o odškodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek [částka] od [datum] do [datum] a [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III), uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl, že po právní moci rozsudku vrátí žalobkyni ze svého účtu část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (výrok V) a zálohu na náklady důkazů ve výši [částka] (výrok VI).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě podané u něj dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala na žalované posléze zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a úroku z prodlení z částky [částka]požadované původně na náhradu škody) za dobu od [datum] do [datum] poté, co žalovaná na její původní žalobní požadavek na náhradu škody ve výši [částka] plnila až po podání žaloby částkou [částka], co bylo řízení v rozsahu (celého) požadavku na náhradu škody zastaveno k zpětvzetí žaloby již usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] a co soud prvního stupně stran tohoto nároku (do)zastavil řízení výrokem I napadeného rozsudku ještě ohledně úroku z prodlení z částky [částka] vzaté na nárok na náhradu škody zpět nad rámec plnění žalované. Tvrzená nemajetková újma, jejíž odškodnění tak zůstalo předmětem řízení, měla žalobkyni vzniknout následkem [podezřelý výraz] její osoby, zahájeného usneseními policejního orgánu ze dne [datum], resp. [datum] pro [Anonymizováno] odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., [podezřelý výraz] (dále jen „tr. zák.“), resp. křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zák., po podání obžaloby vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a skončeného rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] a jímž byla žalobkyně zproštěna podané obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Úrok z prodlení v zákonné výši žádá žalobkyně zaplatit od [datum] do zaplacení a v případě žalovanou dne [datum] uhrazené částky [částka] požadované na náhradu škody jen do posledně uvedeného data s tím, že nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum].

3. Soud prvního stupně vyšel z podrobně zjištěného průběhu žalobkynina [podezřelý výraz]. Dále vzal za prokázané, že žalobkyni, bezúhonné osobě [podezřelý výraz] stavu stíhané 20 měsíců pro přečiny v sazbě trestu odnětí svobody až na tři léta, přineslo [podezřelý výraz] v osobnostní sféře důsledky popsané soudem prvního stupně pod bodem 44 odůvodnění napadeného rozsudku, a tedy jí [podezřelý výraz] přivodilo nemajetkovou újmu, kterou soud prvního stupně vyhodnotil jako nezanedbatelnou. Konečně soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce uplatnila posléze zažalované nároky u žalované dne [datum] a že žalovaná plnila v penězích jen v rozsahu již shora uvedeném a shora již uvedeného dne na nárok na náhradu škody, za nehmotné následky [podezřelý výraz] se žalobkyni omluvila a konstatovala jeho nezákonnost.

4. Zjištěné soud prvního stupně právně posoudil podle § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen „OdpŠk“). Uzavřel, že [podezřelý výraz] žalobkyně je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné, kterážto skutečnost zakládá nároky na odškodnění jím způsobených újem. Po posouzení nároku na odškodnění nehmotné újmy soud prvního stupně shledal, že tuto je namístě odškodnit zaplacením částky [částka], vycházeje při stanovení odškodnění právě touto částkou i z porovnání s jinými odškodňovacími věcmi, jež rozvedl podrobně pod bodem 46 odůvodnění napadeného rozsudku. Z vyložených důvodů (takto stručně přiblížených, i s přihlédnutím k podrobnosti a rozsahu odůvodnění napadeného rozsudku) soud prvního stupně vyhověl žalobě o odškodnění nemajetkové újmy právě jen co do částky [částka], spolu s ní přiznal žalobkyni i důvodně (po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty) a v zákonné výši požadovaný úrok z prodlení až do zaplacení, který žalované, avšak jen do data plnění, uložil zaplatit i z částky uhrazené dobrovolně, leč z pohledu § 15 odst. 1 OdpŠk opožděně na nárok na náhradu škody.

5. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 obě věty o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu a nákladů jejího zastoupení advokátem, vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Reprodukce důvodů k odvolacímu přezkumu neotevřených výroků V a VI napadeného rozsudku není zapotřebí.

6. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, směřujícím proti jeho vyhovujícímu výroku v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, kterou byla zavázána žalobkyni zaplatit na odškodnění nemajetkové újmy. Namítla, že provedené dokazování neskýtá oporu pro závěr, podle nějž by žalobkyni vznikla v důsledku [podezřelý výraz] morální újma takové intenzity, že by jí bylo namístě odškodnit v penězích. Soud prvního stupně podle žalované „nezohlednil důvodnost zahájení [podezřelý výraz]“; k tomu žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], akcentujíc při zahájení [podezřelý výraz] a rovněž i v době podání obžaloby panující důvodnou obavu, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání kladeného jí za vinu, pročež z pohledu zásad trestního práva procesního neměly orgány přípravného řízení ani jinou možnost než postupovat tak, jak postupovaly, tj. zahájit [podezřelý výraz], podat obžalobu a nechat rozhodnout soud, což se i stalo.

7. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek jednak v jeho vyhovujícím výroku ohledně částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalobu zamítne i ve zde uvedeném rozsahu, jednak v pro žalovanou nepříznivém nákladovém výroku tak, že zaváže žalobkyni k náhradě nákladů řízení vzniklých žalované před soudy obou stupňů (takový posléze navržený postup nicméně, poznamenává odvolací soud, není možný; v případě byť jen částečné změny napadeného rozsudku v meritu věci rozhoduje odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů originálně, nikoliv cestou změny nákladového výroku přezkoumávaného rozhodnutí – viz § 224 odst. 2 o. s. ř.).

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, považuje odvolací námitky žalované za nedůvodné. Soud prvního stupně se podle žalobkynina přesvědčení vypořádal přesvědčivě s argumentací účastníků a skutečnostmi zjištěnými provedeným dokazováním, pročež taky žalobkyně rozsudek akceptovala a nebrojila proti jeho zamítavému výroku, jakkoliv považuje stanovenou výši odškodnění za ne zcela odpovídající míře její újmy a soudobé společensko-ekonomické realitě; žalobkyně nicméně upřednostnila ukončení sporu v pro ni nadále citlivé záležitosti jejího někdejšího [podezřelý výraz], jehož nezákonnost nelze zpochybnit. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním dotčeném vyhovujícím výroku potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované a v jím vytyčených mezích napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání opodstatněným, plně se ztotožňuje s podrobně a přesvědčivě vyloženými důvody napadeného rozsudku.

10. Nad jejich rámec lze i s přihlédnutím k odvolací argumentaci žalované shrnout, že soud prvního stupně zjistil správně a v postačujícím rozsahu skutkový stav věci a nepochybil ani při jejím právním posouzení, a to předně závěrem, že [podezřelý výraz] žalobkyně je namístě s přihlédnutím k jeho výsledku kvalifikovat jako nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Úsudek žalované o důvodnosti zahájení a vedení [podezřelý výraz] ve smyslu norem [podezřelý výraz] procesního je pro odškodňovací řízení bez významu; pro něj je rozhodný právě jen (extenzivní) výklad odškodňovací legislativy (s účinností od [datum] zák. č. 82/1998 Sb., předtím zák. č. 58/1969 Sb., účinný od [datum]), dovozující na nezákonnost (nedůvodnost – v odškodňovacím smyslu jde o synonyma) [podezřelý výraz] vzhledem k jeho kvalifikovanému výsledku, prosazený v soudní judikatuře již rozsudkem (bývalého) Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 6/90, publikovaným pod č. 35/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

11. Rovněž námitka žalované směřující s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], k tomu, že si žalobkyně zahájení a vedení [podezřelý výraz] vůči své osobě snad zavinila, je lichá.

12. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl následující:

13. „Zavinění obviněného na zahájení [podezřelý výraz] proti němu znamená, že obviněný svým zaviněným úkonem přispěl k tomu, že [podezřelý výraz] proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení [podezřelý výraz] proti němu. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením [podezřelý výraz] a zaviněním obviněného je ovšem třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v [podezřelý výraz] naplnit skutkovou podstatu [podezřelý výraz], pro který byl [podezřelý výraz], nýbrž v jiném jeho chování před zahájením [podezřelý výraz], popř. v jeho průběhu, především v jeho postoji vůči orgánům činným v [podezřelý výraz], tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že [podezřelý výraz] muselo být zahájeno (nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda obviněný se dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán [podezřelý výraz], ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů [podezřelý výraz] před zahájením [podezřelý výraz] nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) [podezřelý výraz] nedošlo, např. uváděním nepravdivých skutečností, odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu, či předstíráním, že vůči němu jsou důvody k [podezřelý výraz], ačkoliv objektivně neexistovaly. Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, není naplněna již tím, že se dopustil skutku, pro který bylo [podezřelý výraz] proti němu zahájeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). … [p]ro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], výše uvedený závěr vztáhl i k nároku na náhradu nemajetkové újmy, přičemž uvedl, že specifické okolnosti konkrétního případu spočívající v chování či jednání obviněného (obžalovaného), které nelze podřadit pod §12 OdpŠk, lze zohlednit při stanovení formy, případně výše zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk. Stejně tak je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění posoudit postup orgánů činných v trestním řízení (podrobněji viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). I zde lze ovšem odkázat na závěr dosažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle nějž v případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odst. 2 OdpŠk přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody ve směru nemožnosti zohlednit jednání poškozeného, pro které byl stíhán, neuplatní. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si [podezřelý výraz] zavinil a tím pádem k vyloučení odpovědnosti státu za [podezřelý výraz] vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk.“

