o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobci zaplatit k rukám jeho právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení [částka]. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu [datum], jíž se žalobce domáhal po žalované původně zaplacení částky [částka], a to poté, co na základě částečného zpětvzetí žaloby podáním žalobce ze dne [datum] usnesením z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení co do částky [částka] zastavil.

2. Na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal soud I. stupně za prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě přenechal žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala splácet měsíčně k [anonymizováno] dni v měsíci úrok jako 1 % z půjčky (celkem sjednán úrok 12 % ročně), přičemž zápůjčka byla splatná nejpozději do [datum]. Dle čl. II. odst. 5 smlouvy se žalovaná v případě prodlení zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] a v případě i následného prodlení se zavázala uhradit žalobci další smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc počínaje [datum]. Dne [datum] účastníci uzavřeli k této smlouvě o zápůjčce dodatek [číslo] na jehož základě byl čl. II. smlouvy o zápůjčce doplněn o odstavec 10, podle kterého byl žalobce mimo jiné v případě, že dojde ke změně statutárních orgánů vydlužitele, aniž by tyto změny byly předem projednány a písemně odsouhlaseny žalobcem, oprávněn požadovat písemným oznámením doručeným žalované vrácení zápůjčky a smluvních úroků, které by přirostly do [datum] v žalobcem stanovené lhůtě, která nesmí být kratší [anonymizováno] dní od doručení takového oznámení. V případě prodlení žalované s vrácením zápůjčky a smluvních úroků dle odst. 10 byl žalobce oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení, počínaje prvním dnem prodlení. Žalobce s žalovanou dále dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě přenechal žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala splácet měsíčně k [anonymizováno] dni v měsíci úrok ve výši 12 % ročně z poskytnuté zápůjčky; zápůjčka byla splatná nejpozději do [datum]. Dle čl. II. odst. 5 smlouvy se žalovaná v případě prodlení zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] a v případě i následného prodlení se zavázala uhradit žalobci další smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc počínaje [datum]. Dne [datum] účastníci uzavřeli i k této smlouvě o zápůjčce dodatek [číslo] na jehož základě byl čl. II. smlouvy o zápůjčce doplněn o odstavec 10, podle kterého byl žalobce mimo jiné v případě, že dojde ke změně statutárních orgánů vydlužitele, aniž by tyto změny byly předem projednány a písemně odsouhlaseny žalobcem, oprávněn požadovat písemným oznámením doručeným žalované vrácení zápůjčky a smluvních úroků, které by přirostly do [datum] v žalobcem stanovené lhůtě, která nesmí být kratší 30 dní od doručení takového oznámení. V případě prodlení žalované s vrácením zápůjčky a smluvních úroků dle odst. 10 byl žalobce oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení, počínaje prvním dnem prodlení. Dne [datum] se uskutečnila mimořádná valná hromada společnosti [právnická osoba], které se účastnil žalobce coby akcionář. Na této mimořádné valné hromadě vzali přítomní akcionáři na vědomí změnu v osobě majoritního akcionáře a žalobce byl jmenován členem dozorčí rady. Podáním ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobci změnu statutárního orgánu žalované a žalobce toto oznámení převzal [datum]. Dne [datum] se uskutečnila valná hromada společnosti [právnická osoba], na níž došlo ke schválení zvýšení základního kapitálu společnosti upsáním nových akcií s tím, že přednostní právo na upsání nových akcií v rozsahu podílu akcionáře na základním kapitálu společnosti mělo být uplatněno nejpozději do 14 dnů ode dne konání valné hromady; na této valné hromadě byl současně