve správném znění výroku o věci samé, v němž soud I. stupně chybně uvedl částku 157 000 Kč oproti záhlaví napadeného rozsudku, kde je správně uvedena částka 157 500 Kč a i podle protokolu o jednání konaném [datum] byl rozsudek soudem I. stupně vyhlášen ve znění uvedeného výroku, že se „zamítá žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 157 500 Kč spolu s…“ (srov.§156 odst. 3 o. s. ř.), čímž byla tato zjevná písařská chyba tím byla odstraněna.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která měla úspěch i v této fázi řízení, žádné náklady nevznikly.