14. O žádnou ze shora naznačených situací však v souzené věci nešlo, neboť žalobkyně byla zproštěna podané obžaloby pro shora uvedené přečiny, vyžadující vědomost obviněného (obžalovaného) o tom, že obviňuje jinou osobu nepravdivě, z toho důvodu, že tento znak skutkových podstat žalovaných přečinů se orgánům činným v [podezřelý výraz] nepodařilo prokázat. Žalovaná cituje v odvolání toliko část nosných důvodů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] („[to] však nevylučuje, aby bylo přihlédnuto k jiným okolnostem provázející zahájení a zvláště pokračování v [podezřelý výraz], jinými slovy řečeno, že [podezřelý výraz] bylo procesně důvodně vedeno proti konkrétnímu účastníku. Mezi takové okolnosti lze jistě zařadit chování obžalovaného, jímž se v průběhu [podezřelý výraz] vytváří (nové, další) důvodné pochybnosti vedoucí orgány [podezřelý výraz] k pokračování v [podezřelý výraz], k podání obžaloby, k potřebě konat hlavní líčení a řízení ukončit rozsudkem…), opomíjí však jejich (podstatný) závěr, podle nějž se „... může typicky jednat např. o náhle či postupně měněné výpovědi obžalovaného či výpovědi, které si zjevně protiřečí, uvádění údajů, jejichž nepravdivost je potvrzena soudem v odůvodnění zprošťujícího rozsudku apod.“ Takové (či typově obdobné) okolnosti se však v souzené věci nevyskytly.

15. V rámci úvah o formě (výši) odškodnění za nehmotné následky [podezřelý výraz] soud prvního stupně nepochybil ani citací na věc přiléhajících zákonných ustanovení, ani vymezením kritérií přijatých a odůvodněných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, tj. povahy trestní věci, délky [podezřelý výraz] a dopadů [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozeného. Všechna tato kritéria soud prvního stupně „vyplnil“ v konkrétních poměrech souzené věci přiléhavými úvahami, včetně úvah srovnávajících žalobkynin případ s jinými (případně zvolenými) odškodňovanými věcmi. Na jejich podkladě soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyni je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, přičemž odvolací soud nemá co vytknout ani úsudkům soudu prvního stupně, jimiž byl veden ke stanovení výše odškodnění právě částkou [částka], akcentuje mj. a zejm. žalobkyninu trestní zachovalost, [podezřelý výraz] stav a rovněž i vyšší věk (v době zahájení [podezřelý výraz] 66 let).

16. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jak v odvoláním dotčené části jeho vyhovujícího výroku, včetně zcela v souladu se zákonem přisouzeného příslušenství, tak i v závislém výroku nákladovém jako věcně správný; na přiléhavé odůvodnění výroku o nákladech řízení a jejich podrobné a jakékoliv chyby prosté vyčíslení postačí pro stručnost rozhodnutí odvolacího soudu plně odkázat.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni podle nich přísluší náhrada nákladů sestávajících z odměny jejího advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 AT za dva v odvolacím řízení vykonané úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) ve výši 2 x [částka], náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 2 x [částka] a náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je společnost [právnická osoba], prostřednictvím které zástupce žalobkyně vykonává advokacii (jako její společník), v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z obojího, a tedy činící [částka]. Plné náklady řízení žalobkyně před odvolacím soudem tedy činí [částka].

18. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní zákonné lhůtě může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

19. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.