žalobce odvolán z funkce člena dozorčí rady společnosti. Žalobce následně výzvou z [datum] vyzval žalovanou k vrácení zápůjčky ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem, který by přirostl do [datum], tj. celkem částky [částka] do 30 dní od doručení výzvy a rovněž výzvou z [datum] vyzval žalovanou k vrácení zápůjčky ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem, který by přirostl do [datum], tj. celkem částky [částka] do 30 dní od doručení výzvy; obě výzvy byly žalované doručeny dne [datum]. Žalovaná na zápůjčky s příslušenstvím žalobci zaplatila dne [datum] částku [částka]. Téhož dne žalovaná provedla jednostranný zápočet pohledávky ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalobce, které získal na základě smlouvy o poskytování služeb [číslo] ze dne [datum] poté, co se dne [datum] stal na základě pracovní smlouvy evid. [číslo] zaměstnancem žalované a začal jí činnosti dříve vykonávané na základě smlouvy o poskytování služeb poskytovat na základě pracovní smlouvy. Navzdory tomu však žalobce vyfakturoval žalované na základě smlouvy o poskytování služeb od [datum] celkem částku [částka] a žalovaná mu tuto částku zaplatila. Oznámení o jednostranném započtení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce zaslal žalované [datum] předžalobní výzvu k zaplacení částky [částka], načež žalovaná v odpovědi z [datum] uvedla, že mu zaplatila částku [částka] připadající na vrácení zápůjček včetně úroku ve výši 12% ročně ponížených o částku [částka] připadající na bezdůvodné obohacení žalobce a současně uvedla, že z její strany nedošlo k porušení čl. II. odst. 10 smluv o zápůjčkách, když ve sjednané lhůtě učinila žalobci oznámení o změně statutárního orgánu. Dále vzal za prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování služeb [číslo] na jejímž základě se zavázal poskytovat jí služby v rozsahu živnostenského oprávnění. Konkrétně se mělo jednat o oblasti procesního auditu - kontroly firemních procesů, nastavení postupů, kontrolu hospodaření, ověření dodavatelsko-odběratelských vztahů a restrukturalizaci společnosti. Za poskytovanou činnost náležela žalobci odměna ve výši [částka] měsíčně. Žalobce na základě smlouvy o poskytování služeb vystavil žalované faktury [číslo] ze dne [datum] na částku [částka], [číslo] ze dne [datum] na částku [částka], [číslo] ze dne [datum] na částku [částka], [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] a [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] a žalovaná vystavené faktury zaplatila. Žalobce s žalovanou uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě vznikl žalobci dnem [datum] u žalované pracovní poměr se sjednaným druhem práce ředitel společnosti; tarifní mzda byla sjednána od [datum] ve výši [částka] a od [datum] ve výši [částka].

3. Na takto zjištěném skutkovém základě dospěl soud I. stupně k závěru, že účastníci uzavřeli [datum] a [datum] ve smyslu § 2390 a násl. o. z. smlouvy o zápůjčkách, na jejichž základě žalobce poskytl žalované částku [částka] a částku [částka]. Žalovaná se zavázala podle smlouvy z [datum] splácet měsíčně k [anonymizováno] dni v měsíci úrok jako 1% z půjčky (celkem 12% ročně) s tím, že splatnost zápůjčky byla stanovena ke dni [datum] a podle smlouvy z [datum] splácet měsíčně k [anonymizováno] dni v měsíci úrok ve výši 12% ročně s tím, že zápůjčka byla splatná nejpozději do [datum]. Podle čl. II. odst. 10 písm. a) obou smluv byly ujednány důvody, pro něž je žalobce oprávněn požadovat předčasné vrácení zápůjček, tj. odstoupit od smlouvy podle § 2001 a násl. o. z. včetně smluvních úroků, které by přirostly do [datum], resp. [datum]. Jedním z těchto důvodů byla skutečnost, že„ dojde ke změně statutárního orgánu žalované, aniž by tyto změny byly předem projednány a písemně odsouhlaseny žalobcem“. Takovéto ujednání považoval soud I. stupně za platné a neshledal, že by na jeho základě mělo dojít k nemožnému plnění ve smyslu § 580 odst. 2 o. z. Dovodil, že se nejedná ani o ujednání k tíži třetí osoby, kterým by žalovaná měla zavazovat svůj nejvyšší orgán, neboť jeho rozhodovací činnost nebyla tímto ujednáním nijak omezena. