o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem coby rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Takto rozhodl o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlém soudu [datum], jímž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení představující rezervační poplatek, jehož vrácení požaduje z důvodu porušení povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o rezervaci nemovitosti uzavřené mezi účastníky dne [datum]. To poté, co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalované ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení za současného poučení, že pokud se bez vážného důvodu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud v takovém případě rozhodne ve věci rozsudkem pro uznání. Citované usnesení bylo žalované spolu se žalobou doručeno do datové schránky [datum], ta se však ve stanovené lhůtě, která uplynula [datum], k věci nevyjádřila a ani v běžící lhůtě nepožádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Teprve [datum] žalovaná požádala o prominutí lhůty k provedení procesního úkonu, avšak okolnosti týkající se [anonymizována dvě slova] Mgr. [příjmení] a dokládané [anonymizována dvě slova] MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], tedy že [anonymizováno] stav zmocněnkyně žalované v době pro podání vyjádření k žalobě vylučoval ve smyslu judikatury její schopnost toto vyjádření podat, příp. alespoň požádat soud o prodloužení lhůty, nemohl s dostatečnou jistotou ověřit, přičemž nelze pominout, že lhůta k vyjádření se uplynula až [datum] a žalovaná je právnickou osobou, jejímž jménem jednají a ji zastupují i jiné osoby než Mgr. [příjmení] a žalovaná tak mohla a měla včas učinit příslušný úkon k soudu, obzvláště za situace, kdy z lékařské zprávy vyplývá, že náhlá [anonymizována dvě slova] Mgr. [příjmení] není nahodilým ojedinělým jevem, ale opakovaným projevem její [anonymizováno]. Uzavřel tak, že podmínky požadované § 153a ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. jsou splněny a proto rozhodl rozsudkem pro uznání, když nárok uplatněný žalobkyní není v rozporu s hmotným právem, ani není zjevně bezdůvodný a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že nebyly splněny podmínky jak pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř., tak ani pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř., což plyne ze samotného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a z prokázané aktivity žalované v podobě nesouhlasného vyjádření k nároku žalobkyně, potažmo k podané žalobě. Je zcela zjevné, že se mezi žalobkyní a žalovanou jedná o synallagmatický závazek, když žalobkyně byla na základě čl. III. odst. 1 rezervační smlouvy povinna uhradit jí a prodávající smluvní pokutu ve výši 100% rezervačního poplatku, tj. [částka] z důvodu, že žalobkyně neuzavřela kupní smlouvu s prodávající ve lhůtě 2 měsíců (do [datum]), přičemž tato smluvní pokuta byla proto žalovanou započtena vůči složené záloze a kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. tak byla soudem I. stupně vydána v rozporu s hmotným právem a judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), neboť se soud nikterak nezabýval vzájemným vypořádáním účastníků, konkrétně nijak nezohlednil její nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za žalobkyní. Nesouhlas s nárokem žalobkyně vyplývá z jejího e-mailu ze dne [datum], ale i ze samotné žaloby, v níž žalobkyně uvádí, že žalovaná vyjádřila svůj plný nesouhlas s nárokem žalobkyně již před samotným podáním žaloby. Podle ustálené judikatury přitom není možné vydat kvalifikovanou výzvu, pokud ze samotné žaloby, popř. z dříve projeveného chování žalovaného lze spatřovat jakýkoliv nesouhlas s nárokem žalobce (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], či rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]). Dále