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] došlo ke změně jednatele žalované, o čemž byl žalobce [datum] vyrozuměn, poněvadž ale žalovaná ani přes poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. netvrdila ani nedoložila, že by tato změna jednatele byla s žalobcem předem projednána a jím písemně odsouhlasena, soud I. stupně uzavřel, že došlo k naplnění podmínky, pro kterou byl žalobce oprávněn od smluv odstoupit a požadovat vrácení zápůjček včetně sjednaného příslušenství. Výzvy k vrácení zápůjček, učiněné jeden měsíc po oznámení změny statutárního orgánu žalované, což soud I. stupně považoval za přiměřenou dobu, byly žalované doručeny dne [datum] a splatnost zápůjček tak nastala ke dni [datum]. Pokud žalovaná tvrdila, že zápůjčky se nemohly stát splatnými, protože výzva k jejich vrácení neobsahovala důvod zesplatnění, soud I. stupně dovodil, že bylo-li možné podle smluv o zápůjčce přistoupit k zesplatnění zápůjček, tj. odstoupit od obou smluv, pak uvedení důvodu zesplatnění je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednání (k tomu viz nález Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 182/01). Tvrdila-li žalovaná dále, že k zesplatnění došlo z důvodu potřeby zajistit si finanční prostředky před konáním valné hromady mateřské společnosti [právnická osoba] dne [datum] tak, aby se žalobce mohl zúčastnit úpisu nových akcií společnosti [právnická osoba], konstatoval soud I. stupně, že to by nebylo možné, neboť k uplatnění přednostního práva žalobce k úpisu akcií by muselo dojít do 14 dnů od konání valné hromady, tzn. do [datum], zatímco splatnost zápůjček měla nastat teprve [datum]. V okamžiku zesplatnění zápůjček tak měla žalovaná žalobci zaplatit [částka], o čemž mezi účastníky ani nebylo sporu, ovšem zaplatila mu pouze [částka] a na částku [částka] započetla svoji pohledávku z tvrzeného bezdůvodného obohacení žalobce. Soud I. stupně ovšem uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že žalobcem vystavené faktury byly žalovanou řádně uhrazeny, byly z její strany ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznány co do jejich důvodu i výše. Měla-li žalovaná pochybnosti, zda byly služby ze strany žalobce skutečně poskytnuty, resp. zda nebyly poskytnuty a uhrazeny již v rámci pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a žalovanou, pak bylo na ní, aby tyto faktury sporovala. Veškeré námitky žalované a jí navržené důkazy vztahující se k oprávněnosti vystavených faktur měly význam pouze před zaplacením těchto faktur a pokud měla za to, že za dobu výkonu funkce bývalé jednatelky žalované byly žalobci uhrazeny služby, které nevykonal, resp. je vykonal na základě pracovní smlouvy, pak je třeba tuto věc řešit v rámci žalované (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací]). Soud I. stupně proto uzavřel, že zápočet ze strany žalované nebyl učiněn řádně a žalovaná byla povinna zaplatit žalobci rovněž částku [částka] a jelikož tak neučinila, dostala se dne [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Poněvadž si účastníci pro případ, že by žalovaná při zesplatnění zápůjček podle čl. II. odst. 10 písm. a) obou smluv nezaplatila řádně svůj dluh, ujednali podle § 2048 o. z. v čl. II. odst. 10 obou smluv smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení počínaje prvním dnem prodlení, vznikla dále žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu [částka] měsíčně počínaje dubnem 2020, kterou žalobce nárokoval za duben až srpen 2020, tj. v celkové výši [částka]. Pokud žalovaná tvrdila, že ujednání o smluvní pokutě je vnitřně rozporné, když smluvní pokuta byla ujednána ve smlouvách ještě před uzavřením jejich dodatku [číslo] ze dne [datum], soud I. stupně konstatoval, že smluvní pokuta uvedená v čl. II. odst. 10 (doplněná dodatky [číslo]) je vázána přímo k porušení povinností, s nimiž obě smlouvy spojovaly právo odstoupit od smluv a které byly včleněny do obou smluv právě dodatky [číslo] zatímco smluvní pokuta ujednaná v čl. II odst. 5 se vztahovala toliko k prodlení s vrácením zápůjček v rámci řádného termínu jejich splatnosti. Ujednání o smluvní pokutě tak nelze považovat za neplatné. Žalobě proto vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobci, který byl neúspěšný v rozsahu 5,17% v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, tj. v nepatrném poměru, přiznal jejich plnou náhradu.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a soudu I. stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci, když své rozhodnutí založil na skutečnostech, že a) byla naplněna podmínka, pro kterou byl žalobce oprávněn odstoupit od smluv o zápůjčce a požadovat vrácení zápůjček včetně sjednaného příslušenství a b) uhrazení žalobcem vystavených faktur žalovanou znamená, že žalovaná tyto faktury ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. uznala co do výše a co do jejich důvodu. Vyjádřila nesouhlas se soudem I. stupně o naplnění podmínky zakotvené v Článku II. odst. 10 písm. a) obou smluv o zápůjčce, protože toto ustanovení představuje tzv. smlouvu k tíži třetí osoby, jejíž písemný souhlas nebyl dán a předmětné ustanovení je tudíž neplatným právním jednáním a dále proto, že uvedené ustanovení představuje neplatné právní jednání, neboť žalovanou zavazuje k od počátku nemožnému plnění podle § 580 o. z. (pravomoc rozhodovat o obsazení jejího statutárního orgánu náleží jedině jejímu nejvyššímu orgánu, tj. valné hromadě, resp. jejímu jedinému akcionáři). S její argumentací, že žalobce důvod zesplatnění ve výzvách k vrácení zápůjček vůbec neuvedl, aby jej následně v průběhu řízení neustále měnil, se soud I. stupně vypořádal odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], z něhož dovodil, že uvedení důvodu pro zesplatnění je nepodstatné a není nezbytnou součástí tohoto ujednání. Uvedený nález však nepovažuje za přiléhavý na řešený případ, neboť cílí na ukončení smlouvy formou jednostranného odstoupení, zatímco v daném případě se jedná o zesplatnění smlouvy, tj. o jednání podle smlouvy a nikoliv o její ukončení. Soud I. stupně navíc zcela pominul kontext, v jakém k zesplatnění obou zápůjček došlo. Žalobce obě zápůjčky zesplatnil [datum], tj. pouhý den před konáním valné hromady jediného akcionáře žalované, společnosti [právnická osoba], jejímž minoritním akcionářem je žalobce. Z tohoto jednání je zřejmé, že záměrem žalobce bylo získání finančních prostředků, aby se mohl podílet na zvýšení základního kapitálu ve společnosti [právnická osoba]. Argumentace soudu I. stupně tím, že lhůta k uplatnění přednostního práva k úpisu akcií žalobci uplynula [datum], tj. ještě před lhůtou k úhradě zápůjček neobstojí. Žalobce sám na jednání konaném [datum] uvedl, že obě zápůjčky zesplatnil v závislosti na tom, že se dozvěděl o konání valné hromady společnosti [právnická osoba]. Toto jeho prohlášení nejenže vyvrací argumentaci soudu I. stupně, ale současně svědčí o tom, že k žádnému pochybení na straně žalované, které by bylo důvodem pro zesplatnění zápůjček, nedošlo a že jediným důvodem zesplatnění byl zájem žalobce podílet se na úpisu nově vydaných akcií ve společnosti [právnická osoba]. Nesouhlas žalovaná vyjádřila rovněž s názorem soudu I. stupně ohledně faktur vystavených žalobcem na základě smlouvy o poskytování služeb [číslo] z [datum] a jejich úhrady, neboť de facto znamená negaci ustanovení občanského zákoníku upravující bezdůvodné obohacení a jeho vydání (§ [číslo] odst. 1,2 a § 629 odst. 1, § 638) a