namítala, že žaloba je ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. nedostatečná, poněvadž v ní žalobkyně označila za žalovanou pouze ji, ačkoliv v ní měla označit rovněž prodávající [anonymizována dvě slova], které podle čl. III. odst. 1 rezervační smlouvy náleží ½ smluvní pouty ve výši ½ rezervačního poplatku složeného žalobkyní. Žalobkyně tak po ní zcela nepřípustně požaduje zaplacení celé žalované částky ([částka]), i když z listin přiložených k žalobě je zjevné, že se ve vztahu k žalované může jednat o povinnost k zaplacení maximálně ½ žalované částky ([částka]). Neoznačení účastníka řízení je nedostatkem návrhu na zahájení řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) a žaloba tak měla být v rozsahu [částka] odmítnuta, přičemž odmítnutí žaloby zároveň vylučuje vydání kvalifikované výzvy a následně rozsudku pro uznání. Žaloba, pokud jí nelze bez dalšího v plném rozsahu vyhovět, je bezdůvodným uplatňováním práva a jako taková je nezpůsobilá k vydání kvalifikované výzvy. Žalobkyně rovněž v žalobě neúplně vylíčila rozhodné skutečnosti a nerozvinula dostatečně právní argumentaci, pročež měla být žaloba rovněž odmítnuta, což také vylučuje vydání kvalifikované výzvy a následného rozsudku pro uznání (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 1261/15). Žalovaná setrvala na tom, že soudu I. stupně předložené skutečnosti a důkazy (2 lékařské zprávy vztahující se k Mgr. [jméno] [příjmení], zastupující žalovanou ve všech záležitostech, neboť se v zásadě jedná o„ společný rodinný podnik“ Mgr. [příjmení] a jejího, vzhledem ke stáří již k vedení nezpůsobilého, otce [jméno] [příjmení]) dostatečně poukazují na vážný důvod, pro který se nevyjádřila ke kvalifikované výzvě ve stanovené lhůtě a tento vážný důvod je zcela zjevně důvodem ospravedlňujícím nečinnost žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). V neposlední řadě namítala, že napadený rozsudek nesplňuje podmínku vyhlášení rozsudku veřejně, neboť o jeho vyhlášení nebyla žalovaná ani její právní zástupce ze strany soudu vyrozuměn prostřednictvím datových schránek a poukázala v této souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]). Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a tomuto soudu aby bylo uloženo věc znovu projednat a rozhodnout.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření zopakovala průběh řízení a dovozovala, že vydání rozsudku pro zmeškání (správně pro uznání - pozn. odvolacího soudu) je logickým a zákonem předvídaným postupem soudu. Pokud žalovaná tvrdí, že se jedná o synallagmatický vztah a konstruuje nesmyslnou smluvní pokutu, kterou si vymyslela až po uplynutí lhůty ke svému vyjádření k žalobě, o žádný synallagmaticý vztah nejde o domnívá-li se žalovaná skutečně, že má nárok na zaplacení smluvní pokuty, pak jí nic, ani„ rozsudek pro zmeškání“ nebrání podat na ni samostatnou žalobu. Relevantní není ani argument žalované, že nesouhlasila s nárokem uplatněným v žalobě a vyjádřila to e-mailem dne [datum] (po lhůtě k vyjádření). S poukazem na č. III. odst. 2 rezervační smlouvy označila za lživý argument žalované, že měla žalovat rovněž prodávající z důvodu, že část rezervačního poplatku měla skončit u prodávající. S tvrzenými [anonymizována dvě slova] se vypořádal soud I. stupně při zamítnutí žádosti o prominutí zmeškané lhůty a v rámci odvolání i odvolací soud a podle jejího názoru [anonymizována dvě slova] nejsou důvodem, proč by měl být rozsudek zrušen. Navrhuje-li žalovaná zrušení rozsudku„ pro zmeškání“ mj. z důvodu, že nebyl veřejně vyhlášen a argumentuje rozhodnutím pléna Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], pak přímo z tohoto rozhodnutí vyplývá, že závěr, že soud vyhlásil rozsudek v rozporu s čl. 96 odst. 2 Ústavy, sám o sobě ke zrušení rozhodnutí nestačí. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