fakticky by tak legalizoval jednání osob, které se bezdůvodně obohatily. Ust. § 2054 odst. 2 o. z., kterým argumentuje soud I. stupně, představuje vyvratitelnou právní domněnku uznání zbytku dluhu plněním jeho části, ovšem žalovaná se domnívá, že v řízení dostatečně prokázala, že uvedenou právní domněnku řádně vyvrátila a k uznání dluhu že dojít nemohlo. Skutečnost, že předmětné faktury nerozporovala v době jejich vystavení, je dána tím, že do [datum] zastávala funkci jednatelky žalované [jméno] [příjmení], která jednala se žalobcem ve shodě. Žalobce a [jméno] [příjmení] působili souběžně v žalované, [jméno] [příjmení] na pozici jednatelky a žalobce jako ředitel společnosti; oba byli dále akcionáři společnosti [právnická osoba], tj. mateřské společnosti žalované. [jméno] [příjmení] navíc vykonávala činnost pro společnost [právnická osoba], [IČO], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce. Žalovaná tak neměla možnost dříve, než došlo ke změně ve vedení žalované, tj. jmenování nové jednatelky, brojit proti předmětným fakturám a domáhat se vrácení vyplacené odměny jako bezdůvodného obohacení. Ihned poté, co došlo ke změnám ve vedení žalované, začala nová jednatelka odporovat všem protiprávním jednáním, ke kterým došlo za bývalého vedení žalované, jehož součástí byl i žalobce, jakožto ředitel společnosti. K tomu poznamenala, že to byl žalobce jako ředitel společnosti, kdo za žalovanou schvaloval úhradu předmětných faktur, které sám před tím vystavil. Kromě osoby žalobce nikdo další o proplacení těchto faktur žalobci ve společnosti žalované po věcné stránce nerozhodoval. Argumentace žalobce, že jím vystavené faktury kromě něj kontrolovali i další zaměstnanci společnosti neobstojí, jelikož tito zaměstnanci kontrolovali pouze formální náležitosti předložených faktur, nikoliv jejich věcnou správnost. Neobstojí ani argumentace soudu I. stupně, podle které měla žalovaná rozporovat předmětné faktury dříve než došlo k jejich proplacení, jelikož to nebylo v jejích reálných možnostech. Provedeným dokazováním bylo navíc jednoznačně prokázáno, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce došlo (za stejnou práci byl odměněn dvakrát, jednou z titulu pracovní smlouvy a podruhé z titulu smlouvy o poskytování služeb). Žalobce v průběhu řízení netvrdil, že by jí nad rámec pracovní smlouvy poskytoval nějaké další služby a pouze se„ schovává“ za zákonnou domněnku. Toto jednání žalobce považuje žalovaná za rozporné s dobrými mravy a takovému jednání by neměla být soudem poskytována právních ochrana; provedený zápočet považuje za řádný. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve svém písemném vyjádření poukázal zejména na to, že doplněný Článek II. odst. 10 písm. a) u obou smluv o zápůjčce zakotvil jednoznačně důvody, pro které byl oprávněn požadovat předčasné vrácení zápůjček - tedy odstoupit od smlouvy ve smyslu § 2001 a násl. o. z., a to včetně smluvního úroku, který by přirostl do [datum], resp. [datum]. Žalovaná tedy byla jednoznačně povinna ho informovat a získat od něho písemný souhlas tak, jak požadovaly smlouvy o zápůjčce. K ničemu takovému však ze strany žalované nedošlo, přičemž již sama tato skutečnost postačuje žalobci k tomu, aby navrácení zápůjček, v souladu se smlouvami, požadoval. Pokud tedy žalovaná namítá nemožné plnění ve smyslu § 580 odst. 2 o. z., jedná se o zcela účelový a lichý argument. [příjmení] toho, že žalovaná byla sama smluvní stranou předmětného ujednání, čímž se zavázala takovou stanovenou podmínku respektovat a splnit, nelze přistoupit na její úvahu, že navrácení zápůjčky, za současného nesplnění smluvní podmínky, je nemožným plněním (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Výzvami z [datum] se proto obrátil na žalovanou a požadoval vrácení zápůjčky ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem, který by přirostl do [datum], tj. celkem [částka] a rovněž vrácení zápůjčky ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem, který by přirostl do [datum], tj. celkem [částka]. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že předmětné ujednání nebylo plněním nemožným ve smyslu § 580 odst. 2 o. z. a že se nejedná o ujednání k tíži třetí osoby, přičemž žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by předmětnou změnu statutárního orgánu s žalobcem projednala, natož aby od něho ve smyslu smluvního ujednání získala souhlasné stanovisko. Bezvýhradně se žalobce ztotožnil rovněž se závěrem soudu I. stupně, že uhrazením jím vystavených faktur žalovaná uznala svůj dluh ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. co do důvodu a výše a že pokud měla žalovaná jakýkoliv problém, nejasnost nebo výtku k jeho fakturaci, měla tyto faktury rozporovat již před jejich uhrazením a nikoli poté. Vyvratitelná domněnka uznání dluhu by byla žalovanou jistě vyvrácena, kdyby předmětné faktury rozporovala, což se nestalo; žalovaná pouze soustavně argumentuje osobami statutárních orgánů, zejména pak p. [příjmení], což není přiléhavé. Je pouze na žalované, aby střežila a hájila svá práva, a když toto neučinila v okamžiku vystavení předmětných faktur, nemůže se svého opomenutí dovolávat až nyní. K tomu dodal, že jak již tvrdil a prokázal před nalézacím soudem, plnění ze smlouvy o poskytování služeb bylo zejména jeho ad hoc konzultační a poradenskou činností, což mělo sloužit toliko vyproštění žalované z krizové situace, v níž se v danou dobu nacházela. Zdůraznil, že jím poskytované plnění na základě smlouvy o poskytování služeb nebylo nikdy ze strany žalované nikým sporováno, a to ani v situaci, kdy -jak ostatně uvedla sama žalovaná- fakturace prošla přes několikero zaměstnanců. Žalované byla fakturace známa po celou dobu, probíhala řádně v souladu s jejími interními procesy a žalovaná je nikdy nerozporovala (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

7. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně podrobně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč nehodnotil další provedené důkazy a neprovedl další žalobcem navržené důkazy i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

8. Žalovaná ve svém odvolání opakuje vesměs námitky, které uplatnila již v řízení před soudem I. stupně, s nimiž se soud I. stupně náležitě vypořádal a odvolací soud se s jeho závěry jednoznačně ztotožňuje. Za situace, kdy žalovaná netvrdila ani nedoložila, že by změnu v osobě jejího jednatele, k níž došlo dne [datum], s žalobcem předem projednala a byla jím písemně odsouhlasena, došlo i podle přesvědčení odvolacího soudu k naplnění podmínky čl. II. odst. 10 písm. a) obou smluv o zápůjčkách (ve znění jejich dodatku [číslo] ze dne [datum]), pro kterou byl žalobce oprávněn požadovat vrácení zápůjček včetně sjednaných smluvních pokut. Pokud se týká žalobcem vystavených faktur odvolací soud pro úplnost dodává, že faktura je jen účetním a daňovým dokladem a sama o sobě nezakládá právo na úhradu fakturované ceny. Pokud ovšem žalovaná předmětné faktury žalobci proplatila, a to i přes to, že neobsahovaly časový a věcný rozsah žalobcem poskytovaných služeb (bod [číslo] smlouvy o poskytování služeb [číslo]), aniž přitom vznesla námitky ohledně (ne) provedení sjednaných služeb, jejich kvality či množství, tyto faktury uznala. Vyvratitelnou právní domněnku o tom, že v době uznání závazek trval, nelze vyvracet pouhým negativním tvrzením žalované. Správnost a přesvědčivost závěrů soudu I. stupně se tak žalované jejím odvoláním nepodařilo nijak zvrátit.

9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který měl úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhradách po [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a v 21% náhradě za daň z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].