5. Protože žalovaná v odvolání uplatnila způsobilý odvolací důvod (§ 205b o. s. ř.), tj. že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), avšak odvolání důvodným neshledal.

6. Předně třeba konstatovat, že podstatou postupu soudu podle § 114b o. s. ř. je v rámci přípravy jednání zajistit od žalovaného stanovisko k žalobě, poněvadž bez součinnosti s žalovaným nelze stanovit okruh sporných skutečností a bez znalosti jeho stanoviska nelze první jednání připravit tak, aby při něm zpravidla bylo možné věc rozhodnout. Marným uplynutím lhůty k vyjádření na základě kvalifikované výzvy nastává ze zákona fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř.), na jejímž základě, jsou-li splněny i ostatní zákonné předpoklady, soud rozhodne z úřední povinnosti rozsudkem pro uznání, kterým žalobě v plném rozsahu vyhoví.

7. Kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř., obsahující současně poučení žalované o následku spočívajícím ve fikci uznání nároku a v rozhodnutí věci v její neprospěch rozsudkem pro uznání, byla spolu s žalobou žalované doručena v souladu s § 45 o. s. ř. do datové schránky dne [datum]. Na tuto výzvu se však žalovaná nijak nevyjádřila a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Stanovená 30tidenní lhůta (počítá se na dny a nelze ji zaměňovat se lhůtou jednoho měsíce), jejíž konec připadl na [datum] (§ 57 o. s. ř.), přitom byla dostatečně dlouhá na to, aby se žalovaná ve věci alespoň v hrubých rysech vyjádřila, či před jejím uplynutím soudu sdělila, jaký důvod jí v tom brání anebo včas požádala o prodloužení této soudcovské lhůty (§ 55 o. s. ř.). Teprve až podáním ze [datum] žalovaná požádala o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření k žalobě (tento její návrh byl zamítnut usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) a současně se v něm vyjádřila k žalobě. Fikce uznání nároku však nastala již marným uplynutím lhůty pro vyjádření žalované stanovené v usnesení soudu I. stupně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a proto soud I stupně korektně, jak mu ukládá § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. Ani odvolací soud nemá za to, že na straně žalované nastal vážný důvod (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), který jí zabránil písemně se vyjádřit ve věci ve stanovené lhůtě, popř. soudu byť jen sdělit, že u ní takový vážný důvod nastal, pročež by nebylo lze mít za to, že by žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznala. Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly v souzeném případě splněny.

8. Zcela lichá je pak odvolací argumentace žalované týkající se důvodů, pro něž podle ní nebylo možné vydat kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. ani rozsudek pro uznání podle § 153a o. s. ř. O žádný synallagmatický závazek, tj. vzájemně podmíněné plnění, kdy uplatnění a uspokojení práva jedné strany na vrácení plnění např. z neplatné nebo zrušené smlouvy je vázáno na uspokojení obdobného práva druhé strany (§ 2993 o. z.), se -jak žalovaná mylně dovozuje- v posuzovaném případě nejedná. Jelikož se žalovaná bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani v této lhůtě nesdělila soudu, jaký vážný důvod jí ve vyjádření brání, nemohl se soud I. stupně při vydání rozsudku pro uznání přirozeně zabývat později žalovanou vznesenou námitkou započtení její tvrzené pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši [částka]. Žaloba obsahuje všechny zákonné náležitosti (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a žalobkyně v ní zcela jednoznačně určila účastníky a vymezila předmět sporu. Pokud v ní za nositele povinnosti, jejíž splnění vynucuje, označila (pouze) žalovanou, která je tak podle ní v řízení pasivně legitimována a nikoli též prodávající [anonymizována dvě slova], není to důvodem k odmítnutí žaloby, a to ani v rozsahu [částka], nýbrž otázkou pasivní věcné legitimace žalované, jejíž zkoumání však mezi předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání nepatří (viz též usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Splněn byl i požadavek veřejného vyhlášení rozsudku (čl. 96 odst. 2 Ústavy, § 156 odst. 1 o. s. ř.), o čemž svědčí protokol o jeho vyhlášení ze dne [datum] (č.l. 66).

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla i v této fázi řízení úspěch, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhrad po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].